1_2m6sqluw8ehz7uvhm18klg

Toto jsou nejčastější chyby nevyjezděných řidičů. Potřebují pomoc zkušenějších

13. 4. 2019 • Novinky, Zajímavosti

Každý z nás má kolem sebe někoho, kdo právě udělal, nebo se chystá udělat řidičský průkaz a začne jezdit autem. Ať už to jsou vaše děti, známí, kamarádi, všichni budou mít po absolvování autoškoly za volantem nějaký problém. Vybrali jsme z nich pět nejčastějších.

Mnohé z vás určitě jako první napadne parkování. To ovšem s řízením jako takovým nesouvisí a v drtivé většině případů při něm nejde o nic než o pár plastů, plechů a vaše nervy. Ano, člověka potrápí když sobě a zároveň i někomu jinému odře auto, o zdraví u toho ale nejde. Proto se zaměřmě na důležitější problémy, i když začneme trochu zlehka.

Špatné držení volantu a chaos na kruhových objezdech

V drtivé většině autoškol už dnes své žáky učí správného držení volantu ve třičtrtě na tři. Pouze když řidič drží volant v těchto místech, má největší manévrovací schopnosti přesně o jednu otočku a zároveň dokáže včas, mnohem citlivěji a tím i bezpečněji zareagovat na nastalou situaci. Jenomže čerství řidiči často a velmi rádi sklouzávají k něčemu jinému. Je proto důležité je kontrolovat.

Zároveň se setkáváme s problémem chybného držení volantu na kruhových objezdech. Když člověk přijíždí na kruhový objezd, chystá se patrně zatáčet nejdříve mírně doprava a následně o minimálně půl otáčky doleva. Pokud je ale kruhový objezd menších rozměrů a úhel, kterým je třeba točit volantem se zvětšuje, je nanejvýš příhodné si před započetím levotočivého oblouku přehmátnout o zhruba půl otáčky – to znamená chytit volant levou rukou na dvanácti hodinách a pravou na šesti (schválně si to zkuste nanečisto). Následně budete mít ruce při prudkém zatáčení opět krásně před sebou a kruhový objezd zakončený blikáním na pravou stranu se vám bude mnohem lépe opouštět. A pak už je to jednoduché. Levou ruku pouštím z volantu, zapínám blinkr doprava, dokončuji oblouk pravou rukou a následně vracím levou ruku zpět na volant na devátou hodinu, kde byla před příjezdem na kruhový objezd. Snadné, že?

Špatný odhad vzdálenosti

Bude to možná znít šíleně, ale předjížděli jste vlastně někdy v autoškole? Pokud jste nebyli vysloveně řidičskými talenty od přírody, kteří svého instruktora vytrhli ze sedadla, patrně vás k tomu nikdy nepustil. Na našich silnicích jsme ale denně svědky jedoucích kloboukářů, kterým i tempo „šedesát k hodině“ na devadesátce připadá vražedné. A jasně že v rámci zachování plynulosti dopravy je podobného obejdu při bezpečné příležitosti nejlepší předjet. Ale ví řidičský začátečník, kdy je to opravdu bezpečné? A co když je kilometr před ním protijedoucí auto? Má dostatek výkonu na to, aby to zvládl? Jak z toho ven? Vždy je lepší dát na radu zkušenějšího a proto není minimálně zpočátku dobré jezdit úplně sám a třeba se i zeptat lepšího řidiče, který sedí vedle, jestli by to šlo a podobně.

Nedostatečné sledování zpětných zrcátek

Tento problém je nejpatrnější na dálnici, kde musí mít řidič doslova skvělý přehled o tom, co se děje za ním. I když je na dálnici předepsaných 130 km/h, neznamená to, že když pojedu 130 km/h a z ničeho nic to šoupnu doleva, že nikoho neohrozím. Lidé běžně riskují pokutu i tresné body a jezdí daleko rychleji. Proto je při řidičově nejlepší vůli vždy vědět o dění za vozem. Jenomže pozor, daleko horší situace nastává v momentě, kdy je začátečník už natolik sebevědomý a na okresní silnici se rozhodne předjíždět. V tom případě musí o dění za autem vědět dvakrát tolik, protože když vybočí do protisměru a náhodou by už levým pruhem letělo auto, které předjíždí i jeho, může dojít k fatálně tragické situaci.
Důležité je také dbát na správné nastavení zrcátek pro co nejlepší eliminaci mrtvého úhlu. Sledujete bok svého auta v zrcátkách? Pak tak činíte naprosto zbytečně. Dejte si je kousek dál.

Nedůsledné využívání jízdních pruhů a zipování

Víte, proč jsou připojovací pruhy na dálnici tak dlouhé? To aby se v nich bezpečně na rychlost okolo 90-100 km/h zvládlo rozjet i to nejslabší auto. Zařazení na dálnici i při hustším provozu je pak plynulejší, ale především, díky menším rozdílovým rychlostem je také bezpečnější, protože rychlejší řidič za vámi bude mít více času na to, aby zareagoval.

Zajímavé je, že podobná situace nevyužití jízdních pruhů nastává i při tvorbě kolony. Řidiči se s oblibou řadí do jednoho úzkého štrůdlu už třeba kilometr před zúžením vozovky. A proč? No přece aby natáhli kolonu na co nejdelší špagát, díky kterému kolabuje celá doprava. Ne! Řidiči by měli plně využít všechny jízdní pruhy až do chvíle, kde se vozovka zužuje a následně plynule zahájit zipování, při kterém není nutné tolik zpomalovat. Jen tak řidič jedinec dokáže dnešní dopravu trochu urychlit a zplynulit. Takže když jsme pak svědky toho, jak autoškola stojí zařazená půl kilometru před zúžením mezi kamiony, člověk by měl sto chutí učitele jízdy vytáhnout a zeptat se ho, proč nepoužívá selský rozum a ze svých žáků vytváří tupé ovce, které na silnici budou jeho chyby opakovat.

Neodhadnutí řidičských schopností

Odborná motoristická veřejnost už delší dobu zastává názor, že součástí základní výuky v autoškole by měly být i zkoušky na polygonu a učení se zvládání krizovým situacím. Víte, kolikrát si žák autoškoly při výuce sáhne na limity vozu? Ano, přesně, ke spočítání byste nepotřebovali ani jeden prst. Ale jak je to po absolvování kurzu? Zatímco křehká mladá řidička se při prvním náznaku smyku na náledí celá sesype, protože si bude myslet, že málem umřela, mladík s egem sahajícím do vesmíru na auto bude hamtat hlava nehlava a přinejlepším bude ohrožovat všechny kolem sebe. V horším případě si něco udělá, nebo se vážně zraní a v tom nejhorším může zabít sebe i všechny okolo. A proč vlastně? Protože ho nikdy nikdo pořádně nevyškolil v tom, jak se auto vlastně chová a jak nebezpečné umí být. Zde tedy zopakujeme – a zvlášť pro rodiče čerstvých řidičů – nechávejte své děti řídit, mějte je pod dohledem a klidně je na ten polygon, nebo třeba okruh vezměte sami. Ať zjistí, co je v nich. Ať zjistí, jak se auto chová. Možná jim tak zachráníte život.

.

« »

MENU