Test Honda Civic 1.0 VTEC Turbo CVT: Okrajová záležitost
Honda Civic patří ve světě k prodejním hitům. Především v Americe, kde téměř ani nestíhají pokrývat poptávku. Potkat jednu u nás je ale svátek. Česká republika je pro desátou generaci legendární Japonky zapovězena. Přitom se jedná o jeden z nejlépe jezdících hatchbacků na trhu. Nyní přichází omlazená varianta a já se pokoušel zjisti, kde by mohla být chyba. Společnost při hledání mi dělal litrový tříválec a CVT.
Podíváme-li se na žebříček prodejnosti v naší republice, vyplyne nám, že tu frčí především konzervativně pojatá auta. Přesně něco, co Civic není. To by mohl být první problém. Tohle auto si designově až moc věří, nebojí se vyčnívat z řady, a to se u nás moc nenosí. Taky to není SUV, ani se tak nesnaží vypadat – to by mohl být další problém. Náš trh totiž SUV a crossovery miluje. Sportovně střižený Civic se tak jeví možná až příliš provokativně. Jenže ve mě asi ještě pořád žije to dítě, které každou noc usínalo s očima fixovanýma na modýlek Lamborghini Countach na poličce, a snilo o svobodě. Takže ostře tvarované linky Hondy mluví jazykem, kterému rozumím.
Zamračená příď s full LED světlomety, extrémně nizoučkou kapotou a vystouplými blatníky. V kategorie hatchbacku unikátní svažující se střecha zakončená velkým křídlem. Testované auto okořeněné sportovním paketem ještě vylepšují nástavce prahů, lip pod předním nárazníkem a výrazný difuzor vzadu. S klidem by mohlo nést logo Type-R. Rozhodně to není pro každého, ale na mne tenhle design prostě funguje. Je to Japonská škola se vším všudy. Když tak kolem auta obcházím, tak mě napadá ještě jeden možný problém – v podstatě nejde nafotit ani natočit tak, aby vypadalo dobře. Je to zkrátka jeden z těch modelů, který vyžaduje živé setkání, abyste si mohli udělat správný úsudek o jeho zjevu.
Interiér CIvicu dostál pro rok 2020 minima změn. Tou hlavní je návrat hardwarových tlačítek pro ovládání infotainmentu a klasického otočného tlačítka pro ovládání hlasitosti rádia – sláva bohu! Děkuji Hondě, že u vývoje aut přemýšlí, a nebojí se jít proti proudu. Tato drobná změna totiž přinesla zcela zásadní zlepšení z pohledu ergonomie. Už nemusíte za jízdy spouštět oči z vozovky, a můžete auto ovládat po slepu.
Ostatní zůstalo víceméně při starém. Bohužel zůstal nepřehledný infotainment, ale podporuje Apple Car Play i Android auto, takže to vlastně tak moc nebolí. Velice dobře zvolené materiály, výborné zpracování a především pocit, že to auto je dané dohromady opravdu precizně. Těžko se to popisuje, dokud v autě nesedíte, ale je z něj cítit, že ve jménu tradice značky vydrží na silnici opravdu dlouho.
Posaz za volantem je podobný spíš sportovním vozům, než hatchbackům. Sedadlo je ukotveno až na podlaze, a do auta je potřeba trochu spadnou – nenapadá mě jiný hatchback, ve kterém se sedí tak nízko. Jakmile vplujete dovnitř zjistíte, že jste doslova obestavěni interiérem. Vysoký středový tunel jasně rozděluje prostor pro řidiče a spolujezdce, středová konzole je natočena směrem k vám a před vámi jsou budíky, které vypadají jak z bojového letadla. Při pohledu z kabiny vidíte jen vystouplé blatníky a prakticky všechen výhled vzad blokuje rozměrné křídlo. Takhle strhující pozici za volantem nikdo z konkurence nenabídne. V Civicu jsem neseděl již téměř rok, ale hned se mi vybavilo, proč mám tohle auto tak moc rád. Jediná výtka směřuje k sedadlům. Nenabízí dostatečné boční vedení a v ramenou jsou hodně úzká.
Na zadních sedačkách je nečekaně dost místa i pro dospělého člověka. Pokud ale měříte přes 185 centimetrů, můžete to mít poněkud těsné nad hlavou. Přesto jsem překvapený, že se do druhé řady vcelku pohodlně naskládám – především když vezmu v potaz prudce se svažující střechu. Kufr pojme v základu až 480 litrů, cože patří k nejlepším číslům ve třídě.
Pojďme se ale podívat, co tohoto nasupeně tvářícího se jedince pohání kupředu: litrový tříválec. Hmm. Zklamání? Není potřeba propadat depresi (nebo smíchu), že Honda už není Honda. Motor s objemem krabice mléka produkuje opravdu solidních 93 kW (2 kW ukradl filtr pevných částic) a 180 Nm (pro manuální skříň 200 Nm). To stačí, aby se tahle Japonka přehoupla přes 100 kilometrů v hodině za nějakých 10 sekund, a zarazila se na rovné dvoustovce. Samozřejmě nejde o nějaké obličej deformující hodnoty, ale na základní model je to naprosto dostatečné. Auto je totiž obdivuhodně lehké, a s váhou 1225 kilogramů se maličký motůrek zrovna nepředře.
