Tichá a zdánlivě dokonale plynulá jízda nemusí být pro každého příjemnější. Některé vlastnosti elektromobilů mohou u citlivějších cestujících zesilovat nevolnost, závratě i nutkání ke zvracení. Problémem může být rekuperace, okamžité zrychlení a také absence zvuků, podle kterých mozek běžně odhaduje pohyb auta.
Elektromobily bývají spojovány především s tichým provozem, rychlými reakcemi a plynulou jízdou. Právě vlastnosti, které automobilky prezentují jako výhodu, však mohou některým cestujícím způsobovat nepříjemné potíže. Člověku může být špatně už během krátké cesty, přestože v klasickém benzinovém nebo naftovém autě žádnou nevolnost nepociťuje.
Nejde přitom pouze o samotné zrychlení. Důležitou roli hraje způsob, jakým lidský mozek zpracovává pohyb. Pokud se informace přicházející z očí, vnitřního ucha a dalších smyslů navzájem neshodují, může se objevit kinetóza. Elektromobily mohou tento smyslový rozpor za určitých okolností ještě zesilovat.
Mozek očekává pohyb, který oči nevidí
Cestovní nevolnost vzniká ve chvíli, kdy jednotlivé části těla vysílají mozku rozdílné zprávy. Rovnovážné ústrojí ve vnitřním uchu registruje zatáčení, brzdění nebo zrychlování, zatímco oči mohou sledovat něco, co se zdánlivě vůbec nehýbe.
Mohlo by vás zajímat
Typickým příkladem je používání mobilního telefonu během jízdy. Cestující se dívá na displej, který zůstává vůči jeho tělu prakticky na stejném místě. Vnitřní ucho však současně vnímá každý pohyb automobilu. Mozek tak nedokáže obě informace správně spojit a výsledkem může být nevolnost.
Projevy se neomezují pouze na nepříjemný pocit v žaludku. Dostavit se může bledost, studený pot, ospalost, zvýšené slinění, závrať a v krajním případě také zvracení. U některých lidí přicházejí první příznaky překvapivě rychle.
Elektromobil neposkytuje obvyklé varování
V autě se spalovacím motorem má cestující k dispozici řadu nenápadných signálů, podle kterých může předvídat následující pohyb. Slyší zvyšující se otáčky motoru, vnímá jeho vibrace a zaznamená změnu převodového stupně. Tělo tak dostane určité upozornění ještě předtím, než vůz výrazně zrychlí nebo zpomalí.
Elektrický pohon se chová odlišně. Elektromotor dokáže zabrat prakticky okamžitě, ale jeho reakci nedoprovází výrazný hluk ani vibrace. Cestující proto nemusí poznat, že se automobil chystá prudce zrychlit. Podobná situace nastává také při zpomalování.
Auto může na první pohled působit klidněji, ale pohyby jeho karoserie mohou být pro lidské tělo hůře předvídatelné. Právě nedostatek těchto varovných signálů může podle odborníků přispívat ke vzniku cestovní nevolnosti.
Rekuperace může žaludek pořádně potrápit
Další důležitou roli hraje rekuperační brzdění. Po uvolnění akceleračního pedálu začne elektromobil často výrazně zpomalovat, aniž by řidič sešlápl brzdu. Energie, která by se jinak proměnila v teplo, se při tom částečně vrací zpět do akumulátoru.
Z hlediska spotřeby jde o výhodné řešení. Pro citlivého spolujezdce však může být opakované střídání zrychlování a zpomalování nepříjemné. Nejvýrazněji se tento problém projevuje ve městě, kde řidič neustále reaguje na semafory, křižovatky, chodce a okolní provoz.
Výzkum zaměřený na cestování v elektromobilech ukázal, že silnější nastavení rekuperace může zvyšovat intenzitu příznaků kinetózy. Neznamená to, že bude v elektrickém autě špatně každému. Lidé citliví na cestovní nevolnost však mohou prudší zpomalování vnímat podstatně hůře.
Za volantem je situace obvykle snesitelnější
Zajímavé je, že stejný automobil může řidič a jeho spolujezdec vnímat naprosto odlišně. Člověk za volantem bývá nevolností postižen méně často, protože sám rozhoduje o pohybu vozidla.
Řidič vidí blížící se zatáčku, pohybuje volantem a předem ví, kdy přidá, ubere nebo začne brzdit. Mozek se tak na změnu pohybu dokáže připravit. Cestující naproti tomu obvykle neví, co řidič v následujícím okamžiku udělá. Zrychlení nebo intenzivnější rekuperace jej proto mohou překvapit.
