renault-clio-r-s-trophy-18-exterior-1

Test Renault Clio R.S. 18. Nevychovanej parchant

31. 8. 2018 • Novinky, Renault, Sportovní vozy, Testy

Motor: 95%

podvozek: 95%

převodovka: 90%

zpracování: 80%

Radost z jízdy: 100%

Renault Clio R.S.18 je přesně ten hardcore přídavek, na který všichni fanoušci čekali. Je hlučné, ostré, nekompromisní. Přesně takové, jaké má být. Řízení je výzva a každá projížďka radost. Je to velice důstojný způsob, jak se rozloučit s odcházející generací.

Verdikt:

Kdykoliv se dozvím, že mi do testu přistane něco rychlejšího, jsem jak malé dítě před Vánoci. Neustále počítám dny, hodiny, minuty kdy už konečně budu moct převzít klíčky a jít si hrát. A nadšení je ještě větší, když ona hračka má být z dílny Renault Sport. Klidně mě mlaťte, ale nikdo neumí tak skvělé Hot Hatche, jako parta z Dieppe. Jejich hravost a záludnost mě vždy absolutně odzbrojí. Tentokrát šlo o limitovanou edici Renaultu Clio Trophy, pojmenovanou prostě R.S. 18, která čerpá inspiraci z letošního monopostu formule 1.

Den D je tady – to několikatýdenní čekání bylo tak dlouhé, že jsem přemýšlel o dočasném zmražení – ale už přede mnou stojí tenhle Batmanovsky zbarvený nasupený prcek. Jeho rozkročený postoj a důkladné zatmavení všech lesklých ploch mi dávají tušit, že to bude hodně zajímavý týden. Začnu trochu netradičně – cenou. Testovaný kousek přelezl 700 tisíc. Ano, 700. Není to zrovna málo, když zvážíme fakt, že za 719 tisíc budete mít základní Megane R.S. Než ale nad Cliem zlomíte hůl, pojďme se podívat co stojí za takovou částkou.

Oproti běžnému Cliu R.S. se toho totiž změnilo víc, než se na první pohled zdá. R.S. 18 vychází z nejostřejší varianty Trophy, máme tu tedy 20 koní navrch díky většímu turbu a přepracovanému sání, podvozek vepředu snížený o 20mm, vzadu o 10mm. Přední tlumiče dostaly exkluzivně pro R.S.18 hydraulické dorazy, převodovka Getrag je nyní o 30% rychlejší, řízení bylo zrychleno o 10% a taky tu máme kompletní výfuk od legendární firmy Akrapovič. Jistou jedinečnost také dává fakt, že se jedná o limitovanou edici a každý vyrobený kousek má na prazích své výrobní číslo. Takže za své peníze dostanete opravdu víc, než přebytek černé a nálepku na střechu.

Teď zpět k autu. Je černé, opravdu hodně černé. Takhle nějak by asi vypadala nákupní taška Batmana. Krom lakování jsou černé taky všechny znaky a nápisy. Pokud nejste u auta velice blízko, tak nápisy na zádi ani nevidíte. Jediné, co není černé, je lízátko v předním nárazníku, středy kol a lišta ve dveřích. Osobně s tím nemám problém. Právě naopak – černá v kombinaci s kontrastní žlutou je parádní. Clio díky tomu vypadá naštvaně a také exkluzivně. Faceliftem se podařilo stárnoucímu Cliu prodloužit život. Mlhovky ve tvaru šachovnice jsou skvěle. Svalnatě tvarované boky vypadají stále dobře stejně jako efektní (ale ergonomicky strašná) klika zadních dveří schovaná ve sloupku a evokující třídveřovou karoserii. Zadní části dominují dvě hranaté koncovky výfuku trůnící v krajích obřího difuzoru a efektní prodloužení střechy.

clio1

Kde čas úřaduje nesmlouvavěji, je interiér. V jeho centru trůní displej infotainmentu R-link první generace. Systém není zrovna nejrychlejší, ani nejjednodušší na ovládání, ale ukrývá jednu skvělou fíčuru. R.S. monitor. To není nic jiného, než závodníkův pomocník, který umožňuje stahovat data z telemetrie. Zobrazí takové údaje, jako je teplota provozních kapalin, dokonce teplotu spojek převodovky, nebo teplotu nasávaného vzduchu! Řešení je to opravdu komplexní a pro lidi trávicí dost času na okruhu určitě i praktické.

