Test Suzuki Swace: Levnější Toyota s jiným znakem
Bývala doba, kdy mezi automobilkami hořel neúprosný konkurenční boj. Každý, kdo vymyslel jen trochu něco nového, hned běžel na patentový úřad, aby jej snad ostatní nepředběhli se stejným nápadem. Hojně se využívala průmyslová špionáž a po představení nového modelu konkurenční továrna hned jeden vůz zakoupila a rozebrala do šroubku, aby zjistila o své konkurenci všechno. Kdybyste některému špiónovi automobilky té doby řekli, že přijde čas, kdy si svoje know-how budou konkurenční značky předávat dobrovolně, namístě by vás asi zastřelil.
Doba se od té doby dost změnila. Automobilky jsou tlačeny různými předpisy ke stálému snižování emisí, což pomalu a jistě vede k hodnotám, které jsou z hlediska zákonů fyziky jednoduše nesplnitelné. Automobilky tak vymýšlejí různé kličky jak tento diktát splnit. Vzhledem k tomu, že musejí splňovat takzvané flotilové emise, je pro ně proto nutnost mezi méně ekologická auta zařadit i více ekologické modely. S cílem optimalizovat zisk a nevyvíjet super čistá auta každý zvlášť, tak pro ně začalo být schůdnějším řešením zatnout konkurenční zuby. S poníženým prosíkem přijít k sousedům, a jejich už hotové “ekologičtější” auto si prostě vypůjčit a jen si na něj nalepit svůj znak.
Stejným případem je i Suzuki Swace, které není ničím jiným než Toyotou Corolla. Není samozřejmě jediným. Takovýchto sňatků z rozumu už kvůli pokřivenému trhu zelenými mozky vzniklo víc než dost. Pro Suzuki je to v tomto případě dobrá volba a Toyota mu poskytla svůj nejúspěšnější model, který se dokonce pyšní titulem nejprodávanějšího auta světa. Je jasné, že se Toyota nepřipraví o všechny své konkurenční výhody a tak značce Suzuki nenabídla úplně všechno co umí. Suzuki ale na druhou stranu musela vědět, že nějaké zákazníky musí ulovit, aby se nejednalo o úplný propadák. Zajímavě tak aspoň zamíchala s výbavou a počítající spořílky tak má šanci potěšit.
Suzuki Swace je v první řadě omezena jen na verzi kombi. Ostatní karosářské verze si Toyota nechala pro sebe. V české kotlině to ale nikterak nevadí, protože kombi je tradičně dlouhodobě nejoblíbenější variantou. Dalším omezením je i motorizace. Ve Swacu tak můžete mít pouze benzínovou jednotku 1.8 litru o výkonu 98 koní, doplněnou o elektromotor o výkonu 95 koní. Celý tento hybridní systém je spojen s bezestupňovou automatickou převodovkou s plynule měnitelným převodem e-CVT. Prostě na chlup stejný systém který pohání Corollu, která ale může mít na rozdíl od Swacu i dvoulitr.
Z celkového pohledu je Suzuki Swace nebo Toyota Corolla, je vlastně jedno jak tomu budeme říkat, velmi šmrncovní auto. I jako kombík působí příjemně dravě a Toyota konečně upouští od svého zaběhnutého stylu a začíná chápat že ne všichni jako v Japonsku jsou ujetí do komiksů. Několik mých kamarádů se tak nechalo slušně nachytat a s ne úplně dobrým přehledem o nejnovějších modelech aut a už vůbec ne o aférce Suzuki s Toyotou obcházeli Swace a komentovali to slovy: “Ty jo to je ale pěkný Suzuki, ty se nějak vyšvihli. Hele to se mi vážně líbí, kolik to stojí? To jsem nevěděl že Suzuki dělá takový pěkný káry” Většinou jsem je u toho chvíli nechal. Po zjištění pravdy ale nebyli ani nijak zklamaní a přeznačkování jim vůbec nevadilo. Auto se jim prostě líbilo a mlsně jej obcházeli dál.
