Podzim a začátek zimy patří z pohledu bezpečnosti silničního provozu k nejnáročnějším obdobím roku. Řidiči se musí vypořádat s častými mlhami, deštěm, mokrým asfaltem i prudkými změnami počasí. A statistiky potvrzují, že právě tyto podmínky se výrazně podepisují na počtu dopravních nehod. Z dlouhodobé analýzy Portálu nehod vyplývá, že v České republice dochází každoročně v průměru k 887 nehodám za mlhy a přibližně 19 600 nehodám na mokré vozovce. Nejhorší situace nastává v listopadu a prosinci, kdy nepříznivé počasí výrazně zvyšuje nároky na pozornost i schopnosti řidičů.
Stačí několik kilometrů a z naprosto bezproblémové jízdy se může stát poměrně nepříjemná záležitost. Zatímco na jednom úseku silnice je dobrá viditelnost a suchý asfalt, za nejbližší zatáčkou může řidiče čekat hustá mlha nebo vozovka pokrytá vodou. Podmínky se přitom někdy mění natolik rychle, že na přizpůsobení rychlosti zbývá jen několik okamžiků.
Zejména během podzimních měsíců jsou podobné situace běžné. Mlha omezuje rozhled a komplikuje odhad vzdálenosti ostatních vozidel, zatímco mokrý povrch snižuje přilnavost pneumatik. Automobil potom může potřebovat podstatně delší vzdálenost k zastavení a při prudších manévrech se může snáze dostat do smyku.
Mohlo by vás zajímat
Ještě nebezpečnější je kombinace obou jevů. Řidič si překážky všimne později, ale zároveň musí počítat s horšími podmínkami pro brzdění. To, co by za suchého počasí zvládl bez větších problémů, se tak může během několika sekund změnit v nehodu.
Listopad je nejhorším měsícem pro jízdu v mlze
Rozsáhlé vyhodnocení dopravních nehod z let 2010 až 2025 ukazuje, jak výrazně se jednotlivá roční období liší. Zatímco v létě představují nehody za mlhy jen zanedbatelnou část celkové nehodovosti, s příchodem podzimu jejich podíl prudce roste.
V červnu a červenci připadá na mlhu pouhých 0,1 % všech nehod. V říjnu už tento podíl dosahuje 1,9 % a během listopadu vystoupá na 3,1 %. Prosinec s hodnotou 2,5 % za listopadem sice mírně zaostává, stále však jde o výrazně vyšší číslo než během letních měsíců.
Podle Marka Sibala, datového analytika společnosti DataFriends, která provozuje Portál nehod, je právě nástup podzimních mlh jednou z nejvýraznějších sezónních změn v dopravních statistikách. Listopadový podíl nehod za mlhy je ve srovnání s nejslabšími letními měsíci téměř čtyřiadvacetkrát vyšší.
Mokrá vozovka představuje poněkud odlišný problém. Její vliv narůstá postupně, zato přetrvává prakticky po celý závěr roku.
V červenci se na mokrém asfaltu odehraje 12,4 % všech dopravních nehod. V říjnu už jde o 22,6 % a v listopadu o 29,9 %. Nejvyšší hodnoty dosahuje prosinec, kdy mokrá vozovka figuruje u 38,4 % všech nehod.
Ani leden ovšem nepřináší výraznější zlepšení. Na mokrém povrchu se během něj odehrává 36,2 % nehod. V celoročním průměru přitom mokrá vozovka figuruje přibližně u pětiny všech dopravních nehod v České republice.
Statistiky tak ukazují, že nejde o několik mimořádně nepříznivých dnů. Zvýšené riziko se na českých silnicích udržuje celé měsíce a řidiči by tomu měli přizpůsobit nejen rychlost, ale také způsob předvídání a bezpečné odstupy.
Největší problémy přicházejí během ranní dopravní špičky
Kromě ročního období hraje důležitou roli také denní doba. Nejhorší kombinace totiž často nastává v okamžiku, kdy lidé vyrážejí do zaměstnání a na silnicích začíná houstnout provoz.
Podle Portálu nehod připadá v pět hodin ráno na mlhu 3,5 % všech nehod, které se v danou hodinu odehrají. V šest hodin jde o 3,4 %. Kolem poledne se naproti tomu tento podíl pohybuje pouze okolo 0,3 %.
