getthumbnail

Alfa Romeo Montreal (1970-1975) – Sexy Italka

22. 1. 2017 • Novinky, Zajímavosti

Pořadatelé světové výstavy aut Expo 1967 v Montrealu potřebovali něco speciálního, na co by nalákali publikum z celého světa. Toto vyslyšela tehdy úspěšná automobilka Alfa Romeo, která tam ukázala vizi budoucnosti. Konceptu dali název až návštěvníci – Montreal. Auto se veřejnosti líbilo tak moc a poptávka byla tak vysoká, že z vize budoucnosti se o 3 roky později stala skutečnost.

Koncept

Původní dva koncepty (někteří hovoří o čtyřech) měly uprostřed uložený 1.6-litrový čtyřválec z Giulie TI série 105. Poháněna byla zadní kola a na city hrál hlavně úžasný vzhled. Aktuálně jsou všechny tyto vozy ve vlastnictví samotné automobilky.

Sériová verze

Produkční verze Tipo 105.64 se představila na autosalonu v Ženevě 1970. Designová stránka byla téměř totožná, ale velké změny se odehrály v teritoriu pohonného ústrojí. Motor už nebyl uprostřed, nýbrž vpředu. Šestnácti stovka se stala minulostí a pod kapotou dřímal mocný osmiválec o objemu 2.6-litru. Vycházel ze závodního speciálu Tipo 33, díky čemuž dostal mazání se suchou klikovou skříní, chladič oleje a mechanické vstřikování Spica. Chlubil se elektronickým zapalováním, rozvodem DOHC – čtveřicí vačkových hřídelů poháněných řetězem. Klikový hřídel byl uložen v pěti hlavních ložiskách. Přesný objem je 2593 ccm, vrtání 80 a zdvih 64.5 milimetrů. Při kompresním poměru 9,3 :1 motor disponoval výkonem 200 koní v 6500 otáčkách a točivým momentem 235 Nm v 470 otáčkách za minutu. O přenos se stará pětistupňová převodovka ZF s plnou synchronizací a jednokotoučová spojka s hydraulickým ovládáním. Obrovskou výhodou se stal i samosvorný diferenciál.

Podvozek byl propůjčen ze známého GTV, přesněji Giulie Sprint GT a 2000 GT Veloce. Nevyhnul se však značným úpravám. Vpředu se nacházela dvojitá trojúhelníková ramena a vzadu ramena vlečná. O přilnavost a komfort se staraly čtyři hydraulické tlumiče a vinuté pružiny v kombinaci s příčně zkrutnými stabilizátory. Čtrnácti palcová kola obouvala pneumatiky o rozměru 195/70. Zajímavostí jsou kotoučové hydraulické brzdy Girling (dvouokruhové), ty vpředu měly 274 milimetrů, přičemž ty zadní byly o 10 milimetrů větší. Podvozek však prý motoru příliš nestačil a diferenciál se nechlubil nejdelší životností.

Rozměry

Délka: 4220 milimetrů
Šířka: 1672 milimetrů
Výška: 1205 milimetrů
Rozvor: 2350 milimetrů
Rozchod vpředu: 1340 milimetrů
Rozchod vzadu: 1374 milimetrů
Hmotnost: 1260 kilogramů

Samotná výroba byla složitá. Šasi se vyrobilo v závodu v Arese, poté se vezlo do Caselle, kde se spojilo s karoserií – tu navrhovalo známé studio Bertone. Následně se jelo do Grugliasca, tam se karoserie odmastila, pozinkovala, ručně nalakovala a osadil se interiér. Motor se montoval zase v Arese. Tímto procesem prošlo celkem 3917 kusů a ačkoliv se výroba zastavila v roce 1975, tak poslední kusy se doprodávaly ještě o dva roky později. Známé zelené, oranžové a hnědé barvy byly standardem a za příplatek byla jen stříbrná a zlatá. Mohli jste mít třeba i vymoženosti, jako je klimatizace, elektrická okna a podobně.

Výkony

0-100 km/h: 7.4 sekundy
1/4 míle: 15.1 sekundy
1 kilometr: 27.6 sekundy
Maximální rychlost: 229 km/h

Závodní kariéra

Pár kusů bylo přestavěna na závodní speciál skupiny 4. Měly širší rozchod, předělaný podvozek a upravený motor. Karoserie pak vypadala o něco brutálněji.

.

« »