Motor samotný patří k tomu nejlepšímu v tříválcovém světě. Především kultivovanost a absolutní absence vibrací je mezi těmito motory nevídaná. Jednotka také příjemně reaguje na povely plynu a celkově je plná života. V mém případě mu dělala společnost převodovka CVT, a překvapivě se nejednalo o vůbec špatné partnerství. Převodovka simuluje rychlosti, reaguje svižně a logicky, a především moc nenechává motor vrčet ve vysokých otáčkách. Osobně bych určitě volil šestistupňový manuál, protože manuály od Hondy jsou naprostá slast, ale pokud vás nebaví řadit a chcete auto, které je pohodové, určitě se CVT nemusíte štítit. Auto se s ní pohybuje sametově jemně, necuká, nezmatkuje – byl jsem velice překvapený, jak příjemný společník na každý den to je.
To hlavní, podle čeho si Civic zapamatujete, ale nebude ani motor, ani vzhled. Bude to podvozek. Po třech generacích se vrací zadní víceprvková náprava, na předku najdeme McPherson a těšit se tak můžete na skvělé jízdní vlastnosti. Současná (už desátá) generace má také o 14 milimetrů nižší těžiště, než generace předchozí. Jeho sportovně střižený kabátek tak není pouze na oko. Při prvních kilometrech ve městě si ihned všímám, že má auto trochu tužší naladění, a to i v komfortním nastavení tlumičů. O nějakém naklepávání ale rozhodně nemůže být řeč. Civic si bez problémů poradí i s rozbitými cestami a odfiltruje naprostou většinu výmolů, jen silnici kopíruje o trochu poctivěji, než třeba konkurenční Golf. Na běžné denní soužití je dostatečně komfortní a trochu jsem se bál, jak si poradí s klikatými okreskami. Bál jsem se zbytečně.
Konstrukce podvozku ukáže svoji skutečnou genialitu až ve chvíli, kdy na něj trochu zatlačíte. Lehounké auto mění směr jak zajíc prchající před liškou, doslova vyhlíží každou zatáčku a vrhne se do ní s obrovskou vervou. Celou dobu působí lehkonoze a uvolněně. Auto je navíc příjemně komunikativní. Díky opravdu tuhé karoserii můžou mít tlumiče o něco měkčí naladění a v zatáčkách se tak lehce naklání, ale pouze do té míry, aby pro vás byly přenosy hmotnosti dobře čitelné. Svou roli v tom také hraje řízení s hodně strmým převodem, které poslouchá i na ty nejmenší impulzy od řidiče. Je velice přesné a umí se i podělit o informace od předních kol. Naštěstí tím netrpí směrová stabilita a na dálnici nemusíte auto honit od strany ke straně. Ke zlepšení došlo také v oblasti odhlučnění. Od podběhů se do kabiny nyní dostává daleko méně hluku, byť Golf je na tom stále o něco lépe. Jízdně se ale Němec nemůže Japonce rovnat. Civic doslova splyne se silnicí a víc míří na lidi, pro které je důležitá i cesta, nejen samotný cíl.
No, a přišel jsem po týdnu na to, proč se Civicu u nás nedaří? Těch faktorů bude asi víc. Design je moc extravagantní, základní cena poměrně vysoká, není to SUV ani crossover a hlavně o něm hodně lidí neví. No schválně, kdy jste na něj viděli nějakou reklamu? Přitom je to taková škoda. I základní litr s CVT je výtečné auto. Je poctivě vyrobený, prostorný, dostatečně komfortní a má výtečný podvozek. Převodovka CVT sice nějakým okreskovým radovánkám neholduje, ale pokud hledáte příjemné denní auto, potěší vás. Pokud se chcete bavit, tak i základní tříválec umí v kombinaci s manuálem vykouzlit úsměv na tváři.
Jestli vám to rozpočet dovolí, a koupíte verzi s motorem 1,5 VTEC Turbo, získáte tak pravděpodobně nejlépe jezdící „obyčejné“ auto, kterému se může rovnat jedině Mazda 3. Když už jsem nakousl cenu, tak ta startuje na 519,900 ale teď lze získat zvýhodnění 70.000 na všechny varianty. Cena startuje vysoko, ale Honda nabízí už od základu obrovský balík výbavy. Pokud jste zrovna ve fázi výběru nového auta, určitě se stavte i v salonech Hondy. Jedná se o takový přehlížený drahokam našeho trhu.
Honda Civic přináší s novým modelovým rokem jen několik změn, které jemně obrušují hranky. Především se stále jedná o jeden z nejlépe jezdících vozů v kategorii. Litrový tříválec se nakonec ukázal jako opravdu solidní základ, a ani spojení s CVT to nezkazí. Na našich silnicích jich je jako šafránu, a je to opravdu škoda.
Plusy
– Podvozek
– Přesné řízení
– Jízdní vlastnosti
– Vzhled
– Bohatá výbava
Mínusy
– Místy nelogický infotainment
– Sedačky s nedostatečným bočním vedením
« VW představil nový Caddy. Je digitálnější, hospodárnější a charismatičtější Ženský test Peugeot 5008 1.5 BlueHDi »
