Z tohoto ojetého SUV redaktorka zůstala v úžasu. Tucson má vše, co Češi chtějí. Silnou naftu, 4×4, dostupnou cenu a velký kufr
Na trhu ojetin se občas objeví auto, od kterého člověk vlastně nic zvláštního nečeká, a o to víc ho nakonec překvapí. Přesně tak na mě zapůsobil Hyundai Tucson. Tohle kompaktní SUV z Nošovic mě zaujalo už na první pohled a během soužití rychle ukázalo, že ani po letech neztratilo nic ze svého šarmu. V modré barvě působí pořád sebevědomě, trochu drze a rozhodně ne jako tuctová volba pro ty, kdo chtějí jen přesun z bodu A do bodu B. Navíc nejde jen o vzhled, Tucson umí zaujmout i za volantem, a to nejen na silnici, ale také mimo ni.
Přiznám se, že jsem ke značce Hyundai dlouho neměla žádný zvláštní vztah. Spíš naopak. Jenže některá auta člověku dokážou přehodit výhybku v hlavě a právě Tucson je jedním z nich. Jako ojetina působí mnohem dospěleji, než bych dřív čekala. Nepůsobí lacině, nehraje si na něco, čím není, a hlavně je znát, že jeho tvůrci trefili správný poměr mezi atraktivním designem, praktičností a použitelnými jízdními vlastnostmi. I po letech na silnici nevypadá zastarale a stále má co nabídnout.
Design, který nestárne tak rychle
Na Tucsonu mě nejvíc baví, jak dobře je tenhle vůz proporčně zvládnutý. Z profilu vypadá velmi vyváženě a sebejistě, aniž by působil přehnaně robustně. Devatenáctipalcová litá kola mu sluší i dnes a pomáhají vytvářet dojem auta, které má styl. Pěkně vyřešená je také zadní část boční prosklené plochy, která se směrem ke střešnímu spoileru elegantně zužuje. Celek tak nepůsobí těžkopádně, ale naopak docela dynamicky.
Velkým plusem je i panoramatická střecha. Ani u ojetého auta nepůsobí jako zbytečná položka v ceníku, ale jako prvek, který posádce opravdu zpříjemňuje cestování. Není to jen symbolické prosklení, ale poctivá plocha, která interiér hezky prosvětluje. V zimě tak můžete sedět v teple kabiny a přitom mít nad sebou výhled na noční oblohu, což má pořád svoje kouzlo.
Praktickou drobností je i bezdotykové otevírání kufru. Pokud má člověk klíč u sebe a chvíli postojí za autem, páté dveře se otevřou samy. U nového auta to možná vypadá jako efektní hračka, ale u ojetiny člověk podobné vychytávky ocení ještě víc, protože v běžném provozu opravdu dávají smysl. Třeba při příchodu s nákupem jsou přesně tím detailem, který potěší.
Když se na Tucson dívám jako na vůz z druhé ruky, pořád se mi těžko hledají zásadní výtky k jeho vnějšímu vzhledu. Auto zestárlo se ctí a nepůsobí dojmem, že by designově patřilo do nějaké dávno uzavřené kapitoly.
Kabina sází na jednoduchost a funkčnost
Uvnitř Tucson nepřináší žádnou designovou revoluci. Na první pohled je jasné, že hlavní roli tu nehraje extravagance, ale srozumitelnost a praktičnost. Interiér je hodně konzervativní a barevně spíš střídmý. Převládá černá a šedá, takže kdo hledá výraznou atmosféru nebo odvážné tvary, ten ji tady nenajde. Na druhou stranu právě tohle bývá u ojetiny spíš výhoda. Kabina nestárne tak rychle, nepůsobí módně za každou cenu a ani po letech neuráží.
Příjemným prvkem výbavy jsou vyhřívaná sedadla a vyhřívaný volant. V chladném počasí člověk podobné věci nepovažuje za luxus, ale za něco, co mu zlepší den. Elektricky ovládaná sedadla působí pohodlně a ve srovnání s ručním nastavováním je to zkrátka pohodlnější řešení. Osmipalcový Full HD displej zvládá všechno, co od podobného auta čekáte, tedy navigaci, obraz ze zadní kamery při parkování i přehrávání hudby z rádia nebo z USB. Jen grafické zpracování systému už je přece jen znát, že nepatří k nejmodernějším. U auta tohoto stáří to ale není nic překvapivého.
Z praktického hlediska Tucson rozhodně nezklame. Zavazadelník s objemem 488 litrů bohatě stačí na běžné rodinné použití. Pokud by se vůz obešel bez rezervního kola, dá se dostat až na 513 litrů, i když právě tohle je řešení, které nemusí každému dávat smysl. Vzadu je dostatek místa pro cestující ve všech směrech a potěší i možnost vyhřívání zadních sedadel nebo nastavení sklonu opěradel. Právě tohle jsou vlastnosti, které z Tucsonu dělají použitelnou ojetinu pro rodinný provoz.
Za volantem působí jistěji, než by člověk čekal
Před jízdou jsem čekala, že mě Tucson možná trochu potrápí velikostí nebo méně přesným ovládáním. Nic z toho se ale nekonalo. Auto nepůsobí za volantem těžkopádně a velmi rychle si na něj zvyknete. Ovládání je přirozené a řidič se necítí, že by seděl v nějakém neohrabaném kolosu. Jedinou připomínku bych měla snad jen k citlivějším brzdám, na které si je potřeba chvíli zvykat.
Šestistupňový manuál pracuje velmi dobře a k charakteru auta se hodí. Podvozek si poradí i s horším povrchem bez zbytečné nervozity a tlumení nerovností je celkově velmi slušné. Přestože pod kapotou pracuje diesel, není projev motoru nijak rušivý. Naopak. Odhlučnění se povedlo a v kabině není nepříjemný rachot, který by kazil dojem z cestování.
