První jízda s Alpine A390. Stylový elektrický crossover míří proti Porsche a má dobré zbraně
Na první svezení s novou Alpine A390 jsme vyrazili do okolí polského Karpacze. Tedy do míst, kde se silnice vlní pod Sněžkou, střídají rychlejší pasáže s utaženými zatáčkami a kde se dá poměrně rychle poznat, jestli auto funguje jen podle tabulek, nebo i v rukách řidiče.
A právě tady se ukázalo, jak zvláštní pozici novinka značky Alpine vlastně má. Na jedné straně chce navázat na pověst automobilky, která vždy stavěla auta hlavně pro radost z jízdy. Na druhé straně už nejde o lehké kupé, ale o elektrický pětimístný fastback s velkou baterií, pohonem všech kol a hmotností přes dvě tuny. To je kombinace, která vzbuzuje očekávání i pochybnosti zároveň.
Alpine A390 není nová A110
Je dobré si hned na začátku říct, že Alpine A390 nemá být přímou elektrickou náhradou za A110. Novodobá A110 se představila v roce 2017 a byla návratem ke klasickému receptu značky. Nízká hmotnost, kompaktní rozměry, jednoduchost a výborný podvozek z ní udělaly jedno z nejzábavnějších aut své doby.
Jenže výroba tohoto malého kupé letos v létě skončí a Alpine se posouvá jinam. Elektrický hatchback A290 už naznačil nový směr a A390 v něm pokračuje. Je větší, praktičtější, výkonnější a technologicky složitější. Zároveň se ale pořád snaží tvářit jako auto, které nezapomnělo na řidiče.
Výrazný crossover místo nenápadného elektromobilu
Design se rozhodně nesnaží být nenápadný. Alpine A390 působí nízko, široce a na poměry elektrických aut až překvapivě ostře. Karoserie typu fastback má výraznou siluetu a několik detailů, které připomínají A110. Patří mezi ně například tvar C sloupku, bezrámová boční okna nebo grafika zadních světlometů.
Na délku měří A390 celkem 4 615 mm, široká je 1 885 mm a vysoká 1 532 mm. Rozvor náprav má hodnotu 2 708 mm. Rozměrově tedy nejde o malé auto, ale na silnici nepůsobí zbytečně mohutně. Spíš se snaží opticky držet u země a dát najevo, že praktičnost tady nemá být jediným tématem.
Světla, aerodynamika a horské motivy
Nejvýraznější je přední část. Světla jsou rozdělená do několika pater. Nahoře najdete denní svícení a směrové ukazatele, níže v nárazníku prosvětlené trojúhelníky, kterým Alpine říká star dust. Mají evokovat kosmický prach a svítí při denním svícení i jako parkovací světla. Potkávací světlomety jsou uložené úplně dole v nárazníku a využívají technologii LED Matrix.
Zajímavý je také funkční otvor, kterým vzduch proudí z nárazníku do kapoty. Další aerodynamické prvky najdeme před předními koly, kde prolisy pomáhají usměrňovat proudění kolem karoserie. Alpine si pohrála i s tématem hor a zimy. Kola mají připomínat sněhovou vločku, otvory v nárazníku tvary horských štítů a černé lemy blatníků nesou jemný reliéf pohoří.
Technika převzatá z Renaultu, ale výrazně upravená
Základem A390 je platforma AmpR Medium, kterou známe například z Renaultu Scénic E Tech. V případě Alpine však prošla úpravami, protože tady nejde pouze o efektivní rodinný elektromobil. A390 má sportovnější ambice a tomu odpovídá i pohonné ústrojí.
Místo jednoho elektromotoru dostala hned tři. Vpředu pracuje elektromotor s vinutým rotorem, vzadu jsou dva elektromotory s permanentními magnety. Každý z nich pohání jedno zadní kolo. Díky tomu mají všechny verze pohon všech kol a zároveň mohou velmi přesně pracovat s rozdělováním točivého momentu na zadní nápravě.
Dvě verze, vždy s pohonem všech kol
V nabídce jsou zatím dvě provedení. Základní Alpine A390 GT má výkon 295 kW, tedy 400 koní, a točivý moment 661 Nm. Z nuly na 100 km/h zrychlí za 4,8 sekundy a nejvyšší rychlost je elektronicky omezená na 200 km/h.
Výkonnější A390 GTS nabídne 345 kW, tedy 470 koní, a 824 Nm. Na stovku se dostane za 3,9 sekundy a maximální rychlost má posunutou na 220 km/h. Během prvních jízd jsme seděli za volantem slabší verze GT. Silnější GTS dorazí na trh o něco později.
Baterie, dojezd a nabíjení
Obě varianty používají stejnou trakční baterii s využitelnou kapacitou 89 kWh. Podle Alpine byla navržena přímo pro tento model a má zvládat opakované poskytování vysokého výkonu bez výrazného útlumu způsobeného zahřátím.
