Evropa řadí zpátečku: život spalovacích motorů se protahuje o 15 let
Evropská unie ustupuje od původně velmi tvrdého termínu konce spalovacích motorů v roce 2035 a místo toho víc sází na to, že se k nulovým emisím dopravy dopracuje až kolem roku 2050. Reaguje tím na realitu v terénu: nestačí budovaná infrastruktura, rozdílná ekonomická situace jednotlivých států i tlak samotných automobilek, které varují před příliš prudkým zlomem.
Evropský vozový park si tak může na chvíli oddechnout. Místo ostrého řezu v roce 2035 se debata stáčí k tomu, jak nastavovat pravidla tak, aby se hlavní milník – de facto bezemisní doprava – posunul do horizontu poloviny století. Nejde přitom o úplné přepsání klimatických ambicí, ale spíš o přiznání, že cesta k plné elektrifikaci je složitější, než se původně zdálo.
„Ne krok zpět, ale sladění s realitou,“ říká šéf Mercedesu
Generální ředitel Mercedesu Ola Källenius v rozhovoru pro server The Verge upozorňuje, že nejde o kapitulaci před automobilkou minulosti. Podle něj se pouze upravuje způsob, jakým se ke klimatickým cílům půjde – tak, aby odpovídal možnostem evropských domácností.
I když bateriová auta zlevňují a jejich nabídka se rychle rozšiřuje, v řadě států zůstává vozový park velmi zastaralý. Mnoho lidí je odkázáno na levnější ojetiny se spalovacím motorem, protože na nové elektrické auto jednoduše finančně nedosáhnou. K tomu se přidává fakt, že v mnoha regionech prakticky neexistuje použitelná síť dobíjecích stanic – a tam, kde je infrastruktura slabá, je masový přechod na elektromobilitu spíš teoretickým cvičením než reálnou možností.
Nabíječky jako úzké hrdlo: Evropa potřebuje miliony nových bodů
Klíčovým bodem celé transformace je infrastruktura. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že pokud má Evropa zvládnout očekávaný nápor elektromobilů v příštích desetiletích, bude muset vybudovat miliony nových nabíjecích míst. Bez husté a spolehlivé sítě nabíječek se řidiči budou elektromobilům nadále vyhýbat – jednak kvůli obavám z dojezdu, jednak kvůli nepohodlí při plánování cest.
Právě proto Källenius mluví o „praktičtějším přístupu“. Hlavním cílem zůstává klimaticky neutrální Evropská unie kolem roku 2050, nemění se tedy destinace, ale trasa, kterou se k ní má dojít. Místo prudkého zlomu má přijít pozvolnější posun, který bere ohled na to, jak rychle je schopná reagovat veřejná infrastruktura i peněženky občanů.
Úleva pro řidiče i automobilky závislé na spalovacích motorech
Pro miliony Evropanů, kteří si elektromobil stále nemohou dovolit, jde o vítané uvolnění. Stejně tak si oddechne celá řada výrobců, jejichž byznys je zatím postaven hlavně na benzinových a naftových motorech. Nový kurs jim dává prostor postupně přeorientovat vývoj na elektrický pohon, investovat do nových platforem a technologií a přitom nepřijít o zákazníky, kteří dnes spalovací auta stále potřebují.
Spalovací motory tak z evropských silnic nezmizí ze dne na den – jejich podíl by se měl v průběhu příštích dekád pozvolna zmenšovat, až se kolem roku 2050 počítá s tím, že v showroomu zůstanou v zásadě jen bezemisní vozy. Cílem je, aby tento proces byl přirozený a postupný, nikoli vynucený jedním datem v kalendáři.
Průmysl na rozcestí: mezi ekologií, ziskem a pracovními místy
Automobilky stojí mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně je stále silnější tlak na snižování emisí CO₂ a přísnější regulace – nejen ze strany Bruselu, ale i národních vlád. Na druhé straně se musí udržet v zisku, plnit očekávání akcionářů a zároveň nabízet produkty, které si zákazníci opravdu koupí.
Posunutí a změkčení horizontu roku 2035 jim poskytuje čas na rozpracování přechodných řešení, třeba plug-in hybridů. Ty mohou v mezidobí sloužit jako most – spojují možnost lokálně bezemisní jízdy ve městě s delším dojezdem na klasické palivo, což řeší obavy z nedostatečné infrastruktury.
Proč nebylo možné trvat na roku 2035
Ukázalo se, že při současném tempu změn je naplnění původní představy pro rok 2035 velmi těžko dosažitelné. Zrychlit transformaci nelze lusknutím prstu – závisí na veřejných investicích, rozpočtech jednotlivých států i na tom, jak rychle jsou domácnosti ochotné a schopné svá auta obměňovat.
Do úvah vstoupily i sociální a ekonomické dopady. Příliš rychlý odklon od spalovacích motorů by mohl zasáhnout stovky tisíc pracovních míst v automobilovém průmyslu a otřást regiony, jejichž ekonomika stojí na výrobě tradičních motorů a souvisejících komponent. Politická reprezentace proto raději zvolila kompromis: netlačit trh do skoku, který by pro část společnosti mohl být neúnosný.
Pozvolnější tempo, stejný cíl
Rozhodnutí Bruselu zmírnit časový tlak na vyřazení benzinových a naftových aut tak není rezignací na klimatické cíle, ale spíše přiznáním, že transformace musí být proveditelná v praxi – ekonomicky, technologicky i sociálně.
Cíl kolem roku 2050 zůstává ambiciózní a bude vyžadovat obrovské investice i změnu chování spotřebitelů. Zvolený pozvolnější scénář ale může zajistit, že přechod k bezemisní mobilitě bude udržitelnější, spravedlivější a lépe stravitelný jak pro řidiče, tak pro průmysl a regiony, které jsou na výrobě aut a motorů existenčně závislé.
.« EU nás chce zavřít do elektrokrabiček. Říká tomu zelená budoucnost Nebezpečné světlo: proč nás moderní LED světlomety čím dál víc oslepují »
