TEST Hyundai SantaFe 2.2 CDRi - Neznačková prémie

TEST Hyundai SantaFe 2.2 CDRi – Neznačková prémie

Autor: Adan,

11. 7. 2016 • Hyundai, Novinky, Testy •

Motor: 80%

Převodovka: 85%

Podvozek: 80%

Zpracování: 80%

Praktičnost: 95%

Modernizované Hyundai SantaFe je prostorné, hezké a komfortní SUV. S cenou však míří do teritoria prémiových vozů, kde ztrácí převážně zastaralým interiérem a jízdními vlastnostmi. Zapomeneme-li však na značkové rivaly, jedná se o velmi dobré a schopné auto.

Verdikt:

Hyundai SantaFe je od prvního pohledu kus auta, které se snaží usadit mezi prémiovými konkurenty. Dokáže se tato korejská automobilka se svým modernizovaným SUV probojovat mezi nejlepší nebo zůstane jen opomíjeným a zbytečným autem? V rukávu má jedno plus, které je z druhého úhlu pohledu vlastně i mínus. Tím je cena, naše auto stojí 1.2 milionu korun, což je v dané výbavě sice méně, než zaplatíte za opravdové prémiovky, jenže je to pořád Hyundai a taková suma je prostě moc. V základu s manuálem vyjde na 900 tisíc a za automat si připlatíte 60 tisíc korun.

Vlajková loď Hyundai SantaFe nedávno prošla modernizací, která se po designové stránce týká pouze detailů. Můžeme si všimnou třeba jiného denního svícení, pár změn na masce, a to je tak vše. Kde se však podle techniků automobilky odehrálo nejvíce změn, je podvozková část. Auto dřív bylo poměrně tvrdé a projíždění zatáček nebylo zrovna příjemnou záležitostí. Aktuálně je prý na podobné úrovni jako prémiová konkurence. No, na papíře, vzhledově a s vysokou cenovkou prémiově rozhodně působí, bude tak ale i jezdit? Za přímé rivaly lze považovat o trochu menší a levnější Hondu CR-V, která nabídne slušný komfort a dobré jízdní vlastnosti nebo Nissan X-Trail, který je s prominutím tak trochu propadák. Z prémiových řad má namířeno proti Volvu XC60, BMW X3 a Audi Q5, ale v plné výbavě už se dostává do ringu i se skvostným Jaguarem F-Pace.

Po vzhledové stránce je to opravdu krasavec, bílá perleť, dynamicky vypadající xenonové světlomety, agresivní maska a mohutné tvary. Exteriéru ubírá pouze velké logo Hyundai. Podle mě je auto této cenové kategorie hodno nést znak Genesis. Zmizel by tak první dojem, že se jedná jen o předraženou Hyundai, veřejnost si kvůli tomu navíc myslí, že auto stojí polovinu, což zamrzí. Mírné zklamání přichází v interiéru, protože modernizace se ho příliš netýkala. Má zastaralé oblé tvary a na některých místech tvrdé plasty. Na informačním systému je taky znát jeho stáří. Ale na druhou stranu vůz nabídne spoustu prostoru, pohodlná sedadla a výbavu, ve které nechybí vůbec nic. Má hlídání jízdních pruhů, odvětrávaná sedadla, kvalitní audiosystém, panoramatickou střechu, hlídání mrtvého úhlu, zásuvku na 220 voltů, prostě téměř vše, co vás napadne. Vpředu i vzadu je hodně místa ve všech směrech a bonusem je spousta odkládacích ploch. Objem kufru je slušných 585 litrů, se klopenými sedadly až 1680 litrů.

Pod kapotou lze mít pouze jednu pohonnou jednotku, konkrétně přeplňovaný čtyřválec 2.2 litru CRDi VGT, který je možné kombinovat s šestistupňovým manuálem nebo šestistupňovým automatem s hydrodynamickým měničem. Výkon je 147 kW (200 koní) a točivý moment 441 Nm, přičemž motor se má postarat o auto vážící přibližně dvě tuny. Pohon všech čtyř kol je u verze s automatickou převodovkou standardem. Vpředu je klasická náprava McPherson, vyšší komfort a zároveň lepší přilnavost má zajistit zadní víceprvková náprava.

