Test Moto Guzzi Bobber V9. Bob a bíbr
Bez mučení se přiznám, že retro či klasické stroje nejsou zrovna můj šálek čaje, takže některé mé výhrady mohou být pro jiného naopak výhodami. Kde ovšem Moto Guzzi Bobber V9 rozhodně dominuje, je vzhled, který musím říct, že zaujal i mě a byl velice příjemným překvapením po záplavě těchto retro mašin, které mi připomínají spíše simsona, než skutečný stroj k provozu nad rámec muzejní činnosti. Pojďme se na bobra tedy podívat podrobněji.
Design
Design je hlavní deviza nového bobra, což jsem už předesílal a ještě několikrát zopakuji. Vše ostatní je podružné. Z kavárny pozorovat zaparkovaného bobra je doslova radost. Poměrně úzký rám plně na odiv podélně uložený motor a široká placatá nádrž jen podtrhuje nízký charakter celého stroje. Přední kruhové světlo je samozřejmostí, bez které by přece žádné správné retro nebylo. Výfuky, které skutečně vedou až dozadu, což dnes už také není tolik v módě, jdou jasně proti proudu a hrdě demonstrují, že před vámi nestojí žádné rádoby retro ale skutečná klasika. Vše na závěr podtrhují tlusté pneu s vysokým profilem.
Technika
Naopak technika zde pro mě byla ta z méně působivých. Rozumím atraktivitě vzduchem chlazených motorů, ale je to pro mě prostře příliš vysoká daň. Z 850 kubíků totiž vyhnat či spíše služně požádat o pozvolné opuštění prostoru jen 55 koní, pro mě prostě není mnoho. Více smyslu by mi tedy už dávalo nechat výkon na 35 kW, aby byl stroj bez úprav dostupný i pro řidiče s oprávněním A2.
Objem se samozřejmě příjemně projevuje v nízkých otáčkám dostatkem točivého momentu, jehož hodnota 62 Nm sice není oslňující, ale při naladění takříkajíc „dospod“ více než dostačuje.
Šestistupňová převodovka však mnoho chvály nezaslouží. Rychlosti jsou sice dobře odstupňované, ale samotný proces řazení byl pro mě spíše utrpením. Řadící páka se mnou bojovala do posledního dechu, než to vzdala a rychlost mi umožnila změnit, ale hlavně mi naprosto chyběla mechanická zpětná vazba o této změně. Často jsem tedy opakovaně spojkou zjišťoval, jestli a jaký kvalt tam skutečně zařazený mám. Ano, zvyknout se na to dá, ale, pánové, ve dvacátém prvním století, se jedná o velmi podivný archaismus.
Naopak tradiční kardan rozhodně potěší jako takřka nesmrtelný a hlavně bezúdržbový způsob přenosu výkonu na zadní kolo.
Jízda
Největší radost mi u jízdy dělalo asi stání na místě. Já vím, že to zní hrozně, ale naopak to myslím jako velké plus. Bobr je o stylu, o pocitu, a právě nastartování podél rozkročeného véčka nádherně houpne celým strojem ze strany na stranu, což u tuctovějších motorek (čti neguzzin a vlastně i nebavoráků) nezažijete příliš často.
V zatáčkách vás ovšem tento projev zpočátku může i trochu vyděsit nebo alespoň já jsem občas na apexu a zvlášť při dešti určitou ne zrovna příjemnou nejistotu zaznamenal. Jakmile však s bobrem trochu času strávíte, rychle na jeho charakter navyknete a že návykový je. Když jsme už ale u toho klouzání, tak nezapomeňte, že věci jako kontrola trakce jsou pro bobra sprosté slovo, takže, vy, zhýčkaní moderními výdobytky, buďte ze začátku trochu ostražití. A stylové, ale nefukční pneu z výroby, pošlete rovnou do světa a přezujte do lepší obuvi.
Bobr není žádný závodník, ale to od něj ani nikdo neočekává. Absence otáčkoměru tedy rozhodně nevadí, protože omezovače se nikdo, kdo má alespoň trochu hudebního sluchu, obávat nemusí. Líné šinutí se krajinou či městem je přesně to, kde se bobr cítí jako doma a právě tato pohodová jízda je silně návyková, jelikož nemáte pocit, že by vás provoz před vámi omezoval, ale naopak umožňuje naplno si vychutnat příjemné brumlání z výfuků, pohodlné sedlo, rozkročený posaz a prostě ten pocit, že vám můžou všichni „políbit šos“.
Závěr
Bobber V9 je prostě stylovka. I s dýchavičným motorem, který je daní za vzduchové chlazení, si budete při širokém posazu připadat jako král silnic, a to bez někomu nepříjemné aury Harley Davidson. Není to chopper ani cruiser, ale spíše hipsterská záležitost, což je dnes sázka celkem na jistotu. Pokud tedy máte dlouhý, upravený vous a nenosíte křivák ani „nazi“ helmu, rozhodně bych doporučoval se na Bobberu svézt. Je totiž velká šance, že si jej osedláte natrvalo.
Plusy
– Atraktivní vzhled
– Pohodlný posaz a sedlo
– Točivý moment vrcholící ve třech tisících
Mínusy
– Řazení, řazení a do třetice řazení
– Línější motor (samozřejmě)
– Pneu z výroby nefungují dobře na vodě
« Co stojí za vyšší spotřebou vozů, než udává výrobce? Zde jsou hlavní důvody Vybrali jsme nejlepší sportovní auta do půl milionu »
