Test Mazda 2 Hybrid: Schizofrenní přestrojení
Vypadá jako Yaris, jezdí jako Yaris, ale Yaris to není, což je rozpoznatelné podle jiného znáčku na přídi. Jinak se jedná o totožný vůz, na kterém se takřka nic nezměnilo, ani to aby byl více „mazdí“ než „toyoťácký“. To je svým způsobem docela škoda, protože designem příliš nezapadá do palety ostatních modelových kousků Mazdy. Skoro to vypadá, že do rodiny ani nemá patřit.
Možná se ptáte, proč by někdo jen přeznačkoval auto a vydával ho za své? Existuje určitá smlouva o spolupráci, která to umožňuje. Většinou si druhá automobilka vůz trošku přizpůsobí svému stylu, tentokrát ale nikoli. Převzatý vůz od Toyoty má totiž jedinou funkci – snížit emise. To je trochu smutný osud auta, ale ve finále to může trochu zamíchat s kartami na poli cen.
Zajímavé je, že převzaté auto využívá Mazda pouze v plném hybridním provedení, a aby ho odlišila od svých čistě mazdích aut, je pojmenované jako Mazda 2 Hybrid. A jak již bylo řečeno, má pouze jediný cíl, otázka je, jestli to bude stačit i uživatelům? Je to totiž tak trochu vetřelec, který se ne každému bude líbit, obzvlášť pokud je zvyklý na specifický vzhled a jízdní vlastnosti Mazdy.
Exteriér
Předchozími řádky by náš test mohl skončit, ale my jsme řekli ne a budeme pokračovat dále. Čas nechat přestrojení přestrojením a podívat se na auto do detailu. Na první pohled, ať už má vůz znáček jakékoli značky, vypadá velice dospěle. To je pozitivní, neboť tím model může cílit i na starší uživatele a tedy především nejen na ženy. Působí svěžím a podle zádi i sportovnějším dojmem.
Svými rozměry bude ideálním městským společníkem. Všude se vejde a všude se s ním dá zaparkovat. Délka vozu je totiž jen čtyři metry. Barva testovaného vozu je bílá a lze si vybrat z dalších šesti možností. Nicméně na rozdíl od Yarise, je možné jen jednobarevné provedení. Výborně, našli jsme další odlišení!
Blatníky jsou vystouplé a auto opticky rozšiřují. Kolem dokola je to prostě povedené auto, které už nebude nikdy nazýváno jako nákupní taška. Tedy snad. Ačkoli kufr samozřejmě má svá omezení v podobě 286 litrů. Není to zrovna hodně, ale abychom byli fér, zátěžový test ukázal, že se do prostoru vejdou jeden bag s golfovými holemi a další tašky s potravinami. K tomu dopomohla i hloubka, do kterého se věci přeci jen lépe skládají.
Na to, jak auto hezky vypadá, se tak trochu zapomnělo na jednu důležitou věc. Nebo spíše se příliš nepočítá s tím, že se s tímto modelem bude jezdit i po dálnicích. Yaris alias Mazda 2 Hybrid prostě patří do města, nejen kvůli spotřebě, ale především kvůli aerodynamice, která na dálnici dostává solidně na frak. Stačí jet 110 km/h, abyste začali hledat zdroj svistu kolem hlavy a sahali po ovladači hlasitosti hudby, než vám dojde, že je to právě ode dveří. Inu škoda!
Interiér
Kdo by to jen řekl, že do takového malého prcka, se vejde 180 centimetrový člověk a ještě bude mít dostatek místa kolem sebe. Samozřejmě takové štěstí nebudou mít zadní pasažéři. Ačkoli, abychom byli opět fér. Dozadu se vejde člověk s deseti centimetry navíc a že by trpěl extra diskomfortem se říct nedá. Krátké trasy do 60 kilometrů přežije, na těch dlouhých vás ale prokleje do třetího kolene. Vedle sebe se vejdou dva lidé, ale prostor je stavěný spíš pro dětské pasažéry.
Zato vepředu je to jiná písnička. Řidič i spolujezdec mají dostatek prostoru kolem sebe, aniž by si nějak extra narušovali osobní prostor. V sedadlech se sedí celkem solidně, avšak jsou manuálně nastavitelná. Mohutný volant je dominantním prvkem kabiny a dle našeho názoru by mu slušel užší věnec. Přístrojový štít je složen ze dvou budíků, na kterých se zobrazují „otáčky“ a palivoměr s teplotou chladící kapaliny. Uprostřed je standardně maličký digitální displej, v jehož menu musí člověk občas dost hledat, aby se proklikal k potřebným informacím. Jako třeba ke kontrole tlaku pneumatik – na to jsme potřebovali asi deset minut. Kdo by se totiž hledal v návodu, aby si práci usnadnil, že?
