S oktávií za tři litry na sto, s elektrikou za 10,6 kWh. Škodovky soutěžily o co nejnižší spotřebu
Reálná průměrná spotřeba auta s benzinovým motorem je v roce 2025 přesně 6,25 litru; u dieselových vozů je to 5,5 litru. A u elektromobilu 17 kilowatthodin na sto kilometrů. Tak to alespoň tvrdí „hluboká rešerše“ umělé inteligence Perplexity a my nemáme důvod jí nevěřit, zní to realisticky. Proto může leckdo být perplex z toho, že skutečně existují řidiči, kteří dokážou jet s benzinovou oktávií 1.5 TSI za 3,85 litru nebo s litrovým citigem za neskutečných 2,6.
Ještě neuvěřitelnější je výsledek posádky, která si říká Kapela Ošklivé děti – ta dokázala z běžné Octavie 2.0 TDI 103 kW, tedy toho úplně nejrozšířenějšího škodováckého agregátu, vyždímat spotřebu pouhé 3,02 litru. Dlouholetý šéf Volkswagenu Ferdinand Piëch, jehož snem bylo masově rozšířené „třílitrové auto“, by žasl možná ještě víc než my. A v elektrické sekci dosáhli rekordmani se Škodou Elroq spotřeby 10,62 kWh.
Tyhle neskutečné výsledky se odehrály během uplynulého víkendu na trati takzvaného Economy Runu, tradičního – letos se jel už 43. ročník – škodováckého závodu o co nejnižší spotřebu. Organizátoři – také tradičně – připravili trať, složenou ze dvou rozdílných částí, první převážně kopcovité, z Kosmonos u Mladé Boleslavi do škodováckého závodu ve Vrchlabí, druhou odtamtud zpět převážně Jičínskem a Mladoboleslavskem.
Šestačtyřicet posádek zvládlo během soboty 20. září přesně 306,2 km – limit pro projetí trati byl stanoven na 340 minut, což znamená minimální průměrnou rychlost 54,04 km/h. To rozhodně není málo – schválně se podívejte na displej svého palubního počítače, s jakým průměrem běžně jezdíte po okreskách; dálnici závod vynechává, jezdí se jen na venkově a ve městech. Zato v běžném provozu plném pomalých traktorů, semaforů kyvadlového provozu, kruhových objezdů, přechodů pro chodce – každá z takových překážek vás donutí zastavit, a každý rozjezd znamená nejvyšší chvilkovou spotřebu…
Vedro v hlavní roli
Navíc – organizátoři si nemohli přát „lepší“ počasí, které by pořádně prověřilo odolnost posádek. O posledním zářijovém víkendu přišlo letos ještě naposled opravdové léto s teplotami lehce pod tropickou třicítkou. Venku je to příjemné, v rozpáleném autě bez klimatizace to zažít nechcete. Na rozdíl od protagonistů soutěže, kteří se takové tortuře podrobují dobrovolně – klimatizace totiž zvyšuje spotřebu, a tady se hraje o každý mililitr paliva, respektive watthodinu elektrické energie. Horko je tedy největší výzvou, horší než třeba předloňské provazy deště; stěrače mají nižší spotřebu než klimatizace. A v sobotu odpoledne byla ve světlých vozech podle GPS umístěné v každém autě teplota až 33 stupňů, ve tmavých 38 stupňů. Takže logičtější, rozumnější, a hlavně příjemnější by bylo klimatizovat. Jenže kdo si troufl, neměl šanci pomýšlet na umístění mezi nejlepšími.
Což byl případ i soutěžní posádky Autojournalu. Ovšem kromě chlazení na příjemných 22 stupňů jsme také vezli tři děti v autosedačkách, tedy asi 80 kilogramů zátěže navíc, a permanentně nabíjeli tři desetipalcové tablety. Bez nich to bohužel nešlo. Jeli jsme, stejně jako všech čtrnáct účastníků „elektrické“ sekce, Škodou Elroq, nejnovějším přírůstkem mladoboleslavského portfolia. V týdnu, předcházejícím rallye, jsme v rámci seznámení s autem najezdili pár set kilometrů s dlouhodobou průměrnou spotřebou 15,8 kWh/100 km.
