Spolehlivá ojetina za pár tisíc, která poslouží roky. Přehlížený vůz strčí Fabii do kapsy
Sehnat dnes levné a mechanicky odolné auto z autobazaru za rozumné peníze je obrovský oříšek. Zatímco většina Čechů stojí fronty na předražené škodovky, v šedé zóně inzerátů se skrývá neprávem opomíjený Hyundai Accent. Třetí generace sice neoslní designem ani sportovní jízdou v zatáčkách, ale v reálném testu láká na nesmrtelné benzínové motory, pohodlná sedadla a naftovou patnáctistovku, která jezdí za pusinku. Podívejte se, na co si dát v bazaru pozor.
Hyundai Accent třetí generace nikdy nebyl autem, které by mělo v Evropě velké ambice strhnout dav. Na trh přišel v roce 2006 a už kolem roku 2010 se z evropské nabídky vytratil. Automobilka tehdy v podstatě opustila segment malých sedanů, protože zdejší zákazníci dávali stále častěji přednost hatchbackům, případně prostornějším a levným sedanům typu Dacia Logan nebo Renault Thalia.
Právě s nimi to Accent neměl jednoduché. Proti některým soupeřům nenabízel tolik prostoru a jízdně také nebyl vyloženě přesvědčivý. Jenže z dnešního pohledu to nemusí být jen nevýhoda. Nižší popularita často znamená příznivější ceny ojetin, a pokud se podaří najít zachovalý kus, může být Accent docela zajímavou volbou pro řidiče, kteří chtějí hlavně jednoduché a levné auto na běžné používání.
Nejdřív to důležité: technika a motory
Jednou z nejsilnějších stránek Accentu třetí generace jsou motory. Nabídka nebyla nijak široká, ale o to jednodušší je orientace při výběru ojetiny. Nejčastěji narazíte na zážehovou čtrnáctistovku s výkonem 71 kW. Šlo o základní pohonnou jednotku, jenže v praxi úplně dostačuje. Auto není těžké, takže motor nemá s karoserií mnoho práce, nabídne slušnou dynamiku a zároveň dokáže jezdit úsporně.
Nepřehlédněte: STK letos přitvrzuje. Narazit mohou hlavně starší auta
Silnější benzinovou možností byla šestnáctistovka s výkonem 81 kW. Ta potěší o něco lepší pružností, ale nepřináší výrazně vyšší spotřebu. Pro toho, kdo jezdí častěji mimo město nebo chce trochu větší rezervu při předjíždění, může být příjemnější volbou. Přesto ani základní motor nepůsobí jako nouzové řešení.
Zajímavou, ale méně častou variantou je vznětový motor 1,5 CRDi. Tentokrát už nejde o starší tříválcovou koncepci, ale o čtyřválec. Díky tomu se motor nechová tak hrubě a nerozechvívá celé auto tak výrazně jako některé dřívější diesely. Úplně jemný agregát to však stále není. Jeho největší výhodou je nízká spotřeba a příjemná síla v běžných otáčkách.
Diesel umí překvapit svižností
Testovaný kus s naftovou patnáctistovkou pocházel z nabídky AAA Auto a po nastartování působil překvapivě kultivovaně. Motor rychle nabral otáčky a ozval se jen tlumeným hlubším zvukem. Ani při studeném startu nebyl slyšet nepříjemný klapot nebo rušivé vibrace, které by posádku obtěžovaly.
Čtyřválec o objemu 1493 cm³ poskytuje výkon 81 kW při 4000 otáčkách za minutu a točivý moment 235 Nm v rozmezí 1900 až 2700 otáček za minutu. V malém a relativně lehkém sedanu působí tyto hodnoty velmi příjemně. Auto díky nim zrychluje ochotně a v běžném provozu má víc síly, než by člověk od nenápadného levného sedanu čekal.
