TEST Hyundai i20 1.4 CRDi a 1.4i

TEST Hyundai i20 1.4 CRDi a 1.4i

Autor: Ondřej Daňa,

10. 5. 2015 • Hyundai, Novinky, Testy •

Motor: 85%

Podvozek: 95%

Převodovka: 90%

Zpracování: 90%

Praktičnost: 80%

Hyundai s novou generací i20 udělal ohromný krok kupředu a vůz nemá výraznější chyby. Tak či onak se jedná o dospělé a elegantní auto, které nabídne výbornou výbavu, užitnou hodnotu a rozumnou cenu. Nadprůměrný vnitřní prostor a komfortní podvozek jsou největšími argumenty pro jeho koupi.

Verdikt:

Dva týdny po sobě se mi v redakční garáži sešly nošovické novinky v podání Hyundai i20. Jednalo se o rozdílné motorizace, avšak zcela identicky vybavená auta pakety Style a s úrovní výbavy Comfort. Z tohoto důvodu je zbytečné psát na každé auto samostatný test, protože zásadní rozdíl byl jen v pohonných jednotkách a decentních změnách v nastavení podvozku. Ve které motorizaci tedy dává větší smysl? Nejprve se však pojďme podívat na i20 staticky.

Hyundai i20 má na našem trhu nestandardní postavení, ve “staré Evropě” totiž jeho prodeje ani v nejmenším neohrožují nejprodávanější konkurenci v podobě VW Polo, Renaultu Clio a Opelu Corsa. U nás je tomu však přesně naopak a i20 je jediný model, který dokáže bestselleru Škodě Fabii ukořistit větší množství zákazníků. Tyto dva vozy v segmentu drží první příčky a vše ostatní je s hlubokým odstupem za nimi.

Nová generace se snaží působit mladistvějším dojmem a zapůsobit i na mladší klientelu, ale jde na to jinou cestou, než Fabia. Ta je agresivně řezaná a hraje na sportovní vzhled. To i20 apeluje na čistou eleganci, vyváženost a prémiový vzhled. Jediným “cool” prvkem zůstává zadní C sloupek ve výchozím kontrastním lakováním lesklou černou barvou. A ono to opravdu funguje a malý Hyundai působí přesně tak, jak si vzal za cíl. Vedle Fabie je mnohem elegantnější a díky delšímu rozvoru a rozchodu má vyváženější postoj. Jednoduše řečeno vypadá dospěleji. A také působí větším a bytelnějším dojmem, ačkoli je jen o pár mm větší do všech stran.

Podobnou strategii zvolila Korejská značka i uvnitř své novinky. Interiéry koncernu KIA-Hyundai udělaly v posledních letech ohromný pokrok a ne jinak je tomu i tady. Opět se vsadilo na elegantní pojetí a luxusní apel. Hyundai k tomu využívá kontrastní barevné provedení palubní desky, měkčené plasty a oblé tvary a linky. Ergonomie je bez výtek a vše s čím přijdete do styku funguje výborně. Ovladače mají jasnou aretaci chodu a páčky kladou správný odpor. Kožený tříramenný volant se díky ideálnímu průměru věnce drží skvěle. Sedadla nemají žádné sportovní ambice a zaměřují se primárně na pohodlí posádky a to plní na jedničku. Není to však na úkor stability, dokáží podržet tělo dobře.

Největší devízou interiéru je však prostor. Ten je u i20 největší ve své třídě do všech směrů a nabízí tak příjemnou vzdušnost a světlost. Velkorysejší podélný a příčný prostor jednoduše ocení každý. To samozřejmě platí i pro zadní řadu sedadel. Skromnější je jen zavazadlový prostor, ale i tak patří k těm objemnějším na trhu, nemá však prvenství.

Za své peníze také dostanete v této úrovni opravdu bohatou výbavu. Mimo jiné třeba 16“ litá kola, projektorové světlomety se statickým přisvěcováním do zatáček a LED denním svícením, elektricky sklopná vnější zpětná zrcátka, automatická klimatizace, dešťový senzor, samozatmavovací vnitřní zpětné zrcátko, vyhřívání volantu a předních sedadel, zadní LED světla, zadní tmavá skla, černé ochranné lišty dveří, panoramatická střecha, přístrojová deska „Supervison“, přední parkovací senzory, přední mlhovky, upozornění na vyjetí z pruhu, kožený volant a řadicí páku, elektrické stahování oken vpředu i vzadu, tempomat, zadní parkovací senzory či osvětlená zrcátka, rádio s USB, čtyřmi reproduktory a Bluetooth. A také nezanedbatelnou výhodu pětileté záruky. To vše už z i20 dělá malé luxusní auto, pravda za bezmála prémiovou cenu.

