Dostupná ojetina, spolehlivost a podvozek snů. Navíc s klasickým motorem a super spotřebou
Desátá generace Hondy Civic navázala na neuvěřitelně dlouhý příběh, který se píše už zhruba čtyři a půl dekády. Civic je zkrátka jedna z těch ikon, které Japoncům vyšly na jedničku. Za dobu existence se ho prodaly desítky milionů kusů a na řadě trhů pořád patří mezi stálice, po kterých lidi sahají automaticky. Tahle generace navíc znovu vytáhla do nabídky sedan – a právě ten byl v testu, rovnou s nejsilnější běžnou motorizací.
Auto, které odmítá být „normální“
Najít v dnešní třídě vůz, který by se tak okatě vymezoval proti průměru, je skoro nemožné. Civic ale přesně tohle dělá – místo nenápadného kompromisu nabízí kus drzosti, hravosti a řidičské chuti. Desátá generace to navíc vyšponovala ještě výš a přišla s designem, který nenechává nikoho v klidu. Tohle je typ auta „buď ano, nebo nikdy“. A i když vzhled je největší magnet, zdaleka nejde o jedinou oblast, kde Civic odmítá zapadnout: jízdně má v sobě kus „staré školy“ a v rámci segmentu pořád funguje jako jedno z nejzábavnějších aut, která si můžete pořídit.
Sedan jako umírněnější výstřelek
Sedan působí o něco uhlazeněji než hatchback. Některé ostré hrany a agresivní prvky zjemnil, přidal chromované detaily a celkově je jeho výraz méně „nařvaný“. Typicky třeba přední nárazník: hatchback má víc velkých a výrazných otvorů a tvary, sedan je v tomhle střídmější. Změny najdete i na masce chladiče a samozřejmě vzadu – sedan dostal delší zadní převis, ale Honda to zvládla tak, že to nevypadá jako dodatečně přilepený kufr. Z profilu naopak hezky vynikne klesající linie střechy, která plynule sklouzne až k víku zavazadelníku, takže auto nepůsobí „useknutě“ a drží dobré proporce. Jenže i v této civilnější podobě stále připomíná takový rozverný neidentifikovatelný objekt na kolech – ať už byl inspirační zdroj jakýkoli, svébytnost mu upřít nejde.
Nové proporce: z vajíčka atlet
Ještě zásadnější než kosmetika je ale to, jak se změnilo tělo auta. Civic se přestal tvářit jako kulatější kompaktní „vajíčko“ a přešel do role svalnatějšího sportovce. Pomohlo mu rozšíření o 30 mm, snížení o 20 mm a zároveň nárůst délky o 130 mm. Nová platforma přidala jednu věc, kterou ocení každý, kdo má rád řízení: sedí se níž a posed za volantem je skoro učebnicový. Sedačky šly dolů o 35 mm díky přepracování umístění palivové nádrže – a výsledek je tak dobrý, že si člověk jen těžko vybaví moderní mainstreamové auto, které by nabídlo podobně přirozenou, „řidičskou“ pozici.
Interiér: konec UFO, víc čistoty a kvality
Každá mince má ale dvě strany – s novou platformou zmizel systém Magic Seats na zadních sedadlech. Upřímně: praktická věc, ale kolik lidí ji doopravdy používalo denně? Mnohem důležitější je, že interiér prošel velkou proměnou. Honda zahodila dřívější „kosmickou loď“ s množstvím obrazovek a přepínačů a místo toho šla cestou čistšího, současného a přitom funkčního designu.
Palubní deska působí kvalitně a hodnotně, zpracování příjemně překvapí. Přístrojový štít je už v základu digitální, s pěknou grafikou a spoustou možností nastavení. Uprostřed je displej infotainmentu, který tvarem připomíná tablet, ale nepůsobí jako levně nalepený kus elektroniky trčící z palubky – je zasazený vkusně. Svižnost systému i grafika jsou znatelně lepší a ergonomie je jedna z těch, které si všimnete hned: vše je tam, kde má být, a nic vás při jízdě neotravuje. Sedan zároveň trochu přidal prostor vzadu a zlepšil i místo nad hlavami. Kufr má 519 litrů, jen je potřeba počítat s tím, že přístup není tak pohodlný jako u pátých dveří – daň za klasickou sedanovou koncepci.
Motor 1.5 turbo: papírově „nic moc“, v praxi radost
Testovaný vůz z nabídky AAA Auto byl pro řidiče asi to nejlákavější, co běžný Civic v této generaci nabízel: přeplňovaná benzinová patnáctistovka naladěná na 134 kW a 240 Nm, spojená s automatem. Na papíře to nezní jako hot hatch, jenže realita je mnohem zábavnější. Auto je svižné a motor se umí opřít do otáček tak, že v tom cítíte charakter značky. Zlom přichází kolem 4 000 ot./min – tam se projev znatelně nadechne a s rostoucími otáčkami pořád přidává. Výsledkem je pocit trochu podobný atmosférickému motoru, jen s razantnějším zátahem dole díky turbu. Pokud vám chybí staré atmosféry, tohle je jedna z mála jednotek, která dokáže tu ztrátu aspoň částečně vynahradit.
Jediná výhrada míří k převodovce: jde o bezestupňovou e-CVT s „virtuálními“ stupni. Funguje hladce a komfortně, ale typický efekt vytočeného motoru s konstantním tónem občas prostě neokecáte. Na druhou stranu – na plynulost a pohodlí je skvělá.
Podvozek a řízení: tohle Honda umí
A teď to nejlepší: podvozek. Civic má v této generaci opravdu špičkové naladění, které v rámci mainstreamu působí skoro jako z jiného světa. Honda se (od sedmé generace) vrátila k víceprvkové zadní nápravě a rozdíl je znát okamžitě – stabilita, jistota i schopnost držet stopu mají vysokou úroveň. Vpředu zůstává upravený McPherson se spodním ramenem, uloženým přes kombinaci klasických i kapalinových silentbloků. Konkrétní testovaný kus měl navíc adaptivní tlumiče: ve městě umí být podvozek příjemně poddajný, ve sportovním režimu naopak ztuhne a začne silnici číst mnohem detailněji.
Řízení si zaslouží samostatnou pochvalu. Elektrický posilovač má motor přímo na hřebenu řízení a Honda použila řešení se dvěma pastorky. Výsledek? Skvěle vyladěná asistence a výjimečně přirozený pocit v rukách. Upřímně – v tomhle ohledu působí přesvědčivěji než většina současných BMW a z těch „běžně dostupných“ aut mě jako srovnání napadá snad jen Toyobaru.
Spotřeba pak odpovídá tomu, jak moc si chcete hrát: klidným tempem se dá jezdit kolem 7 litrů, ve městě počítejte zhruba do 9 a pokud budete okresky brát jako osobní hřiště, není problém vidět i 12.
Verdikt: pro řidiče, kteří chtějí být jiní
Civic sedan s 1.5 turbo je výborně postavené, nápadné a řidičsky výrazné auto, které si pořád drží typickou hondí filozofii. Není to nejpraktičtější ani nejprostornější volba ve třídě, ale pokud vás řízení baví a chcete něco, co není další beztvarý šedý spotřebič, tahle Honda dává velký smysl.
« Spalovací auta mizí rychleji, než slibovali politici. Poučná lekce pro Evropu Obří rodinné kombi za pár korun. Zapomeňte na Superb a Passat, tohle je přehlížený bazarový poklad »
