Ženský test Toyota Aygo 1.0 VVT‑i
Někteří by tvrdili, že Toyota Aygo je určená jen do města a všude jinde ji nemá cenu ani zkoušet. Řekla jsem si, tak to teda ne, testování městského auta jen ve městě je pro amatéry a vydala jsem se s tímto miniaturním mrštným autíčkem vstříc dálnici D1. Pod 15″ kola z lehkých slitin jsem dostala tu pravou dávku české “kvalitní“ práce a podvozek otestovala na našem nejdelším drsném autodromu.
Cesta na Moravu byla v noci poněkud složitější, povětrnostní podmínky hrály proti mně, a tak jsem se s Aygem o váze 890 kg občas prala. Jelikož jsem se držela spíše v pravém pruhu, který je o něco víc hrbolatý, byla jízda opravdu tvrdým oříškem. Cesta zpět byla naopak o něco klidnější a bylo znát, že v bezvětří už se auto ovládá o mnoho lépe.
Na dálnici také nejvíce pocítíte nízký výkon 72 koní a točivý moment 93 Nm. Pokud při rychlosti 110 km/h a zařazeným převodovým stupněm 5 narazíte na kopec, tříválec přestane stíhat a je třeba podřazovat. Pokud ale kopec zdoláte a přijde na řadu jízda z kopce, tak to se Aygo nebojí a pustí to na plno. To potom předjedete spoustu aut bez problémů. Zkoušela jsem rychlost kolem 150 km/h a to je opravdu vhodné pouze, pokud nefouká silný vítr a i tak tlumiče způsobí, že se člověk cítí jako na horské dráze. Podvozek neodpustí žádnou nerovnost a přenáší jí do kabiny s celou svou parádou. Spolu s minimálním odhlučněním je to pořádná jízda pro drsný chlapy.
Naopak ve městě člověk plyn jen lechtá a auto poslouchá jako hodinky, poloměr otáčení je skvělý, a tak se vytočíte i v těch nejužších uličkách. Manuální řazení je poněkud tužšího rázu, a tak je třeba si zvyknout. Například i na rozjezdy, kdy je třeba myslet na to, že motor potřebuje trochu více plynu. Když se to ale přežene, tak řve, jako když ho na nože berou. Z 0 na 100 km/h to má tento brouček za 13,8 vteřiny. Na závodní okruh to tedy není, ale pokud jste šikovní, tak to na svižné rozjetí z křižovatky stačí.
Co mě při jízdě v nočních hodinách poněkud vadilo, byla nepodsvícená tlačítka na volantu, která jsem musela intuitivně nahmatávat a doufat, že šmátrám správně. Též jsem bojovala s manuálním nastavením teploty. Než jsem našla vhodný poměr teploty a proudu vzduchu, byla mi zima nebo vedro. No ono nastavit si digitálně teplotu na display na 24 stupňů je jednoznačně jednodušší, než kroutit kolečkem do pomyslného bodu. V noci je tento manévr opět těžší a je třeba to mít, jak se říká v ruce. Nicméně je jasné, že vozidlo nejmenší třídy, navíc za velice přijatelnou cenu, nebude disponovat všemi těmi moderními vychytávkami.
Čím ale disponuje, a to je veliké plus, je zadní couvací kamera. Ve městě se jedná o velice užitečnou výbavu. Na sedmipalcové dotykové obrazovce tak promítne krásný barevný pohled, spolu s trajektoriemi, které určují vzdálenost a směr. Multimediální soustava Toyota X‑Touch podporuje i Apple CarPlay a Android Auto. Telefon lze připojit i klasicky přes kabel USB nebo Bluetooth. Při připojení telefonu jsem vyzkoušela hlasové ovládání, když vozidlo detekovalo nový telefon, tak hned při spuštění poradilo, jak hlasem vytočit hovor.
Pokud vidíte projíždět černo – oranžové Aygo, nejde si ho nevšimnout. Též vyniká i v řadě zaparkovaných aut všedních barev jako je šedá, bílá a černá. Jednoduše září v provozu. Čelní maska do tvaru písmene X je klíčovým prvkem tohoto modelu a dodává mu zajímavý naštvaný výraz. Ani na interiér se nezapomnělo a stylově se zde promítly obě barvy. Nejen na palubní desce, ale i na sedadlech, koberečcích a bočních dveřích. Sedadla bohužel nemají manuálně polohovatelné opěrátko a chybí zde středová opěrka na ruku. Po otevření pátých dveří se vám naskytne pohled na prostor o velikosti většího šuplíku, přesněji tedy o objemu 168 litrů. Po složení zadních sedadel se dostanete na 800 litrů.
I když je toto autíčko určeno hlavně na kratší cesty a do městského provozu, nebojí se výzev a odolá i těžším podmínkám provozu. Na dálnici se spotřeba držela na 5,2 litrech a mimo ni klesala výrazně níže. Tento model s pětistupňovou manuální převodovkou je nyní za akční cenu 275 900 Kč, automatická převodovka je o 20 000 dražší. Za tu cenu dostanete povedené auto, ve kterém vám ve své podstatě nebude chybět nic. V porovnání kolínských trojčat nemohu říct, jestli je lepší, nebo horší než C1 a 108. Je však unikátní a právě svou jedinečností si získal nejedno srdce.
Plusy
– Flexibilní
– Vzhled
– Požitek z jízdy
– Cena
Mínusy
– Pouze jedna verze motoru
– Velikost kufru
« Test DS3 CrossBack PureTech 130 Chladicí kapalina může řidičům v mrazech pěkně zavařit »