Za zmínku stojí i velká spousta bezpečnostních systémů počínaje hlídáním mrtvého úhlu (BSD), hlídáním jízdy v pruzích (LDWS) přes nouzové brzdění (AEB) a konče adaptivním tempomatem (ASCC) nebo asistentem dálkových světel (HBA). Všechny systémy fungují na jedničku, jen adaptivní tempomat občas nesmyslně brzdí a dálková světla se někdy rozblikají jako vánoční stromeček. Dále tu je parkovací asistent, u kterého pustíte volant a jen přidáváte plyn podle pokynů. Jednou zaparkuje výborně, podruhé jako idiot – chtěl by ještě trochu doladit.

Hned po prvních ujetých metrech je znát práce odvedená na podvozku. Nerovnosti přeplouvá s grácií a je velmi komfortní, skvělé je i odhlučnění od kol. Auto je příjemným společníkem na dlouhých cestách a je jedno, jestli po dálnicích nebo okreskách. Nejvíce mu vyhovuje klidné tempo, kdy si posádku hýčká měkký podvozek a kvalitní odhlučnění. Při klasické jízdě se chová prémiově ve městě, na dálnici i na okreskách, dokonce i projev čtyřválce je kultivovaný a nerušivý. Kde oproti německým rivalům nastává problém, jsou zatáčky – nezachrání vás ani systém pokročilé kontroly trakce (ATCC), jenž má přibrzďováním jednotlivých kol plnit nebo alespoň napodobit funkci samosvorného diferenciálu. To však v reálném světě nefunguje, možná jen minimálně a s autem se dá jet svižně, ale jde cítit nejistota a doslova říká: Zklidni se a pokračuj pomaleji. Příliš se naklání a řízení je mdlé, nic neříkající. Holt sportovec to není, opak v podobě komfortní jízdy ale plní skvěle, a o tom tento dvoutunový kolos je.

A co motor, stačí? Tuto otázku jsem si pokládal, než jsem si auto vyzvedl. A ano, šestiválec by byl do tohoto typu SUV vhodnější, hlavně kvůli kultivovanějšímu projevu, ale výkonnostně je dva-dvojka absolutně dostačující. Příjemně táhne od nízkých otáček a nijak výrazně nepolevuje ani s přiblížením se červenému poli. Dokonce i převodovka rychle rozpozná styl jízdy a volí správné rychlostní stupně – rychle a hladce. Bohužel jí schází sedmička, auto by pak bylo mrštnější a spotřeba by mohla být ještě o něco nižší. Ta se průměrně pohybuje někde kolem 8.5 litru, s častým používáním ve městě překročí 9 a při dlouhých jízdách po okreskách není problém jezdit pod 8.

Navzdory své vysoké hmotnosti se neztratí ani v lehčím terénu. Čtyřkolka se rozjíždí na jakémkoliv povrchu bez váhání a terén, kam se odváží obyčejný smrtelník, projede jakoby nic. Já sám už jsem si říkal, že toto už nemůžu projet, ale SantaFe nezaváhalo a v klidu jelo dál. Skončí až kvůli nižší světlé výšce a nízkým nájezdovým úhlům. Pomocníkem může být i automatické brzdění při sjíždění prudkých svahů a hlavně spousta kamer, které pomohou nejen při orientaci v terénu, ale také při parkování – přeci jen je to velké auto.

V závěru mě tak nenapadá moc výrazných mínusů, dokonce i vysokou cenovku si dokáže z části obhájit. Hyundai SantaFe je pohodlné, hezké, praktické, skvěle vybavené a docela úsporné. Přimhouříte-li oko nad lehce zastaralým interiérem a nad tím, že je to Hyundai a ne prémiovka, nemusí se jednat o špatnou koupi. Navíc je tu jeden bonus, skoro nikdo ho nemá.