TEST Toyota Hilux Invincible - Nezničitelný!

TEST Toyota Hilux Invincible – Nezničitelný!

Autor: Ondřej Daňa,

5. 12. 2016 • Novinky, Testy, Toyota •

motor: 85%

převodovka: 85%

podvozek: 90%

Zpracování: 85%

Praktičnost: 90%

Nový Hilux se sice přiblížil ke třídě SUV, ale jen co se komfortu a zpracování týče a to je dobře. V kombinaci s terénními schopnostmi, praktičností a pověstnou nezničitelností se z něj stalo ještě mnohem univerzálnější auto, ve kterém je nyní mnohem příjemnější trávit čas.

Verdikt:

Letošní rok byl ve znamení evoluce pick-upů, kdy většina výrobců představili modernizovaný, nebo i zcela úplně nový model tohoto segmentu. Nechyběla samozřejmě ani Toyota s úplně novou generací ikonického Hilux. Ta se v této kategorii řadí mezi ty nejtradičnější a s hrdou pověstí nezničitelného pracanta tahá svá břemena již od roku 1968. I nová generace zůstává svým kořenům věrná.

Ačkoliv je aktuální Hilux hlásí další přísun ke komfortnímu pojetí, jeho konstrukce je stále „pravověrná“. Pořád se tak jedná o karoserii namontovanou na ocelovém žebřinovém rámu, disponující vzadu tuhou nápravou na listových perech. Dané řešení je samozřejmě nejlepší co se nosnosti a praktické využitelnosti týče, ovšem oprávněně vyvolává obavy o jízdní komfort. Nenaložená záď pick-upu totiž umí s posádkou nehezky drncat nebo dokonce tancovat ze strany na stranu. U Hiluxu se drobné drncání zádi koná, ovšem poskakování ze strany na stranu už nikoliv, takže pick-up od Toyoty sice není ukázkově komfortní, ale na silnici působí velmi sebejistě a dobře se řídí.

Pod kapotou se stejně jako v případě mnoha dalších konkurentů nachází relativně velký čtyřválcový diesel. Tento konkrétní má objem 2.4 litru, výkon 150 koní a nadmíru solidní točivý moment 400 Nm. Jeho síla je na zadní, případně na všechna čtyři kola, přenášena skrze šestistupňový automat s hydrodynamickým měničem. Ten sice působí ležerně, ale zase řadí zcela plynule a hladce. Možná mi jen trochu vadilo, že se vůz dlouho drží v konstantních otáčkách při zrychlování ve vyšších rychlostech. Občas mi tak trochu projev připomínal variátorovou převodovku. Při pohybu městem však funguje výborně, to platí i pro terén kde těží z přítomnosti měniče.

Vraťme se ale nejprve k designu. Hilux promítá současný designový jazyk Toyoty a musím říct, že mu to opravdu sluší. Testovaný vůz byl navíc vyveden v krásném křiklavém modrém laku a doplněn o maximální výbavu Invincible. Nechyběly tak xenonové světlomety, nástavce prahů, rámy na korbě a nádstavba korby. Celkový vzhled je stále masivní, i když zmizela klasická zamračenost přídě. Hilux však stále budí respekt a otáčelo se za ním spoustu krků.

Revoluce je to však uvnitř. Interiéru už vůbec nepřipomíná užitkové auto, naopak se přiblížil ke třídě SUV. Jasně, stále je vyveden z tvrdých plastů, aby se dobře umýval a udržoval, ale celkový design je opravdu hezký a navozuje dojem dražšího auta. Interiéru dominuje velký display infoteinment systému ve stylu tabletu a velmi strohé ovládání klimatizace. Přístrojový štít má hezkou grafiku a vedle základních ukazatelů nabídne i palubní počítač. Jediným archaickým prvkem tak zůstává volič převodovky s klasickou “zubatou” kulisou.

Na palubní desce najdeme přepínač režimů pohonu, od zadokolky, přes čtyřkolku až po redukci a nechybí ani tlačítko závěrky zadního diferenciálu a režimu pro slézání kopců. Velmi vkusný je pak tříramenný kožený volant. Ve výbavě však nechyběly ani celokožené vyhřívané sedadla s elektrickým nastavením. V interiéru jsem se cítil příjemně a dokázal bych si tu představit opravdu dlouhou cestu napříč kontinentem.

Tomu navíc odpovídá i příkladné odhlučnění kabiny, kdy k vám nepronikají téměř žádné rušivé zvuky. O motoru člověk začne vědět až při opravdu vysokých dynamických nárocích. Na poměry pick-upů je to opravdu nadstandard a Hilux v tomto ohledu trumfne i některá obyčejná auta. Turbodiesel má také rozumnou spotřebu. Při dálničním tempu spaluje v průměru 10,4 l nafty, při devadesátce pak 8,3 l. Spotřeba za celý test činila 9,5 litrů na sto kilometrů. Dálniční cestování je tak velmi příjemné a pohodové, což ostatně platí i pro klasické okresky.

Tady mě překvapilo, jak ochotně Hilux zatáčí a umí udržet vysoké tempo. Spousta řidičů nedokáže této Toyotě ujet a jsou z nasupeného “čumáku” ve zpětném zrcátku pořádně nervózní až to nakonec vzdají a uhnou vám. Hilux je opravdu drsňák, který umí vyklidit silnici a sjednat si pořádek. Na klasické silnici mě tedy příjemně překvapil – jde s ním jet velmi rychle, má výborný grip a ještě je navíc pohodlný a neodskakuje do stran.

To pravé vám ale ukáže v terénu. Tady se zrodila jeho osobnost a získala si pověst nezničitelného tvrďáka, který se nezalekne nikoho a ničeho. V naší zemi pravděpodobně neexistuje přírodní terén, který by Hilux nezdolal, a tak se limitům nepřiblížíte ani na kousek. Veškeré nástrahy, dropy, brody, sjezdy, křížení a stoupání zvládá s naprostou jistotou a zdravou dávkou sebevědomí. Pokud už narazíte na nedostatek trakce na nezpevněném povrchu, stačí zamknout zadní diferenciál, zařadit redukci a jedete dál. V terénu rozhodně patří mezi ty nejschopnější a nejtrvanlivější.

Nový Hilux se sice přiblížil ke třídě SUV, ale jen co se komfortu a zpracování týče a to je dobře. V kombinaci s terénními schopnostmi, praktičností a pověstnou nezničitelností se z něj stalo ještě mnohem univerzálnější auto, ve kterém je nyní mnohem příjemnější trávit čas.