Test Hyundai i30 Kombi 1.6 CRDi MHEV: Výjimečně normální
Hyundai i30 u nás patří k neobyčejně oblíbeným modelům, a nedávno prošel omlazením. Lehce pozměněný je vzhled, také dostal mild-hybridní pohon a modernější interiér. Jeho hlavní konkurenti z koncernu Volkswagen se už ale nabízí v nových „digitálních“ generacích, vedle kterých vypadá i30 trochu zastarale. Je to ale skutečně nevýhoda, nebo jde o jedno z posledních normálních aut na trhu?
Korejský bestseller je po faceliftu vyzbrojen ostřejším pohledem s výraznější a větší maskou, která mu propůjčuje sebevědomější vzhled. Nová jsou také světla s modernější grafikou a černým podkresem, která možná vzdáleně připomínají aktuální Focus, ale celkově omlazení i30 pomohlo. Vzadu se opět změnila grafika světel a přidal se jeden populární moderní prvek – falešné koncovky výfuků. Pořád jde o velice konzervativní auto – především ve verzi kombi. A v nenápadné stříbrné vypadá jako klasický rodinný přibližovák – ale díky provedeným změnám přeci jen vypadá svěžeji, a trochu se mu podařilo odvrátit stárnutí.
Uvnitř je změn jako šafránu. Nové jsou v podstatě jen displeje infotainmentu. Menší z nich se nachází v kapličce přístrojů, a jde spíš o palubní počítač. Podobně jako u SantaFe zde najdeme kombinaci klasických analogových přístrojů a displeje. Ten umí zobrazovat jen základní údaje nebo šipkovou navigaci. Nečekejte podobnou možnost individualizace, jako je tomu například u Octavie. Přijde mi to trochu škoda. Podávané údaje jsou přehledné, displej ukazuje hezky, ale moc toho neumí. Když už si automobilka dala práci s displejem, mohla také udělat ještě ten jeden krok dál, a naučit ho víc, než jen zobrazovat rychlost a spotřebu. Druhý displej se tyčí nad palubní deskou a nově má zvětšenou úhlopříčku na 10,25 palců. Zvětšení ale není jediná změna: i graficky doznal systém změn. Jde o zcela nový systém BlueLink, který má mnohem čistší design, disponuje moderními funkcemi jako bezdrátovým Apple CarPlay i Android Auto. Pracuje s uživatelskými profily, je neustále online, a trasu navigace upravuje na základě live dat o dopravě. To hlavní ale zůstalo. Systém je velice svižný a logicky navržený. Trochu zamrzí jen to, že klasická tlačítka pro položky v menu nahradily senzory, které navíc nemají ani vibrační odezvu, takže za jízdy se nepoužívají tak komfortně.
Zbytek interiéru je stejný. A to je dobře. Neodehrává se tu žádná čudlíková genocida, a každý myslitelný povrch není dotykový. Ovládání auta je tak zcela intuitivní, neodvádí pozornost, a ergonomie je naprosto bez výhrady. Skvělé je taky pro Korejce tradičně velké zaměření na tepelný komfort. Máte tak vyhřívaný volant, a sedačky jsou jak vyhřívané, tak odvětrávané. Některé slabé stránky ale zůstaly. A to především nudná černo černá palubní deska. Nějaký dekor nebo lišta by pomohly tu masu černých plastů rozbít. Pokud jde o zpracování, tak to je na velice dobré úrovni. Jednotlivé plochy jsou dobře slícovány, nic nevrže, a celý interiér působí dostatečně robustně. Nečekejte ale žádné honosné materiály. Prakticky vše, na co dosáhnete, je z tvrdých plastů. Ty jsou velice trvanlivé a nevyžadují žádnou speciální péči, ale moc nelahodí oku ani na dotek.
Z praktického hlediska si rozhodně není na co stěžovat. Odkládacích ploch je dost, místa mám ve všech směrech hodně, a sedačky jsou opravdu pohodlné. Sedí se v nich sice o něco výš, ale nemusíte se bát otlačenin po dlouhé jízdě. Na zdaní sedačky se i za sebe bez problémů vejdu (mám 190 cm). Není zde takový přebytek místa jako v Octavii, ale ani cesta čtyř dospělých nebude problém. Zamrzí jen absence nabíječky. Kufr pojme 602 litrů v základu. Potěší dvojité dno a rovná nakládací plocha. Z pohledu běžného spotřebitele je prostě i30 Kombi velice rozumně navržené auto. Je v něm kupa místa, dost toho pobere, má moderní výbavu, ale nemuselo kvůli ní obětovat ergonomii. Ostudu před domem také neudělá. Prostě takové normální auto. Kdo by byl řekl, že jednou bude něco takového vzácnost.
Hyundai ale nemodernizoval jen vzhled. Omlazení se dotklo i nabízené techniky, a automobilka se pustila na vlnu elektrifikace i u běžných modelů – ne že by tedy měla na výběr. Aktuální 1.6 CRDi je totiž mild-hybrid. Což při pohledu do tabulek může být překvapení, protože výkon 100 kW a 320 Nm je shodný s původním provedením. Systém pracuje se 48V palubní sítí, startér generátorem připojeným řemenem na klikovou hřídel, a malou baterií uloženou nad zadní nápravou (proto auto není vybaveno rezervou). Výkon hybridního ústrojí je 12 kW a 55 Nm, a jeho hlavním cílem je – překvapení – ušetřit palivo. Například tak, že motor vypíná už v rychlosti 20 km/h a pro start využívá zrekuperovanou energii. Nečekejte ale, že auto najednou bude jezdit za půllitr na sto, i automobilka uvádí úsporu jen dvě deci.