U benzínové variantě mluvíme o částce 370.000 Kč, stejně vybavený diesel se zastavil na hodnotě 425.000 Kč. Je tak téměř jasné, že benzínové motorizace budou hrát majoritní prodejní podíl. A není divu ani po jízdní stránce, diesel se do automobilů, které jezdí převážně po městě přeci jen tolik nehodí.

Pokud už sáhnete po naftové 1.4 CRDi tak zklamáni rozhodně nebudete. Motor má nejvyšší výkon 66 kW/90 k při 4 000 ot./min. a maximální točivý moment 240 Nm při 1 500 ~ 2 500 ot./min. Zejména pak vlna relativně vysokého točivého momentu v nízko položeném spektru otáček dělají z i20 auto s výbornou a nenucenou dynamikou. Zátah je opravdu citelný a dostupný ihned, díky tomu se motor nemusí zbytečně točit a lze odřazovat velmi brzy. S relativně lehkým autem tak jednotka cvičí solidně a nabízí skvělou spotřebu. Týdenní kombinovaný průměr se mi zastavil na 4.5 litrech a to jsem opravdu nejezdil předpisově. Silnou stránkou je i kultivovanost chodu a dobré odhlučnění.

U benzínových motorů se Hyundai stále nepodřizuje downsizingu a nenabízí malý turbo motor. Mazda ukazuje, že se s tím dá fungovat velmi úspěšně a prodejům to neškodí. Nejsilnější benzínová alternativa pro i20 tak tedy je 1.4i. Tento atmosfericky plněný čtyřválec nabízí maximální výkon 100 koní při 6 000 ot./min. a nejvyššího točivého momentu 134 Nm dosahuje při 3 500 ot./min. Parametry jasně ukazují, že dynamiku si člověk musí zasloužit a motor je třeba točit a pracovat s převodovkou. Ta má naštěstí výrazně krátké zpřevodování. Jedná se jednoznačně o řidičtější volbu, ale dynamika auto pochopitelně pocitově schází. Reálně se však i20 pohybuje mrštně a nabídne naprosto fantastickou kultivovanost a odhlučnění. Ve vyšších otáčkách motor navíc zní příjemně sportovně. Potěšila mě i odezva plynového pedálu a okamžité reakce motoru. Nicméně menší přeplňované benzínové jednotky konkurence jsou lepší v ohledu dynamiky. Spotřeba 1.4i se po týdnu zastavila na kombinovaných 6.1 litrech.

Malý Hyundai má však jedno zásadní eso v rukávu – podvozek. Ten je totiž nastavený na komfortní notu a je to mnohem lepší, než rádoby tvrdé “sportovní” podvozky, které z Vás vytřepou duši a při sportovní jízdě stejně odmítnou poslouchat. Tady je však vše v naprostém pořádku. Podvozek krásně tlumí nerovnosti, je plavný a zároveň agilní. Auto samo o sobě k rychlé jízdě nevybízí a komfortní podvozek to ještě více umocňuje. Do města je vůz naladěn zcela ideálně. Na točité okresce nabídne solidní grip i reakci na volant, ale při pokusu o sportovní jízdu se dostaví nedotáčivost a pohupování karoserie v obou směrech. Kvituji možnost absolutní deaktivace stabilizačního systému letmým dotykem tlačítka.

Benzínová verze samozřejmě působí vyváženějším jízdním dojmem a je agilnější, těžký diesel naopak způsobuje výraznější nedotáčivost a horší ochotu měnit směr. Řízení je však nejslabším místem projevu auta. I když se jeho plynulost mírně zlepšila, stále výrazně zaostává a zejména při jízdě po rovině jsem měl pocit absolutního odtržení od vozovky, za což může vůle kolem středové polohy. Pochválit ale musím progresivnost řízení. Při malých rychlostech třeba ve městě je lehčí než při rychlé jízdě.

K velkému mezigeneračnímu zlepšení došlo i u runě řazené převodovky. Prakticky vymizely vůle, páka se pohybuje v kulise tiše, precizně a tlumeně, s příjemným zapadáváním k jednotlivým rychlostním stupňům. Krok řadicí páky mi připadal sportovně krátký. Mezi malými auty jde o špičkové řazení, které mě moc potěšilo.

Hyundai s novou generací i20 udělal ohromný krok kupředu a vůz nemá výraznější chyby. Je jasné, že k jeho využití i celkovému charakteru se lépe hodí benzínová jednotka, ale v zásadě lze doporučit i tu naftovou, pokud si ospravedlníte ohromný cenový rozdíl. Tak či onak se jedná o dospělé a elegantní auto, které nabídne výbornou výbavu, užitnou hodnotu a rozumnou cenu. Nadprůměrný vnitřní prostor a komfortní podvozek jsou největšími argumenty pro jeho koupi.