Dojezd podle WLTP činí u verze GT 555 kilometrů. Silnější GTS má kvůli vyššímu výkonu a celkovému nastavení hodnotu 515 kilometrů. Rozdíl najdeme i u rychlonabíjení. A390 GT zvládá stejnosměrné nabíjení výkonem až 150 kW, zatímco GTS se dostane až na 190 kW. Střídavé nabíjení má u obou verzí velmi slušných 22 kW.
Při ideálních podmínkách má nabití z 10 na 80 procent trvat méně než 25 minut. Je ovšem fér dodat, že platforma pracuje s napětím 400 V. V době, kdy část konkurence přechází na 800V architekturu, to nepůsobí jako nejpokrokovější řešení.
Kabina známá z Renaultu, ale funkčně povedená
Po usednutí dovnitř je původ v koncernu Renault jasně patrný. Před řidičem je 12palcový digitální přístrojový štít a uprostřed palubní desky svisle orientovaná 12palcová obrazovka infotainmentu. Systém využívá prostředí Google, stejně jako některé současné Renaulty.
Tady ale není moc co kritizovat. Infotainment patří mezi nejlepší systémy současnosti. Reaguje rychle, má přehlednou logiku ovládání a navigace od Googlu umí plánovat trasu s ohledem na dobíjení. U elektromobilu je to jedna z věcí, která dokáže výrazně zpříjemnit každodenní používání.
Volant s efektním tlačítkem overboost
Volant má podle Alpine vycházet z inspirace Formulí 1. Kromě běžných ovladačů na něm najdete několik specifických tlačítek. Nejvýraznější je červené tlačítko OV, tedy overboost. Když ho podržíte, auto na 10 sekund poskytne maximální výkon. Poté následuje třicetisekundová fáze rekuperačního dobíjení.
V praxi jde hlavně o zajímavý a efektní prvek. Plný výkon totiž dostanete i tak, že jednoduše sešlápnete akcelerátor až k podlaze. Na volantu je také přepínač jízdních režimů, kterých je celkem pět, a samostatné ovládání intenzity rekuperace.
Vpředu dobré sezení, vzadu kompromis
Přední sedadla jsou jednou z povedených částí interiéru. Mají sportovní tvarování, dobře drží tělo v zatáčkách a zároveň nejsou nepříjemně tvrdá. Místa je vpředu dost i pro vyšší cestující.
Zadní část kabiny už tak přesvědčivá není. Dospělý člověk se dozadu posadí jen s velkým kompromisem. Prostor pro nohy je omezený a kolena jsou kvůli baterii v podlaze nepříjemně vysoko. Na kratší přesuny to stačit může, ale plnohodnotné cestování čtyř dospělých bychom od A390 nečekali.
Zavazadlový prostor je naopak použitelný. V základním uspořádání nabídne 532 litrů a po sklopení zadních opěradel se objem zvětší na 1 643 litrů.
Francouzská výroba a pneumatiky od Michelinu
Alpine A390 se kompletně vyrábí ve Francii, konkrétně v továrně Alpine v Dieppe. Automobilka věnovala pozornost také pneumatikám. Dodává je Michelin a byly vyvinuty speciálně pro tento model.
K dispozici jsou kola o průměru 20 nebo 21 palců. Standardem jsou letní pneumatiky, za příplatek 10 tisíc korun je ale možné zvolit celoroční obutí. Během prvních jízd jsme jezdili na 20palcových kolech s letními pneumatikami.
Hmotnost proti řidičské DNA
Rozložení hmotnosti je téměř ideální, konkrétně 49:51. Jenže pohotovostní hmotnost přesahuje dvě tuny. A to je číslo, které se s tradiční představou sportovního Alpine úplně neslučuje.
Právě proto dostala A390 systém Alpine Active Torque Vectoring. Jde o patentované řešení, které umí velmi rychle rozdělovat točivý moment mezi zadní kola. V krajním případě dokáže poslat veškerou sílu na jednu nebo druhou stranu, a to přibližně během 20 milisekund.
Klasický diferenciál tu není. Celý princip stojí na dvou zadních elektromotorech. Jeden pohání levé zadní kolo, druhý pravé. Výsledkem má být rychlejší reakce, přesnější chování v zatáčkách a schopnost zamaskovat část vysoké hmotnosti.
Podvozek bez adaptivních tlumičů
Zajímavé je, že Alpine nepoužila adaptivní tlumiče. Podvozek má pevné naladění a doplňují ho pouze hydraulické dorazy. Už po několika kilometrech bylo znát, že značka hledala kompromis mezi sportovní tuhostí a každodenní použitelností.