Na startu závodu nám pak technici servisního centra Škodovky v Kosmonosích u Mladé Boleslavi vynulovali všechna počitadla, pomocí diagnostického počítače změřili přesný stav večer nabité baterie (nyní 98 %), zapečetili víčko nabíjecího konektoru i kapotu (odpověď na to proč vlastně neznali, prý je to tradice, dělá se to tak všem), a do kapsy sedadla vložili sledovací GPS modul. Ten hlídal, abychom nepřekračovali maximální povolené rychlosti, a to na kterémkoli místě trasy – organizátoři si z GPS vytáhnou „mapu“ naší jízdy a hned uvidí všechna případná porušení. Lepší kontrola neexistuje.
Sto kilometrů navíc
A pak jsme vyrazili, vybaveni několika jednoduchými radami. Základní je přepnout auto do režimu Eco, aby se jeho řídicí elektronika sama snažila jet co nejúsporněji (bohužel, ve druhé etapě jsme na to zapomněli). Tou další pak nerozjíždět se razantně, nýbrž zvolna – což vyžaduje trochu sebeovládání, protože odpich elektrických aut je návykový; rekuperovat energii pomocí pádel pod volantem nebo „B“ módu voliče automatu kdykoli to jde. A hlavně jet co nejplynuleji – každý rozjezd stojí energii – a nepřekračovat maximální povolenou rychlost, což znamená jezdit třicítkou, padesátkou či devadesátkou tam, kde to pravidla přikazují.
To je asi tak vše, čeho jsme se drželi. A co jsme občas museli i porušit – když jsme po pokusu nechat navigovat devítiletého juniora (ať si zvyká!) přejeli odbočku a museli se několik kilometrů vracet, museli jsme nahnat čas rychlou jízdou bez ohledu na spotřebu. Pravidla jsou totiž neúprosná – stanovenou minimální průměrnou rychlost, letos 54,4 km/h, není možné bez penalizace „podkročit“. My ji dodrželi na desetinu přesně, některé z posádek na čelných místech byly klidně o dva, tři kilometry rychlejší. Pak jsme také museli předjet dýmajícího „smraďocha“ s evidentně vykuchaným filtrem DPF, protože v černých oblacích za ním se jet nedalo. Není tedy divu, že spotřeba pak lezla nahoru. Přesto jsme jeli tak, jak by to dokázala bez extrémní snahy a bez extrémních obětí každá pětičlenná rodina.
A výsledek, který to přineslo? Mezi soutěžícími sice poslední místo, ale přesto pořád hodně pěknou spotřebu 13,1 kWh. Tedy o 2,7 kilowatthodiny na každou stovku ujetých kilometrů méně než v předchozím testovacím týdnu.
Což je, vyjádřeno finančně, úspora zanedbatelných 12 korun při nočním pomalém domácím nabíjení (elektromobilní tarif PRE); 30 korun při nabíjení na klasické 50 kW nabíječce a 56 korun na ultrarychlém UFC. Finanční úspora možná není tak velká – provoz elektromobilu je výrazně levnější než u spalovacího vozu – co se ale skutečně počítá, je delší dojezd. Baterie elroqu má čistou kapacitu 77 kWh, takže s naší běžnou průměrnou spotřebou (15,8 kWh/100 km) jsme zvládali 487 km na jedno nabití – s rallyovým výsledkem ovšem přesně o sto kilometrů více, 587. To už za tu nepatrnou oběť jen mírně pozměněného jízdního stylu stojí, není-liž pravda?
« Dopravní nehody: jaké mýty vás mohou připravit o stovky tisíc na odškodnění? Dálniční známka opět zdraží. O částce rozhoduje automatický vzorec navázaný na inflaci i nové kilometry dálnic »
