Test ojetiny Ford Focus III: Umí potěšit i pozlobit
Ford Focus se již mnoho let řadí k nejžádanějším ojetinám nejen na českém trhu a nejinak je na tom i jeho třetí generace. Už předchozí dvě generace zaznamenaly nebývalé úspěchy, mezi lidmi se staly velmi oblíbenými a dodnes jich je na silnici v různých stavech vidět opravdu mnoho. Třetí generace Focusu na předchozí dvě navázala poměrně úspěšně a ač se vzdala klasické Focusovské extravagance, svojí užitnou hodnotou a jízdními vlastnosti pokračuje v tom nejlepším po svých předchůdcích. Bez chyb Ford Focus samozřejmě není, ale do zadních míst autobazarů, kde by zarůstal kopřivami jej nikdo rozhodně nestaví.
Focus ve své třetí generaci prošel poměrně zásadní designovou změnou. Ty tam jsou přední trojúhelníková světla a ani vzadu už nejsou protažená do rohových sloupků, podle kterých byl Focus vždy tak odlišný a snadno identifikovatelný. Svým vzhledem se výrazně posunul ke svému většímu bratru Fordu Mondeo a někteří lidé si dokonce na první pohled zejména ve variantě kombi Focuse s Mondeem pletou. Je pravdou, že něco ze své výstřednosti z předchozích modelů ztratil a snaží se více pasovat do role elegána. Kde je ale odkaz na starší modely stále patrný je interiér a to v dobrém slova smyslu. I ve třetí generaci si šel stále tak trochu svojí cestou, výstřednost mu nechybí a celková architektura palubní desky je pro mě prostě stále klasicky Focusově zábavná. Po usednutí za volant mám pocit příjemného obejmutí celým kokpitem a po nastavení pohodlných sedaček si okamžitě nacházím velmi příjemnou a neunavující pozici. Na zadních sedadlech už to tak slavné není. Místa na nohy je málo a pokud počítáte s přepravou čtyř dospělých průměrně velkých pasažérů, půjde vždy jen o kompromis mezi tím, jestli se více uskromní ti vepředu nebo vzadu.
Do redakce nám společnost AAA Auto zapůjčila Ford Focus třetí generace s dieselovým motorem 1,6 TDCi ve výkonové verzi 70kW a s nájezdem lehce přes 50.000 km. Jeho zachovalost je na první pohled příkladná. Nemusí tomu být ale tak vždycky a při výběru tohoto vozu bych doporučoval maximální obezřetnosti, možná vyšší než u jiných aut stejné třídy. Důvodů je několik.
Zejména ve mnou testované motorizaci 1,6 TDCi byl Focus obrovsky oblíbeným služebním autem a patřil proto k fleetovým vozům nejedné firmy. Jedním z důvodů pro masivní nákupy byla zejména velmi nízká slibovaná spotřeba, dlouhá životnost karoserie, které je již občasná koroze oproti druhé generaci cizí, poměrně velká užitná hodnota a praktičnost a v neposlední řadě příznivá cenovka s na tu dobu nadstandartní výbavou zejména u naftových motorizací. Motorizace 1,6 TDCi je pak citlivá na kvalitní a včasné výměny oleje. Ne že by ostatní motory nebyly, ale v této verzi je poměrně malá olejová náplň, která svým objemem samozřejmě dříve podléhá degradaci. Dalším možným problémem je vypouštěcí šroub oleje na olejové vaně, jenž byl trochu nešťastně umístěn do polohy, kdy neumožňoval kompletní vypuštění starého oleje. V tomto případě se tak doporučoval provádět při každé výměně odborný proplach motoru a později se tento problém řešil modifikací olejové vany a šroubu, po níž se olej dal vypustit kompletně. Častější výměny než výrobcem doporučovaný kilometrový nájezd pak zaručili poměrně dobrou spolehlivost pohonné jednotky a tak je potřeba si servisní historii u Focuse náležitě prověřit.
