Autojournal.cz

TEST Hyundai Santa Fe – Tvrdý elegán

4. 12. 2013 • Hyundai, Novinky, Testy •

Z aktuální modelové nabídky korejské značky má všechna nej. Je nejvýkonnější, největší, nejvybavenější a je prezentován také jako nejexkluzivnější a nejprémiovější. Bohužel má na své straně také méně lichotivé přízvisko nejdražší. Hyundai Santa Fe zahodil ve svojí třetí generaci plášť otloukánka a pracanta, vhodného tak maximálně pro lesníky. Tady je zcela nové SUV, které má našlápnuto na pozice, dosud patřící jen velkým německým jménům.

Nové Santa Fe již nezapadá tam co kdysi. Na jeho mřížce chladiče, která se v současnosti proměnila spíše na obří mříž, spočívá mnoho chromu a boční silueta, ač je takřka shodná s modelem iX35, končí na délce 4690 mm. To už je solidní SUV-délka a jak jsem zmínil, také největší osobák z nabídky Hyundai. Svojí prémiovost se snaží troubit do všech stran už na exteriéru. Na zrcátkách nalezneme LED blinkry, vzadu potom samozřejmě LED světla a vepředu Bi-Xenony. Společným jmenovatelem spousty lišt a doplňků se stává chrom, ovšem vždy jen tak, aby nenarušoval celkový dojem a nestal se kýčem. Ve výsledku vypadá Santa Fe až obdivuhodně dobře a být jeho šedá kola ještě o palec větší, byl by dojem opravdu exkluzivní.

Je příjemné vědět, že si Hyundai uvědomuje, kdo jsou jeho zákazníci a že zákazník Hyundai, i když se jedná o vlajkovou loď, má priority o kus jinde než například u Audi nebo BMW. Proto dostalo Santa Fe, ačkoliv nedosahuje rozměrů Q7 nebo X5, použitelně velký kufr o objemu 585 litrů. Samozřejmostí jsou sklápěcí sedáky tvořící rovnou podlahu a tím i ložnou plochu, dostatečnou pro vyspání dvou lidí bez nadbytečného tulení.

Snaha o velký kufr v rámci třídy se musela chtě nechtě projevit na dispozicích pro zadní pasažéry. Naštěstí situace není zdaleka tak zlá, jak bych očekával. Svých 185 cm jsem vměstnal na zadní lavici až obdivuhodně snadno a s přihlédnutím na fakt, že je zadním pasažérům k dispozici vyhřívání sedadel, nebude vzadu nikdo strádat.

Vepředu je ale situace přecejenom o fous lepší. Palubní deska, stejně jako u všech osobních vozů Hyundai nové generace, zachovává si v prostřední oblasti dokonalou symetrii, jejímž středem je velká dotyková obrazovka navigace. Ačkoliv nejsem příznivcem dotykových ovládání v autech všeobecně, infotaiment v Santa Fe rozhodně není špatný. Ovládací tlačítka jsou všude dostatečně velká a reakční doba na ně neevokuje dobu několik let zpátky.

Mimořádně zdařilé je i celkové provedení interiéru. Takřka všude tam kde bych to očekával, jsem nacházel měkčené plasty a mimořádně dobře na mě působil enormně tlustý věnec volantu, pošitý velmi příjemnou měkkou kůží a vybavený výhřevem. Jediná škoda, že si věnec nejde přitáhnou blíže k sobě a prodloužit tak vzdálenost mezi ním a pedály. Takto jsem si bohužel nebyl schopen naštelovat posaz přesně podle mého gusta, nicméně dá se s tím pracovat. Sedačky ve světlé perforované kůži nejsou nijak silnou stránkou. Neurazí, ale ani nenadchnou a ocenil bych především o něco víc ergonomie, než nabízejí. Placaté sedáky jsou sice nastavitelné v dostatečném rozsahu, ale postrádají byť jen náznak obejmutí těla.