Podobný trend lze pozorovat také u mokré vozovky. V šest hodin ráno se na vlhkém asfaltu stává 28,8 % všech nehod v této hodině. Kolem čtrnácté hodiny už podíl klesá na 18,6 %.
Ranní provoz je přitom specifický hned z několika důvodů. Vozovka bývá po nočních srážkách stále mokrá, v údolích a okolí vodních toků se může držet mlha a současně přibývají auta. Řidiči navíc často spěchají do práce nebo do školy, což může vést k menší trpělivosti a zbytečnému riskování.
Jan Chalas ze společnosti DataFriends upozorňuje také na jednu méně nápadnou, ale poměrně nebezpečnou vlastnost lidského vnímání. Při jízdě hustou mlhou se řidiči přirozeně snaží najít nějaký orientační bod. Velmi často jím bývají koncová světla automobilu jedoucího vpředu.
Právě tady ale vzniká problém. Ve snaze neztratit vůz před sebou z dohledu může motorista nevědomky zkracovat bezpečnou vzdálenost.
Pokud potom přední automobil začne prudce brzdit kvůli překážce nebo stojící koloně, řidič za ním už nemusí mít dostatek prostoru k zastavení. Situaci komplikuje skutečnost, že v mlze se obtížněji odhaduje vzdálenost i rychlost ostatních vozidel.
Zásadní proto není pouze dodržování rychlostního limitu, ale především taková rychlost, která odpovídá skutečnému rozhledu a umožňuje bezpečně reagovat na překážku.
Na mokré silnici se odehrává 36 % nehod způsobených nepřiměřenou rychlostí
Zhoršené počasí samo o sobě nemusí automaticky znamenat dopravní nehodu. O tom, zda se řidič dostane do nebezpečné situace, často rozhoduje především jeho chování.
Analýza příčin ukazuje, že při nehodách za mlhy připadá 35,5 % případů na nesprávný způsob jízdy. Do této skupiny patří například nedostatečné věnování pozornosti řízení, nezvládnutí automobilu nebo přejetí do protisměru. Dalších 32,7 % nehod za mlhy má jako hlavní příčinu nepřiměřenou rychlost.
Na mokré vozovce je podíl nesprávného způsobu jízdy ještě výraznější. Stojí za 47,8 % nehod, zatímco nepřiměřená rychlost představuje 24,8 % případů.
Zajímavé je také opačné srovnání. Pokud se vezmou všechny nehody způsobené nepřiměřenou rychlostí bez ohledu na počasí, celých 36 % z nich se odehrálo na mokré vozovce.
To je poměrně výmluvné číslo, které ukazuje, jak zásadní roli může mít mokrý asfalt ve spojení s nesprávně zvolenou rychlostí.
Marek Sibal připomíná, že dodržování nejvyšší povolené rychlosti ještě neznamená bezpečnou jízdu. Rychlost musí odpovídat aktuálním podmínkám, rozhledu, stavu vozovky i schopnostem automobilu.
Ostatně na příkladu běžné okresní silnice je to dobře patrné. Sedmdesát kilometrů v hodině může být na přehledném suchém úseku naprosto přiměřené tempo. Pokud však řidič během několika okamžiků vjede do husté mlhy nebo na vodou pokrytý asfalt, může být stejná rychlost příliš vysoká.
A právě v podobných situacích vznikají problémy. Řidič má tendenci pokračovat tempem, na které byl zvyklý před několika minutami, přestože podmínky se mezitím zásadně změnily.
Nejvíce nehod v mlze hlásí Vysočina. Mokré silnice trápí hlavně západ a sever Čech
Podzimní počasí se neprojevuje ve všech částech republiky stejně. Výrazné rozdíly existují také mezi jednotlivými kraji, což potvrzují dlouhodobé statistiky dopravních nehod.
Z pohledu mlhy vychází nejhůře Kraj Vysočina. Za snížené viditelnosti způsobené mlhou se zde odehrávají 2 % všech dopravních nehod v kraji, což představuje nejvyšší hodnotu v České republice.
Následují Karlovarský a Ústecký kraj, kde se podíl pohybuje kolem 1,5 %. Na opačném konci žebříčku stojí Praha s pouhými 0,2 %. Důvody těchto rozdílů souvisejí mimo jiné s geografickými a klimatickými podmínkami.
