aaaa

Test Honda Jazz 1.5 i-VTEC. Hodný, zlý a ošklivý

22. 3. 2018 • Honda, Novinky, Testy

Motor: 100%

Podvozek: 95%

Převodovka: 100%

Zpracování: 85%

Praktičnost: 85%

Ani po týdnu nemohu říct, že je nový Jazz vyloženě hezké auto, ale ukrývá v sobě jak klidného beránka, tak hot hatchi načichlé darebácké geny. Honda navíc jako jediná automobilka myslela na řidičky a řidiče, kteří chtějí rodinné auto, ale nezanevřeli na zábavu za volantem. U konkurence nic podobného nenajdete. Časem mu odpustíte i svéhlavý palubní systém a trochu přecitlivělé bezpečnostní chůvičky. Jazz je o něčem jiném. Věřte, že tohle MPV budete chtít řídit a bude vás to bavit.

Verdikt:

K něčemu se vám musím přiznat. Mám vážně rád malá auta. Zatímco ta velká, sofistikovaná jsou jízdně ve většině případů odtažitá, malá auta si díky svým rozměrům a váze stále drží vrozenou hravost. Menší množství technologií také k řidiči propouští více vjemů. Umí tak být velice zábavná i v legálních rychlostech. Když jsem tedy dostal zprávu, že mě čeká týden s Hondou Jazz s novým atmosférickým čtyřválcem a manuální převodovkou zavalila mě vlna nadšení většího, než bych si jako chlap měl přiznat. Věděl jsem, ne přál jsem si, aby byl Jazz dobrý, ale že se z toho vyklube takový old school a čistá esence všeho, co máme na Hondách rádi, jsem nečekal. Jdeme na to!

Přijíždím tramvají číslo 1 na Jarov (velice důstojné, vím, ale ve špičce je MHD dokonalé k přemisťování Prahou, nesuďte mě) a už z dálky na mě svítí v záplavě šedých a bílých aut jasně modrý Jazz. Přibližuji se a koutky úst se mi pomalu přesouvají někam na úroveň ucha. Design je čistě subjektivní záležitost a u nového Jazzu to platí dvojnásob, ale pokud přistoupíte na hru Hondy probudí se ve vás doslova klukovská láska k autíčkům. Ano, jedná se o extroverta. Jazzík vypadá jak kdyby prožil několik sezón Mimoňských válek v rukou náctiletého uctívače Vina Diesela a Paula Walkera. Přední část je doslova proříznuta velkými LED světlomety, které mimochodem velice slušně svítí, zasahujícími až do půli blatníku. Světla jsou dokreslena chromovými linkami táhnoucími se téměř ke znaku.

jazz2

Výrazně tvarovanému nárazníku dominují černé splittery a lízátko zdobené červeným dekorem jen podtrhuje agresivní vzhled. Sportovní prahy a linka dveří, která se téměř propadá dovnitř auta, slušně maskují výšší stavbu. Společně se zužujícími se okny směrem dozadu má auto dynamickou siluetu. Jediné, co mě lehce zarazilo je zámek mimo kliku. Japonští designéři pravděpodobně v tuningovém rauši zapomněli, že není rok 1991. Za celý týden jsem se tento detail nenaučil přehlížet. Zadku vévodí rozměrné křídlo a difuzor, který rozhodně neplní aerodynamickou funkci, ale vypadá cool. K dokonalosti chybí už jen centrální koncovka výfuku. Civic jí má, chci ji i na Jazz! Vyměnil bych jen černá kola. Trochu se topí v karoserii.

Po usednutí na místo řidiče vám v rukou spočine hezky tvarovaný volant, který má příjemně malý obvod a silný věnec. Drží se opravdu dobře. Jediné s čím jsem trochu bojoval, jsou přepínače multifunkce umístěné lehce pod volantem. Pokud jste Hondař nebude to pro vás nic nového, mně osobně víc sedí klasické umístění pod palcem na ramenech volantu. Kaplička přístrojů je přesně vycentrovaná s volantem. Je to drobnost, ale potěší každého OCD maniaka. Uvnitř ní nalezneme dva klasické budíky, otáčkoměr bych vzhledem k temperametnu motoru viděl raději uprostřed. Třetí budík je digitální, umí zobrazit nepřeberné množství informací, ale bohužel ne tu o aktuální rychlosti, škoda. Jeho grafika navíc působí hodně zastarale. Palubní deska má hezký tvar. Středová konzole je natočena na řidiče a výdechy klimatizace na stranách směřují směrem do interiéru, skoro jako by vás Jazz chtěl za jízdy obejmout, příjemné.

