Test Volkswagen T-Roc Cabrio: Když je horší lepší
Volkswagen vždy miloval auta beze střechy – celá jeho historie je jimi protkána. Zákazníci se ale od jednoúčelových aut přesouvají k něčemu praktičtějšímu. Automobilka tak musela přijít s řešením, jak dál dělat svoje milované kabriolety, ale zároveň vyjít vstříc zákazníkům. A řešení je velmi svébytné. Prostě usekla střechu ze svého nejprodávanějšího SUV.
T-Roc Cabriolet není pouze jediným Volkswagenem v nabídce, který můžete mít beze střechy. On je taky tím úplně jediným aktuálně prodávaným SUV, ve kterém se můžete prohánět s větrem ve vlasech. Napadne otázka, jestli je to tím, že je to hloupost, nebo jestli ostatním výrobcům uniká díra na trhu.
Sám si teď zním zvláštně, ale to auto se mi líbí. Zepředu je to T-Roc jako každý jiný a to není na škodu. Je to sympatické auto – především s příplatkovým R-line paketem. Možná bych jen sáhl po odvážnější barvě. Od „A“ sloupku dál už je ale všechno jinak. Chybějící střechy jste si pravděpodobně všimli. Ale taky se natáhl rozvor o 4 centimetry a chybí tu pár dveří – tak pozor v úzkých prostorech, pro výstup tady potřebujete daleko víc místa. Nově jsou tu taky bezrámová okna a rám čelního skla je nižší.
Uvnitř je vše při starém. Těšit se tak můžete na velmi dobré zpracování, zároveň ale taky poměrně hodně tvrdých plastů a trochu hromotlucký design palubní desky. Všemu vládne dotykové ovládání, které bohužel prosáklo i na volant a nahradilo tradiční tři otočné ovladače klimatizace. Parádní je ale posaz, uvnitř jste hezky zapadlí, rám dveří vám sahá téměř po bradu a připadáte si tak jako ve správném cabriu, ne SUV. Pochvalu zaslouží i sedačky. Tedy ty vepředu. Druhá řada je spíš nouzová. S nataženou střechou je velmi málo místa nad hlavou a kvůli mechanismu střechy jsou posunuté dopředu, takže místa na nohy příliš není. Především je interiér vzadu užší, takže pro dospělé to tu není zrovna ideální. Tohle ale stejně asi bude většinu času sloužit jako vůz pro dva, protože kufr o objemu 280 litrů zrovna nekřičí „rodinné cestování“.
Jsem rád, že Volkswagen sáhl po plátěné střeše. Cabriolety s pevnou střechou mi vždy přišly nějak špatně. V dnešní době už „plátěnky“ ani nepřináší žádné zásadní kompromisy v komfortu cestování. V případě T-Rocu vám ale doporučím střechu ošetřit, protože hezky postaru zůstává i po složení venku. Pokud je ale nahoře, vlastně si připadáte jako v … T-Rocu. Na každodenní ježdění je to vlastně fajn společník a i přes 19“ kola umí doručit slušný komfort, za což z velké části vděčí adaptivnímu podvozku. Neumí si zrovna potýkat s krátkými ostrými nerovnostmi, ale to platí pro většinu aut postavených na MQB platformě. Jako majitele starého roadsteru mě ale fascinuje, jak daleko se posunula technologie plátěných střech. Opravdu není těžké po chvíli zapomenout, že nad hlavou nemáte plechy. Až do nějakých 120 kilometrů v hodině je rozdíl oproti klasice zanedbatelný, pak se začnou víc ozývat bezrámová okna. Ztrátou pevné střechy taky utrpěla tuhost karoserie a občas si auto vrzne.
