TEST Subaru Forester 2.0D Lineartronic

TEST Subaru Forester 2.0D Lineartronic

Autor: Ondřej Daňa,

3. 7. 2015 • Novinky, Subaru, Testy •

Motor: 90%

Převodovka: 90%

Podvozek: 95%

Zpracování: 75%

Praktičnost: 85%

Subaru Forester při statickém ohledání zanechává trochu rozporuplné dojmy. Jeho exteriér sice vypadá skvěle a vrací vůz o pár let zpátky, k tolik zbožňované první a druhé generace této ikony, vždy jdoucí bok po boku s dalšími stálicemi nabídky značky. Bohužel interiér patří mezi ty méně povedené a snaha o jeho zútulnění a učinění ho luxusnějším nedopadla úplně tak, jak měla. Všechny nešvary vám ale Lesník vrátí jízdou a jejími vlastnostmi a to přímo stonásobně. Ve městě se mu sice příliš nelíbí, ale mimo něj se předvede v plné parádě a naprosto nezávisle na tom, jaký povrch ubíhá pod jeho koly.

Verdikt:

Oproti předchozí generaci udělal nový Forester správný krok v designu – krok zpátky. Křivky a umírněná přední maska nakopnutého rodinného kombíku byla nahrazena tím, čím se pyšnil Lesník dvě generace nazpátek. Ostře řezaná přední maska, která při pohledu tváří v tvář utváří dojem hranaté tlamy, jen střídmě zdobené chromem, vypadá sakra dobře a člověku by se chtěla až zamáčknout slza nad návratem starého parťáka.

Nadšen z ohledání exteriéru se hrnu do interiéru. Skrz vnitřní prostor přibylo několik prvků, posouvajících Forester dále směrem k luxusu. Bezklíčový start, elektricky ovládané víko kufru, vyhřívané sedačky nebo dokonce obří panoramatická střecha s elektrickým ovládáním. Do toho palubní deska z měkčeného plastu a kde vlastně může být chyba? Při konstruování interiéru svádělo Subaru tak trochu vnitřní boj. Zatímco sedačky, ač bez bočního vedení, působí dobře, sloupek volantu je z laciného plastu a detaily jako narychlo daná záslepka standardního zámku zapalování nebudí zrovna dobrý dojem. Výdechy klimatizace hned pod malým, ale pěkně graficky zpracovaným a přehledným displejem palubního počítače se také staly obětí utaženého rozpočtu. Měkčená palubní deska v sobě hostí středový panel s navigací, která pro nový modelový rok prodělala zásadní změnu – infoteiment systém je zcela nový a zapadá dobře do designu interiéru a hlavně je nyní technicky a funkčně plně konkurenceschopný. Vespod interiéru je to stále ten starý, dobře udržovatelný a jednoduchý Forester. Nějaké to povrznutí mu klidně odpustíte a plasty, které po bahenních radovánkách otřete hadrem, s radostí uvítáte.

Jakkoliv je zpracování interiéru rozporuplné, nelze mu upřít obrovský plus v podobě prostorových dispozic. Místa na zadních sedačkách je přehršel a to včetně prostoru na hlavu, kde se jasně podepisuje hranatý profil auta. Špatně na tom není ani kufr, tam kde segment SUV dost často bojuje s prťavými rozměry, nabízí Forester hned 505 litrů v základním postavení sedadel. Po jejich sklopení už je to dokonce 1573 litrů a rovná podlaha k tomu.

Já se ale jdu posadit za volant a poprvé spustit čtyřválcový plochý diesel, dřímající pod kapotou. Boxery obecně nejsou z nejklidnějších pohonných jednotek a diesel tohoto uspořádání se svojí vrozenou kulturou na tom není o nic lépe. Především za studena se motor projevuje poměrně nahlas a vibruje do interiéru. Tento nešvar provází boxera až do zahřátí, kdy drtivá většina vibrací i zvuků při volnoběhu zmizí. Motoru tak zůstane jen hlučnější projev při prudší akceleraci, kdy se 350 Nm točivého momentu mechanicky ozve. Jako protiváhu ale nabízí dvoulitrový diesel ve Foresteru velmi příjemnou akceleraci a nezalekne se ani vysokých dálničních rychlostí.