Svým projevem je motor 1,6 TDCi příjemný a při jízdě se nijak neodlišuje od dieselových motorů podobné kategorie. Neoplývá samozřejmě přebytkem výkonu a v nemálo případech vás donutí předjíždění plánovat, ale na klasické hltání jak okreskových tak i dálničních kilometrů v předpisovém tempu vás rozhodně neotráví. Jediným okamžikem, kdy poznáte jeho lehkou nekultivovanost je po zastavení na křižovatce. Na volnoběh citelně vibruje, a svoje vibrace přenáší až do interiéru. Zvykalo se mi na něj ale více než dobře a svojí spotřebou si mě získal. S lehkou nohou není problém jezdit s kombinovanou spotřebou 4,8 litru a když jsem se na okreskách nijak neomezoval a na pedál plynu šlapal jak do varhan, potěšil mě hodnotou 5,1 litru na 100 km. Ve spolupráci s šestistupňovou manuální převodovkou, která má přesné a ne moc dlouhé dráhy se vždy jednalo o naprosto pohodovou a příjemnou jízdu.
Podvozkově je Ford Focus již tradičně jedním z nejlepších ve své třídě. Osvědčená kombinace zavěšení typu McPherson vpředu a víceprvkového řešení zadní nápravy, se stará o sebejistotu a čitelnost Focusu za všech okolností. Ne nadarmo se říká, že Ford svým Focusem naučil nejednu evropskou automobilku stavět podvozky a ani u této generace ve Fordu neslevili ze svých kvalit. Pokud si dáte pozor na opotřebování výměnných komponentů náprav, které nejsou vytlučené, netrpí vůlemi a k tomu se nebudete ostýchat utratit trochu peněz navíc za kvalitní obutí, odmění vás Focus předpisovým držením stopy a skvělou dynamikou v zatáčkách s dokonce lehkým sportovním nádechem. Nedělá mu pak problém, pokud máte na zatáčkovitých okreskách na spěch udržovat relativně vysoké tempo, aniž by jste měli smrt v očích. Příjemným zjištěním pro mě pak také bylo, jak tlumeně a nenásilně dokáže filtrovat díry na silnici a do kabiny nerušit žádnými ostrými nárazy. Dokonce tak dobře, že předčí i vozy vyšší třídy, jako například už tak pohodlný Škoda Superb II.
U Fordu Focus třetí generace rozhodně neuděláte chybu, pokud chcete dobře vypadající auto s nadčasovým interiérem a skvělými jízdními vlastnostmi. Motor 1,6 TDCi je dobrou volbou pro šetřílky, které bude rozhodně bavit pozorovat jeho vysloveně dietní nároky, aniž by jste museli být překážkou na silnici. Je ale třeba dobře vybírat, protože necitlivým zacházením a zanedbanou údržbou se může stát snadno kasičkou na peníze, zejména se svojí zvýšenou citlivostí na pravidelné výměny oleje. Pokud ale pořídíte vůz s kvalitní servisní historií, má v sobě velký potenciál si vás získat svým pohodlným ale přesto přesným projevem na silnici, s poměrně výraznou úsporou pohonných hmot.
Motorizaci 1,0 Ecoboost trápí malá životnost spojky, proto se při výběru ojetiny zaměřte na její bezproblémový chod a připravte se na její možnou výměnu, klidně každých 50-100 tis. km dle stylu jízdy. Naopak atmosférickou šestnáctistovku Ti-VCT při vyšších kilometrových nájezdech postihuje zvýšená spotřeba oleje. A to je závada, kterou při testovací jízdě v autobazaru prostě nepoznáte. Problém s motorovým olejem ale trápí i dieselovou jednotku 1,6 TDCI. Pokud neumíte správně měnit olej (neproplachujete), usazeniny zůstanou na dně vany a po nalití nového oleje se do něj opět dostanou. Zbytek auta je překvapivě odolný i po letech, takže za nás palec nahoru.
Plusy
– atraktivní přístrojová deska
– pohodlné sedačky
– nízká spotřeba
– přesný a vyvážený podvozek
– odhlučnění karoserie
– přesné řazení
Mínusy
– citlivý na odborné a včasné výměny oleje motoru 1,6 TDCi
– motor na volnoběh přenášející vibrace do interiéru
« Test BMW 540i Touring xDrive: Jedno auto na celý život Agresivita na silnicích aneb Proč se za volantem chováme jinak »
