Vůz, který předběhl svou dobu: pohodlí mu záviděly i německé limuzíny. Dnes je to bazarový poklad
Existují auta, která se zapsala do paměti kvůli výkonu. Jiná díky designu, nebo proto, že nabídla komfort, o jakém se konkurenci mohlo jen zdát. A pak jsou tu modely, které dokázaly skloubit všechno dohromady a stát se něčím víc. Jedním z nich je Citroën C6 – vůz, který byl svého času natolik originální, že mu jeho noblesu záviděly i německé limuzíny.
Když Mercedes, BMW a Audi nestačily
Na přelomu tisíciletí byl svět vyšší střední třídy rozdělený mezi tradiční „velkou trojku“ – Mercedes třídy E, BMW řady 5 a Audi A6. To byly jistoty. Kdo chtěl jít proti proudu, mohl sáhnout po Toyotě Camry, Hondě Legend, švédském Volvu nebo tehdy ještě existujícím Saabu. A pro ty s náklonností k Itálii byly k dispozici Alfa Romeo 166 nebo Lancia Kappa, i když jejich vzhled rychle zestárnul.
Jenže Francie nabídla alternativu, která byla tak osobitá, že se stala oficiálním vozem prezidenta. Nicolas Sarkozy i jeho předchůdci ji používali na oficiálních cestách i při státních návštěvách. A přitom šlo o auto, které jste si mohli koupit v běžném showroomu za dostupné peníze. Řeč je o Citroënu C6.
Design, který šel vlastní cestou
C6 navazovala na odkaz legendární DS, CX i XM. Odmítla být jen uhlazeným sedanem a místo toho nabídla siluetu, jakou nikdo jiný neměl – s dlouhým předním převisem, kapkovitou kabinou, dramaticky zakřiveným zadním oknem a krátkým víkem kufru. Výsledek? Auto, které se nedalo s ničím zaměnit. Buď vás okamžitě okouzlilo, nebo jste nad ním jen kroutili hlavou.
Interiér už tak revoluční nebyl. Francouzská avantgarda se tu zastavila na půl cesty – konzervativní středová konzole s běžnými tlačítky kontrastovala s odvážnou karoserií. Přesto zůstal prostor v kabině pohodlný a sedadla nabídla typické francouzské měkké čalounění. Sarkozy se svými 165 centimetry místa nepotřeboval mnoho, ale C6 dokázala uspokojit i podstatně vyšší cestující.
Pohodlí jako na létajícím koberci
Největším trumfem ale bylo odpružení. Čtvrtá generace hydropneumatického systému Hydractive zajišťovala, že se C6 vznášela nad nerovnostmi s lehkostí, jakou tehdy nenabídla žádná konkurence. To bylo to, co z vozu dělalo skutečného pokračovatele legendární DS.
Pod kapotou se většinou objevovaly diesely – čtyřválec 2.2 HDi nebo šestiválce 2.7 a 3.0 litru. Výkony sahaly od 173 po 241 koní. Nechyběl ani benzinový třílitr s 215 koňmi, spíše rarita určená pro fanoušky benzínových motorů. V praxi se nejčastěji setkáte s verzí 2.7 HDi, ale ta umí potrápit vyššími náklady na servis. Z pohledu dlouhověkosti dává smysl menší 2.2 HDi, i když dnes už je problém sehnat zachovalý kus.
Proč o něj stojí dnes?
Dnešní trh s ojetinami ukazuje, že Citroën C6 rychle mizí. Zajímavé kusy se hledají těžko a jejich ceny pomalu rostou. Servis hydrauliky není tak dramatický, jak by se mohlo zdát – koule jsou relativně levné a spolehlivost celého systému je překvapivě dobrá.
C6 nikdy neměla být autem pro každého. Je to vůz pro ty, kdo chtějí jezdit něčím výjimečným, mít v garáži kus automobilové historie a užívat si komfort, který dnes už nikdo nenabízí. Pokud narazíte na dobře udržovaný exemplář s jasnou historií, váhat se rozhodně nevyplatí.
.« Nejrozšířenější motor světa? Nehledejte ho v nabídce Toyoty. Americký výrobce zvládl přes 100 milionů kusů Automobilky se rády chlubí novinkami. Jenže některé pamatují desítky let a prodávají staré technologie jako žhavé novinky »
