Test Dacia Duster 1.3 TCe 150 DCT: Čas na důchod?
My, zanícení autaři, často přikládáme obrovskou váhu takovým věcem jako počtu válců, výkonu, nebo času zajetém na Nordschleife. Naprostá většina řidičů ale na auta kouká jinak. Jde jim především o to, aby získali spolehlivého parťáka, který je přepraví z bodu A do bodu B a budou si ho moc dovolit ufinancovat z vlastní kapsy. A právě v tomhle byla Dacia Duster revoluční. Šlo totiž o první masové SUV s pohonem všech kol. Spousta lidí si ji tak zamilovala a nedá na ní dodnes dopustit. Neblížíme se už do bodu, kdy Duster přežil svůj vlastní odkaz?
Druhá generace Dusteru prodělala další omlazení, tentokrát už asi finální, protože třetí generace je již na obzoru. Největší změnou je nová příď, respektive nové logo, které se roztáhlo přes celou masku a nutno říct, že tím auto dost prokouklo. Vzadu je teď, jak praví aktuální trend, místo znaku nápis. Ten je vyvedený v bílé barvě místo chromu, což mi vlastně přijde poměrně originální.
V základu teď taky dostanete LED světla a to jak pro denní tak pro potkávací svícení. A nutno říct, že vůbec nefungují špatně. Jinak je to stále taková ta off-roadovitá krabička se svalnatými blatníky a jednoduchými linkami. S tím problém nemám vůbec. Duster se mi vzhledově líbí a vůbec se za to nestydím. Je tu ale jedna věc, kterou bych rád zmínil hned na začátku. Testované auto nemá pohon všech kol, přesto ale stojí přes šest set tisíc. A tady se dostáváme k hlavní otázce testu: má Duster ještě smysl?
Pro všechny, co ještě čtou, tu mám odpověď na to, jak se mohlo auto dostat na takovou částku. Jedná se o vrcholnou motorizaci a kdo počítá s tříválcem, je na omylu. Pod kapotou je přeplňovaný čtyřválec o objemu 1.33 litru, který vyvíjel Renault společně s Mercedesem. Ano, dalo by se říct, že můžete mít v Dacii motor z Mercedesu. Ten ze sebe ždíme slušných 150 koní a 250 Nm a spárovaný je s dvojspojkovou převodovkou.
Kdo by kdy čekal, že se Duster dostane k takové technice, že? Tahle kombinace mu dává dynamiku daleko za úrovní toho, co si od Dusteru běžně představujete. Ona hodnota zrychlení na stovku kolem devíti sekund nevypadá nijak divoce, ale to je způsobeno spíš nastavením převodovky. Jde hlavně o velice dobrou pružnost a dynamiku ve vyšších rychlostech. Ještě u dálničního limitu má lehké auto elánu na rozdávání a často se setkáte s nechápavými pohledy řidičů tradičních levopruhařských značek, když vás nebudou moci setřást ze zpětného zrcátka.
Je pravda, že takový výkon v Dusteru asi nikdo nepotřebuje a podvozek na to určitě není stavěný, ale je to vlastně docela sranda. Převodovka jako taková není špatná. Při pomalé jízdě je trochu uskákaná a tu a tam zbytečně váhá s podřazením, většinu času ale svojí práci odvádí. Motor samotný je skvělý. Má hezký zvuk, ochotně se vytáčí, má šťavnatý střed a vystačí si s nějakými 7-8 litry, pořád si ale nejsem jistý, že něco takového Duster potřebuje.
Omlazení se dočkal i interiér, ale nečekejte revoluci. Změnil se v podstatě jen znak na airbagu před řidičem a tvar výdechů klimatizace. Ty teď vypadají daleko moderněji a lépe sedí do designu auta. Jinak je vše při starém. Klasické analogové budíky s monochromatickým palubním počítačem a skvěle vyřešená konzole tepelného komfortu.
Pak je tu ještě dotykový displej infotainmentu, který tu prostě tak nějak je. Systém je jednoduchý, ale důležité funkce má – navigace/telefon/média. To hlavní je, že se skrze něj můžete připojit na Apple CarPlay a využívat oblíbené aplikace. Během týdne jsem se ale pravidelně setkával s nestabilitou a jednou mi celý systém na několik minut zcela „vytuhl“ a nepomohl ani restart.