Příjemný je hlavně plynulý nástup výkonu. Motor nezabírá skokově, ale táhne lineárně a předvídatelně. Řidič tak nemusí neustále hledat ideální otáčky a ani svižnější jízda nepůsobí utrápeně. Odhlučnění agregátu je na poměry třídy dobré a výrazněji o sobě dá vědět až ve vyšších otáčkách.
Spotřeba a provozní náklady hrají ve prospěch Accentu
Accent třetí generace dokáže potěšit nízkými provozními náklady. Základní čtrnáctistovka je dostatečně silná na to, aby se nemusela pořád vytáčet, a právě proto umí jezdit za rozumné peníze. Je to dobrá ukázka toho, že úsporný motor nemusí být nutně slabý, pokud je vhodně sladěný s hmotností auta.
Ani silnější šestnáctistovka nepatří mezi žíznivé motory. Kdo chce trochu svižnější projev a nechce řešit diesel, nemusí se jí bát. Nejúspornější volbou zůstává vznětová patnáctistovka, která se hodí hlavně pro řidiče s vyššími ročními nájezdy. Její nevýhodou je menší dostupnost na trhu ojetin.
Dobrou zprávou jsou také levné náhradní díly a jednoduchý servis. Accent není technicky složitý vůz, takže jeho údržba obvykle nezatíží rozpočet tak výrazně jako u komplikovanějších modelů. Je ale potřeba počítat s tím, že některé díly podvozku a další komponenty mohou vyžadovat častější pozornost.
Podvozek: pohodlný, ale ne sportovní
Jízdní projev Accentu je zaměřený především na komfort. Odpružení je spíše měkčí a auto se přes běžné nerovnosti přenáší poměrně plavně. Na rozbitějších silnicích tak nepůsobí zbytečně tvrdě a pro klidné každodenní cestování je jeho naladění příjemné.
Odhlučnění se oproti staršímu provedení zlepšilo a na poměry malého levného sedanu je přijatelné. Nelze čekat ticho jako ve větších a dražších autech, ale v rámci třídy Accent nijak zásadně nezaostává. Horší je to s chováním v zatáčkách. V tomto směru auto zůstává spíše podprůměrné.
Řízení je přeposilované, neposkytuje mnoho zpětné vazby a při svižnější jízdě řidiči nedodá příliš jistoty. Karoserie se v zatáčkách naklání a Accent nedrží stopu tak přesně, jak by si aktivnější řidič přál. Je to tedy vůz pro klidné tempo, město, dojíždění a běžné přesuny, ne pro řidiče, kteří chtějí na okreskách zkoušet limity.
U ojetého kusu je navíc nutné pečlivě zkontrolovat stav podvozku. Tlumiče, silentbloky a další součásti nemají pověst mimořádně odolných dílů a jejich opotřebení se na jízdním projevu rychle podepíše. Pokud je podvozek zanedbaný, zhorší se nejen komfort, ale také stabilita a celkový pocit z auta.
Interiér sází hlavně na přehlednost
Kabina Accentu nepůsobí luxusně, ale je navržená srozumitelně. Palubní deska má jednoduché členění a svým uspořádáním připomíná písmeno T. Hlavní ovladače jsou dobře po ruce a řidič se v nich rychle zorientuje. Právě jednoduchost je jednou z věcí, které mohou být u starší ojetiny příjemné.
Před volantem jsou dva velké kruhové přístroje doplněné menšími ukazateli. Jsou dobře čitelné a nepůsobí přeplácaně. Středová část palubní desky obsahuje digitální hodiny, výdechy ventilace, autorádio a tři kruhové ovladače topení a klimatizace. Vše je na očekávaných místech, bez zbytečně schovaných tlačítek a složitostí.
Použité materiály odpovídají cenové kategorii auta. Plasty jsou tvrdé a levnější, ale samotné zpracování nepůsobí vyloženě špatně. V předních dveřích má řidič ovládání elektrických oken a zpětných zrcátek. Odkládacích míst je v kabině několik, přesto by se hodil praktičtější prostor mezi předními sedadly, ideálně spojený s loketní opěrkou.