Středová konzole v piáovém laku nepůsobí moc hodnotně a plasty ve spodní části palubky jsou laciné. Občas se z útrob interiéru ozve nějaké to vrzavé zaúpění materiálu, ale za to může spíš pekelně tuhý podvozek. Co interiér zachraňuje, je dobře padnoucí volant vyvedený v kombinaci alcantary a kůže a také skvělá sedadla s parádními červenými pásy. Mají sice poměrně úzké sedáky, ale tělo v zatáčkách drží jak přikované. Jediná škoda, že zde nenajdeme skořepiny Recaro – když už tu máme nejspeciálnější z nejspeciálnějších edic. Ale co, alespoň tu jsou výdechy ventilace z uhlíkového vlákna. Je to sice napodobenina, ale mně se to líbí – 9 z 10 tunerů doporučuje. Ať máme popis interiéru kompletní, tak dozadu se vejdu a do kufru nákup také nacpete – tolik ke spotřebitelským radám.

clio5

To nejdůležitější na každém produktu Renault Sport je ale to, jak jezdí. Ne to, jak to kde vrže, kolik obézních děcek narvete dozadu, ani jak velký golfový bágl se vleze do kufru. Vlastně by mi bylo jedno, i kdyby měl jen dvě sedačky a okna z plexiskla. Sakra, tohle už tu vlastně jednou bylo. No nic, jedeme. Při startu se z výfuku ozve pěkné štěknutí a auto se ustálí na překvapivě tichém volnoběhu. Přesouvám páku EDC do pozice „D“ a vyrážím. V režimu Normal (Clio nemá Comfort, to by byl výsměch významu slova, ale k tomu později) je Clio překvapivě tiché a má dost lehké řízení. Začínám uvažovat, jestli nebude R.S.18 trochu vyměklé.

Ale ne, jen přejedu první nerovnost (nejspíš to byla pecka z třešně, nebo pivní zátka) Clio mi ihned uštědřuje kopanec do ledvin a mně je jasné, že tohle bude na jízdu po městě něco. Nejsem nijak zhýčkaný, mám rád tuhá auta, ale tohle je čirý masochismus. A obdivuji každého, kdo si ho koupí a bude s ním denně jezdit do práce. Clio vám dá vědět o každém sebemenším výmolu, díře, nebo nerovnosti. Najednou zjistíte, že silnice, která podle vás byla doteď slušná, je jak tankodrom. Zkrátka, s každým metrem máte jasno, že tady máte co dočinění s malým závodníčkem. A já to miluju! Takové zkrátka sportovní auto má být. Bez kompromisů, s jedním jediným účelem, a to rychlostí. Okamžitě tedy hledám nejbližší únikovou cestu a mizím z města.

clio2

Motor už má potřebnou teplotu, převodovku přepínám do manuálního režimu, voličem R.S. drive přepínám do režimu Race, všechny elektronické pomocníčky posílám na dovolenou a pedál plynu bořím do podlahy. Od koncovek se začíná do okolí řinout ten správný soundtrack, který s každým přeřazením výstřelem varuje zvěř, ať se klidí z cesty. Motor má ve středních otáčkách fantastický výbušný charakter. Rovných 220 koní a 260 N.m. (při overboostu 280) děla s autem vážícím jen lehce přes 1200 kilo opravdu divy. Auto se brutálně dere kupředu, všemožně vás natřásá a vše korunuje neskutečně hlučný výfuk – tohle auto opravdu není na denní ježdění.

