galerie-4

Srovnávací test Superbu druhé a třetí generace. Je ten nový opravdu lepší?

21. 7. 2018 • Novinky, Zajímavosti


V garážích nákupního centra na mě čeká další trojkový Superb a já přemýšlím, co o něm budu psát. Měli už jsme jich tolik, že je na prstech obou rukou nespočítám. Další obyčejný test by byl vcelku zbytečný a opakoval bych slova z minulých článků. Tak jsme zvedl telefon, zavolal do bazaru a objednal si předchozí generaci, abych zjistil, jestli je novinka opravdu tak skvělá, nebo je to jen nafouklá bublina.

Zatímco za nový Superb III zaplatíte minimálně 630 900 Kč, a to ve zcela základní výbavě, tak za nějakých 400 000 Kč můžete mít solidně vybavený a málo jetý Superb druhé generace. Auta jsou velmi podobná, co se rozměrů, zpracování i použitých materiálů týče. Dokonce i jízdní vlastnosti by neměly být nijak zvláště odlišné, přeci jen to jsou zástupci jedné a té samé kategorie. Na první pohled a po zhlédnutí papírových hodnot si člověk řekne, že trojka bude ve všem jen dotaženější dvojkou, ale je tomu opravdu tak?

Do textu (2)

Po vzhledové stránce se jednoznačně přikláním na stranu trojky – je agresivnější, širší, dynamičtější a umí působit elegantnějším a dražším dojmem. Obzvláště, pokud si nakonfigurujete vyšší výbavu a zvolíte dobrou barevnou kombinaci a velká kola. Dvojka oproti němu splyne s davem, ale vyloženě ošklivá není. Prostě normální velký sedan, co si budeme vyprávět. Obrázek si určitě udělá každý sám.

Podíváme-li se dovnitř, starší exemplář nezapře svá léta, která prozradí především oblými tvary a na první pohled měkkými materiály. Mladší sourozenec vedle něho působí stroze, jednoduše a vyváženě. Zakulacené linky nahrazují přímé a ostré hrany, dřevěný dekor dává přednost LED podsvícení a displej informačního systému má rychlejší reakce. Posed za volantem je podobný a ergonomie je parádní i u staršího vozu. Nepočítáme-li moderní tvary a technologie, tak je trojka lepší jen v jednom ohledu, a tím je šířka interiéru. Ta je znatelně větší a při jízdě si tak nepřipadáte jako v levnějším Golfu nebo Octavii. Na zadních sedadlech si cestující nebudou stěžovat ani v jednom a zavazadlový prostor je 625 proti 595 litrům ve prospěch novodobého miláčka lidu.

Do textu (1)

Dokonce ani pod kapotou nejsou nikterak velké rozdíly, pod kapotou se nachází zážehové jednotky 1.4, 1.8 a 2.0 TSI nebo vznětové 1.6 a 2.0 TDI. Rozdíl je jen u nejvýkonnějšího provedení, kdy druhá generace nabízí vynikající atmosférický šestiválec 3.6-litru a trojka se chlubí sice mírně silnějším, avšak obyčejnějším dvoulitrovým čtyřválcem. 3.6 V6 holt umí víc zaujmout. Motory jsou kombinovány s šestistupňovou manuální či dvouspojkovou převodovkou DSG, slabší alternativy se sedmistupňovou. K dispozici je i pohon všech čtyř kol.

Jako první osedlávám trojku a po pár metrech jízdy můžu říct, že je to dobré auto. Jenže i tady se pár drobných chyb objeví. Má příjemné řízení, které zaujme především citem a přesností, nikoli zpětnou vazbou. Podvozek je komfortní, občas však až přehnaně houpavý. Jestliže si připlatíte adaptivní tlumiče DCC, určitě vás zaujme tuhost ve sportovním režimu a vyváženost v tom normálním. Jeden z větších mínusů putuje k brzdovému a spojkovému pedálu. Brzdy jsou absolutně bez citu a spojkový pedál je jako z plastelíny. Pomalu ho pouštíte, nechce se mu zpět, je mdlý a spojka si zabírá až někde úplně nahoře. Nejhorší je to u dvoulitrového TDI 110 kW, kdy jednoznačně doporučuji převodovku DSG.

Do textu (4)

Na dálnici vítám komfortní podvozek, ale u auta této cenové relace bych očekával o něco lepší odhlučnění – nic hrozného to ale není. Celkově na dlouhých cestách panuje příjemný klid na palubě, který jen podporuje parádní chování vozu na dálnici. K dispozici jsou i podpůrné systémy jako je držení v jízdních pruzích, inteligentní adaptivní tempomat, nouzové brzdění, hlídání mrtvého úhlu a podobně. Na okreskách se chová stejně jako ve městě a na dálnici – jen je při nižších rychlostech příjemněji tišší a perfektně komfortní. Svižnější jízda mu nevadí, ale zrovna v oblibě ji nemá, s adaptivním podvozkem je to o něco lepší.

O pár dní později přesedám do druhé generace a už po prvních minutách jsem mile překvapený. Čekal jsem rapidní skok směrem k horšímu ve všech ohledech, ale nic takové se tady neděje. Auto sice není tak pohodlné, ale na druhou stranu nedostanete mořskou nemoc z houpání a mírná tuhost taky není na škodu. Samotné řízení je delší a méně přesné, ale to mi při normální jízdě vůbec nevadií. Brzdy zůstávají podobně ”nedávkovatelné”, ale velký rozdíl zaznamenávám u spojkového pedálu. Ten má lepší chod a spojka i lépe zabírá, takže u staršího modelu bych se manuálu vůbec nebál. Naopak dvouspojkové DSG je vyladěnější v novince.

Do textu (3)

Při jízdě na dálnici jsou více cítit některé výmoly, ale pořád je to v rámci komfortu nadmíru akceptovatelné. Vznětové motory nejsou tak uškrceny nejnovějšími normami, a tak mají pocitově posazený točivý moment v mnohem nižších otáčkách, což je znát při předjíždění nebo popojíždění, kdy nemusím pořád podřazovat. Odhlučněním za trojkou zaostává jen mírně a při svižnější jízdě na okreskách si mladší bratříček hraje svoji ligu.

Test nám pomalu končí a my se dostáváme zpět k prvním odstavcům, kdy mohu jen potvrdit, že třetí generace je doladěnější dvojkou v hezčím balení. Nemyslete si však, že je lepší ve všem, protože pár plusů v podobě lepší spojky a méně houpavého podvozku musíme darovat i staršímu modelu. Nicméně, pokud máte peníze a neřešíte každou korunu, kupte si Superb třetí generace, jestliže se spokojíte s obyčejnějším vzhledem a velmi podobnými vlastnostmi, určitě sáhněte po generaci druhé, přeci jen stojí skoro polovinu!

.

« »


MENU