Místo v kabině a praktičnost
Uvnitř je prostoru přiměřeně velikosti auta. Vpředu si posádka nemá na co zásadního stěžovat a přední sedadla, která Accent sdílí s Kiou Rio, jsou překvapivě pohodlná. Mají příjemně pevné polstrování a nabídnou i slušné boční vedení. V dané třídě a věku vozu jde o příjemné překvapení.
Zadní sedadla působí lépe, než by člověk u malého sedanu možná čekal. Ve srovnání s některými dobovými konkurenty, například s Fabií, nepůsobí Accent vyloženě stísněně. Přesto platí, že vyšší cestující by vzadu ocenili více místa pro kolena, zejména na delších trasách.
Zavazadlový prostor má objem 390 litrů. Není to hodnota, která by pokořila všechny konkurenty, ale pro běžné používání stačí. Rodinný nákup, zavazadla na víkend nebo každodenní provoz zvládne bez problémů. Dobrou stránkou Accentu je také výhled z auta. Řidič dobře vidí dopředu, do stran i dozadu a odhad konce karoserie si osvojí rychle.
Nenápadný vzhled, který neurazí
Design Accentu třetí generace je jednoduchý a oblý. Auto se nesnaží působit sportovně ani výrazně, což mu vlastně docela prospívá. Po letech nepůsobí vyloženě zastarale nebo směšně, spíš nenápadně. A právě nenápadnost k němu patří.
Karoserie má měkké tvary a celkově civilní výraz. Není to vůz, který by si někdo kupoval kvůli emocím, ale ani se za něj majitel nemusí stydět. Podobná střídmost se promítá i do interiéru. Všechno je prosté, levné, ale funkční.
Spolehlivost závisí hlavně na stavu konkrétního kusu
Accent nepatří mezi auta, která by působila mimořádně bytelně, přesto se jeho spolehlivost dá označit za slušnou. Motory obecně patří k odolnějším částem vozu, zvlášť pokud dostávaly pravidelný servis. Větší pozornost si zaslouží podvozek a některé díly, které byly z výroby dimenzované spíše úsporně.
Při koupi ojetiny je proto důležité nehodnotit jen nájezd a vzhled karoserie. Vyplatí se prověřit vůle v zavěšení, stav tlumičů, brzdy, funkci elektrické výbavy a historii údržby. Accent může být levný společník, ale jen tehdy, když se nekoupí zanedbaný kus s nahromaděnými opravami.
Konkrétní testovaný vůz měl v době prodeje najeto 96 000 kilometrů a prodejce si jej cenil na 80 000 korun. Stav působil velmi dobře, což je u podobného auta zásadní. V této kategorii totiž často nerozhoduje výbava nebo motorizace, ale hlavně to, jak se předchozí majitelé k vozu chovali.
Celkové hodnocení
Hyundai Accent třetí generace je auto s jasně daným charakterem. Nechce bavit sportovními jízdními vlastnostmi, neohromí luxusem a ani praktičností nepřekoná všechny soupeře. Dokáže ale nabídnout jednoduchou techniku, úsporné motory, slušné pohodlí a nízké provozní náklady.
Nejlépe poslouží klidnému řidiči, který hledá dostupnou ojetinu na každodenní provoz a nechce zbytečně riskovat drahý servis. Pokud se najde zachovalý kus s dobrým podvozkem a doloženou údržbou, může být Accent překvapivě rozumnou koupí. Není to auto na emoce, ale jako levný a nenápadný dopravní prostředek dává smysl.
Doporučujeme: Spotřeba 3,4 litru a vítěz testů spolehlivosti. Čechy přehlížený poklad nestojí majlant
.« Nejlepší ojetina pro normální Čechy: Nízká spotřeba, brilantní spolehlivost a poctivá 4×4 Smrt na dálnici kvůli zvědavcům. Způsobují kolony a riskují životy »
