Test Toyota Corolla 1.5 M/T: Podpultovka
Testovat drahá auta a pak o nich psát je zábava. Člověk nahlédne za oponu světa, který je mu běžně zapovězen. Naprostá většina smrtelníků ale kupuje auta rozumem. Konce konců je to po bydlení druhá největší investice v životě. Je tedy dobré udělat rozhodnutí, které obstojí i v testu časem. A já vám dnes poradím auto, které je doslova výhra rozumu – z reklam se o něm ale nedozvíte. Jen abych vás na začátku naladil, tady máte několik údajů. Atmosférický motor, manuální převodovka, nemá start/stop sytém, má víceprvkovou zadní nápravu, délkou se vyrovná Octavii, cenou ale Fabii …. jo, a nejde o Číňana.
Vlastně přesný opak. Jde o Toyotu Corolla. Auto, které je synonymem pro kvalitu a spolehlivost. Hned na začátek mám ale jednu špatnou zprávu. V úvodu vyzdvižená „super nabídka“ se týká pouze sedanu – který má jistá omezení. Před domem ale ostudu určitě neudělá. Aerodynamická karoserie s ostrými rysy má rozhodně něco do sebe. Především, když je obléknete do nějakého slušivého barevného kabátku. Na testovaném autě snad jen trochu straší malá šestnáctipalcová kola, ale ty samozřejmě mít nemusíte. Já bych je tam ale nechal. Byť nelahodí oku, rozhodně prospívají komfortu jízdy. A u podobného dělníka denní služby bych rozhodně dal přednost tomu, jak jezdí, předním než jak u toho vypadá.
Karoserie sedan samozřejmě má svoje výhody – stále je to podle mne nejhezčí tvar auta, což je individuální. Faktem ale je větší tuhost karoserie a lepší odhlučnění. Hlavní nevýhodou je malý vstup do kufru. Ten má sice solidní objem kolem 450 litrů, objemné předměty do něj ale nedostanete.
Pod kapotou podpultové Corolly se nachází atmosférická patnáctistovka. Jestli se ptáte, kde vzala Toyota takový motor, není to žádná věda. Ze svého hybridního dvoulitru uřízla jeden válec – a samozřejmě i celou hybridní soustavu. Jde tedy o tříválec. Každý hrnek má ale půllitr, takže bych ho za down-sizing asi úplně neoznačil. Z pohledu čísel se bavíme o výkonu 92 kW a 153 Nm. Nic, co by vám zrychlilo tep, ale při váze 1270 kilo ani nejde o brzdu provozu. Motor má sice hrubší chod a ve vyšších otáčkách o sobě umí dát vědět, ale rozhodně nejde o takovou vrtačku, jako u menších jednotek s lichým počtem válců. Při běžném ježdění ho navíc moc vnímat nebudete. Co se motoru upřít rozhodně nedá, je chuť do života.
Vytočit se nechá až za hranici sedmi tisíc otáček, k červenému poli navíc pospíchá s pořádným elánem a hezky graduje. Kvůli skromnému výkonu si o vyšší otáčky vyloženě říká. Vaším nejlepším přítelem se tak stane šestistupňový manuál, který budete mít v ruce v jednom kuse. Udržování motoru v ideálních otáčkách je jeden důvod, ten druhý jsou extrémně krátké převody. Při dálničním limitu motor točí 3.600 otáček.
Převodovka samotná je ale bez přehánění skvělá. Jak kdyby se sem dostala přímo ze sportovní GR86. Má krátké, přesně vymezené dráhy a krásně mechanický chod. Už jsem řídil spoustu sportovních vozů, co by za takovou převodovku daly dva válce. Rychlost si tu tak docela odpracujete, ale je to vlastně takový příjemný závan starých dobrých časů, kdy auto řidiče skutečně potřebovalo. A vzhledem k zábavnému charakteru motoru a vynikající převodovce to ani nevadí, spíš naopak.
Nevýhodou patnáctistovky je fakt, že zmizela kombinace přímého a nepřímého vstřiku z dvoulitru, a zůstal zde jen ten přímý. Pro drncání po městě to tak nebude nejvhodnější parťák. Rozhodně ale udělá radost spotřebou. Za celý týden jsem nepřekročil sedm litrů. Při klidné jízdě jsem se dostal i na hodnoty začínající čtyřkou.
