Máte na víčku nádrže tento symbol? Váš diesel může jezdit na palivo z odpadu
Naftové motory možná ještě neřekly poslední slovo. Zatímco automobilový svět stále hlasitěji mluví o elektromobilech, objevuje se řešení, které může výrazně snížit uhlíkovou stopu milionů už existujících dieselových aut. Majitel přitom nemusí měnit motor, vstřikování ani palivovou soustavu. V některých případech stačí pouze natankovat jiné palivo.
Jmenuje se HVO100 a vyrábí se z použitých rostlinných olejů, živočišných tuků a biologického odpadu. Přestože může jeho původ znít trochu neobvykle, výsledkem není žádná pochybná směs připomínající olej z kuchyňské fritézy. Jde o vysoce čisté parafinické palivo, které svými vlastnostmi připomíná kvalitní motorovou naftu.
Právě HVO100 může být zajímavou cestou pro řidiče, kteří chtějí nadále používat dieselové auto, ale zároveň snížit jeho dopad na životní prostředí.
Stejný diesel, úplně jiný původ paliva
Představme si dva stejné vozy Volkswagen Passat s motorem 2.0 TDI. Jeden řidič natankuje běžnou naftu vyrobenou z ropy. Druhý použije HVO100, které vzniklo z biologických surovin a odpadu. Samotná auta se nijak neliší. Oba motory zůstávají v původním stavu a nevyžadují žádné dodatečné úpravy. Rozdíl spočívá především v původu uhlíku, který se při spalování uvolňuje.
U klasické nafty jde o uhlík, jenž byl miliony let uložen pod zemí. Jeho spálením se do atmosféry dostává další oxid uhličitý. U HVO100 pochází uhlík z biologického materiálu, který byl součástí mnohem kratšího přírodního cyklu.
Podle výrobců může správně vyrobené palivo HVO snížit emise skleníkových plynů v celém životním cyklu až přibližně o 90 procent. Výsledek se však vždy odvíjí od použitých surovin, způsobu výroby a dopravy paliva.
Se starou bionaftou má společného jen málo
Pojem biologická nafta nemá mezi řidiči právě nejlepší pověst. Mnoho motoristů si pod ním představí klasické palivo typu FAME nebo MERO, které se vyrábí například z řepkového či palmového oleje. Právě tato paliva mohou při dlouhém skladování vázat vodu, vytvářet usazeniny a způsobovat problémy v palivové soustavě. Rizikem může být zanášení filtrů, tvorba nežádoucích povlaků nebo zhoršená funkce vstřikování.
Dalším sporným bodem je využívání zemědělské půdy. Pěstování plodin určených pro výrobu paliva může konkurovat produkci potravin a vytvářet další tlak na krajinu. HVO100 však vzniká jiným způsobem. Biologické suroviny se zpracovávají pomocí vodíku. Výsledkem je čistý parafinický uhlovodík, který neobsahuje síru, kyslík ani velké množství aromatických sloučenin. Palivo splňuje evropskou normu EN 15940, která se vztahuje na parafinická motorová paliva pro dieselové motory.
Stačí natankovat a pokračovat v jízdě
Největší výhodou HVO100 je jeho jednoduché použití. U schváleného automobilu není potřeba instalovat nové vstřikovače, měnit řídicí jednotku ani upravovat palivové vedení. Řidič jednoduše přijede k čerpací stanici, natankuje a může pokračovat v jízdě. Auto se přitom chová velmi podobně jako při provozu na klasickou naftu.
HVO100 má vysoké cetanové číslo, takže se snadno zapaluje a může přispívat ke klidnějšímu chodu motoru. Díky minimálnímu obsahu síry a aromatických látek může spalování vytvářet méně některých lokálních škodlivin.
Neznamená to však, že by se z dieselu stal bezemisní automobil. Z výfuku stále odchází oxid uhličitý a další produkty spalování. Přínos spočívá především v nižší uhlíkové stopě paliva během jeho celého životního cyklu.
Malá čerpací stanice vsadila na budoucnost starých dieselů
Zajímavý příklad využití HVO100 nabízí německá obec Schönebürg nedaleko Biberachu. U hlavní silnice tam stojí menší čerpací stanice Avia, kterou provozuje automechanik Nicolas Faure. Když musel kvůli změnám legislativy modernizovat výdejní stojany, zůstala mu jedna nevyužitá nádrž. Místo běžného prémiového paliva se rozhodl nabídnout právě HVO100.
Německo umožnilo běžný prodej tohoto paliva na čerpacích stanicích na konci května 2024. Faure této příležitosti využil a jeho pumpa se postupně stala vyhledávaným místem pro majitele dieselových automobilů z okolí. Zákazníky přitahuje hlavně možnost snížit emise bez toho, aby museli prodávat stále funkční auto a kupovat nový elektromobil.
Majitel palivo vyzkoušel na vlastním Audi
Faure HVO100 nejen prodává, ale také jej sám používá. Začal ho tankovat do svého přibližně patnáct let starého Audi. Podle jeho zkušeností automobil na jednu nádrž ujede o 150 až 200 kilometrů více než při provozu na běžnou naftu. Takto výrazný rozdíl však nelze automaticky očekávat u každého vozu.
