Vadné pneumatiky mají desítky tisíc Čechů. Spotřebu mohou zvýšit i o 2 litry
Vyšší spotřebu paliva nemusí způsobovat pouze porucha motoru, zanesené filtry nebo příliš dynamická jízda. Za rostoucími účty u čerpacích stanic mohou stát také pneumatiky. Stačí nesprávný tlak, nevhodný typ obutí nebo příliš vysoké opotřebení a automobil začne při každém kilometru spotřebovávat více energie.
Problém je v tom, že si řidič nemusí ničeho všimnout. Automobil se na první pohled chová normálně, motor běží bez potíží a na přístrojové desce se nemusí objevit žádné upozornění. Přesto může spotřeba postupně růst a v krajním případě se zvýšit až o několik litrů na sto kilometrů.
Pneumatiky ovlivňují spotřebu víc, než se zdá
Motoristé obvykle sledují především ceny benzinu a nafty. Mnohem méně pozornosti však věnují tomu, v jakém stavu je obutí jejich automobilu. Právě pneumatiky přitom patří mezi součásti, které mohou mít na spotřebu výrazný vliv.
Důležitou roli hraje takzvaný valivý odpor. Při jízdě se pneumatika neustále deformuje v místě, kde se dotýká silnice. Část energie se při tom mění v teplo. Motor musí tuto ztrátu průběžně nahrazovat, což znamená vyšší spotřebu paliva.
Čím větší odpor pneumatika vytváří, tím více práce musí pohonná jednotka vykonat. Situaci může zhoršit nízký tlak, příliš měkká směs, nevhodná šířka, nerovnoměrné opotřebení nebo použití pneumatik, které neodpovídají aktuálnímu ročnímu období.
Stačí rozdíl několika desetin baru
Jedním z nejčastějších problémů je nedostatečný tlak. Už pokles přibližně o 0,2 baru může zvýšit spotřebu zhruba o jedno procento. Na první pohled se to nemusí zdát jako zásadní rozdíl, při pravidelném provozu se však každá desetina litru postupně projeví.
Pokud tlak klesne přibližně o 0,5 baru, může spotřeba narůst o 2,5 až 4 procenta. V případě výraznějšího podhuštění, které už bývá patrné i pouhým pohledem, se zvýšení může pohybovat kolem pěti procent.
Takto měkká pneumatika navíc není jen dražší na provoz. Více se zahřívá, rychleji se opotřebovává a může negativně ovlivnit ovladatelnost automobilu. Zvláště při prudkém brzdění nebo vyhýbacím manévru se tak zvyšuje také bezpečnostní riziko.
Jedna chyba obvykle nestačí
Samotné mírné podhuštění zpravidla nezvýší spotřebu o dva litry. Výrazný nárůst obvykle vznikne až kombinací několika nepříznivých faktorů.
Řidič může mít například nižší tlak, staré pneumatiky s nerovnoměrně opotřebovaným dezénem a zároveň nevhodné obutí pro danou sezonu. Pokud k tomu přidá ještě levnější model s vysokým valivým odporem, jednotlivé ztráty se začnou sčítat.
Typickým příkladem je používání starších zimních pneumatik během léta. Jejich měkčí směs se při vyšších teplotách více deformuje, rychleji se opotřebovává a vytváří vyšší odpor. Výsledkem může být nejen horší chování automobilu, ale také citelně vyšší spotřeba.
Rodinné auto může spalovat o dva litry více
Představme si běžný rodinný automobil, například Škodu Octavia s benzinovým motorem 1.5 TSI. Za normálních podmínek může jezdit s průměrnou spotřebou kolem 6,5 litru na sto kilometrů.
Pokud však vůz používá podhuštěné, opotřebované a nevhodně zvolené pneumatiky, může se spotřeba postupně dostat až k hodnotám kolem 8,5 nebo 8,7 litru na sto kilometrů. Rozdíl tak může přesáhnout dva litry.
Při ročním nájezdu 20 000 kilometrů by automobil spotřeboval přibližně o 400 litrů benzinu více. Při ceně paliva kolem 44 Kč za litr by řidič zaplatil navíc zhruba 17 400 Kč.
To už není zanedbatelná částka. Může odpovídat ceně celé sady běžných pneumatik nebo několika pravidelným servisním prohlídkám. Úspora získaná odkládáním výměny starého obutí se tak může velmi rychle změnit ve výrazně vyšší provozní náklady.