Interiér je pak sázka na jistotu. Žádné experimenty. Přirozená pozice za volantem, komfortní sedačky, slušně zvolené materiály a poctivé zpracování. V mém případě se v kapličce přístrojů ukrývaly klasické analogové budíky – s čímž nemám sebemenší problém – za příplatek ale můžete mít i digitální. Potěší taky jednoduchá ergonomie podpořená dostatkem tlačítek a infotainment podporující bezdrátové CarPlay (auto na fotkách jej má jen přes kabel, ale aktuálně objednané kusy mají již omlazenou verzi systému).
Ani výbava neurazí. Dvouzónová klimatizace, adaptivní tempomat, dešťový senzor, automatická světla. Chybí mi tu už jen vyhřívaná sedadla, ale i za ta se dá připlatit. Vzadu to pak není nic pro dlouhány. Před nohama je místa dostatek, ale nad hlavou budete mít pravděpodobně problém, pokud měříte nad 180 centimetrů. Nepotěší ani absence jakékoliv možnosti k nabíjení.
Tato verze Corolly byla původně určena primárně pro východní trhy, a byť se tomu ani nechce věřit, jejich silnice jsou ještě horší než naše. Tomu se podřídilo i ladění podvozku, a našinec z toho může jen těžit. Základní Corolla totiž poskytuje vynikající úroveň komfortu. Dokonce takovou, že ji žádný crossover ani SUV v dané cenové kategorii nedokáže sekundovat. Ona se při požírá výmolů chová tak ležérně, že se po pár dnech přestane snažit vyhýbat dírám, protože autu jsou zcela jedno. Absolutní klid, kultivovanost a pohodlí. Jízda je tak hotový relax. Ocenil bych jen lepší odhlučnění podběhů. Na hrubším asfaltu to uvnitř auta duní, a za deště je slyšet, jak se o ně rozbíjí vodní tříšť. Ale pořád se bavíme o autě v ceně Dacie Jogger, takže nějaký kompromis tu musí být.
V poddajném podvozku se ale naštěstí ukrývá i přemíra jistoty, takže se nemusíte bát, že se s vámi v zatáčce převrátí. Jakmile jí začnete tlačit na hranici limitu, překvapivě ochotně následuje každý váš povel. Řízení je přesné, podvozek se nenechá rozhodit ani nerovnostmi v zatáčce, a auto překvapuje stáčivostí. I přesto, že během testu bylo téměř 20 stupňů, a kola byla obuta do zimních pneumatik o šířce 205 mm, neměl jsem sebemenší problém dostat ji vždycky přesně tam, kam jsem chtěl. Po nedotáčivosti dlouho ani stopy, když už se objevila, stačilo mírně ulevit na plynu, a setrvačnost dlouhého zadního převisu mě hezky vrátila do požadovaného směru. Corolla je přitom neustále perfektně nezáludná a ovladatelná. Z části za to může i fakt, že i tato „očesaná“ verze má vzadu víceprvkovou nápravu. Rázy se tak nepřenáší z jedné strany auta na druhou, a ono je tak stabilní. Velice milé překvapení.
Teď ale pojďme konečně k tomu hlavnímu – necháme mluvit peníze. Základní cena Corolly 1.5 je 517,900 s DPH, navíc ještě můžete získat bonus za výkup starého vozu, a pořídit ji tak pod půl milionu. Jak by řekl klasik „To ale ještě není vše“ … auta jsou dokonce skladem. Nikdo na vás tedy nevybafne s čekací dobou v řádu desítek měsíců. Při současném stavu automobilového trhu je tohle dle mého vynikající nabídka. Z reklam se o ni ale nedozvíte, a musíte se hezky postaru vydat do autosalonu. Určitě to nebude auto pro každého. Někdo potřebuje kombi, někdo jezdí po městě a nechce přímo-vstřik, ale pro obyčejné ježdění je tohle neobyčejně dobré auto.
Toyota Corolla 1.5 je podpultovka, o které většina lidí nemá tušení. A byť není pro každého, řeší dva zásadní problémy dnešního trhu najednou – nedostupnost nových aut, a jejich cenu.
Plusy
– Cena
– Výbava
– Jízdní vlastnosti
– Spotřeba
Mínusy
– Přímé vstřikování
– Combi by se u nás líbilo
« Tesla doplácí na snížení cen svých vozů: Zisk klesl o 24 procent Tesla vyhrála první soud, v němž figuroval její autopilot »
