Ženský test: Mazda 2 1.5 Skyactiv. Stylový pohodář
Společnost tohoto městského hatch backu jsem si parádně užívala. Výbava Challenge tohoto modelu je sice ta nejzákladnější, ale i tak tu je mnoho zajímavých detailů a prvků, které by člověk ve standardní výbavě takto malého auta možná ani nehledal. Jako první mě napadá třeba přítomnost tempomatu. Další součástí výbavy je například asistent rozjezdu do kopce, bluetooth, nebo protiprokluzový systém TCS, ABS, EBD, EBA.
Pohodlně lze i manipulovat s přepínáním rádiových stanic, či hlasitostí hudby, protože se ovládání nachází přímo na multifunkčním volantu. Vždy když jsem si sedla a chytla do rukou krásně prošívaný kožený volant, viděla jsem, že je vše do detailu domyšlené, stejnou kůží je potažena například i řadicí páka.
Další pěknou záležitostí jsou kulaté výdechy klimatizace, které se dobře ovládají, jen bohužel neudrží mobilní telefon na držáku, který má úchyt právě na mřížkách těchto výstupů. Interiér je doladěn karbonovým dekorem, který se opakuje na více částech a dodává tak autu styl. Vtipný je vstup pro USB a zapalovač, člověk při jejich využití musí otevřít klapku jako ve stíhačce.
Jediné s čím jsem já osobně měla problém, bylo rádio. Bohužel jsem již podlehla moderním multifunkčním displejům, tak byla přítomnost základního rádia bez dotykové obrazovky dost zpátečnická. Pokud to ale vezmu z uživatelského pohledu, tak je to dostatečný prvek k ovládání. Co bych ještě přivítala jako součást základní výbavy, je klasická bederní opěrka ruky. Jednoduše mi přijde přirozené si občas ruku odložit a to třeba jen při stání v nekonečné pražské koloně.
Když se zaměřím ještě na část palubní desky před řidičem, tak je zajímavé, že tachometr vypadá vždy docela stejně, ale to už nemohu říct o otáčkoměru. Automobilky ho staví svisle, vodorovně, do kruhu i půlkruhu, tak si člověk musí jen zvyknout na změnu. Na displeji palubního počítače můžete vidět třeba teplotu vody, spotřebu nebo stav paliva a veškeré jízdní data. Ovládání klimatizace v této výbavě nijak nepokročilo a vypadá obdobně jako v modelech z roku 2001. Jeho součástí jsou tři základní kolečka s vystouplým vnitřním ukazatelem. Pokud měříte o nějaký ten centimetr na výšku víc než je průměr, tak se není čeho obávat. Nad hlavou je dostatek místa, ale pro statnější postavu je tu možná méně prostoru do šířky.
První nastartování mě trochu překvapilo, než se motor zahřál, zněl poněkud hlučně. Nicméně spokojenost nastala, když jsem se rozjela. I když se o malé autíčko, jízda je příjemná a podvozek se krásně přizpůsobuje vozovce. Musím se přiznat, že někdy mi trvá, než se s autem trochu seznámím a zvyknu si. U Mazdy to trvalo pár minut, což je dobrá zpráva.
Největší rozdíl proti konkurenci nalezneme samozřejmě v pohonných jednotkách používající technologii Skyactiv. U benzínových motorizaci se jedná o spojení výhradně atmosférického plnění a vysokého kompresního poměru 14:1. Výsledkem je nízká spotřeba, vyšší krouticí moment a skvělá odezva motoru. Ano, v Mazdě nenajdete tříválce – nejslabší nabízená motorizace je stále 1.5 Skyactiv-G jen s umírněným výkonem 75 koní (55 kW).
Vůz samozřejmě nemá nijak zásadní výkon, ale Mazda se snažila i v jiné disciplíně – snižování hmotnosti. Mazda 2 proto v základním provedení váží 970 kilogramů (jde o pohotovostní hmotnost s veškerými náplněmi a bez řidiče). To už je opravdu slibný údaj, který v kombinaci s 90 koňmi zaručuje velmi dostačující dynamiku.
Pravda je, že “mazďácká” benzínová patnáctistovka patří mezi nejpříjemnější motory, jaké jsem kdy u malých aut zkusila. Je taková bezprostřední, vstřícná, živá. Okamžitě reaguje na pokyny plynového pedálu, je cítit, že se hned něco děje.
I díky tomu lehká Mazda 2 umí být docela překvapivým dravcem, s nímž je radost jezdit trochu “živěji”. Má totiž také skvělé řízení, přesné řazení a také poměrně schopný podvozek, díky němuž japonský prcek působí překvapivě dospěle. Umí jak rychlé a ostré zatáčky, tak levý pruh na dálnici. Auto vždy působí stabilně a velice jistě. Při změně směru je čitelné, netrpí přehnanou nedotáčivostí ani nepříjemnými náklony karoserie.
Komfort jízdy je také velice dobrý, mezi malými auty se jedna o velmi nadprůměrný podvozek i co se filtrace nerovností týká. Jízda je jednoduše velmi příjemná a relaxující. Atmosférický motor je navíc jen málo náchylný na výrazný výkyv ve spotřebě. Ta se drží kolem 6 litrové hranice téměř konstantně, což je opravdu velmi slušná hodnota. Potěšila mě i manuální převodovka, která má příjemně tuhý chod, krátké dráhy a je přesná. Bohužel však nabízí jen pět rychlostních stupňů.
Cena testovaného vozu je 296 400 Kč a zároveň se jedná o vůbec nejlevnější vůz Mazdy v nabídce. Výbavy Mazdy 2 jsou různé a mohou se vyšplhat až na cenovou relaci 481 400 Kč. V nejvyšší výbavě můžete očekávat například systém sledování pozornosti u řidiče, 16“ hliníková kola a nebo barevný Head Up displej.
Upřímně, toto autíčko mě moc potěšilo tím jak skvěle jezdí, za jak málo a jak kvalitně je postavené. Do segmentu s rozsáhlou konkurencí přináší svěží závan tradiční japonské staré školy. Pokud rádi řídíte a chcete být jiní, nezbývá mi, než vám Mazdu 2 doporučit.
Plusy
Všestranně vynikající motor
Skvělé jízdní vlastnosti
Účinné světlomety, posaz
Přesné řízení a řazení
Moderní technika, rozsáhlá výbava
Minusy
Vyšší pořizovací cena
Chybí dvouzónová klimatizace
Široké sloupky A omezují výhled
Prakticky nulová individualizace
Průměrný objem zavazadelníku
Foto: Lukáš Čermák
« Test Renault Megane GrandCoupe 1,3 TCe. Sedany ještě neřekly poslední slovo Vybrali jsme auta, která zvládnou i tu nejtěžší práci »
