Autojournal.cz

TEST Honda CR-V 1.6 i-DTEC Lifestyle

12. 1. 2014 • Honda, Novinky, Testy •

Honda pouští své atraktivní SUV do závodu se spotřebou. Zbraně jsou jednoduché: geniální motor 1.6 i-DTEC a pohon pouze předních kol. Tato kombinace by měla čtvrtou generaci CR-V přiblížit k uživatelům, kteří mají rádi velká auta, ale většinu času tráví v městském prostředí. Tak se na to pojďme podívat.

Nová generace se designem exteriéru posunuje ve své extravaganci opět o krůček dále, ale tentokrát konečně zase správným směrem po vzoru té první. Druhá a třetí generace na tom totiž v oblasti designu nebyly zrovna dobře, ale to je pochopitelně jen můj subjektivní názor. Přední nárazník je stále docela předsazený, ale díky rozsáhlé žebrované masce, přímo navazující na přední světlomety s LED diodovým denním svícením, vzbuzuje příď příjemně ucelený dojem. Z bočního pohledu zaujme šípové zakončení oken, tvarově navazující na vysoké zadní světla. Designové mistrovské dílo to sice není, ale při opětovném srovnání se starším bratrem se mladík zase skokem vzdaluje. Povedeným technickým řešením, které uvítá nejeden uživatel a potencionální zákazník, je protažení  dveří přes prahy, takže je hrozba v podobě ušpiněné nohavice od vystupování zase o něco menší. Kde ale nové CR-V prohrává můj pomyslný srovnávací souboj s předchozím, je zadní část vozu. Zadní okno je poměrně malé, rádius zaoblení jeho spodní hrany také, světla šplhají po D sloupku a s pátými dveřmi nechtějí mít nic společného. Ty pak působí moc holým až nudným dojmem, který lehce zachraňuje chromovaná lišta a znak vozu. Některé proporce se zkrátka povedly více a některé zase méně, ale stačí lepší osobní seznámení, usednutí za volant a člověk začne těm méně povedeným proporcím rychle odpouštět. Stejně jich není mnoho.

Tím jsem se tedy dostal za volant, a ani zde žádné nepříjemnosti nečekejte. Jak je u Japonců dobrým zvykem, ergonomii těžko něco vyčítat a zpracování je téměř na výbornou. Ze začátku, po přesednutí z osobního vozu, mi posed přišel i na nejnižší nastavení sedadla pořád hodně vysoký, ale druhý den už jsem se cítil přirozeně. Volant má na segment SUV příjemně štíhlý věnec a řadička šestirychlostního manuálu zastává v interiéru roli malého šampióna. Proč takové nesmyslné přirovnání? Jednoduše proto, že její používání je čistá radost, dráhy jsou krátké a snad chirurgicky přesné, stejně jako v testovaném Accordu. Extravagancí se nešetřilo ani při návrhu přístrojové desky, ale možná zde došlo i trošku k přestřelu. Když před sebou vidím ukazatel aktuální rychlosti, který má ve svém středu ještě palubní počítač, napadá mě něco s Hvězdnou bránou. Ale kdybych toto přirovnání použil, znamenalo by to, že každé novější MINI vozí na své palubní desce černou díru, takže zůstanu u toho, že je zkrátka na můj vkus až zbytečně velký. Za to utlačovaný otáčkoměr by si jistě zasloužil o něco více prostoru.

Objemná palubní deska je schodovitě odstupňovaná a vytváří útulný dojem. Středový panel obsahuje audio s navigací, kterou chválím za svou funkčnost, ventilační systém a poměrně malé množství ovládacích tlačítek, což je naprosto jednoduché a skvěle vyřešené uspořádání.  S chválou řadičky jsem také ještě úplně neskončil, má výborně vyvýšenou pozici zasahující do palubní desky a je okamžitě po ruce. Navíc je její boční kryt z obou stran opatřen čalouněnou výplní, takže se nemusíte obávat ani nepříjemných hran v oblasti kolen. Na levé straně vedle volantu se nacházejí ovladače elektronických pomocníků a krásně zelené tlačítko ECON se siluetou kytičky. Ve skutečnosti tohle tlačítko pouze omezuje výkon klimatizace, takže bych v Greenpeace prozatím doporučil šetřit frází „Shut up and take my money“. Celková prostornost na předních i zadních sedadlech je na velmi dobré úrovni a vzdušnosti interiéru přidá i rozsáhlé střešní okno.