Kabina samotná je pak poměrně stísněná. Především s ohledem na vnější rozměry auta. Do pravé nohy vás tlačí středový tunel, do levé madlo dveří. Nad hlavou je málo místa, sedačky jsou hodně měkké a nemají dostatečnou oporu v bederní části. To v kombinaci s vyosenými pedály znamená, že při delších cestách se poměrně brzy ozve bolest zad. Vzadu to taky není žádná hitparáda. Pokud měříte nad 180 centimetrů, budete se asi cítit trochu utlačovaně. Potěší ale dvojice USB pro druhou řadu a kufr, který má 450 litrů.
Duster se rodil spíš jako pracant, který měl většinu času trávit v lese nebo na poli. A tomu odpovídá i jeho naladění. Podvozek je poddajný, houpavý a především odolný. Ladění na rumunských cestách našinec opravdu musí ocenit, protože ať mu pod kola hážete cokoliv, on si z toho nic nedělá. Práce podvozku sice není zrovna nejtišší, ale nějakých rázů se v kabině nedočkáte. Už z principu je to auto, kterému svědčí klidné cestování.
U předokolky to ještě umocňuje fakt, že má místo víceprvku vzadu jednoduchou vlečku. Pokud tedy budete chtít trochu divočit na okreskách, připravte se na to, že na nerovnostech si umí zadek nepěkně odskočit. To je další důvod, proč si myslím, že je tak výkonný motor zbytečným. Se slabší jednotkou se totiž nedostanete tak snadno do rychlostí, se kterými si podvozek už prostě nedokáže poradit. Když ale přistoupíte na hru auta, zklidníte a pojede klidně a plynule, nebudete ho překvapovat žádnými prudkými změnami směru, je to vlastně příjemné auto na každodenní jezdění.
Ani odhlučnění není zlé. Prostě takový pohodář, u kterého si nejvíc cením toho, že mu bezmezně věřím. Duster totiž není příliš sofistikovaný, ale rozhodně působí robustně a vím, že ho hned tak něco nezastaví. Díky krátkým převisům a světlé výšce přes 20 centimetrů si i s předokolkou mžete troufnout do poměrně náročného terénu, tedy pokud je sucho.
Možná jsem tady k Dusteru kritický, ale rozhodně si nemyslím, že je to špatné auto. Právě naopak. Vše ale záleží na specifikaci. Nedává smyls dokupovat výbavu a výkon na úkor pohonu všech kol. Duster kraluje v základních verzích a čtyřkolka je pro něj zcela stěžejní. Pokud ji nepotřebujte, kupte raději Sandero Stepway, které je levnější, výrazně lépe jezdí a má lepší interiér. Pokud vám jde o kufr, pořiďte Jogger.
Duster zkrátka musí mít pohon všech kol. Navíc ho stále můžete pořídit s výborným 1.5 litrovým dieselem. V kombinaci s manuální převodovkou je to ideální volba. Byly doby, kdy byl Duster ve své kategorii osamocený, konkurence ale nespí a kolem šesti set tisíc umí nabídnout víc. Pokud tedy má dávat smysl, musíte lovit ve spodní polovině konfigurátoru. Pokud jeho cenu udržíte kolem půl milionu, stále jde o auto, které svoji existenci umí obhájit. Už je ale opravdu znát, že trochu přetahuje – rád by šel na odpočinek a své místo přenechal nástupci. Tak snad se dočkáme brzy.
Dacia Duster na sobě už opravdu dává znát roky. Chytře nakonfigurované auto stále umí dávat smysl, obecně už je ale čas na novou generaci.
Plusy
– Design
– Robustní podvozek
– Schopnosti v terénu i u FWD
Mínusy
– Odskakující podvozek
– Stísněný interiér
– Vysoká cena
« Test Suzuki Swift 1.2 DualJet AllGrip: Když je méně opravdu více K odporu proti navržené podobě normy Euro 7 se přidalo Německo »
