Test Ford Ranger Wildtrack 3.0: Nejlepší pickup současnosti
V závislosti na přiděleném autě se samozřejmě mění nálada i motoristickým novinářům. Někdy je naprosto v normálu, jindy jsou z tuctového auta poněkud otrávení a někdy nemůžou dospat testovacího dne a ze samotného těšení je bolí břicho, jako když měli pod stromečkem najít svoje první BMX.
Jeden z týdnů, kdy jsem věděl, že mě prostě nikdo nedostane byl i ten, kdy jsem si měl ve Fordu vyzvednout model Ranger Wildtrack. Už delší dobu se netajím tím, že mě pickupy zajímají čím dál tím víc a Ford Ranger je nejžhavější kandidát, kterému se rýsuje místo v teplé garáži. Důvodů je hned několik a jsou docela jednoduché.
Nový Ford Ranger se oproti původnímu modelu změnil skoro k nepoznání. Zejména v přední partii působí o dost mohutněji a více teď připomíná amerického mastodonta F150. Pokud je ale postavíte vedle sebe, poznáte, že evropský Ranger je pořád o dost menší a na evropské silnice a na evropská parkoviště vhodnější. Jeho proporce jsou tak akorát. I tak je oproti klasickým osobákům obrovský a v hlavě si musíte nastavit tak trochu jiné rozměry. Na silnici se váš pohled musí zabydlet více u středové čáry aby jste nevymetali pangejty a na parkovišti hledejte místo spíš jako pro dodávku. Novému Rangeru jsem v oblasti vzhledu v první chvíli nemohl přijít na chuť, a starší model mi připadal sportovnější. To se ale velmi rychle změnilo a stačilo první osobní seznámení abych pochopil že je nový Ranger ještě lepší.
Další příjemné překvapení pak najdeme v interiéru. Ford Ranger se opět o mnoho víc přiblížil klasickým osobním autům. Nečekejte tady nějaký strohý pracovní interiér. Vnitřek nového Fordu Ranger totiž vypadá přímo skvěle a dost současných interiérů za ním zaostává. Trendem poslední doby začíná být čím dál častěji i to, že si někteří zákazníci vybírají pickupy namísto SUV. Pokud by se však báli toho, že interiér pickupu nemůže být tak honosný jako v případě SUV, stačí nahlédnout dovnitř. Co se týká dostatku místa, tak na to si jistě nikdo stěžovat nebude. Interiér Rangeru je velmi prostorný, a řidič i spolujezdec mají kolem sebe nadbytek místa. I po praktické stránce Ranger nijak nezaostává. Najdeme zde mnoho odkládacích schránek, rozměrnou loketní opěrku, port pro bezdrátové nabíjení mobilního telefonu, nebo třeba výsuvné držáky nápojů z palubní desky.
Na zadních místech samozřejmě nemůžeme čekat tolik místa pro nohy jako u klasického kombi, ale pokud řidič nebo spolujezdec nemá vyloženě 2 metry na výšku, tak zadní cestující nepřijdu o moc komfortu. Všechny použité materiály vypadají kvalitně a na zpracování palubní desky jsem nenašel jedinou chybu. Modernost nového Fordu Ranger dokládá i obrovský displej infotainmentu umístěný netradičně ve vertikálním směru a vkusně zasazený do středu palubní desky. Jeho menu je příkladně přehledné, grafika je hezká, a techničtí hračičkové zde najdou nepřeberné množství nastavení. Pod ním si nechali ve Fordu místo na samostatný panel ovládání klimatizace, což skvěle zpřijemňuje soužití s tímhle drobkem. Také palubní deska přišla o své klasické budíky a jedná se o velký a přehledný displej. Multifunkční volant padne skvěle do ruky a elegantně zapadá do moderního a odolným vzezřením působícího interiéru.