jazz1

Vše je perfektně slícované, jen za výjimečných situací se ozve nějaké zaskřípání. Všechny plasty jsou ale bohužel dost tvrdé. Při své sebevědomé ceně mohla Honda zvolit materiál o trochu menší tvrdosti než žula. Námi testovaný kousek bez třiceti tisíc atakoval cenovku půl milionu, a to v dané kategorii není zrovna málo. Chválit naopak musím sedadla. Vpředu i vzadu mají dlouhý sedák a jsou opravdu pohodlná, jen ty přední by mohli mít o něco pevnější bočnice, ale to už jsem opravdu hnidopich. Nakonec si nechávám dominantu celého interiéru, a to displej palubního systému. Rozhodně ne proto, že se jedná o třešničku na dortu. Spíš je to čirá esence zla, skrze kterou vás šikanuje operační systém Android 4.0.1. Opravdu mě překvapuje kolika kreativními způsoby jsem byl schopný urážet tohle milé autíčko jen na základě interakce s palubním systém. Reakce jsou poměrně svižné, ani mráz mu nevadí, ale celé prostředí je prostě ošklivé a nelogické. I taková maličkost, jako bezpečnostní hláška, kterou musíte ručně potvrdit s každým startem, jinak si ani nepustíte rádio, dokáže otrávit život. Doufám, že se v budoucnu dočkáme aktualizace, která celý problém vyřeší.

Když jsem nakousl bezpečnostní opatření musím se zmínit o jednom z řady asistentů chránících posádku. Je jím systém, který hlídá okolí auta a upozorňuje na nebezpečí. Nejen že vás neustále otravuje houkáním, protože jako nebezpečí vyhodnotí snad vše od igelitového pytlíku až po auto brzdící 20 metrů před vámi, ale je schopný sám převzít nadvládu nad brzdami. Jednou se mi stalo, že auto samovolně zastavilo na metru, když vyhodnotilo sloup, který byl poněkud blíže do silnice, jako překážku. Ani vám nedovedu popsat, jak infarktová situace to byla.

jazz3

Vnitřní prostor si nechávám na samostatný odstavec. Každý výrobce malých aut se kasá tím, jak je jeho auto obří uvnitř. Honda dokonce tvrdí největší. Nebudu vás tu trápit hromadou čísel. Pokud vás to zajímá, můžete si pustit Autosalon. Nicméně nový Jazz s vnitřním prostorem opravdu čaruje. Před nějakými pěti lety jsem vlastnil BMW řady 5 (generaci E61) a na zadních sedadlech jsem před koleny tolik místa neměl, vážně. Zadní lavice navíc při sklopení lehce posune sedák kupředu a vznikne tak dokonale rovná plocha, která umožní převážet opravdu rozměrné náklady. Ale mojí nejoblíbenější “fíčurou“ je možnost sklopit opěrku předního sedadla, které se spojí se zadní lavicí, a vytvořit tak v podstatě lehátko, dokonalé! Kde jsi BMW řady 7 se svojí trapnou podnožkou? Ha?!

Dost bylo povídání, startujeme. Jízdně je na tom Jazz nečekaně dobře. Podvozek je malinko tužší, ale duši z vás nevyklepe ani na českých silnicích. Naopak vás skvěle podrží, pokud se budete chtít svézt svižněji. Má až překvapivě hodně gripu, před zatáčku se malinko zhoupne, zaklekne a zvolené stopy se drží jak klíště. Nedotáčivost prakticky nezná, což pro mě bylo u tohoto typu karoserie největší překvapení, pokud to náhodou s nájezdem do zatáčky přestřelíte, stačí lehce ubrat plyn a auto krásně utáhne stopu. Při troše snahy umí i do zatáčky pohazovat zadečkem. Během testovacího týdne jsem se Jazzem vydal na klikaté silničky okolo hradu Křivoklátu a překvapilo mě, jak srdnatě polyká zatáčky. Auto se s radostí vrhalo z jedné vlásenky do druhé a já si uvědomil, že se skvěle bavím. Jak snadné je zapomenout, že sedím v malém MPV. Výbornému podvozku sekunduje stejně dobré řízení. Má strmý převod a je velice přesné. Je opravdu jednoduché nasměrovat auto přesně tam, kam chcete. V celé kategorii MPV mě nenapadá auto které by bylo tak hravé, vlastně celkově mě takových aut moc nenapadá. Za naladění podvozku nezbývá než před inženýry z Hondy smeknout.