Pozadu rozhodně nezůstává ani interiér. Ano, je zde vidět klasická konzervativní japonština, ale jako celek působí útulně a hlavně promyšleně. Dobře se v něm orientuje, během pár vteřin se tu cítím jako doma a nezapomnělo se ani na tak příjemné detaily jako samostatný panel ovládání klimatizace. Sedadla jsou pohodlná i na celý den, a tak jak mě v každém autě vždycky aspoň něco malého naštve, tak tady jsem nenašel prostě nic. Platí tady beze zbytku že méně je více a Toyota si to u nejprodávanějšího auta světa prostě podělat nechce. Všechno je totiž na svém místě a ač to možná na první pohled nevypadá, japonci věnují hodně času tomu, aby vás auto něčím vyloženě neobtěžovalo a do cíle jste dojeli s pocitem že vlastně ani nevíte že jste jeli.
Jízda se Swacem je tak až na jednu maličkost ke které chovám své osobní dlouhodobé antipatie vlastně totální pohoda. Podvozek je jednoduše kompromisem. Nemůžete on něj čekat žádnou přehnanou agilitu, že se bude dravě vrhat do zatáček, ale spíš pohodáře, kterému bude svědčit vyklidněné tempo vyzrálého jezdce, který ví, že každá minuta v cíli později, znamená asi tak stonásobně menší riziko nehody. Ani rozbité silnice vám neudělají ve Swacu vrásky na čele. Je dostatečně pohodlný a relax na palubě doplňuje i dobré odhlučnění karoserie, které nepropouští k posádce žádné nepříjemné pazvuky. Do určité míry působí na pohodu na palubě i hybridní systém. Jeho plně autonomní chování je ve velké míře spojeno s tichem a poměrně slušným zátahem, který je v menších rychlostech větší zásluhou elektromotoru. Pokud ale po Swacu začnete chtít více dynamiky, projeví se ona maličkost, kterou nemám rád. Tím je ona převodovka e-CVT, která nechá ječet spalovací motor ve vysokých otáčkách, aby akcelerace chtivému řidiči splnila jeho přání. Nezní to hezky a skútrový projev tohoto okamžiku začne rvát každému motoráři srdce i uši. Vím že si na tomto patentu Toyota opravdu zakládá, ale být tady klasická převodovka s řazením, muselo by Suzuki Swace dostat minimálně jedenáct hvězdiček z deseti. Celý hybridní systém dokáže po okreskách a ve městě jezdit za těžko uvěřitelné 4 litry. Na dálnici to už samozřejmě taková výhra není a i díky často vytočenému motoru se spotřeba může šplhat k sedmi litrům.
V případě Swacu vás nemusí trápit ani lámání si hlavy s výbavou. K dispozici jsou jen dva stupně. Základní s cenovkou 728.000, kterou jsem měl i já v testovaném kousku. Právě tady nabízí Suzuki oproti Toyotě alespoň malou výhodu, jenž by vás právě měla nalákat k jeho koupi. V této výbavě totiž nabídne oproti Toyotě například vyhřívaná sedadla a volant, sklopitelná zrcátka s integrovanými blinkry, startování tlačítkem, vnitřní zpětné zrcátko s automatickou clonou, vyhřívané stěrače, senzor deště, zatmavená okna a metalízu v ceně. Oproti Toyotě chybí jen integrovaná navigace. Navíc je tahle výbava levnější o deset tisíc. Dražší varianta za 820.000 Kč přidává Bi-LED světlomety, bezklíčový přístup, indukční nabíjení, ambientní osvětlení, asistenty založené na zadních radarech (monitorování mrtvého úhlu, upozornění na dopravu za vozem a varování při opouštění vozidla) a parkovací senzory vpředu a vzadu.
Poslední otázkou zůstává, jaké zákazníky si nakonec Suzuki Swace opravdu nakonec najde. Může to být někdo, kdo je prostě na značku Suzuki zvyklý, z nějakého důvodu nechce jezdit v Toyotě, a i když by v ní v tomhle případě stejně jezdil, nelíbí se mu třeba její znak a chce se nějak odlišit. Ve výsledku se ale stejně bude jednat o praktického rodinného pomocníka, s dobrou spotřebou a legendární spolehlivostí, který navíc ve svém poslední hávu nadělá hodně parády a jeho cenovka není přehnaná.
Plusy
- dobrá spotřeba
– dravý design
– skvělá ergonomie interiéru
– hybridní pohon a jeho efektivita
Mínusy
- skútrový projev hybridního systému
« Auto od Xiaomi? Výrobce mobilů představil technologickou špičku mezi elektromobily Škoda jako montovna? Automobilka naopak vyvíjí motory a převodovky pro celý koncern »