Kdo má rád nastupování do auta více nahoru a nechce se při tom krčit, bude Ford Ranger milovat. Oproti klasickým SUV jde ale přece jen o úplně jiný level. Musíte počítat s tím, že do Rangeru je potřeba trochu vylézt. Ten kdo je trochu vyšší postavy, zvládne nastoupit jedním krokem rovnou ze silnice. Pro menší řidiče bude ale pohodlnější chytnout se madla na áčkovém sloupku a použít nášlap jako mezistupeň pro nastoupení za volant. Výhled je pak naprosto fenomenální. Před vámi se rozprostírá obrovská kapota a sedíte tak vysoko, že máte pocit, že při každém čelním střetu s jiným vozidlem jej musíte přejet jako tank.
Nový Ford Ranger se samozřejmě nabízí v několika motorizacích. Mně se do rukou dostal s naftovým třílitrovým přeplňovaným šestiválcem o výkonu 240 koní ve spojení s 10ti stupňovou automatickou převodovkou. Tato motorizace mi sedí naprosto perfektně. Ano, dělá se například i ve dvoulitru, ale na takhle velké auto mi přijde třílitr tak akorát. S dvoulitrovým čtyřválcem jsem měl tu čest již v testu nového Volkswagen Amarok. Není tajemstvím, že Volkswagen společně s Fordem spolupracovali na vývoji nového pickupu a Volkswagen Amarok sdílí s Rangerem v podstatě stejnou techniku, jen mají samozřejmě odlišný design. Při testu Volkswagenu Amarok jsem sice dvoulitrový čtyřválec také chválil a s velkým pickupem neměl problém, ale třílitrový šestiválec je prostě úplně jiné kafe. Žádný významný rozdíl není znát ani ve spotřebě. Když jsem se hlídal, a s Rangerem jezdil s lehkou nohou, byl jsem schopný dostat se na spotřebu 9l/100 kilometrů, což je na takového obra úžasná hodnota. S dvoulitrem v Amaroku jsem se dostal na spotřebu zhruba asi o litr menší. Pokud samozřejmě po Rangeru budete chtít trochu více dynamiky, běžnější spotřeba se vám ustálí na hodnotě 11 l/100 kilometrů.
Desetistupňová automatická převodovka spolupracuje s naftovým motorem naprosto příkladně. Jednotlivé stupně mění bez jakéhokoliv náznaku škubání a v případě sešlápnutí plynu na podlahu ochotně podřazuje ve zlomku vteřiny. Nemůžete očekávat že třílitrový šestiválec udělá z Rangeru nějakého závoďáka. Přece jen vysoká váha téměř 2,5 tuny je znát, ale Ranger není nijak líný, dobře se s ním předjíždí a zátah odspodu je impozantní. Celkově se chová na silnici více jako SUV než jako pickup. Jeho projev a chování na silnici je velmi příjemné a jeho řízení doslova návykové. V zatáčkách krásně drží stopu jeho řízení je čitelné, a karoserie netrpí téměř žádnými náklony. Překvapením pro mě bylo i to, že ač má vzadu listová pera stejně jako náklaďák, maskuje je dokonale. Při přejízdění příčných nerovností neodskakuje a chová se téměř jako kdyby měl klasická ramena s vynutými pružinami. Když zavzpomínam na Toyotu Hilux, která měla na zadní nápravě taky listová pera, tak ta třeba na retardérech odskakovala jako koza. K pohodové jízdě Rangeru přispívá i dobře udělané odhlučnění motoru. Do interiéru jen spokojeně přede a je radost poslouchat vrnění šestiválce. Také od podvozku je kabina příkladně odizolovaná a v interiéru Rangeru tak vládne uklidňující ticho.