Pravdou ale je, že start/stop je daleko kultivovanější, a auto celkově zkrátka úspornější je. To se projeví především při zatížení. Během týdne jsme podnikli výlet ve čtyřech dospělých – plus nějaké věci v kufru. Jeli jsme do Českého středohoří, teploty se pohybovaly jen těsně nad nulou, a většinou pršelo: tak jsem se ani v nejmenším nesnažil jet na spotřebu, a výsledek po 300 ujetých kilometrech? Slušných 5.5 litru. Při klidné jízdě ve dvou není problém dostat se i o litr níž. Motor má navíc dostatek síly, skvělou pružnost a je příjemně kultivovaný. Za celý týden jsem neměl pocit, že by 1450 kilo vážící kombi potřebovalo větší porci výkonu. Snad jen zvláštně kovový zvuk ve vyšších otáčkách mi nebyl úplně po chuti. Naopak skvělá je dvojspojková převodovka. Sladění s motorem je na jedničku. Řadí naprosto hladce a logicky. Má také možnost řadit pádly pod volantem, ale vůbec jsem neměl potřebu jí do toho kecat.
Na silnici se omlazená i30 chová dle očekávání. Vlastní je jí především klidný cestovní styl. Podvozek je komfortní, ale nečekejte houpavý koncernový styl. Auto poměrně pečlivě kopíruje vozovku, a celkové ladění mi připomínalo něco ve stylu Mazdy, kdy auto myslí na pohodlí, ale zároveň poskytuje slušnou úroveň jistoty. Na ostrých nerovnostech si umí trochu bouchnout, ale není to žádné velké drama. Velkou výhodu i30 je více prvkové zavěšení zadní nápravy u všech variant – což neposkytuje ani Golf ani Octavia. Díky tomu je auto v zatáčkách neutrální, dobře čitelné, a nemá tendence uskakovat na nerovnostech. Je tak svojí nezáludností přístupné i méně zkušeným řidičům, a ničím vás během jízdy nepřekvapí. Za všech situací je stabilní a předvídatelné. Jasně, zrovna nepřetéká emocemi, ale opravdu to někdo od takového auta čeká?
Řízení je pak dostatečně přesné a dobře navážené. Při běžných rychlostech je auto i slušně odhlučněné, ale při dálničním maximu už dovnitř přeci jen proniká hluk od podvozku. Troufnu si ale říct, že jízdně na své novější konkurenty nijak výrazně neztrácí. Z pohledu asistentů už ale přeci jen roky pocítíte. Zatímco Golf už umí sám brzdit do zatáčky, přizpůsobit rychlost vesnici, umí poznat patníky a trávu, takže se na silnici sám drží i bez pruhů – brzy vám taky sám najde parkovací místo a rovnou i zaplatí – tak Hyundai se musí spokojit s běžným adaptivním tempomatem a držet se umí jen jasně vyznačených pruhů. Na druhou stranu musím říct, že adaptivní tempomat je nastavený skvěle, držení v pruzích je na jedničku a auto umí překvapivě slušně samo zatáčet (Blanku zvládne bez pomoci). Přesto je cítit, že konkurence má v tomhle ohledu trochu navrch. Pokud pro vás ale nejmodernější gadgety nejsou alfou a omegou bytí v autě, pořád má i30 co nabídnout.
Hyundai i30 totiž začíná být na trhu trochu výjimečností. Jde stále o obyčejné auto pro každého, které si na nic nehraje. Je praktické, dobře jezdí, nijak neexperimentuje v rozvržení interiéru, a provoz vás taky nezruinuje. Ještě nedávno by asi zapadlo mezi dalšími dobrými obyčejnými auty, ale dnes svojí uživatelskou jednoduchostí vyčnívá. Asi to není auto, na které si je potřeba vzpomenout hodinu po odevzdání klíčů, ale vadí to něčemu? Většina lidí má stále auto především jako nástroj.
Nepotřebují za jízdy emoce. Potřebují spolehlivý dopravní prostředek za rozumné peníze. Nepotřebují iPad s volantem, ale obyčejného pomocníka na každý den. A přesně taková i30 je. Rozhodně nechci, aby to znělo, že jde o zastaralé auto. V repertoáru má všechny moderní vychytávky, jen kolem nich nestaví veškerou svoji existenci. Jestli u auta hledáte zrovna takové kvality, potěší i cena. Hyundai i30 jde totiž stále koupit hluboko pod 400 tisíc, přesněji za 354,990, a v daném segmentu budete hledat lepší nabídku těžko. Pětiletá záruka bez omezení kilometrů je jen třešnička. Testovaný kousek už tedy stál přes 600, ale šlo v podstatě o vrchol nabídky –a moc věcí, za které by ještě šlo připlatit, už nenajdete.
Plusy
– Uživatelská přívětivost
– Úsporný motor
– Cena
Mínusy
– Tvrdé plasty v interiéru
– Průměrné odhlučnění
« Test Volkswagen Grand California 600: Volnost pohybu Naučte se využívat všechny funkce, které nabízí vaše auto »
