Test Hyundai i30 Fastback 1.4 T-GDI DCT. Stylová novinka jde po krku Octavii
Ponechme teď stranou svérázné reklamy společnosti Hyundai a zkusme se na nejnovější model zaměřit zcela nezaujatě, prostě jen jako na auto bez všeho toho divadla okolo. Auto si totiž vybíráte pro jeho celkové vlastnosti, subjektivní dojem z jízdy a ne na základě toho, co vám povídají reklamní slogany. Hyundai se pustil do modelové ofenzívy napříč všemi segmenty, ale ten klíčový je právě v modelu i30. Proto nová generace nabízí hned 4 varianty. Liftback s názvem Fastback, kombi, které se kupodivu jmenuje kombi, hatchback pod názvem liftback (ehmm) a sportovní variantu N. První zmíněná varianta je nejnovější přírůstek a také předmět dnešního testu.
Fastback je přímo namířen proti domácí Octavii, ale ve své podstatě jsou to naprosto rozdílná auta, která oslovují úplně jinou cílovou skupinu. Jejich jediná podobnost je v karoserii typu liftback, tím to končí. Hyundai hraje na efekt a stylovost. Oslovuje tak mnohem mladší klientelu, která nemá tolik konzervativní priority. Octavia je naproti tomu jasná volba lidí, kteří chtějí usedlé a praktické auto, které nic nekřičí do světa.
Design Fastbacku je parádní. Není to jen i30 s jiným zadkem, ale měnila se většina karosářských dílů. Jiná jsou všechna světla, nárazníky, dveře, okna, a tak bych mohl pokračovat. Na vině je snížený profil střechy a zkosené čelní okno. Vůz kombinuje hrany a sází na ostrý design. Agresivně působí velká šestiúhelníková maska, úzké světlomety plné hran a nárazník s velkými otvory. Zadní část vozidla je pak ještě výraznější, ale stále elegantní. LED technologií se dočkáme jak vepředu, tak i vzadu. Výsledkem je hezké a dynamicky vypadající auto. Zadní “kachní ocas” pak potěší všechny milovníky starších sportovních vozů. Pozor ale na výbavu, v té nižší a na menších kolách může auto působit nevyváženě. Testovaný kus podtrhoval i hezký modrý lak. Lidé se za autem dost otáčeli a třeba černá přední světla (z Nka) se mi vyloženě líbí. Vůz vyráběný v moravských Nošovicích opravdu povedl a ušel velký kus cesty kupředu. A ne jinak je to uvnitř.
Po nastoupení přivítá posádku čistý a intuitivní interiér s horizontálním uspořádáním, který zanechává dojem elegance a vytváří pocit prostornosti. Klidnou atmosféru završují chromované rámečky a na pohled kvalitní materiály použité v interiéru. Do prostoru vyčnívající 8“ dotykový displej, integruje veškeré funkce z oblasti navigace, médií a konektivity a díky své ergonomické poloze umožňuje řidiči nepřetržitě sledovat dění na vozovce. Nový multifunkční tříramenný volant umožňuje snadné a intuitivní ovládání a s funkcí vyhřívání může poskytnout ještě vyšší úroveň komfortu. Ovládací prvky klimatizace a nastavení teploty jsou umístěny ve snadném dosahu na středové konzole a lze je snadno ovládat prostřednictvím otočných prvků, aniž by docházelo k rozptylování pozornosti řidiče. Interiér lze čalounit dvěma barevnými provedení látky nebo kůží. Zavazadlový prostor nabízí 450 litrů nebo 1 361 litrů se sklopenými sedadly.
