Test Mitsubishi Eclipse Cross 1.5 Turbo. Podivín překvapuje jízdou
Japonská značka Mitshubishi ví, kterým směrem se vydat, aby její auta táhla zákazníky do salónů. Specialitou automobilky byly vždy terénní a SUV vozy. A jak jistě víte, vozy SUV jsou v posledních letech velmi oblíbené, jak mezi muži, tak mezi ženami. Mitshubishi má nejvíce zkušeností s výrobou právě těchto vozů. Námi testovaný vůz nese označení Eclipse Cross. Společnost se rozhodla vzkřísit legendární označení Eclipse, které dříve patřilo sporťáku z devadesátých let minulého století.
Moderní pojetí vozu zaručuje přidávající koncovka Cross. Na první pohled by se auto dalo přirovnat jako menší bratr Outlandra, i když kromě podobné přední masky, jsou oba vozy zcela rozdílné. Design automobilu táhne, avšak existují jen dva tábory. Jedni jej milují a druzí nenávidí. Ve předu se jedná o velmi elegantní vůz s robustní maskou, která vám vezme dech, avšak jakmile přejdete pomalu dozadu, přemýšlíte, jestli jste se vyskytli ve dvou různých světech. Zadní část auta se zdá velmi designově přepracovaná. Jsem názoru, že někdy je méně, opravdu nejvíce. V tomhle případě to platí dvojnásobně. Zadní sklo je rozděleno na dvě tabule, které dominuje rozdělovač zadních světel. Na pohled pěkné, ale v běžném provozu, hlavně v noci, trošku nepraktické. Samozřejmostí ale je, že se na vše dá zvyknout.
Nutno podotknout, že kamkoli jsem s vozem vyrazila, našli se zástupy lidí, kteří obdivovali vzhled automobilu. Jeden pán se mě dokonce zeptal, jestli se opravdu jedná o Mitshubishi. Rád by o něm uvažoval, jako o svém novém autě. Design zaujme na první pohled, a tak to má být.
Tvůrci automobilu se snažili, aby vůz vypadal alespoň na pohled jako kupé. V zadní části vozu lze očekávat výrazné zalomení, což pak pocítí i posádka na zadních sedadlech. Vyšší osoby okolo 180 centimetrů mají problém s narovnáním hlavy a na delší cesty to pak moc není. Zatímco exteriér se mi na jednu stranu moc líbí, ale na druhou bych některé prvky raději ubrala, uvnitř je to jiná písnička, kterou bych chtěla poslouchat stále dokola.
Celý interiér působí vzdušně a překvapujícím prvek pro mě je i klasická ruční brzda, která se tentokrát neskrývá pod malým tlačítkem, nýbrž pod velkou pákou tak, jako ji známe z dřívějších dob. Co už méně potěší je dotykový touchpad, který se neovládá moc dobře. Reakce jsou zpomalené a než najedete na to, co chcete, můžete taky skončit ve škarpě. Což mě přivádí k druhému bodu. Obrazovka infoteinmentu, která vystupuje z linie, je sice dotyková, ale na odezvu systému musíte pár sekund počkat. Avšak pro běžného uživatele to není žádný velký mínus. Nesmíte na vše hned pospíchat a bude to dobré.
Klasické budíky v kapličce přístrojů jsou pěkné a hezky čitelné. Uprostřed pak naleznete grafické znázornění palivové nádrže. Velkou výhodou vozu je, že má snad bezednou nádrž. S vozem jsem jezdila opravdu aktivně a daleko, přesto jsem ho vracela téměř s poloviční nádrží. Spotřeba se pohybuje kolem 5 litrů, avšak záleží samozřejmě, jak těžkou nohu máte. Pokud nehledíte na ekonomickou stránku, pak se spotřeba může zvednou klidně i na 7 litrů na 100 kilometrů. Avšak pozitivní je, že nebudete muset být každou chvíli na benzínce.
Vrátím-li se k interiéru, tak ten působí opravdu honosně a hodnotně. Co mi trochu vadilo, byly detaily, které bych očekávala, že budou perfektní. Jedná se například o prošívaní látky na „béčkových“ sloupcích. Jsem si jistá, že je to ojedinělá záležitost, ale raději si to ohlídejte a požadujte v případě nutnosti náhradu, přeci jen jsou to vaše peníze, chcete za to to nejlepší. Co se týká sedaček, tak ty jsou super, a to říká člověk s operovanou páteří. Nebudu lhát, většinou je to to první, na co se u testovaných aut koukám.
