Test Honda Civic 4D 1.6 i-DTEC. Auto s nejnižší spotřebou ve třídě, které vás bude bavit řídit
Desátou generaci Hondy Civic jsme měli v redakci nesčetněkrát a vždy to bylo příjemné setkání. Jízda v tomto autě je totiž, na dnešní poměry, až nečekaně řidičská. Pro lidi, kteří berou auto nejen jako dopravní prostředek mezi jednotlivými body, je Civic vlastně vůbec tím nejlepším ve své třídě. Teď se mi ovšem dostává do rukou verze sedan a navíc s naftovým motorem pod kapotou. Zajímá mě, jestli je i takový Civic stejně dobrý, jako benzínové hatchbacky.
Sedan některé prvky decentně umravňuje a přidává chromové okrasné lišty a sem tam ubírá na agresivnosti jednotlivých prvků. Například přední nárazník nemá tolik, a tak velkých brutálních nádechů jako hatchback. Změnila se i vizáž masky chladiče a to samé platí o zadních partiích. Tam samozřejmě narostl převis, ale musím Hondu pochválit, že sedan nevypadá jako by mu někdo nalepil batoh. Z profilu jde krásně vidět, jak se střecha postupně snižuje a jemně přechází až k víku kufru. Ve své podstatě tak nevzniká žádná rovná plocha a auto vypadá velmi vyváženě. Jako celek však i tato verze připomíná rozjařený neidentifikovatelný jezdící předmět. Těžko říct co bylo vzorem, ale originalita a svébytnost se Civicu odepřít nedá, stejně jako rozruch, který vzbudí všude, kde se zjeví.
Interiér se Hoéndě také povedl. Upustil od UFO vzhledu předchůdce a přizpůsobil se aktuálním trendům. Přístrojová kaplička je v základu digitální a nabízí krásnou grafiku a nesčetně funkcí. Na středovém panelu je vkusně umístěný display infoteinment systému, který naznačuje tvarem podobu tabletu, ale nijak “netrčí” z palubní desky. V současné době se rozhodně jedná o nejvkusněji zabudovaný display. Výrobce zapracoval i na zrychlení a grafice, nicméně systém běžící na systému Android nepatří k těm lepším. Ergonomie interiéru je však naprosto výtečná, stejně jako kvalita slícování.
Sedanu decentně narostl prostor na zadních sedadlech a zlepšil se prostor nad hlavami pasažérů. Objem zavazadlového prostoru činí 519 litrů, počítat musíte s horší přístupností dovnitř, plynoucí z koncepce karoserie. Nová platforma, pro nás milovníky řízení, znamená ještě jednu věc – snížení umístění sedadel a naprosto perfektní posed za volantem. Sedadla jsou níž konkrétně o 35 mm díky změně umístění palivové nádrže. Marně přemítám v paměti, které moderní auto, nabízí alespoň podobně dobrý posed. Je to lehké, žádné!
Na začátku jsem naznačil drobnou skepsi k dieselovému motoru. Rovnou můžu říct, že všechny moje obavy byly rozprášeny po prvních kilometrech. Nenapadlo mě, že bych to někdy řekl o čtyřválcovém dieselu, ale smekám před nastavením. Jednotka o obsahu 1,6 litru má výkon 88 kW a 300 Nm, což jsou na tak malý diesel opravdu slušné hodnoty. Motor s hliníkovým blokem využívá ocelové písty, namísto klasických hliníkových, rozvody jsou řešeny pomoci řetězu. Úžasný na celém motoru je zvukový projev. Takhle tichý diesel jsem za svůj život neslyšel, a věřte, že kdybych vás posadil do auta a nechal vás hádat, tak byste to nepoznali. Neprozradil by ho ani chod. Honda i dieselu vtiskla něco ze svého DNA a motor se krásně sametově vytáčí bez náznaku vibrací. Málokterý diesel dokáže pracovat s takovou lehkostí.
Motoru nechybí výkon v žádném spektru otáček a dech mu nedochází ani v dálničních rychlostech. To nejhlavnější je, že se s motorem jezdí opravdu příjemně – klasická dieselová težkopádnost je zcela potlačena. Spotřeba se po konci testu ustálila na 5,4 litrech kombinovaně. Město si řekne kolem šesti, mimo se podíváte pod 4.
A chvála nekončí – Civic má naprosto velkolepý podvozek, který ctí tradice a kořeny značky Honda. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu na mainstreamovém trhu. Zdejme holt technikům a automobilce, protože se od sedmé generace opět vrátila k víceprvkové zadní nápravě a je to pořádně znát. Vpředu zůstává modifikovaný McPherson se spodním ramenem uloženým jak v pryžovém, tak zároveň pryžo-kapalinovém silentbloku.
Také řízení patří k tomu nejlepšímu na trhu. Elektromechanický posilovač s proměnným převodem dělá divy a řízení je neskutečně strmé a přesné. Nevzpomínám si na lépe nastavený posilovač – tady i BMW kouká s tichou závistí. Auto reaguje na každý povel s jistou dávkou hyperaktivity. Stačí miniaturní pohyb volantem a Civic se stáčí s obrovskou dávkou odhodlání. Tohle auto vás opravdu bude bavit řídit a já se těšil na každou cestu z práce.
A nejen to, Civic umí být i cestovatel. Na dálnici skvěle odolává aerodynamickému hluku a na palubě je ticho. Výbava obsahuje také adaptivní tempomat s asistentem jízdy v pruzích, který je jeden z nejlépe nastavených, co jsem zažil.
Velmi dobrá je i manuální převodovka, se kterou je radost pracovat. Kulisa řazení je krátká se silným mechanickým odporem a tvar kraťoučké a kulaté řadící páky je dokonalý. Díky vyvýšenému středovému tunelu je navíc hned na dosah od volantu.
Takže tak, Civic opravdu umí dopřávat radost, i když ho vybavíte naftou. Nezastírám, že přeplňovaná benzínová patnáctistovka je ještě lepší, ale mezi naftovými sedany své třídy nemá Civic stejně schopného rivala, co se jízdních vlastností týká. Navíc je jeho apetit reálně jeden z nejnižších vůbec. Není nejprostornější, nemá největší kufr a hlavně to není liftback, ale jakmile se projedete, bude vám to jedno!
Plusy
Vzhled
Bohatá standardní výbava
Přesné a strmé řízení
Pozice za volantem
Tuhá karoserie
Prostornost vpředu
Podvozek a jízdní vlastnosti
Kultivovanost a síla motoru
Skvělá manuální převodovka
Nízká spotřeba
Minusy
Objem palivové nádrže je malý
Malá praktičnost
Menší kufr s horší přístupností
« Většina lidí nezná zipovaní, přitom toto jednoduché pravidlo umí zrychlit silný provoz Hyundai okořenil svůj Fastback. N Line mu propůjčí vzhled ostré verze »