Vysočina leží převážně ve vyšších nadmořských výškách a její krajina je tvořena střídajícími se vrchovinami a údolími. Právě v takovém prostředí mohou vznikat teplotní inverze, které především během podzimu a zimy přispívají k tvorbě mlh a vysoké vzdušné vlhkosti. Řidič tak může během krátké cesty několikrát projet místy s naprosto rozdílnou viditelností.
Jiná situace panuje při pohledu na nehody na mokré vozovce. Nejvyšší podíly vykazují kraje na západě a severu republiky.
V Karlovarském kraji se na mokrém povrchu odehrává 29,6 % všech dopravních nehod. Liberecký kraj následuje s 29,3 % a Ústecký kraj dosahuje 25,2 %. Podstatně nižší hodnoty naopak vykazují Zlínský kraj se 17,1 % a Praha se 17,2 %.
Jedním z možných vysvětlení vyšších podílů v severních a západních Čechách je tamní klima. Zejména ve vyšších polohách se častěji objevují nižší teploty a zvýšená vlhkost, což může přispívat k delšímu setrvávání vody na povrchu komunikací.
Samotné krajské statistiky však neznamenají, že je určitý region automaticky nebezpečnější ve všech ohledech. Ukazují především to, jak velkou část místní nehodovosti tvoří události za konkrétních povětrnostních podmínek.
Regionální silnice jsou za mlhy zrádnější než městské ulice
Zajímavé rozdíly se objevují také při porovnání jednotlivých kategorií komunikací. Největší počet nehod za mlhy připadá na silnice II. třídy, které se na těchto událostech podílejí 27,6 %. Na silnicích I. třídy se odehrává 24 % nehod v mlze a na komunikacích III. třídy dalších 20,9 %.
Důležité je ovšem sledovat také to, jak velkou část všech nehod na konkrétním typu komunikace mlha představuje. Na silnicích II. třídy se za mlhy stane 1,8 % všech nehod, zatímco na místních komunikacích pouze 0,4 %.
Podle Jana Chalase mohou být regionální silnice nebezpečné především rychlým střídáním prostředí. Často vedou otevřenou krajinou, lesy, přes kopce i údolí, kde se mlha drží výrazně déle než v okolí.
Motorista tak může vyjet z přehledného úseku a během několika okamžiků se ocitnout v prostoru, kde sotva rozeznává silnici před sebou. Problém přitom nespočívá pouze v samotné mlze. Velmi nebezpečné je právě to, jak nečekaně může přijít.
Jiný obrázek poskytují statistiky nehod na mokré vozovce. Z hlediska absolutního počtu připadá největší podíl těchto nehod na místní komunikace, konkrétně 43,3 %.
Pokud se však vyhodnotí, jak velkou část veškerých nehod na daném typu silnice tvoří události na mokrém asfaltu, dostávají se na první místa hlavní dopravní tahy.
Na silnicích I. třídy představují nehody na mokru 26,6 % všech případů. Na dálnicích jde o 26 % a na silnicích II. třídy o 24,4 %.
Na těchto komunikacích se navíc zpravidla jezdí vyšší rychlostí, což může výrazně zhoršit následky případné chyby.
Zvlášť nepříjemnou situací je například předjíždění nákladního automobilu za silného deště. Voda rozstřikovaná jeho pneumatikami dokáže na několik okamžiků téměř znemožnit výhled z čelního skla.
Pokud se v takové chvíli před autem objeví překážka nebo začne jiné vozidlo brzdit, může být na správnou reakci velmi málo času.
Právě proto je za deště důležité udržovat větší odstup, počítat s omezeným rozhledem a vyvarovat se zbytečně prudkých manévrů.
Nehody v mlze mají podle statistik vážnější následky
Přestože mokrá vozovka figuruje v mnohem větším počtu dopravních nehod, události za mlhy vykazují v některých ukazatelích závažnější následky.
Z analýzy Portálu nehod vyplývá, že bez zranění skončí 73,9 % nehod, které se odehrají za mlhy. Na mokré vozovce je tento podíl vyšší a dosahuje 77,3 %.
Rozdíl je patrný také u těžkých zranění. Za mlhy se objevují u 2,3 % nehod, zatímco na mokrém povrchu jde o 2 %. Ještě výraznější rozdíl lze nalézt u tragických následků.