Já ale patřím mezi lidi, kteří berou cabrio s nataženou střechou za svatokráděž a nenatahuju ji ani u zaparkovaného auta, takže šup s ní dolu. Díky absenci „B“ sloupku se po stažení oken karoserie krásně otevře a vy si užijete ten správný požitek z jízdy v autě beze střechy. Až do nějakých 70 kilometrů v hodině dovnitř nefouká: když okna vytáhnete, je i stovka stále příjemná a bez zbytečných turbulencí. Po shození střechy T-Roc ukáže úplně jinou stránku svojí osobnosti. Z vážného pána v letech se najednou stane puberťák plný života. Na cabrioletech je nejúžasnější to, že jste daleko víc vystaveni vnějším vlivům. Rychlost tak vnímáte mnohem intenzivněji a připadáte si, že jedete rychleji. Samozřejmě vnímáte taky vítr, pachy, slyšíte každý kamínek, co vám cinkne do podvozku a jste do jízdy vtaženi daleko více. I relativně nudné auto vám pak přidá jako živé. Mrzí mě, že obliba aut beze střechy každým rokem rapidně klesá.
A jestli si myslíte, že jen kvůli tomu, že tohle „kábro“ je zrovna SUV, že věty výše neplatí, jste na omylu. T-Roc se totiž může pochlubit parádním podvozkem, který poskytuje zdravou porci gripu a velmi přesný předek, který krásně diktuje směr, perfektně poslouchá přesné řízení a auto je tak až nečekaně přesné. Krom toho, že sedíte o pár centimetrů výš nad vozovkou, nic nenapovídá tomu, že jste v SUV. Celkově ale působí Volkswagen T-Roc Cabrio na silnici až nečekaně radostně a vyloženě si lebedí ve svižnějším tempu. Klasická verze vedle něj působí jako studený čumák. Z části za to může fakt, že jste – jak jsme si už řekli – vystaveni vnějším vlivům, z části za to může taky fakt, že T-Roc Cabrio je prostě horší auto…
Moderní auta jsou totiž až příliš dobrá. Nedělají chyby, jsou přesná, dělají přesně to, co po nich chcete a svojí dokonalostí kompletně vymazaly jakýkoliv charakter. Jenže když „normálnímu“ autu vezmete střechu, přijde o část nosné konstrukce, karoserie ztratí část tuhosti a v té dokonalosti se začnou objevovat praskliny, kterými na vás konečně může začít prosakovat osobnost. A T-Roc je toho dokonalým příkladem. Ať to zní sebedivněji, prostě jsem se ním skvěle bavil a ať už šlo o jeho hravost na okreskách, nebo to, jak moc přitahuje pozornost, kdekoliv se objeví…přirostl mi k srdci.
Jediné, co mě mrzí, je fakt, že není na výběr z motorů. Máte k dispozici jen provařenou přeplňovanou patnáctistovku, která má 150 koní, poskytuje dostatečnou dynamiku a moc nežere, ale taky jí trochu chybí chuť do života a nějaký zvukový projev. Zamrzí taky fakt, že ho nelze koupit s pohonem všech kol. Bylo by z něj tak ultimátní auto pro dobrodružný pár, který rád cestuje po evropě a umí si užít jak horské průsmyky tak trochu bahna. Takhle je to především stylovka, která umí zahřát u srdíčka. A jako 190 cm vysoký chlap, co váží skoro metrák, vám s klidnou duší přiznám, že kdyby byla k dostání ona šťavnatější verze, hrozně rád bych tohoto podivína přidal do garáže. Víte, není to racionální volba. Se základní cenovkou přes 900 tisíc je to vlastně docela šílenství, ale někdy srdce vyhrává nad rozumem.
Volkswage T-Roc Cabrio je na papíře hloupost. V reálu je to auto s milou dušičkou, které baví svým jízdní projevem i porcí pozornosti, kterou přitahuje. Škoda jen, že není větší výběr pohonů.
Plusy
– Nebere se vážně
– Podvozek
– Nemá střechu
Mínusy
– Tvrdé plasty uvnitř
– Cena
« Test ojetého Hyundai ix35 Obyčejná auta, která nejméně ztrácí na hodnotě, držte si je doma »