Mám však několik výhrad. Hyundai se dopustil identické chyby, jako u SUV Tucson a použil tvrdý plast na místech, kde se palubní desky dotýkáte nejčastěji a ten měkčený na místech, kterých se naopak nedotknete nikdy. Díky tomu je celá středová konzola z nevzhledného tvrdého plastu. Dále by to chtělo barvy, nebo alespoň kontrastní dekory. Takto je interiér zoufale šedý a nudný. Nelíbí se mi také laciné tlačítka na hlavním tabletu a příliš měkké výplně sedadel. Jinak je interiér v pořádku, ergonomicky perfektní a pohledný.
Aby co nejvíce splňovala očekávání dnešních evropských zákazníků, je nová i30 vybavená nejnovějšími technologiemi a aktivními bezpečnostními prvky. Ve výbavě nechybí autonomní nouzové brzdění, chytrý adaptivní tempomat, asistent pro jízdu v jízdním pruhu, sledování pozornosti řidiče a sledování slepého úhlu. Konektivitu zajišťují systémy Apple CarPlay a Android Auto. Nová generace i30 nabízí také přihrádku pro bezdrátové indukční nabíjení mobilních telefonů.
Zákazníci si mohou zvolit nový přeplňovaný čtyřválec 1.4 T-GDI o výkonu 140 koní nebo přeplňovaný tříválec 1.0 T-GDI o výkonu 120 koní. Motory jsou kombinovány buď s šestistupňovou mechanickou převodovkou, nebo se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou 7DCT.
Právě přeplňovaný benzínový čtyřválec 1.4 T-GDI tluče pod kapotou testovacího auta a jsem moc zvědavý, jak se výkon 140 koní a 242 Nm projeví v praxi. Možná to zní nedostatečně, ale věřte, že výkonu není vůbec málo a s relativně lehkým autem (1.3 tuny) cvičí slušně. Docela mě překvapil hutný a hlasitý projev vytočeného motoru, který zněl opravdu líbivě a také reakce na plynový pedál je velmi rychlá. V běžném provozu se jedná o docela rychlé auto, kdy ani jednou nebudete postrádat výkon.
I přes přeplňování turbodmychadlem se projev jednotky chová velmi lineárně a výkon narůstá spolu s otáčkami. Až jsem se divil, jak moc je nutné auto točit, aby jelo rychle. Nechápejte to, ale tak, že v nízkém spektru otáček je lenivé. Není, jen je odladěné především pro použitelnost ve městě.
Tomu nasvědčuje i komfortní a schopný podvozek, který zvládá filtrovat i nejrozbitější české silnice. Oproti standardní verzi je ale cítit tužší naladění tlumičů, zejména v kombinaci s velkými koly. Fastback se nezalekne ani okresní silnice plné zatáček. Sportovní samozřejmě není, ale silnice se drží velmi dobře a rychle reaguje na volant a ochotně mění směr. Řízení je sice stále velmi přeposilované, ale je mnohem lépe odladěno, než v minulé generaci. Trochu mě trápily jen brzdy, které mají ostrý nástup a chce to zvyk.
Dvouspojková převodovka se sedmi stupni funguje dobře, občas si však cukne, ale řadí rychle a logicky. V manuálním režimu má lehce ospalé reakce, ale ve výsledku se jedná o jednu z lepších skříní na trhu. A co spotřeba? Po městě kolem 9 litrů, mimo něj i za 5. Pokud budete motor ždímat do posledního koně, připravte se na odběr kolem 15 litrů.
Nová generace i30 ušla opravdu velkou cestu, aby se přiblížila nárokům nás Evropanů a nutno podoktnout, že se jí to povedlo. Má nějaké chyby, ale ve výsledku se jedná o vůz, který by mohl zavedenou konkurenci silně potrápit.
Plusy
– povedený design
– bohatá výbava
– ergonomie
– komfortní podvozek
– spotřeba
– odhlučnění
– práce převodovky
Mínusy
– místy horší materiály
– ostrý nástup brzd
– horší vnitřní prostor
« 6 extrémních off-roadů, které nic nezastaví 5 nejlepších sportovních limuzín. Kompromis mezi výkonem a luxusem »