Smrtelná zranění jsou zaznamenána u 1,1 % nehod v mlze, zatímco na mokré vozovce připadá úmrtí na 0,6 % nehod.
To znamená, že ve sledovaném souboru nehod byl podíl událostí se smrtelnými následky za mlhy téměř dvojnásobný oproti nehodám na mokrém povrchu.
Tato čísla samozřejmě neznamenají, že každá nehoda v mlze musí být nebezpečnější. Statistiky nicméně naznačují, že omezený rozhled může být v určitých situacích mimořádně závažným faktorem.
Řidič totiž nemusí mít dostatek času rozpoznat nebezpečí a přizpůsobit mu rychlost. Překážku, odstavené vozidlo nebo konec kolony může spatřit až ve chvíli, kdy už není možné bezpečně zastavit.
Na závažnosti následků se mohou podílet také charakter komunikace, rychlost vozidel a další okolnosti, které se v jednotlivých případech liší.
Automatické svícení může v dešti a mlze řidiče nepříjemně překvapit
Moderní automobily jsou vybaveny stále pokročilejšími bezpečnostními systémy, jenže ani ty nedokážou vyřešit všechno. Jedním z problémů, který se v podzimním provozu opakuje, je nesprávné používání osvětlení.
Mnoho řidičů spoléhá na automatické přepínání světel a vůbec nekontroluje, zda automobil skutečně používá odpovídající režim.
Automatika přitom nemusí vždy správně rozpoznat mlhu, déšť nebo výraznou vodní tříšť. Světelný senzor totiž reaguje především na množství okolního světla, které nemusí odpovídat skutečné viditelnosti. Může se tak stát, že automobil jede pouze s denním svícením, přestože by měl mít zapnutá potkávací světla.
U některých vozidel navíc při denním svícení nesvítí zadní obrysová světla. Takové auto může být za deště nebo v mlze zezadu velmi špatně viditelné.
Především na dálnici, kde vozidla jedou vyšší rychlostí a za deště vytvářejí výraznou vodní tříšť, jde o zbytečné bezpečnostní riziko.
Řidič by proto měl vždy vědět, jaký režim osvětlení jeho automobil právě používá. Pokud podmínky vyžadují potkávací světla, je vhodné je zapnout ručně, jestliže automatika nezareagovala.
Samostatnou kapitolou jsou mlhová světla. Přední mlhovky lze použít za mlhy, sněžení nebo hustého deště. Zadní mlhové světlo má řidič za těchto podmínek používat povinně. Současně je ale nutné myslet na ostatní účastníky provozu, protože při zlepšení viditelnosti může intenzivní zadní mlhovka nepříjemně oslňovat řidiče jedoucí za autem.
Správné osvětlení je zkrátka důležité nejen proto, aby motorista viděl před sebe, ale také aby ostatní včas zaznamenali jeho vozidlo.
Špinavé čelní sklo a opotřebované stěrače mohou situaci ještě zhoršit
Při přípravě automobilu na podzimní období se často řeší především pneumatiky. Neméně důležitý je ale také stav čelního skla a stěračů. Právě tyto zdánlivé maličkosti mohou za nepříznivého počasí zásadně ovlivnit rozhled.
Na skle se postupně vytváří mastný film, který za běžného denního světla nemusí být téměř patrný. Jakmile však začne pršet nebo se objeví protijedoucí automobil s rozsvícenými světlomety, mohou se na skle vytvářet nepříjemné odlesky.
Pokud jsou navíc stěrače opotřebované, zanechávají šmouhy a voda se neodstraňuje rovnoměrně. Řidič tak může mít výrazně omezený výhled právě ve chvíli, kdy potřebuje dobře sledovat dění před vozidlem.
Za deště se situace zhoršuje zejména při jízdě za nákladními automobily. Vodní tříšť od jejich pneumatik může během okamžiku pokrýt celé čelní sklo a na krátkou dobu výrazně zhoršit viditelnost.
Důležité je proto pravidelně čistit sklo nejen zvenčí, ale také zevnitř, kontrolovat stav stěračů a nezapomínat na dostatek vhodné kapaliny v ostřikovačích.
Podceňovat se nevyplácí ani pneumatiky. Především na mokrém asfaltu má jejich stav zásadní vliv na schopnost vozidla brzdit a odvádět vodu z kontaktní plochy mezi pneumatikou a vozovkou.