jazz4

K čemu by byl dobrý podvozek bez odpovídající pohonné jednotky. Honda jde proti proudu a do boje s přeplňovanými tříválci jde s atmosféricky plněným čtyřválcem o objemu jeden a půl litru, který je v našem případě spřažen se šesti stupňovou manuální převodovkou. Pokud o Jazzu přemýšlíte obloukem se vyhněte převodovce CVT. Manuální skříň je totiž opravdu skvělá. Má krátké dráhy a pohybuje se v kulise se strojovou přesností. Zvolením automatu se připravíte o velký kus zábavy. Hlavice je jednoduchá, kulatá a skvěle padne do ruky. Nechápu, proč výrobci neustále experimentují s tvary a velikostí, to nejlepší už je vymyšlené. Motor s objemem pet lahve disponuje výkonem 96Kw a 155n.m. Na atmosférický motor jsou to velice slušná čísla a jak je u Hondy zvykem, všechno je nahoře. Ne, že by si ho nemohl pořídit řidič pohodář. Chuť do života má už lehce nad dva tisíce otáček, ale to nejlepší přichází dál, mnohem dál. Po překročení čtyř tisíc otáček zhrubne zvuk, přiostří se reakce na plynový pedál a Jazz uhání jako o život. Celé to graduje až do 7.000 otáček za minutu, kde vás v rozletu zarazí omezovač.

Stačí krátký pohyb zápěstím, přeřadit na vyšší stupeň a celé divadlo začíná na novo. Vše se děje za doprovodu opravdu příjemně ostrého sportovního zvuku motoru, který miluje otáčky a je zábava z něj dolovat maximum. Pohonná jednotka má spoustu temperamentu a s lehkým autem si doslova pohrává. Pro řidiče zvyklé na přeplňované jednotky, které fungují v podstatě on/off, může být tento motor trochu šok. Výkon si musíte zasloužit, musíte se naučit s motorem pracovat, naučit se správně řadit ale odměnou za to vám bude skvělý zážitek z řízení a okamžité reakce na plynový pedál. Jde o soužití člověka a stroje, pochopení funkce a neustálého posouvání svých schopností. Charakter zní v automobilovém světě jako klišé, ale je to právě to, co přeplňovaným jednotkám chybí.

jazz6

Motor 1.5 i-VTEC dává vzpomenout na staré časy a ukazuje, že Honda stále patří mezi motorkářskou elitu. Skoro škoda dát ho do MPV. Jestli tohle čte někdo z Hondy (a já vím, že určitě ano!) mám pro vás recept na nesmrtelnost. Uberte pár dveří, střechu trochu přibližte zemi a přejmenujte na CRX. Ještě nebyla řeč o spotřebě. Já se pohyboval na hranici sedmi litrů, ale jízdu jsem opravdu užíval. Při tomto stylu je to na 130 koní slušná hodnota a věřím, že při šetrnějším zacházení se dá srazit někam k šesti litrům.

Sergio Leone pro svůj mistrovský western zvolil tři hlavní hrdiny. Honda si řekla, že stačí jeden. Ani po týdnu nemohu říct, že je nový Jazz vyloženě hezké auto, ale ukrývá v sobě jak klidného beránka, tak hot hatchi načichlé darebácké geny. Honda navíc jako jediná automobilka myslela na řidičky a řidiče, kteří chtějí rodinné auto, ale nezanevřeli na zábavu za volantem. U konkurence nic podobného nenajdete. Časem mu odpustíte i svéhlavý palubní systém a trochu přecitlivělé bezpečnostní chůvičky. Jazz je o něčem jiném. Věřte, že tohle MPV budete chtít řídit a bude vás to bavit.

Plusy

  • Prostornost, variabilita, praktičnost
  • Vynikající jízdní vlastnosti
  • Výkonný a sportovně se projevující motor
  • Předpoklad spolehlivosti
  • Bohatá výbava v ceně
  • Bezpříkladně nízká nakládací hrana zavazadelníku
  • Účinné brzdy

Minusy

  • Vysoká cena
  • Pomalý a zastaralý infoteinment
  • Přecitlivělé bezpečnostní asistenty

 

.

« »