Test Renault Captur E-Tech: Dobrý kámoš se nemění
K Renaultu Captur mám zvláštní vztah. Bylo to před lety moje první auto, se kterým jsem absolvoval svůj první novinářský týden, a to rovnou výletem do krásného Slovinska. Už tehdy mi byl skvělým parťákem, a jak jsem se mohl přesvědčit v tomto novém testu, z jeho kvalit mu nezmizelo vlastně nic.
Už původní Captur na mě působil sympaticky a pokud bych si chtěl pořídit nějaký crossover, byl by rozhodně horkým favoritem. Aktuální modernizace se za mě povedla skvěle, a malý Francouz je teď ještě o něco stylovější. Jeho nová tvář již jasně zapadá do rodiny Renault. Lze tak snadno rozpoznat jeho příbuznost k Symbiozu, Scenicu i dalším modelům Renaultu. Jedná se o designovou uniformu, kterou v hojné míře používají i jiné značky. Capturu prospěla hlavně nová přední světla s dravějším designem, výrazné denní svícení v nárazníku napodobující polovinu znaku Renault a ke změnám v oblasti čumáku došlo i u blatníků a kapoty. Zadek zůstal víceméně stejný, jen zadní světla jsou nyní čirá, což působí mladistvěji.
Určitých změn se dočkal už i tak povedený interiér. V nejlepší verzi Esprit Apline je pak doslova našlapaný výbavou už v základu, a dostal tak například nový panel přístrojů o velikosti 10″. Jeho grafika je hodně jednoduchá a nepůsobí přeplácaně. Středu palubky dominuje vertikální displej infotainmentu s úhlopříčkou 10,4″. Osobně mám vertikální displeje raději než ty naležato. Hlavně u navigace mám tak mnohem lepší přehled o trase přede mnou.
Captur navíc sází na operační systém Android Automotive 12, což je podle mého názoru skvělá volba. Prostředí je tak velmi dobře známé, navigace běží na Google mapách a přes obchod Play si můžete stáhnou třeba Spotify nebo Waze, pokud se vám po těchto appkách zasteskne. Renault nejde metodou pokus omyl, ale sází na operační systém prověřený miliardami lidí na celém světě. Celý systém je svižný, neseká se, má skvělou grafiku a navíc se pohodlně a intuitivně ovládá.
Ovládání tepelného komfortu si našlo místo jak ve spodní části displeje, tak na tlačítkách pod ním. Tlačítka vypadají skvěle a dobře se ovládají, ale ovládání z displeje bych úplně vyhodil. Nejen že se na jednotlivá políčka za jízdy prstem hůř trefuje, ale třeba vyhřívání volantu mě rozčilovalo tím, že se aktivovalo po ranním zmrzlém rozjezdu třeba až na čtvrtý dotyk. Středový panel mě pak na Capturu potěšil jako vždy. Má elegantní volič převodovky, na který se dá pohodlně odložit ruka, velkou odkládací plochu se dvěma USB-C na nabíjení, a díky svému levitujícímu řešení je k dispozici ještě spodní patro s dalším úložným prostorem. Nechybí samozřejmě ani držáky na nápoje a malá vanička na odložení přístupové karty, nebo úložný prostor pod loketkou a ve dveřích. Po praktické stránce Captur pro řidiče nabízí nadstandartní služby.
Výkonnější motorizace Capturu se dostala i do mého auta. Jedná se o E-Tech full hybrid 145, což je konkrétně atmosféricky plněný zážehový čtyřválec o objemu 1,6 litru o výkonu 69 kW a točivém momentu 149 Nm, trakční elektromotor s 36 kW a 205 Nm, startér-generátor s 15 kW a 50 Nm a multimódová samočinná převodovka se dvěma převody pro elektromotor a čtyřmi pro spalovák. Zní to až moc komplikovaně?
No, trochu vlastně je, a i fungování tohoto systému je tak trochu jiné, než na co je většina z nás zvyklá. U této převodovky mechanickou synchronizaci nahrazuje elektrická, vyrovnávající otáčky ozubených kol. Synchronizaci tedy místo spojky zajišťuje elektromotor. V praxi se pak systém chová tak, že se vždy rozjíždí na elektřinu. Pokud by snad docházela šťáva, nastartuje se spalovací šestnáctka, ale nepohání zatím kola, jen vyrábí elektřinu.
Zapojí se přímým pohonem kol až v pozdější fázi a využívá tak rychlostní stupně až od trojky po šestku. Na celém systému jeho unikátnost začnete při jízdě vnímat, až když jej pochopíte. Jinak si žije de facto svým životem a na jízdu je příjemným společníkem. Při rozjezdu mě pobavil dravý odpich elektriky. I potom Captur zrychluje poměrně obstojně. Předjíždění sice nebude vaší každodenní zábavou, ale lenoch to není a svižný být umí dostatečně. Ocení ho ale rozhodně klidnější řidiči jako příjemného každodenního parťáka, ať už do práce nebo na výlety.
Ve městě o rychlost tolik nejde, a tam vždy ocením hlavně pohodlí. Sem se Captur hodí perfektně. Umí masivně rekuperovat a i na horším povrchu mi připadal dostatečně komfortní. V kabině je příjemné ticho a o občas předoucím motoru, který zrovna vyráběl elektřinu jsem skoro nevěděl. Řízení bylo příjemně naposilované a neunavující. Na okreskách dokonce dokáže poskytnout i jistotu v držené stopě a dostalo se ke mě dokonce i trochu vjemů od řízení.
Tady už o hybridním ústrojí občas bylo vědět vytočeným spalovákem, který je potom už o dost hlučnější a než jsem si na to zvykl, nelahodilo to úplně technickému uchu, kdy motor běžící ve vysokých otáčkách úplně neodpovídá rychlosti jízdy. Zvládli jsme s Capturem samozřejmě i dálniční přesuny a kolem povoleného limitu je s ním jízda příjemně komfortní a sebejistá. Předjíždění už je pak samozřejmě horší, nad 130 km/h chybí výkon a na německé dálnici vás nekompromisně zastaví omezovač ve 170 km/h.
Captur mě rozhodně nezklamal. Svým jízdním projevem je sympatický a příjemně univerzální. Nijak výrazně nevyčnívá svými vlastnostmi a je hlavně o pohodě a odpočinku. Nenašel jsem na něm žádné věci, které by mě vyloženě štvaly. Vepředu má dostatek místa pro posádku, pohodlné sedačky, svými odkládacími schránkami je praktický a skvěle se řídí. Podvozek je pohodlný, přesný a unikátní hybridní ústrojí se spokojí s kombinovanou spotřebou málo přes 5 litrů. Koho zajímá segment menších crossoverů, tak s Capturem rozhodně chybu neudělá. Captura mám pořád rád a v nabídce Renaultu ho vždy rád vidím. Jen ať mu jeho prozatím úspěšná cesta ještě hodně dlouho vydrží.
Plusy
- praktický interiér
– spotřeba
– Android infotainment
Mínusy
- méně místa vzadu
« Test Honda Civic e:HEV: Nejlepší hybrid všech dob Spotřeba pohonných hmot loni v Česku meziročně vzrostla o 4,3 procenta »