Odkládacích míst je v interiéru také dostatek. Na zadních sedadlech potěší absence středového tunelu, takže cestující na prostředním místě mají lepší prostor pro nohy. V popisu exteriéru jsem zmínil, že se mi páté dveře zrovna moc nelíbí. To ale platilo jen do té doby, než jsem začal používat jejich pohodlné elektronické otvírání a zavírání. To v dnešní době jistě mnoho lidí nijak zvlášť nepřekvapí, ale Honda ho má uživatelsky velmi přívětivé. Páté dveře jdou bez jakéhokoliv odporu zavřít i ručně a pokud vám elektronika odmítne dovřít batožinou zaplněný kufr, můžete ho jednoduše ručně přibouchnout. Zkrátka bez boje s elektronikou, opět chválím. Objem zavazadlového prostoru činí 589 litrů a po promyšleném „samo-poskládání“ sedadel do roviny pomocí dvou páček se vytvoří objem 1669 litrů.

Něco je ale docela jinak. Honda vyzbrojila CR-V novou zbraní. Nový diesel by měl ukojit hlad Evropy po tolik oblíbených naftových jednotkách s velkou dávkou točivého momentu a hlavně s co nejnižší spotřebou. Nový turbodiesel doplňuje partu starým známým 2.2 i-DTEC, jehož točivost a nedieselové chování si získalo moje sympatie. Papírově je nová jednašestka o 30 koní slabší než větší a konstrukčně starší sourozenec a z nuly na sto zrychluje o 1,5 sekundy déle.

Jak to vypadá v praxi? Slabší a menší motor paradoxně není až tolik znát a dokonce bych řekl, že CR-V opravdu konečně dostalo motor, který se bude potencionálním a po naftě žíznícím zákazníkům zamlouvat. Místo plynulého záběru, kterým disponuje starší 2.2, je nový motor nafťákem jako z učebnice. Solidní porce newtonemtrů o sobě nedává znát až do 1500 otáček, pod kterými je motor nepoužitelný k jakémukoliv zrychlování. Nad nimi již funguje o mnoho lépe, ale i tady je potřeba počítat s poměrně velkou prodlevou turbodmychadla. Jakmile se dostane turbo ke slovu, umí CR-V akcelerovat s velmi slušným zanícením až do hranice 3500 otáček. Tady motor končí, tedy…ne tak úplně, ještě do 4 tisíc má smysl ho vytočit, ale dál se již jedná jen o tupé vytáčení bez gradace výkonu.

Za zrychlování se tedy nový motor nemusí stydět ani před svým větším bráchou. Co na to ale spotřeba? Úroveň inženýrství je u Hondy znát. Budete-li chtít, lze se i po městě udržet těsně nad hranicí 5 litrů, mimo město při vynechání dálnic jsou potom opravdu reálné spotřeby lehce přes 4 litry. Pohádkový průměr 4,4 litru se tak jeví jako oprávněné číslo a já marně hledám v paměti, které auto, ze segmentu SUV, se dokázalo svým papírovým spotřebám byť jen přiblížit. Pokud se rozhodnete naplno využívat potenciálu motoru a jeho akcelerace, ani tehdy se vás CR-V nepokusí sežrat. Svižnou jízdou s častým předjížděním jsem se pohyboval jen lehce přes 6 litrů.

Příkladné chování podvozku je u Hondy standardem, ale modernizace se nevyhnula ani jemu, a tak je na tom CR-V zase o něco lépe. Veškeré nerovnosti tlumí podvozek bez zaváhání, je pohodlný a příjemně tichý. Na tom mají svůj podíl i pneumatiky s vysokým profilem 225/60 R18. Snad jediným nedostatkem podvozku je občasné podélné zhoupnutí při ostřejším tempu. Podvozek je naladěn relativně tuze a díky tomu se CR-V naklání opravdu jen minimálně. Takhle dobře vyvážené SUV se jen tak nevidí. Je radost s ním jezdit a i přes své “sportovnější” naladění vás nevyklepe. Pohon předních kol není žádnou limitaci, pokud se budete pohybovat po zpevněných cestách. Mimo ně dojedete maximálně někam, kde není stoupání. Na ovladatelnosti a schopnostech na silnici to však neubralo vůbec nic.  Ještě by se slušelo zmínit cit v řízení a odezvu od předních kol, která patří k těm lepším ve třídě, a informovanost řidiče prostřednictvím volantu je dostatečná, stejně jako nástup a účinnost brzdové soustavy.

Honda udělala s novým motorem 1.6 i-DTEC velký krok kupředu a hlavně velký krok směrem k davům zákazníků, kteří prahnou po typickém dieselu se všemi jeho plusy i mínusy. CR-V nově všechny tyto vlastnosti nabízí. Disponuje opravdu výbornými spotřebami, solidní převodovkou a skvělým podvozkem. Lehčí motor navíc posunul těžiště vozu a zlepšil jízdní vlastnosti. Honda předvedla, že motory jsou stále její doménou, ať už se jedná o benzínové nebo o ty naftové.

Plusy

• jízdní vlastnosti
• projev motoru
• spotřeba
• vnitřní prostor
• sklápění zadních sedadel
• převodovka

Mínusy

• cena příplatkové výbavy
• úhel otevření pátých dveří

« Obrázky Corvette Z06 unikly na web BMW řady 2 dorazilo do ČR, zatím se třemi motory »