Test Škoda Kamiq 1.5 TSI Monte Carlo: Miláček lidu
Škoda Kamiq je v portfoliu mlado-boleslavské značky něčím výjimečná. Narozdíl od ostatních modelů totiž nekončí většinově ve fleetu ale u soukromníků. Ve skutečnosti jde o nejčastěji prodávanou Škodu, za kterou dávají lidé vlastní peníze (krom trojkové Fabie v základu – ta ale končí). Čím to je, že se z ní stal takový miláček národa? To jsem zjišťoval ve společnosti vyšperkované verze Monte Carlo s nejsilnějším motorem a během testovacího týdne jsem zjistil, že je to vlastně dost jiné auto, než jsem čekal.
Škoda Kamiq zaznamenala takový úspěch, že se z ní stal tak trochu kanibal v řadách vlastní značky. Ona totiž defacto zahubila své technické dvojče Škoda Scala. Ta měla původně nahradit úspěšný Rapid, ale její prodeje byly již od počátku za očekáváním. Když se krátce po jejím představení světu ukázal taky Kamiq, trh na ní prakticky zapomněl. Drobný crossover ji v některých měsících dokonce dvojnásobně přeprodával. Je to jen další důkaz toho, že současný trh zkrátka vozy typu SUV/crossover miluje. Ne že by Kamiq přinesl nějaké zásadní zlepšení terénních vlastností – oproti Scale má světlou výšku vyšší jen o nějaké tři centimetry – zákazníky dnes ale dobrodružný vhled táhne. Kamiq je taky na poměry Škody poměrně odvážný designově. Dvojité přední světlomety, úzká linie oken, ostře řezané zadní svítilny. Jde zkrátka o pohledné auto, zatímco Scala byla hned z počátku přijata s jistými rozpaky.
Navýšení světlé výšky o tři centimetry ale není jediná změna rozměrů. Díky krabicovité SUV karoserii je Kamiq vyšší rovnou o osm centimetrů oproti Scale, čehož si všimnete hlavně uvnitř. V druhé řadě sedadel je dostatek místa i pro dospělého a především nad hlavou mám dostatečnou rezervu a nemusím si „podsedávat“. Skvělá je taky skleněná střecha, která hezky prosvětluje interiér. Je ale jedna disciplína, kde má přehlížená Scala navrch – tou je kufr. Kamiq nabízí v základu 400 litrů, Scala o 67 litrů víc.
S místem samozřejmě není problém ani vepředu. Ve verzi Monte Carlo vás navíc ještě rozmazlují hezké sedačky s integrovanou opěrkou. Ty sice vypadají velice sportovně, ale nemusíte se bát. Bočnice jsou poměrně měkké, takže nijak nemačkají tělo a poskytují dobrý poměr komfortu a jistoty. Řidičská pozice je podobná víc hatchbacku než SUV. Sedačku můžete „složit“ skoro až na zem – takže do auta hezky zapadnete – volant se dá přitáhnout až k hrudi a z auta je velice dobře vidět do všech směrů.
Interiér samotný je hezký na pohled. Není zde žádný trčící tablet, zbytečné extravagantní prvky, ani přebytek pochromovaných dílů. Prostě jen normální, ergonomicky příjemná kabina. Dobrý dojem na mě udělalo i zpracování a zvolené materiály. Verze Monte Carlo navíc přidává kontrastní červený dekor, který pomáhá rozbít černo černý interiér. Je to zkrátka příjemné místo, kde trávit čas. Najdou se ale i drobné přešlapy. Jako třeba konzole klimatizace (díky aspoň za to, že je manuální), která mi svým rohem neustále utlačovala koleno a při delší jízdě to bylo poměrně iritující. Nicméně uznávám, že to může být způsobeno mými rozměry.
Dalším prvkem, ke kterému jsem si nenašel cestu, jsou dotyková tlačítka po stranách displeje infotainmentu. Za jízdy vyžadují vaší plnou pozornost. Kdyby je oddělovala aspoň nějaká hrana, aby se měly prsty čeho chytit, nebo kdyby měly vibrační odezvu, bylo by jejich používání jednodušší. Rozhodně je ale displej vkusně zabudovaný do palubní desky. Infotainment samotný ale není zrovna intuitivní a svými přebarvičkovanými ikonami je taky nepřehledný. Všechno ale zachraňuje výtečný digitální displej v kapličce přístrojů. Ten je zcela bez připomínek. Virtuální cockpit v Kamiqu strčí do kapsy i některá řešení z násobně dražších aut. Zobrazovací schopností jsou vynikající, možnosti konfigurace nepřeberné a ergonomie ovládání skvělá. Pomocí dvou tlačítek na volantu zvládnete obsluhovat asi 80 % funkcí auta a do infotainmentu vlastně moc často ani lézt nemusíte. Tady Kamiq sbírá body.