S ubývající hloubkou dezénu se zhoršuje schopnost odvádět vodu, a zejména při vyšších rychlostech tak může růst riziko aquaplaningu.
Při něm pneumatika ztratí přímý kontakt s vozovkou a automobil může na vrstvě vody dočasně ztratit schopnost účinně zatáčet i brzdit.
Řidič by proto neměl spoléhat pouze na zákonem stanovenou minimální hloubku dezénu, ale měl by zohlednit také stáří pneumatik, jejich celkový stav a podmínky, v nichž automobil nejčastěji používá.
Na podzim rozhoduje především předvídavost a dostatečný odstup
Přestože čísla z dlouhodobých statistik mohou působit nepříjemně, správné chování za volantem dokáže riziko dopravní nehody výrazně omezit.
Základem je především schopnost včas vyhodnotit situaci a upravit způsob jízdy ještě předtím, než nastanou skutečné problémy.
Pokud řidič vidí, že se blíží k údolí zahalenému mlhou, měl by zpomalit už před vjezdem do něj. Stejně tak při silném dešti není rozumné pokračovat stejnou rychlostí jako na suché vozovce.
Důležitý je také bezpečný odstup. Ten by měl být za mokra i při zhoršené viditelnosti větší než za příznivého počasí, protože automobil může potřebovat delší vzdálenost k zastavení a řidič nemusí překážku spatřit včas.
Stejně zásadní je plynulost. Prudké brzdění, rychlé změny směru nebo zbytečně agresivní akcelerace mohou na mokrém povrchu snadněji narušit stabilitu automobilu.
Moderní elektronické systémy, například ABS a stabilizační systém ESC, sice dokážou v řadě situací pomoci, fyzikální zákony ale obejít neumějí. Pokud pneumatiky nemají dostatečnou přilnavost, ani nejvyspělejší elektronika nezaručí, že automobil bezpečně zastaví nebo projede zatáčkou.
Jan Chalas ze společnosti DataFriends upozorňuje, že za příznivých podmínek mají řidiči i jejich automobily zpravidla větší rezervu pro zvládnutí drobných chyb. Jakmile se ovšem zhorší rozhled a současně klesne přilnavost pneumatik, tato rezerva se velmi rychle zmenšuje.
A právě to je hlavní poučení z dlouhodobých statistik. Podzimní počasí nemusí být samo o sobě důvodem k obavám, vyžaduje však mnohem větší pozornost než jízda za jasného letního dne.
Stačí přitom dodržovat několik základních zásad. Přizpůsobit rychlost skutečné viditelnosti, udržovat dostatečný odstup, používat správné osvětlení a nenechávat brzdění ani změnu směru na poslední okamžik.
Čísla z Portálu nehod ostatně jasně ukazují, že kombinaci mlhy, mokré vozovky a nepřiměřené rychlosti se rozhodně nevyplácí podceňovat.
Portál nehod pomáhá řidičům odhalovat riziková místa
Za uvedenými statistikami stojí Portál nehod, jehož cílem je zvyšovat bezpečnost silničního provozu a pomáhat předcházet dopravním nehodám na českých komunikacích.
Projekt je určen nejen běžným motoristům, ale také novinářům, zástupcům měst a obcí, odborníkům na dopravu a dalším lidem, kteří se zabývají bezpečností na silnicích.
Jednou z nejzajímavějších funkcí portálu je interaktivní mapa rizikových míst. Řidiči si prostřednictvím ní mohou naplánovat cestu a zjistit, na kterých úsecích jejich trasy dochází častěji k dopravním nehodám.
Vedle podrobných statistických informací jsou k dispozici také videa ze zásahů na místech dopravních nehod. Ta mohou názorně ukázat, jaké situace na českých silnicích vznikají a jak vážné následky mohou mít.
Mohlo by vás zajímat
Na vybraná riziková místa upozorňuje také navigace Mapy.cz, která tyto informace využívá ke zvýšení informovanosti řidičů.
Dlouhodobá data přitom připomínají jednu podstatnou věc. Nejlepším způsobem, jak se vyhnout nepříjemnostem na podzimních silnicích, není pouze kvalitní technika nebo moderní bezpečnostní výbava. Rozhodující stále zůstává řidič, který dokáže včas rozpoznat nebezpečí a přizpůsobit mu svou jízdu.