V úvodu jsem neopomněl zmínit, že aktuálně je Santa Fe z nabídky Hyundai vozem nejen největším, ale také nejsilnějším. Bude tomu tak dokud se v katalogu neobjeví nová generace Genesis Coupe se šestiválcovým benzínovým motorem. Do té doby Santa Fe stále povede s výkonem velmi pěkných 197 koní. Oněch 145 Kw a co možná podstatněji, 436 Nm točivého momentu, pochází z dieselového přeplňovaného čtyřválce 2.2 CRDi. Výkon motoru jde perfektně ruku v ruce s prací šestistupňového automatu. Jeho klasický měničový princip sice není dovedený k dokonalosti tak, jako to umí jiné značky, ale i tady funguje převodovka nadprůměrně. Široký rozsah hydrodynamického měniče se hodí po městě, kdy převodovka nezištně míchá otáčkami, naopak mimo město přijde vhod možnost uzamčení převodu. Skříň nenabízí žádný sportovní mód a místo toho je zde možnost manuálního řazení. Co si však Santa Fe o vašem rozumbradování myslí, to se dozvíte hned záhy. Řazení pákou je obráceně (podřazuje se dolů) a převodovka si navíc nenechá do řazení kecat víc, než je to nutné. Přišlápnete-li plný plyn, podřadí stejně jako v automatickém režimu a stejně je to i s řazením nahoru při větší akceleraci.

Se snahou o sportovní jízdu se dostávám i k největší slabině Santa Fe a tou je podvozek. SUV od Hyundai je po městě skutečně až zbytečně tvrdé. Podvozek by zasloužil o hodně obměkčit, protože takhle se spíš než plavná jízda v luxusním velkém voze, dostavuje nepříjemné poskakování po rozbitých asfaltkách. Alespoň že odhlučnění interiéru je na vynikající úrovni. Od kol proniká k posádce minimum ruchu a dobře je na tom i se zvukem motoru. Na volnoběh není o dieselovém agregátu takřka slyšet a při silnější akceleraci umí do kabiny zaznít pěkně a přitom decentně.

Nicméně zpět k podvozku. Uskákaný průjezd městem vzbudí dojem, že alespoň mimo něj by mohl být tvrdý podvozek užitečný. Bohužel chyba lávky. Hmotnost celého vozu dělá nezanedbatelné dvě tuny a tím se jeho držení stopy značně ztěžuje. Karosérie se při ostřejších průjezdech zatáčkami naklání a ničemu nepřidá ani gumové řízení. Síla posilovače je sice nastavitelná tlačítkem na volantu, ale nic to nemění na tom, že zde velmi chybí zpětná vazba. Samozřejmě. U SUV by nikdo citlivé řízení nečekal, ba naopak, by ho nikdo ani nechtěl, ale charakter řízení by měl držet pospolu s charakterem podvozku, což se v tomto případě neděje. Jediná situace kdy přijde tvrdý podvozek skutečně vhod je jízda na dálnici. Santa Fe s hravou lehkostí zvládne i rychlejší přesuny, při kterých se díky podvozku chová nadmíru sebejistě a díky výkonu mu většinou zbývá ještě dost výkonu k dalšímu zrychlování.

Ačkoliv je Santa Fe koncipováno spíše jako luxusní vůz, bude vždy oblíbeným tématem spotřeba. Po městě je sice třeba počítat s hodnotou nezřídka přesahující deset litrů, ale sotva mine chromovaný čumák ceduli konec obce, spotřeba padá výrazně dolů. Delší trasu z Prahy do Českých Budějovic, která by se vzhledem k jízdnímu profilu dala považovat snad i za ekonomickou, absolvuje Santa Fe s přehledem do osmi litrů na sto, což vzhledem k automatu, dvou tunám váhy a výkonu motoru hodnotím jako slušný výkon.

Hyundai dotahuje svou německou konkurenci mílovými kroky a už teď má vedení nejedné zavedené značky nelehké spaní. Santa Fe již není ten Hyundai co býval. Dospěl, vyrostl, zesílil a je třeba začít ho brát nadmíru vážně. SUV disponuje silným motorem, příjemnou převodovkou a bohužel až zbytečně tvrdým podvozkem, který mimo dálnici spíše rozporuje se zbytkem vozu. Tak či tak se jedná o nadprůměrný vůz s nadprůměrnou výbavou a výborným provedením. Velký otazník mi visí nad cenou. Testovaná konfigurace ve vyšší výbavě s automatem a příplatkem za metalízu, vyjde zákazníka na 1 103 890,-. To je poměrně hodně peněz za značku, která se u všech ostatních modelů snaží stlačit cenu co nejníž, ale na druhou stranu poměrně rozumná cena za dospělé SUV.

Plusy:

• výkonný motor
• solidní převodovka
• provedení interiéru
• prostornost
• variabilita

Mínusy:

• tvrdý podvozek
• spotřeba po městě
• ploché přední sedačky

« Nový Hyundai Genesis pohledem několika videí Nový SAAB 9-3 oficiálně odhalen, prodej začne příští týden »