Pod kapotou „mého“ auta se nacházel vrchol současné nabídky – tím je přeplňovaný čtyřválec o obejmu 1.5 litru. Výkon 110 kW a 250 Nm je skoro víc, než 1231 kilogramů vážící Kamiq potřebuje. Na stovku se vyhoupne asi za 8.5 sekundy a dokáže uhánět daleko přes 200 kilometrů v hodině. Motor už dnes patří mezi koncernovou klasiku – a nutno říct, že vydařenou. Je kultivovaný, výborně odhlučněný a pružný. S lehoučkým Kamiqem nemá ani nejmenší problém a díky možnosti vypínání válců nabídne taky velice dobrou spotřebu. Při klidné jízdě není problém podívat se k pěti litrům. V dlouhodobém průměru se dá udržet pod šesti. Nejvyšší spotřeby jsem dosáhl na dálnici, tam vystoupala přes sedm litrů, to byla ale zásluha převodovky. Mnou testované auto bylo totiž vybavené šestistupňovým manuálem, kterým sám o sobě vůbec není špatný. Má krátké, přesně vymezené dráhy a vlastně se s ním žije dobře. Má ale příliš krátké rychlosti a při dálničním maximu točí 3.000 otáček za minutu. Příplatek 40.000 za sedmistupňové DSG mi tedy přijde skoro povinnost. Především v případě nejsilnějšího motoru. Nemá totiž smysl kupovat stopadesátikoňový crossover a vyhýbat se pak dálnicím.
Škoda Kamiq je skvělým důkazem toho, jaké pokroky dělají kompaktní vozy v posledních letech. Je to sice základ SUV nabídky automobilky, přesto to není žádné holátko a na silnici působí až nečekaně dospěle. Ono tedy to slovo „základ“ musíme brát trochu s rezervou, protože Kamiq je ve skutečnosti o kousek větší než Škoda Yeti, ale Mladá Boleslav aktuálně menší auto v této kategorii nemá, tak chápete, kam tím mířím. Auto přijíždí na platformě MQB A0 (kterou využívá například nový Volkswagen Tiago nebo Polo), jejíž vývoj má na starosti právě Škoda a je vidět, že „svojí“ platformě rozumí. Kamiq na silnici působí robustně a bezpečně, je z něj cítit vysoká tuhost karoserie a občas působí jak o kategorii dospělejší auto. Ve městě předvádí velice dobrou manévrovatelnost a podvozek si bez problémů umí poradit s většinou nástrah.
Na rozdíl od většího Karoqu tu tolik nedochází k houpání při přejezdu větších nerovností. Kamiq je pocitově o něco tužší, ale ne na úkor pohodlí. Tento kompromis pak oceníte na okreskách, kde je lehký crossover až nečekaně poslušný. K náklonům karoserie dochází jen minimálně, změny směru se odehrávají bez většího dramatu a při svižnějším tempu auto nepropadá sklonům k nedotáčivosti. Nejde o to, že by to byla nějaká zábava – takové ambice Kamiq nemá – spíš překvapí svojí předvídatelností a stabilitou. Velice povedené je taky odhlučnění. Při dálničním limitu už je slyšet obtékání vzduchu okolo A sloupků a skleněné střechy – v rámci kategorie je to ale stále v naprosto snesitelné míře. Kamiq je zkrátka to auto, na které je spoleh, dělá přesně co má a prostě funguje – a tohle je přesně to, co většina zákazníků chce. I to je jedna z částí skládačky jeho úspěchu.
Já se vám přiznám, že jsem nikdy nepatřil mezi velké fandy Škody Kamiq. Nejde o to, že by to podle mého mínění bylo špatné auto. Jen jsem neviděl důvod jeho existence. Mezi Fábií a Scalou jsem zkrátka neviděl dost prostoru pro další model. Jeho úspěch jsem připisoval především faktu, že dnes se prodá všechno, co aspoň vzdáleně připomíná SUV. Po týdenním soužití ale musím svůj názor přehodnotit, protože tohle auto toho má mnohem víc, co může nabídnout. Je to praktický parťák, který skvěle jezdí, dobře vypadá a HLAVNĚ – má jednu důležitou „škodováckou“ vlastnost. Hned po prvním nasednutí si s ním rozumíte. Je to auto, do kterého sednete a hned víte, co máte dělat. Není potřeba se s ním seznamovat, číst manuál. Všechno je přirozené, jednoduché a skvěle použitelné na denní bázi – a taková má být Škoda.
Díky mírně zvýšenému podvozku se nemusíte bát polňaček nebo parkování u obrubníků, zároveň tím ale neutrpěly jízdní vlastnosti. Pokud jde o ceny, tak základní litr o výkonu 77 kW (jako jediný pouze s manuálem) startuje na 427.900,-. Tady se určitě vyplatí připlatit si rozumných 20.000 za silnější variantu. Testovaná patnáctistovka pak startuje těsně pod 490.000 korun, verze Monte Carlo téměř na 600 tisíc. Když se zapomenete v konfigurátoru, tak se klidně můžete přiblížit cenovce 800.000 korun a tu už Kamiq obhajuje poměrně složitě. Když se ale budete držet ve středu nabídky, i dobře vybavené auto se vejde do šesti set tisíc a za tyhle peníze je Škoda Kamiq opravdu férový všeuměl. Kompaktní crossover pro mě ještě nedávno byly takovou zbytečnou nadkategorií, ale jak ukazuje Kamiq, leccos se může s časem změnit. Vlastně už se ani nedivím jejich úspěchu a nevidím je jako něco, co se snaží parazitovat na úspěchu SUV, ale spíš jako auta, která jsou logickým vývojem klasických hatchbacků. Přináší lepší praktičnost, větší univerzálnost, zároveň ale minimum kompromisů z pohledu jízdních vlastností.
Plusy
– Interiér
– Výkonný motor
– Dospělé jízdní vlastnosti
Mínusy
– Panel klimatizace tlačí do nohy
« Legislativní novinky v dopravě: Co vše se v roce 2022 mění? Automatické denní svícení může i škodit »