V terénu dává smysl víc, než napovídá kategorie
Tucson mě nejvíc bavil ve chvíli, kdy asfalt skončil. Právě tam ukazuje, že nejde jen o městské SUV se zvýšeným posezem a pohonem všech kol do počtu. Čtyřkolka funguje velmi dobře a auto si v lehčím terénu počíná sebejistě. Hrboly, bláto nebo louže nepředstavují problém, ale spíš lákají k tomu, aby si člověk jízdu opravdu užil.
Možnost uzamčení viskózní spojky do stálého pohonu obou náprav dává vozu další výhodu tam, kde už běžná crossoverová konkurence začíná ztrácet dech. Když se k tomu přidá slušná světlá výška, vychází z Tucsonu ojetina, která umí nabídnout víc než jen pocit bezpečí na zasněžené silnici. Pro někoho, kdo hledá SUV na chalupu, na hory nebo prostě na horší cesty, je tohle velmi příjemné zjištění.
Naftový dvoulitr má sílu i kultivovanost
V zatáčkách drží Tucson stopu překvapivě jistě. Na to, že jde o poměrně velké SUV, působí stabilně a neztrácí se ani při svižnějším tempu. Velkou zásluhu na tom má i nejsilnější naftový dvoulitr s výkonem 136 kW. Ve své třídě to rozhodně není málo a v běžném provozu je tahle motorizace znát prakticky okamžitě.
Motor potvrzuje, že větší objem má pořád svoje výhody. Reakce na plyn jsou velmi dobré, dynamika je přesvědčivá a zároveň nechybí kultivovaný projev. To je možná na celém pohonném ústrojí to nejlepší. Auto je příjemně tiché, bez rušivých vibrací a motor nepůsobí hrubě ani při vyšším zatížení. Tucson je s tímto dieselem pružný, ochotný a ve výsledku mnohem živější, než by člověk od ojetého rodinného SUV možná očekával.
Spotřeba dobrá i při svižném tempu
Dobře vychází i spotřeba. Při zhruba tisícikilometrovém nájezdu se průměr ustálil na 7,5 litru na sto kilometrů, a to nešlo zrovna o úsporné ploužení. Při klidnějším stylu jízdy by se dalo jezdit ještě úsporněji, což jen potvrzuje, že dvoulitrový diesel tu není jen o výkonu, ale také o rozumné provozní stránce.
Jako ojetina dává Tucson velmi dobrý smysl
Hyundai Tucson pro mě nakonec dopadl mnohem lépe, než jsem čekala. Jako ojeté auto nabízí přesně ten typ univerzálnosti, který spousta lidí hledá. Umí dobře fungovat jako rodinný parťák, nabídne dost prostoru, slušnou výbavu a pohodlné cestování. Zároveň ale neztrácí chuť bavit řidiče a nezalekne se ani výletu mimo asfalt.
Právě to z něj dělá velmi zajímavou volbu mezi ojetými SUV. Není bezchybný a interiér mohl být nápaditější, ale jako celek působí velmi vyváženě. Pokud někdo hledá použitý vůz, který zvládne každodenní provoz, rodinné povinnosti i trochu zábavy navíc, Tucson rozhodně stojí za pozornost. V mém případě překonal očekávání a bez větších pochybností bych ho zařadila mezi povedené ojetiny, které mají i po letech co nabídnout.
Kolik dnes stojí
Jestli po takovém Tucsonu pokukujete v českých bazarech, dobrá zpráva zní, že už dávno nejde o nedostupné SUV za půl milionu jen proto, že má hezká kola, panoramu a čtyřkolku. U starších kusů s vyšším nájezdem se ceny dnes reálně otevírají zhruba kolem 270 až 300 tisíc korun, a to hlavně u aut z let 2015 až 2017, která mají za sebou kolem 190 až 215 tisíc kilometrů. Na Sauto je například k vidění Tucson 2.0 CRDi 136 kW z roku 2015 za 269 999 Kč s nájezdem 214 684 km, jinde pak podobné kusy z let 2015 a 2016 za 280 000 Kč s nájezdem přes 197 až 204 tisíc km.
Jakmile ale začnete chtít auto, které už nepůsobí jako unavený pracant po dlouhých dálničních směnách, ale spíš jako zachovalý rodinný univerzál, jde cena nahoru poměrně rychle. Kusy s nájezdem kolem 100 až 145 tisíc kilometrů se dnes většinou pohybují přibližně mezi 340 a 430 tisíci korun. Konkrétně se objevují třeba nabídky na verze 2.0 CRDi 4×4 z roku 2015 za 340 000 Kč při 119 980 km, za 369 000 Kč při 144 838 km nebo za 399 000 Kč u ročníku 2017 se 105 032 km. Další inzeráty ukazují 2018 manuál za 425 000 Kč se 102 978 km.
A pak je tu třetí skupina, kterou si bazary samozřejmě nechávají rády zaplatit. To jsou mladší nebo lépe vybavené vozy, často s nižším nájezdem, automatem nebo ve vyšší specifikaci. Tady už se takový Tucson snadno posouvá na 450 až 500 tisíc korun, někdy i výš. TipCars například ukazuje Tucson 2.0 CRDi Style Plus za 480 000 Kč a ročník 2020 s touto motorizací za 449 900 Kč. Na Sauto se zase objevují dvoulitrové čtyřkolky z roku 2020 kolem 450 až 525 tisíc korun podle nájezdu a výbavy.
« Tohle francouzské SUV vypadá jako sen. Test DS N°4 Jules Verne SUV, které chtěl skoro každý, ale málokdo se odvážil. Alfa Romeo Tonale jako ojetina konečně dává finanční smysl »