Spotřebu ovlivňuje mnoho faktorů. Rozhoduje typ motoru, styl jízdy, teplota, zatížení auta, trasa i přesnost měření. Energetický obsah HVO100 navíc může být mírně odlišný od běžné nafty. Faure přesto tvrdí, že mu delší dojezd pomohl vyrovnat vyšší cenu paliva. Jeho zkušenost je ale nutné vnímat hlavně jako osobní pozorování, nikoli jako univerzálně platný výsledek.
HVO se používá i ve velmi starých strojích
Palivo nezaujalo jen majitele moderních dieselů. Faure zmiňuje také sousedy, kteří HVO100 používají ve starém traktoru značky Bulldog. Podle něj pracuje historický stroj bez zásadních problémů. U podobně staré techniky je však nutná opatrnost.
Palivové soustavy starších vozidel mohou obsahovat pryžová těsnění, hadice a další materiály, které nebyly navrženy pro dnešní syntetická paliva. Než majitel začne HVO100 pravidelně používat, měl by proto zkontrolovat technický stav soustavy a ověřit kompatibilitu jednotlivých dílů. U novějších automobilů bývá situace jednodušší, protože jejich výrobci použití parafinických paliv přímo schvalují.
Bosch chce digitálně ověřovat původ paliva
Faure spolupracuje také se společností Bosch na projektu označovaném jako Digital Fuel Twin. Cílem technologie je digitálně sledovat a ověřovat původ paliva. Systém by mohl automobilu poskytnout informace o tom, z jakých surovin bylo palivo vyrobeno, jakým způsobem vzniklo a jakou uhlíkovou stopu má jeho používání.
To je důležité zejména proto, že ne každé HVO musí mít stejný ekologický přínos. Výsledek závisí na původu vstupních surovin i energii spotřebované během výroby. Digitální certifikace by tak mohla zabránit tomu, aby se pod ekologickým označením prodávalo palivo, jehož skutečný přínos je pouze omezený.
Alternativa pro miliony stále funkčních aut
HVO100 může sloužit jako přechodné řešení mezi klasickou naftou a elektrickou mobilitou. Ne každý řidič si totiž může dovolit koupit nové elektrické auto. Pro mnoho rodin, firem a živnostníků představuje současný diesel stále důležitý pracovní prostředek.
Okamžitá výměna všech spalovacích automobilů není reálná ani ekonomicky, ani výrobně. Palivo s nižší uhlíkovou stopou proto může pomoci snížit emise vozidel, která už na silnicích jsou. To však neznamená, že HVO100 vyřeší všechny problémy dopravy. Výroba je dražší, vhodných odpadních surovin není neomezené množství a palivo zřejmě nebude možné nabídnout všem dieselovým automobilům na světě. Může však mít smysl v nákladní dopravě, zemědělství, stavebnictví nebo u řidičů, kteří nemají možnost přejít na elektrický pohon.
V Německu je nabídka výrazně širší
V Německu už HVO100 nabízí více než 1 600 čerpacích stanic. Palivo se tam postupně rozšiřuje i díky tomu, že jej mohou zákazníci tankovat bez zvláštního povolení. Běžná motorová nafta tam vycházela přibližně na 1,60 eura za litr, zatímco HVO100 stálo zhruba 2,10 až 2,17 eura za litr. Rozdíl tak mohl dosahovat přibližně 40 procent.
Vyšší cena souvisí se složitější výrobou, využitím vodíku a omezeným množstvím vhodných odpadních surovin. Palivo proto zatím využívají hlavně technologičtí nadšenci, dopravní firmy a společnosti, které potřebují plnit přísné emisní cíle.
Starší těsnění mohou začít propouštět
U starších dieselových motorů se může objevit jeden technický problém. HVO100 prakticky neobsahuje aromatické sloučeniny, které jsou běžnou součástí klasické motorové nafty. Tyto látky mohou u starších pryžových těsnění způsobovat mírné nabobtnání. Pokud řidič přejde na palivo bez aromatických složek, mohou se opotřebovaná těsnění částečně stáhnout. Následkem může být prosakování paliva kolem čerpadla, vstřikovačů nebo spojů palivového vedení. HVO100 tak problém přímo nevytváří, může však odhalit těsnění, která už byla na hranici životnosti. Majitelům starších vozidel se proto doporučuje palivovou soustavu po přechodu na HVO pravidelně kontrolovat.
O kompatibilitě napoví víčko nádrže
Nejrychlejší kontrolu lze provést přímo u automobilu. Stačí otevřít víčko nádrže a podívat se na označení paliva. Pokud se uvnitř nachází symbol XTL, výrobce vůz schválil pro syntetická parafinická paliva. Do této skupiny patří právě HVO100. Označení se objevuje u mnoha moderních dieselových motorů splňujících normu Euro 6. Najít jej lze například u některých vozů BMW a modelů koncernu Volkswagen.
Chybějící symbol však ještě nemusí znamenat, že automobil HVO100 používat nesmí. Některé starší vozy mohou být kompatibilní, přestože se v době jejich výroby značka XTL na víčka nádrží nepoužívala. V takovém případě je nejlepší ověřit informace v návodu k obsluze, u výrobce nebo v autorizovaném servisu. Tankování bez předchozí kontroly se zejména u starších dieselů nemusí vyplatit.
.« Dálniční známky už nemají zdražovat automaticky. Rozhodovat budou politici Obytný vůz, který neotravuje při každodenním ježdění. California T7 Beach Tour dává velký smysl »