Člověk nikdy neví, co ho v životě potká, a tak by pro něj jeho auto nemělo být trestem. Přesuneme-li se do nejzadnější části vozu, tak přestože se jedná o vyšší výbavu, tak zde chybí tlačítko samovolného zavření kufru. Nic to nemění ale na faktu, že dle pozic sedadel má kufr rozmezí od 341 do 448 litrů. A k tomu navíc si v Mitsubishi cení svých klientů a také vědí, že většina Čechů při výběru vozu hledí právě na zavazadlový prostor, a proto nabízí speciální sadu pro zvětšení objemu zavazadlového prostoru. Ten se tak dá navýšit o dalších 85 litrů. Ideální auto na zahraniční dovolené a víkendové chaty. Do kufru dáte prostě všechno, co potřebujete.
To bychom měli interiér, ale jaké to je pod kapotou? Zde moc na výběr mít nebudete. Volby jsou dvě, a to buď to benzínová 1,5 Turbo, nebo starý dobrý naftový 2,2l čtyřválec. Benzínová, a zároveň základní, motorizace je sympatická svým výkonem. Dosahuje 162 koňských sil a točivého momentu 250 Nm. Diesel má klasických 110 kW a 400 Nm a také se vždy pojí výhradně s pohonem všech kol a osmistupňovou automatickou převodovkou s měničem. Benzínová jednotka může být s pohonem předních kol a manuálem, nebo jako čtyřkolka, ale výlučně s bezestupňovou převodovkou CVT.
V testu máme auto s 6 stupňovou manuální převodovkou a náhonem na přední kola. Manipulace s řadící pákou je snadná a celkem mi vyhovuje i to, že jsou její dráhy delší, než by se dalo očekávat. Jediný problém nastává v synchronizaci plynu a spojky. Zde musíte opravdu citlivě, jinak hrozí, že se auto vytočí do vysokých otáček a nebo naopak, že vám vůz laicky řečeno chcípne. To se mi mimochodem stalo několikrát. Za dobu testování pro mě byl problém najít optimální úhel, pod kterým by se ani jeden z výše popsaných dějů nestal. Někdo by jistě mohl oponovat, že to bylo nešikovnýma nohama, ale asi vás zklamu, někteří kolegové novináři, měli podobný problém. Proto pokud o voze uvažujete a trávíte čas většinou ve městě, vyplatí se vám zvolit spíše automatická převodovka.
Podvozek je komfortní a zároveň poskytuje příjemnou jízdní agilitu. Jakmile se rozhodnete vykročit ze svých zaběhlých kolejích, Eclipse Cross se vám odvděčí a svižnější jízdu přivítá. Do zatáček se vrhne s chutí a podrží vás dobře na silnici. Pokud by vás zajímalo, jaké je zrychlení z nuly na sto, tak je to 9,7 sekund.
Eclipse Cross se stane vaším společníkem nejen do města, ale i na okrsky. V dnešní době, kdy se lidé více přiklánějí ke koupi SUV vozů, je tento automobil vhodnou volbou. Má netradiční design, bohatou výbavu a také výborné jízdní vlastnosti. Je to vhodné auto pro 4 člennou rodinu a pejska sem také dáte. Mimochodem červená barva na testovacím vozidle vynikla bravůrně, vůbec bych se nebála netradičních barev a vykročení z davu. Potěší i cenovka, která startuje na půl milionu korun v základní výbavě.
Plusy
– Zajímavý design
– Prostorný interiér
– Kvalita zpracování
– Bohatá základní výbava
– Potentní základní motor
– Spotřeba
– Jízdní vlastnosti
Mínusy
– Obstarožní ovladače výhřevu sedadel
– Infoteinment systém
– Manuální převodovka
– Méně prostoru nad hlavou vzadu
– Horší výhled z vozidla směrem vzad
« BMW M4 Edition ///M Heritage. Výkony a exkluzivita podle tradice Hyundai představil i10: velký malý vůz v segmentu A »
