Motory, které děsí servisy i majitele: Oblíbené jednotky s pověstí časované bomby
Stojí za to riskovat drahé poruchy jen proto, že motor na papíře vypadá lákavě? Podívali jsme se na pohonné jednotky, které mechanikům přidělávají vrásky a majitele často dohání k zoufalství. A mnohým z nich je opravdu lepší se vyhnout obloukem.
Moderní technika, moderní trable
Za poslední dvě dekády automobilky zkoušely řadu odvážných řešení. Některé konstrukce se osvědčily, ale jiné se ukázaly jako slepé uličky. A i když dnešní motory umí nabídnout parádní dynamiku při nízké spotřebě, spolehlivost často zaplatila daň za honbu za co nejnižšími emisemi.
Mnohé pohonné jednotky se proto velmi rychle zařadily mezi takzvané „časované nálože“. A protože se vyplatí vědět, čemu se raději vyhnout, přinášíme výběr motorů, které si vysloužily pověst největších strašáků.
Koncern VW a jeho nešťastné benzínové TSI
První zastávka nemůže být nikde jinde než u motorů od VW. V posledních letech se totiž ukázalo, že některé jejich benzinové jednotky byly vyloženě krokem vedle. Velmi špatnou reputaci si vytvořily především 1.2 TSI a 1.4 TSI vyráběné do roku 2015.
Tyto motory trpěly na vytahující se rozvodové řetězy, což mohlo při jejich přeskočení znamenat totální destrukci agregátu. A právě kvůli rozvodům se z nich postupně stal jeden z nejčastějších důvodů návštěvy servisu.
Jen o trochu lépe nedopadla ani jednotka 1.8 TSI. Ta pro změnu proslula nadměrnou spotřebou oleje — někteří řidiči dolévali litr maziva klidně po každé tisícovce kilometrů. Vozit v kufru permanentně zásobu oleje se tak stalo běžnou rutinou.
Temná kapitola jménem Dieselgate
Nespolehlivost se nevyhnula ani dieselům. A když v roce 2015 propukla aféra Dieselgate, na povrch vyplavaly i technické problémy u jednotek 1.6 a 2.0 TDI. Ty trpěly hlavně na závady EGR ventilů a zanášené DPF filtry.
Mnoho majitelů zažilo situaci, kdy jejich auto ztrácelo výkon a zároveň rostla spotřeba — kombinace, která opravdu potěší málokoho.
BMW a jeho trpké zkušenosti s downsizingem
Chyby se ale nevyhýbají ani prémiovým značkám. BMW narazilo u svých malých tříválcových motorů B38 v objemech 1.2 a 1.5. Tyto jednotky měly být ukázkou moderní éry downsizingu, nakonec však spíš symbolem problematické konstrukce.
Mezi nejčastější potíže patřila axiální vůle klikové hřídele či potíže v oblasti rozvodů. Ve výjimečných případech dokonce docházelo ke ztrátě mazání, což často končilo výměnou celého motoru. Automobilka sice situaci uznala a část agregátů vyměnila zdarma, ale pověst si tím nenapravila.
A aby toho nebylo málo, BMW si zadělalo i na další bolístku v podobě šestiválcového dieselu 3.0 Triple Turbo (M50d). Konstrukčně fascinující motor, v praxi však zdroj nekonečných problémů. Tři turbodmychadla mezi válci zvyšovala teploty, komplikovala servis a dělala z oprav extrémně nákladnou záležitost. Účty za opravy se často šplhaly k desetitisícům až statisícům korun.
Mazda a její velké zklamání: Skyactiv-D 2.2
Mazda se chtěla v roce 2011 blýsknout revolučním turbodieselem Skyactiv-D 2.2 – nízký kompresní poměr, hliníkový blok, dvojice turbodmychadel. Na papíře ideální motor. Realita však byla výrazně horší.
Regenerace DPF probíhala často nešťastně, což vedlo ke zvyšování hladiny oleje a hlášením o nízkém tlaku maziva. U mnoha motorů se navíc předčasně opotřebovávaly vačky, což následně odrovnalo turbodmychadlo nebo olejové čerpadlo.
Ford 1.0 EcoBoost: od hvězdy k problémové legendě
Tříválcový litr EcoBoost býval opěvovaný jako zázrak moderní techniky. Jenže pak se začaly hromadit případy zadřených motorů. Hlavním viníkem byl rozvodový řemen běžící v olejové lázni. Při zanedbané údržbě se z něj do maziva uvolňovaly nečistoty a motor se mohl zadřít.
Navíc výměna rozvodů je u tohoto motoru výjimečně komplikovaná a drahá — i přes 30 tisíc korun. A potíže s vodním čerpadlem či chlazením také nejsou výjimkou. U aut s tímto motorem se tedy opravdu vyplatí dvakrát přemýšlet.
Emisní tlak, který nepřinesl jen úspory
Je vidět, že při výběru auta je dobré sledovat nejen obecnou spolehlivost značky, ale i konkrétní motorizaci. Některé jednotky se zkrátka nepovedly a je lepší se jim vyhnout úplně.
Příliš agresivní snižování objemů a snaha o co nejnižší emise se v řadě případů automobilkám nevyplatily. Doufejme ale, že se z těchto chyb poučily. Delší testování nových motorů by totiž mnohým z těchto katastrof předešlo — nebo alespoň zabránilo tomu, aby se dostaly do sériové výroby.
.« Tento spalovací motor likviduje více CO₂, než kolik ho vytváří Známá automobilka dva roky prodávala vozy s kontaminovanými motory »