Ze středu palubní desky vyčnívá displej infotainmentu o velikosti 8palců s celkem zastaralou grafikou zobrazení. Ostatně to je jedna z věcí, na kterých by Toyota celkově měla zapracovat, protože konkurence je v tomto ohledu výrazně dál. Avšak pro běžné uživatele, které nehledají top technologie, je to dostačující. Nicméně obrazovka se ovládá pomocí hardwarových tlačítek po stranách i dotykem na obrazovce. Prostředí je jinak celkem přehledné a pozitivně hodnotíme, že vše šlapalo jako hodinky, tedy nic se nezaseklo za celou dobu testování.
Součástí výbavy nebyla navigace, a tak bylo nutné se připojit přes Android Auto a to lze udělat pouze po drátu. Ostatně zrcadlení mobilu docela vyřeší problém zastaralého prostředí. Výhodou je rovněž, že se mobilní telefon přitom zároveň nabíjí. Kdo by chtěl nabíjet bezdrátově, musí si za tuto plošku připlatit.
Materiály použité v interiéru odpovídají cenové relaci, ve které se auto pohybuje. Ceníme si tmavého provedení, které opticky zkresluje lacinost některých tvrdých plastů. Ty naleznete nejen na nižší úrovni palubní desky, ale také třeba na dveřích, kde plast doplňuje něco ve stylu „koberce“. Jistě se v nabídce nachází i něco vzhlednějšího. Koneckonců i volant je kožený. Lesklé plasty byste zde ale hledali jako šafránu. Konečně to někoho napadlo, že tohle opravdu není ta správná cesta!
Co se nám ale opravdu líbí, jsou odkládací prostory. Je jich tu tak akorát, ale ty nejdůležitější spatřujeme hned pod obrazovkou infotainmentu, kam se krásně vejde telefon a díky pogumovanému dnu nebude nikam lítat. Škoda, že podobná gumová plocha není ani na delší prohlubni u spolujezdce. Mimochodem všimli jste si, že tlačítka pro vyhřívání sedadel, vypadají nápadně jako ta z Mitsubishi? Kde se asi inženýři inspirovali…
Motor a jízdní vlastnosti
Nebude velkým překvapením, že i motorizace je v podstatě stejná jako u hybridního Yarise. Srdcem modelu je zážehový agregát o objemu 1.5 v kombinaci s elektromotorem. Motorové ústrojí páruje bezestupňová planetová převodovka e-CVT.
Doby, kdy jízda s bezestupňovou převodovkou bylo velké utrpení, jsou tak docela pryč. Naštěstí už projev při akceleraci není jako zapnutí vysavače, ačkoli malé náznaky přeci jen slabě zůstaly. Nejhorší je to samozřejmě při přidávání plynu na dálnici. Ne, že by to auto nezvládlo, ale projev je poměrně diskomfortní, obzvlášť když se k tomu přidá i aerodynamický svist. To pak raději sjedete z dálnice na okresku.
Nejlepší tedy bude zůstat ve městě, kde se dá jezdit krásně, tiše. Tedy, pokud u řízení přemýšlíte. Důležité je mít ovladač převodovky na písmeně B, tedy rekuperovat. To se děje poměrně silně a chce to mít už trochu zkušeností, abyste využívali potenciál na 100 % a tím pádem šetřili i spotřebu.
Jízdní vlastnosti se dají popsat jako solidní. S 85 kW se můžete slušně odpíchnout z křižovatky, i atakovat levý dálniční pruh při předjíždění. V manévrech a rychlých změnách jízdního projevu podpoří i bezchybná převodovka, která se chová zcela logicky. Zatáčky se správnou rychlostí vykresluje perfektně, za což vděčí nízkému těžišti. Jen ty kočičí hlavy budete trochu cítit, jiné výmoly odfiltruje dobře a nárazy umí solidně utlumit.
Při jízdě vás hlídá armáda bezpečnostních asistentů, které jsou občas dost otravní a citliví na porušování „pravidel“. Naštěstí jde většina z nich vypnout, jen přijít na to, kde se to dělá – a hle jasně, přístrojový štít! A nakonec ještě spotřeba. Po městě se dá v klidu jezdit za 3,5 litru na 100 kilometrů. Jakmile se ale vydáte na dálnici, bude to klidně i o litr až dva více dle jízdního stylu.
Závěr
S ikonou městských aut je to tak trochu jako se Sophiinou volbou. Na jedné straně Mazda a na druhé Toyota, které z nich si tedy nakonec vybrat? Jde o totožné auto, které je pro jednu značku člen rodiny a pro druhou zase výplní nižších emisí. Rozhodující bude tedy nejspíše výsledná cena po započtení všech příplatků. A také samozřejmě to, pro jakou z těchto dvou značek tepe vaše srdce více!
« Test Seat Ateca FR 2.0 TSI DSG 4WD Ceny ojetin v srpnu dále klesají, sedany pořídíte o 30 000 levněji než minulý měsíc »