Také z tohoto důvodu může pomoci přesednutí na přední sedadlo. Cestující má lepší výhled na silnici, dokáže sledovat provoz a snadněji odhadne, kdy automobil zatočí nebo začne zpomalovat.
Krátká cesta do školy se změnila v každodenní problém
Jak nepříjemná může být nevolnost v elektromobilu, ukazuje zkušenost rodiny Phila Bellamyho. Každé ráno vozil svou dospívající dceru do školy. Cesta trvala přibližně deset minut, přesto jí během jízdy pravidelně začínalo být špatně. Zpočátku nebylo jasné, proč se problémy objevují. Otec řídil stejné auto, ale žádné potíže neměl. Jeho dcera navíc cestovní nevolností v jiných automobilech netrpěla.
Situace se postupně zhoršila natolik, že rodina podle britského deníku The Guardian přestala cestovat bez léků proti kinetóze. Bellamy nejprve změnil způsob řízení a snažil se jezdit co nejplynuleji. Později se rozhodl vyměnit také samotné vozidlo. Ukázalo se, že hlavním společným jmenovatelem problémů byl elektromobil.
Tato zkušenost samozřejmě neznamená, že elektrická auta automaticky způsobují nevolnost. Ukazuje však, že jejich specifické chování může být pro některé cestující náročnější než jízda v klasickém voze.
Nejcitlivější bývají děti
Náchylnost ke kinetóze není u všech lidí stejná. Zvlášť citlivé bývají děti. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí začíná pravděpodobnost cestovní nevolnosti růst po druhém roce života. Nejvyšší bývá přibližně mezi sedmým a dvanáctým rokem.
U menších dětí je navíc složitější problém včas rozpoznat. Nemusí umět přesně popsat, co cítí, a prvními příznaky mohou být neobvyklé ticho, únava, bledost nebo studený pot. Jakmile dítě začne upozorňovat na bolest žaludku nebo nevolnost, může už být pozdě na jednoduchou změnu stylu jízdy.
Pomůže slabší rekuperace a klidnější jízda
Majitelé elektromobilů mohou riziko nevolnosti alespoň částečně omezit. Pokud automobil umožňuje měnit intenzitu rekuperačního brzdění, vyplatí se vyzkoušet její slabší nastavení. Auto potom po uvolnění akceleračního pedálu nezpomaluje tak výrazně a jeho pohyb je pro cestujícího předvídatelnější.
Důležitý je rovněž styl řízení. Okamžitý výkon elektromotoru může svádět k prudkému zrychlování, které citlivému spolujezdci rozhodně nepomůže. Vhodnější je přidávat plyn postupně, včas sledovat provoz a omezit zbytečně výrazné změny rychlosti.
Řidič by měl pracovat s akceleračním pedálem jemně a snažit se udržovat co nejplynulejší tempo. Zvláštní pozornost si zaslouží městská jízda, při níž se zrychlování a zpomalování střídá nejčastěji.
Mobilní telefon je lepší odložit
Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí doporučuje lidem trpícím kinetózou sledovat silnici nebo vzdálený bod na horizontu. Mozek potom získává prostřednictvím zraku přesnější informaci o skutečném pohybu automobilu.
Naopak čtení, sledování videa nebo používání mobilního telefonu může potíže rychle zhoršit. Oči se soustředí na blízký a zdánlivě nehybný předmět, zatímco rovnovážné ústrojí dál vnímá pohyb vozu.
Pomoci může také přísun čerstvého vzduchu, nižší teplota v kabině a pravidelné přestávky. Pokud se objeví první příznaky, je lepší zastavit včas, vystoupit z auta a dopřát tělu několik minut klidu.
Automobilky hledají způsob, jak tělo připravit
Problémem se zabývají také výrobci automobilů a výzkumné týmy. Jednou z možností jsou zvukové nebo vibrační signály, které by cestujícího předem upozornily na očekávaný pohyb vozidla.
Pokud by například sedadlo nebo jiná část interiéru krátce zavibrovala před výraznějším zrychlením či zpomalením, mozek by získal čas na přípravu. Podobnou funkci mohou plnit také speciální zvuky, světelné prvky nebo obrazové informace v kabině.
Mohlo by vás zajímat
Elektromobily jsou tiché, rychlé a z technického pohledu velmi plynulé. Lidské tělo však nemusí jejich chování vnímat stejně pozitivně jako řidič. Pro některé cestující může být právě absence hluku, okamžitá reakce motoru a silná rekuperace kombinací, která promění i desetiminutovou cestu v mimořádně nepříjemný zážitek.