Před první zatáčkou jdu na brzdy – nemají nijak drastický nástup, ale skvěle se dávkují a jejich účinek je vynikající. Clio je navíc na brzdách krásně stabilní. Najíždím do zatáčky a ihned registruji, jak moc ztuhne řízení v režimu RACE. Co mě ale fascinuje je, jak neuvěřitelně auto poslouchá povely volantu a jeho obrovská stabilita. Nízká hmotnost v kombinaci s krátkým řízení dělá z Clia opravdovou okreskovou střelu. Řízení je chirurgicky přesné, jen trochu mrtvé. Zcela v novém světle se také ukazuje podvozek. V běžném provozu budete proklínat jeho neuvěřitelnou prkennost, ale ve chvíli, kdy ho začnete využívat tak, jak se sluší a patří, budete se tetelit blahem. Na nerovnostech trochu odskakuje, ale stále máte obrovskou jistotu. Předek se drží silnice, jak kdybyste jeli po koberci a kola měli ze suchého zipu. Na nedotáčivost zapomeňte.

clio3

Clio se doslova rve za předkem do zatáčky. Je fantazie hrát si na okreskách s takto agilním autem. Stačí lehce povolit tlak na plyn a auto na požádání předvede krásně čitelný lift off smyk. Jen pozor na zmatkování v zatáčkách, hardcore povaha Clia umí být i záludná. I to patří k neskutečné zábavnosti nového Clia – zkrátka je to takový parchant, kterého musíte vést pevnou rukou. Za to se vám ale odmění neuvěřitelnou rychlostí v technických pasážích. Opravdu bych nechtěl utírat slzičky všech frajírkům, co si na okresce vyhlédnou Clio R.S. 18 a řeknou si „tak tuhle krabičku pozávodím“.  Co jsem zatím nezmínil je převodovka. Už od uvedení nového Clia R.S. je skalním fanouškům trnem v oku skutečnost, že není k mání s manuálem. Přiznám se, že i já bych dal za „klacek“ cokoliv, ale EDC v Cliu R.S. 18 je opravdu skvělá. Řadí nepostřehnutelně rychle, nikdy vám do toho nekecá a klidně nechá motor v omezovači. Jediné, kdy opravdu neví co dělat je, když přepnete na režim SPORT a necháte ji v automatickém režimu, ale jinak ji musím pochválit.

Clio R.S.18 je jedním slovem skvělé. Napravuje všechny chyby standardní varianty, je nekompromisně uřvané a budete se klepat na každou jízdu s ním. Cesty budete hledat podle počtu zatáček, né podle doby příjezdu. V tomhle je kouzlo produktů Renault Sport, jsou prostě fantasticky rychlé a zároveň se mohou přetrhnout, aby řidiče pobavily. Nezkušené jezdce sice můžou vyděsit svojí záludnou povahou, ale pokud máte něco najeto, budete je milovat. Navíc je kolem nich skvělá komunita! Za celý týden jsem potkal jen jedno Clio Trophy, ale majitel mě nadšeně zdravil  – to není u všech značek samozřejmé – takže pokud tento článek čte, zdravím ještě jednou!

clio4

Renault Clio R.S.18 je přesně ten hardcore přídavek, na který všichni fanoušci čekali. Je hlučné, ostré, nekompromisní. Přesně takové, jaké má být. Řízení je výzva a každá projížďka radost. Je to velice důstojný způsob, jak se rozloučit s odcházející generací.

Plusy

exklusivní design
výfuky akrapovič
rychleji pracující převodovka
chirurgicky přesné řízení
výkon motoru
agilita v zatáčkách
radost ze řízení

Minusy

některé horší materiály
málo citu ve volantu
na denní ježdění příliš tuhé

.

« »

MENU