Nové rodinné SUV pro normální lidi. Je levné, jezdí za 5 litrů a nabízí až 7 sedadel
Jestli se něco Opelu Frontera nedá upřít, pak je to poměrně dost místa a nízká spotřeba. Vyzkoušeli jsme verzi s mild hybridním tříválcem 1.2 Turbo a šestistupňovou dvouspojkovou automatickou převodovkou.
Opel Frontera byl před pár desetiletími pojem. Šlo o velmi schopné terénní auto s řadou ostrých hran. Strávil jsem v něm jako dítě mnoho hodin, a jakkoliv na dlouhé cesty po dálnici nebyl nic moc, v lesích, kam mě s ním majitel brával, byl velmi zábavný a hlavně schopný. A jaká je jeho moderní verze? Nečekejte znovuzrození offroadové klasiky, spíše rodinného a klidného parťáka pro každý den.
Malý, velký a až sedm sedadel
Kromě jména autu zůstala i poměrně hranatá tvář. Velmi mu sluší typická tmavá maska chladiče Opel Vizor, a jakkoliv si na první pohled díky tvarům možná budete říkat, že jde o velký kus auta, trochu klame tělem. Na délku má 4385 mm, na šířku 1795 mm a na výšku 1635 mm. Zatímco základní verze Edition jezdí na standardních discích, vyšší specifikace dostávají sedmnáctipalcová kola z lehkých slitin. My jsme testovali výbavu GS, která zahrnuje například zadní parkovací kameru se záběrem 130° a poměrně slušným rozlišením. Ale také černou střechu, která jinak bílý lak auta moc hezky oživila.
A to se propisuje hlavně v interiéru, kde je poměrně dost místa. Opel model nabízí dokonce i v sedmimístné verzi, pak ale počítejte s tím, že třetí řada sedadel je spíše jen pro děti a pouze na provizorní cestu. Pokud sedmimístné uspořádání nevyužijete, potěší vás zavazadelník o základním objemu 460 litrů, který po sklopení opěradel nabídne téměř rovnou plochu a kapacitu až 1600 litrů. Co může například rodičům převážejícím kočárek vadit, je opravdu vysoká nakládací hrana kufru. Vzadu je vcelku dost místa na hlavu i nohy, ale sedadla nejsou nijak zvlášť příjemná ani pohodlná. Na delších cestách se především vyšší osoby budou nejspíš trochu trápit. Minimálně s bolestí zad, protože žádnou velkou ergonomii nečekejte.
Jistě vás ale víc zajímá prostor pro řidiče, případně spolujezdce. Toho je tak akorát. Nebudete do sebe strkat lokty, ale zároveň nebudete mít pocit, že se v prostoru ztrácíte. Vše je ideálně po ruce a velmi chválím možnost vypínat některé otravné asistenty stiskem samostatného tlačítka, například upozornění na překročení rychlosti nebo udržování v jízdním pruhu. To je mimochodem vcelku přívětivé, vlastně jsem neměl potřebu jej nějak často vypínat. Korigování směru probíhá plynule a nevyděsí vás náhlým trhnutím volantu.
Co se mi ale nelíbilo, byl držák na nápoje umístěný před voličem automatické převodovky. Ze stran je tvořen jen textilní páskou, která neudrží hrnek ani lahev. Stačí malá zatáčka a nápoje se rozletí do interiéru. V držáku nevydržel ani telefon, pro který je ale určena nabíjecí přihrádka o něco výš. Jenomže ta nabíjí jen podle toho, jak se jí chce. Někdy vůbec, někdy 10 minut a někdy zase vůbec. Výhrady mám i k fungování infotainmentu. Respektive spíše k jeho nefungování. Po každém rozjetí, a bylo jedno, jestli šlo o pár kilometrů do obchodu, nebo delší cestu, se prostě několikrát vypnul a zase zapnul. Někdy jen jednou, jindy třeba šestkrát za sebou. Zároveň měl tendenci odpojovat telefon, což při zadané navigaci nebylo moc příjemné. Může jít o vadu tohoto jednoho kusu, ale faktem bohužel je, že podobnými bolístkami trpí řada moderních infotainmentů i jiných značek. Vše nakonec začalo fungovat a po zbytek cesty už se systém nevypnul, ale je to otravné. Samotné připojení telefonu přes Android Auto proběhlo snadno a bez problémů.