Zásadní novinka je však převodovka. Od letošního roku si totiž i do tohoto modelu můžete pořídit skříň Lineartronic s přednastavenými virtuálními stupni. Nebudu to zastírat a rovnou řeknu, že Subaru je jediná značka na trhu, která převodovku typu variátor dotáhla do perfektní funkčnosti. CVT, neboli Linertronic, je s dieselovým motorem spjat velmi dobře a oproti benzínové variantě doznal mnoha změn. Má například upravený měnič točivého momentu, silnější přemosťovací spojku a řetěz mezi kužely má kvůli vibracím vznětového motoru zkrácenou rozteč. Vyššímu točivému momentu se přizpůsobilo také složení převodového oleje. Změnil se i celkový rozsah převodů a zkrátil se stálý převodový poměr. Ve výsledku se tak jedná o velmi příjemné a plynulé svezení. Je to prostě vůz na pohodlné cestování s jistotou toho, že Vás nenechá ve štychu. Ze všech kombinací CVT a motorů se mi toto spojení líbí nejvíce. Převodovka má přednastavené virtuální stupně a tak omezuje konstantní zvuk vytáčeného motoru. Reakce na plyn jsou docela ostré a auto okamžitě vyletí vpřed. Vyžaduje to trochu tréninku a opatrnosti zejména při parkování nebo popojíždění v koloně. Po sžití s ovládáním je to ale naopak velmi příjemné a Forester dokáže jet svižně, i když plyn jen lehce šimráte.

Rozdí požité kombinace v jízdních vlastnostech přišel v momentu, kdy jsem opustil asfalt a vydal se na nezpevněné komunikace. Pevná čtyřkolka doprovázející diesel s manuální převodovkou prostě je a vždy bude mnohem lepší, než elektronicky připojovatelné pohony všech kol. Verze s převodovkou Lineartronic a systémem variabilního rozdělení točivého momentu se bohužel blíží té druhé variantě. CVT verze totiž připojuje zadní nápravu pomocí lamelové spojky a Forester tak přichází o nejzásadnější argument proti konkurenci. Na nezpevněném podkladu, kde diesel s manuálem jede jako po kolejích, je verze s CVT značně nervóznější a řidič nemá v chování zádi vozu stoprocentní jistotu. Vím, že Forester se žádných závodů na šotolině nebo sněhu účastnit nebude, ale Subaru si člověk kupuje kvůli tomu, že se na něj může spolehnout za každé situace, tedy kvůli stále symetrické čtyřkolce. Lineartronic tuhle zásadní vlastnost snižuje. Jak už se bohužel stalo u běžných vozů zvykem, i přes vypnutí je ESP stále aktivní, dojde pouze k jeho omezení. Spotřeba Foresteru jen málokdy přesáhne sedmilitrovou hranici a teprve při terénních radovánkách se podívá někam do okolí osmi litrů na sto. Budete-li ale vůz využívat kultivovaně, není problémem ani atakování šestilitrové hranice.

Podle všech zpráv by měla nová generace Foresteru dominovat na všech frontách a to jak v oblasti podvozku, tak i motoru. Podvozek musí držet vysokou karoserii ve stopě a nezbývá tak, než poněkud přitvrdit. Nejedná se rozhodně o nic hrozného, ale tužší tlumení na rozbitějších komunikacích přece jenom ucítíte.

Jiná pohádka je to samozřejmě mimo město. Forester se zde cítí velmi jistě a nerozhodí jej ani kroucené asfaltky. Karosérie, ač vysoká, má těžiště na rozumné úrovni díky ležícímu motoru vpředu a podvozek, který se mohl zdát do městské zástavby tvrdší, než by bylo nutné, se náhle změní v dobrého pomocníka a nepustí kastli do náklonů ani zdaleka takových, na jaké jsme v této třídě zvyklí. Celkově si Subaru Forester, i přesto, že nese v názvu les, zachovává slušné vlastnosti i na zatáčkovitých tratích. To byla doména již první generace a jedna z vlastností, kterou si značka nese s náležitou pýchou dál.

V konečné sumarizaci musím konstatovat, že čtvrtý Forester při statickém ohledání zanechává trochu rozporuplné dojmy. Jeho exteriér sice vypadá skvěle a vrací vůz o pár let zpátky, k tolik zbožňované první a druhé generace této ikony, vždy jdoucí bok po boku s dalšími stálicemi nabídky značky. Bohužel interiér patří mezi ty méně povedené a snaha o jeho zútulnění a učinění ho luxusnějším nedopadla úplně tak, jak měla. Všechny nešvary vám ale Lesník vrátí jízdou a jejími vlastnostmi a to přímo stonásobně. Ve městě se mu sice příliš nelíbí, ale mimo něj se předvede v plné parádě a naprosto nezávisle na tom, jaký povrch ubíhá pod jeho koly.