Samozřejmostí je pohon 4×4 včetně automatického režimu 4A, kdy se přední náprava připojuje až podle prokluzu zadních pneumatik. Dále stálá čtyřkolka 4H a redukce 4L. Asi nemá cenu se hádat které auto je vlastně nejpraktičtější. Dost dobře totiž tohle prostě definivat nejde. Každé má totiž něco, a univerzální prostě neexistuje. S pickupem se ale nežije vůbec špatně. Na korbu můžete naložit až tunu, a navíc o takových rozměrech, na což můžete u kombíku nebo SUV rovnou zapomenout. Během testovacího týdne mě potkala taková milá událost, kdy napadlo asi 30 cm čerstvého sněhu. Nebylo proto co řešit a vyrazil jsem na hory. Na korbu jsem hodil lyže, hůlky a přeskáče a vyrazil si zalyžovat do Železné Rudy. Nutno říct, že s takovou grácií jsem na hory ještě nejel. Cestou jsem občas sjel mimo silnici nafotit pár snímků a nikdy jsem neměl pocit, že bych snad nikde nevyjel, i když jsem měl na Rangeru bohužel jen celoroční pneumatiky, které jeho terénní schopnosti podstatně degradovaly. Po lyžovačce jsem se ješte zastavil v nedalekém Zwieselu na nákup, a do korby k lyžím naložil ještě několik kartónů s jídlem a pitím a mraky tašek se všim možným pro dvě rodiny snad na celý měsíc. Na korbě jsem měl ještě praktickou elektricky zavíratelnou roletu, která korbu uzavře jako plnohodnotný kufr a nemusíte se tak bát, ze by jste měli celý náklad po jízdě domů nějak špinavý.
Ford Ranger mě ze současným pickupů oslovil popravdě nejvíc. Toyota Hilux je na dnešní dobu už poměrně zastaralá koncepce, která vás bez naložené korby na špatné silnici nepříjemně natřese. Navíc nemůžu japoncům odpustit jejich zastaralé interiéry kde stále dokola používají sto let staré knoflíky. Americké pickupy mi připadaji až obludně obrovské a na můj poslední výlet do Krkonoš s RAMem 1500 vzpomínám do dneška jak se mi neovladatelně hrnul bokem z kopce na parkovišti a zastavil se až 10 cm od zaparkované dodávky. VW Amarok je v podstatě technicky stejné auto jako Ranger, ale jeho inetriér není tak hezký. VW totiž sází na jakousi strohost a jednoduchost, až to na mě působí trochu chudě a lacině.
Ford Ranger si to nejlepší nechává pro sebe. Jako například model Ranger Raptor, který je zase úplně jiná liga a milují ho všichni novináři po celém světě. “Obyčejný” Ranger Wildtrack je pro mě ale ideálním pickupem. Má ještě normální evropské rozměry, na kouli utáhne 3,5 tuny, na korbě uveze tunu, pohodlně odveze celou rodinu a přitom můžete odvézt i nesmysl věcí. Má moc pěkný, praktický a pohodlný interiér a s třilitrovým šestiválcem dokáže být i poměrně úsporný, přesto má však síly dost když je potřeba. Převodovce není co vytknout a nejpříjemnějším překvapením je vlastně podvozek, který ač je vzadu na listech, z podstaty věci by vlastně tak pohodlný vůbec být neměl když neveze náklad. Řízení je jemné a pohodlné a celkově se Ranger chová spíš jako SUV. Tohle se Fordu prostě náramně povedlo a kudy chodím tudy chválím. Píšu to už po několikáté, ale značka Ford je mi čím dál sympatičtějši s jejich obrovským sortimentem modelů. S Rangerem Wildtrack si mě ale až nebezpečně začínají omotávat kolem prstu.
Plusy
- silný motor
– rozumná spotřeba
– užitné vlastnosti
– hezký interiér
– pohodlný podvozek
Mínusy
- kratší sedáky na zadních sedačkách
– nepraktický volič převodovky
« Toyota zvýší dojezd vodíkových vozů o 20 procent Tesla vloni zaregistrovala 1 619 nových vozidel, meziročně 5,5x více a stala se nejregistrovanější značkou bateriových elektromobilů v Česku »