Jak jezdí?
Pohon zajišťuje 48V mild hybridní tříválec 1.2 Turbo o výkonu 81 kW, tedy 110 koní. V dvouspojkové automatické převodovce je schovaný malý elektromotor o výkonu 21 kW, který pomáhá při rozjezdech. Auto na elektřinu samostatně nejezdí, ale elektrická energie pomáhá třeba právě při rozjezdech. A je to znát, protože vymizela prodleva na plynu. Rozjezdy a popojíždění po městě jsou díky elektrické dopomoci tiché a hladké, automat řadí plynule a motor má solidní pružnost. A právě ve městě je autu moc dobře. Ovšem na dálnici už to taková sláva není.
Ne že by výkon nebyl dostatečný, to v žádném případě. Jen kombinace malého objemu a převodovky není stavěná na rychlé dálniční přesuny. Autu je dobře kolem 120 km/h, při větším zrychlování už mu prostě dochází dech. Na dálnici se navíc projevuje slabší zvuková izolace. Posádku obtěžuje aerodynamický šum kolem zrcátek a hluk od podběhů kol. Automatická převodovka má navíc při prudkém sešlápnutí plynu tendenci zmatkovat, podřadí o více stupňů a motor nechá zbytečně dlouho běžet ve vysokých otáčkách, než konečně přeřadí nahoru.
A zatímco ve městě se můžete se spotřebou pohodlně držet i pod šesti litry na 100 ujetých kilometrů, na dálnici už má Frontera trochu hlad. Čekejte i překročení hranice sedmi litrů na 100 kilometrů. Pochválit musíme podvozek. Vzhledem k tomu, že je Frontera z dílny francouzského Stellantisu, odpovídá tomu i naladění podvozku. Je až překvapivě příjemný a zvládá žehlit řadu nerovností. To ale mohou narušit větší kola, v našem případě o průměru 17 palců. S nimi se může stát, že ostřejší příčná spára způsobí slyšitelné bouchnutí od zadní nápravy. V zatáčkách se auto kvůli měkčímu odpružení sice více naklání, ale stopu si drží bezpečně.
Závěr: Nekonfliktní parťák spíše do města
Opel Frontera sice nepřijíždí se čtyřkolkou a uzávěrkami diferenciálu, ale zato se slušnými výbavami, příznivou cenou a příjemným naladěním. Ne, nebudete s ním o víkendech trhat asfalt a ani vás neodveze do lesa k místu, kde pracují těžaři. Místo toho vám ale nabídne dost místa, malou spotřebu a armádu bezpečnostních i komfortních asistentů.
Nejlépe mu bude ve městě a okolí, na delší přesuny po dálnici to přeci jen chce něco jiného. Ale cesta na chatu, za přáteli nebo za babičkou bude v pohodě. Jen ta cesta na dovolenou do Chorvatska prostě nebude to pravé ořechové. Jde o prostorné rodinné SUV na každodenní cesty do práce, rozvoz dětí, nákupy a víkendové výlety. Zvyknout si jen musíte na silnou rekuperaci, která se projeví ihned po sundání nohy z plynu. Auto začne výrazně zpomalovat, což některým nemusí být příjemné.
Opel Frontera v tuto chvíli startuje na akčních 499 990 Kč s výbavou Edition a ve verzi Hybrid 1.2 Turbo o výkonu 81 kW, tedy 110 koní. Vrcholem je naopak výbava GS ve verzi Hybrid 1.2 Turbo o výkonu 107 kW, tedy 145 koní, za akčních 609 990 Kč.
« Nové Mitsubishi Eclipse Cross BEV zahájilo prodej v Česku Pokuta až 24 200 Kč za rychlost. Na Slovensku schválili drsný bič na řidiče »
Prolhaný titulek! V textu článku je: zatímco ve městě se můžete se spotřebou pohodlně držet i pod šesti litry na 100 ujetých kilometrů, na dálnici už má Frontera trochu hlad. Čekejte i překročení hranice sedmi litrů na 100 kilometrů.
Říká vám něco pojem kombinovaná spotřeba? Ta byla opravdu 5 litrů. Když se zaměříme jen na dálnici, je logicky vyšší. Ale nikdo nejezdí 100 procent jen po dálnici přeci…