Staré pneumatiky mohou vypadat použitelně
Řada motoristů se výměně pneumatik brání, protože dezén ještě na první pohled nepůsobí kriticky. Stáří obutí však nelze hodnotit pouze podle jeho hloubky.
Pryž postupem času tvrdne, ztrácí pružnost a může začít praskat. Pneumatika pak hůře přilne k vozovce a její vlastnosti se mění. Problém se může projevit především na mokré silnici, při nižších teplotách nebo při prudkém brzdění.
Za varovný signál lze považovat také nerovnoměrně sjetý dezén. Opotřebení pouze na krajích často ukazuje na dlouhodobé podhuštění. Výrazně opotřebovaný střed může naopak znamenat příliš vysoký tlak. Sjetí pouze na jedné straně může souviset s nesprávnou geometrií náprav.
Kontrolka nemusí zachytit každý problém
Moderní automobily často používají systém sledování tlaku v pneumatikách. Ani ten však není vždy zárukou, že řidič dostane upozornění včas.
Některé systémy reagují až při výraznějším poklesu tlaku. Pokud jsou navíc všechny pneumatiky podhuštěné podobně, nepřímé měření nemusí rozdíl snadno rozpoznat. Řidič proto může jezdit delší dobu s nesprávnými hodnotami, aniž by se na přístrojové desce rozsvítila kontrolka.
Nejspolehlivější metodou zůstává pravidelné ruční měření. Tlak je vhodné kontrolovat přibližně jednou měsíčně a vždy před delší cestou.
Měřit je potřeba za studena
Správnou hodnotu je nejlepší zjišťovat na studených pneumatikách. Ideální je provést kontrolu ještě před jízdou nebo po ujetí pouze krátké vzdálenosti.
Během provozu se pneumatiky zahřívají a tlak uvnitř roste. Měření bezprostředně po delší jízdě proto může ukázat vyšší číslo, než jaké odpovídá skutečnému stavu za studena.
Doporučené hodnoty bývají uvedené v návodu k obsluze, na sloupku dveří řidiče, na rámu dveří nebo na vnitřní straně víčka palivové nádrže. Výrobce může předepisovat odlišný tlak pro běžné používání a pro jízdu s plně naloženým vozem.
Základní měřič tlaku lze pořídit přibližně za 200 Kč. Ve srovnání s částkou, kterou může nesprávně nahuštěné obutí postupně spolykat, jde o zanedbatelnou investici.
Pomoci může i energetický štítek
Při nákupu nových pneumatik se vyplatí sledovat také evropský energetický štítek. Ten kromě chování na mokru a hlučnosti uvádí také třídu valivého odporu.
Jednotlivé pneumatiky jsou rozdělené do kategorií od A do E. Mezi nejúspornější a nejméně úspornou třídou může být v reálném provozu rozdíl několika desetin litru na sto kilometrů.
Neznamená to, že by měl řidič vybírat pouze podle spotřeby. Pneumatika musí především odpovídat typu automobilu, způsobu používání a provozním podmínkám. Energetická třída však může pomoci při rozhodování mezi dvěma jinak podobnými modely.
Pravidelná kontrola ušetří peníze i starosti
Pneumatiky patří mezi součásti automobilu, jejichž stav se zhoršuje pomalu. Řidič si proto postupnou změnu nemusí uvědomit. Vozidlo stále jede, žádná kontrolka nesvítí a vyšší spotřebu lze snadno připsat dopravě, počasí nebo cenám paliva.
Pravidelná kontrola tlaku, hloubky dezénu, rovnoměrnosti opotřebení a stáří pneumatik přitom zabere jen několik minut. Může však zabránit zbytečnému růstu spotřeby, předčasnému opotřebení obutí a v neposlední řadě také problémům s bezpečností.
Odkládání výměny pneumatik se proto nemusí vyplatit. To, co na první pohled vypadá jako úspora několika tisíc korun, může řidič během roku několikanásobně zaplatit při častějších návštěvách čerpací stanice.
.« Oblíbené rodinné SUV se zlepšilo. Jezdí za 6 litrů, vypadá skvěle a uvnitř však překvapí Zkratka LL pomalu ničí motor. Řidiči přitom věří, že díky ní šetří »