Při klidné jízdě je A390 tužší, ale ne nepříjemně tvrdá. Rozbitější asfalt zvládá filtrovat slušně a nepůsobí jako auto, které by řidiče a posádku trestalo při každé běžné cestě. Na kvalitnějším povrchu je samozřejmě jistější a příjemnější.
Nejlepší je ve svižném rytmu
Nejpřesvědčivěji působí A390 ve chvíli, kdy jedete rychle, ale ještě ne úplně na hraně. Na okreskách si najdete plynulý rytmus, auto reaguje ochotně na volant a zadní náprava díky vektorování točivého momentu pomáhá utahovat stopu.
V takovém tempu působí Alpine sladěně. Není nervózní, ale zároveň není lhostejná. Má rychlé reakce, dobrou stabilitu a dává řidiči pocit, že jednotlivé systémy pracují společně, ne proti sobě.
Když začnete tlačit, hmotnost se ozve
Limity se ukážou ve chvíli, kdy začnete jet opravdu ostře. První zatočení je působivé a přední část reaguje rychle, jenže následně se za ní zadní část lehce zhoupne. Auto už nepůsobí tak sevřeně a pevně jako v mírnějším tempu.
Chování zůstává bezpečné a čitelné, jen se zkrátka projeví hmotnost přes dvě tuny. A390 se snaží být sportovní elektromobil, ale fyziku úplně obejít nedokáže. Řidičský pocit proto není tak čistý jako u A110. To ovšem není překvapení, protože obě auta stojí na úplně jiném základu a mají jiný účel.
Stabilizaci lze omezit i vypnout
Potěší, že Alpine nechala řidiči určitou volnost. Stabilizační systém lze omezit nebo úplně deaktivovat. Slouží k tomu tlačítko na palubní desce vlevo od volantu. V režimu Track se stabilizace vypíná automaticky.
Vedle něj je také tlačítko pro nastavení asistenčních systémů. Jde o řešení známé z modelů Renault a Dacia, které umožňuje rychle upravit elektronické asistenty podle vlastních preferencí.
Výkon nepřichází jako rána
Testovaná A390 GT má 400 koní, takže podle čísel rozhodně nejde o slabé auto. Přesto její projev není tak dramatický, jak by někdo možná čekal. Při prudkém sešlápnutí plynu nepřijde brutální kopanec do zad, ale spíš plynulé a souvislé zrychlení.
Výkon nastupuje lineárně a kultivovaně. Auto se nesnaží každým rozjezdem ohromit posádku, ale dávkuje sílu kontrolovaně. Pomalé rozhodně není, jen jeho dynamika nepůsobí teatrálně. To může někomu vyhovovat, jinému bude chybět větší dávka dramatu.
Krátký návrat k historii značky
Aby bylo jasné, proč se kolem A390 vede tolik debat, je potřeba připomenout samotné kořeny značky. Alpine založil v roce 1955 francouzský závodník Jean Rédélé. Jeho filozofie byla jednoduchá. Stavět lehká auta, která budou především zábavná za volantem.
Tento přístup Alpine dlouho definoval. Po letech úspěchů však značka na dlouhou dobu zmizela ze scény. Renault ji znovu oživil až v roce 2017, kdy světu ukázal novodobou A110. A právě proto působí příchod A390 tak symbolicky. Ukazuje, že Alpine už nechce žít jen z minulosti, ale hledá vlastní cestu v elektrické době.
Cena a český trh
Alpine A390 už je možné v České republice objednat. Zatím je dostupná verze GT, jejíž cena začíná na 1,7 milionu korun. Standardní výbava je bohatá a nabídka příplatků není nijak přehnaně široká.
Ceny výkonnějšího provedení GTS budou oznámeny se zahájením objednávek. Podle dosavadních informací by se měla vejít pod hranici dvou milionů korun. Český importér zároveň očekává, že právě silnější a lépe vybavená verze GTS bude mezi zákazníky žádanější.
Verdikt
Alpine A390 je auto, které nelze posuzovat stejnou optikou jako A110. Není malé, není lehké a není tak čistě řidičské. Je to elektrický fastback, který se snaží nabídnout praktičnost, výkon, moderní technologie a zároveň alespoň část sportovního charakteru značky.
Ve svižném tempu se mu to daří velmi dobře. Působí jistě, ochotně zatáčí a zadní náprava s vektorováním točivého momentu mu skutečně pomáhá. Při ostré jízdě už se ale vysoká hmotnost schovat nepodaří. A390 tak není elektrickou verzí starého receptu. Je to spíš nový začátek Alpine, který ukazuje, jak se značka pokouší převést svou řidičskou pověst do světa elektromobilů.
« Otočil Octavii na střechu a nehodu zatajil. Sedmnáctiletý řidič jel bez mentora, trest čeká i kamaráda Tvrdý zásah proti cyklistům. V Česku vás jedno pivo na kole finančně zruinuje »
