Malé MPV s velkými schopnostmi. Levná ojetina s nízkými náklady a prověřenou spolehlivostí, to je Hyundai ix20
Na první pohled působí trochu legračně – kulatá karoserie s boubelatými proporcemi, ale překvapivě prostorný interiér. Hyundai ix20 zkrátka patří do kategorie malých MPV, která si na designu nezakládá, zato umí nabídnout hodně užitku za málo peněz. V modré metalíze působí mile a nenápadně – přesně tak, jak si rodinné auto mnozí představují.
Jednoduchost, přehlednost a solidní zpracování
Uvnitř nečekejte módní extravaganci. Palubní deska sází na přehledné rozložení tlačítek a intuitivní ovládání. Použité materiály sice nejsou z těch nejluxusnějších, ale všechno pěkně lícuje a působí poctivým dojmem. Tlačítka mají příjemný odpor a ovládací prvky reagují s jistotou. Středovému panelu dominuje menší displej rádia s Bluetooth handsfree, pod nímž je klasická trojice ovladačů manuální klimatizace.
Kdo chce více komfortu, musí sáhnout po verzi s paketem Premium – ta přidává dotykovou navigaci a automatickou klimatizaci. Testovaný exemplář nic z toho neměl, ale jeho výhodou byla maximální jednoduchost a přehlednost – ideální pro ty, kdo nemají rádi přílišnou elektronickou složitost.
Praktický interiér s místem pro všechny
Z pozice řidiče potěší pohodlná, i když nenápadně vyhlížející sedačka. Boční vedení je překvapivě dobré, potah příjemný. Trochu zklame jen úzká loketní opěrka integrovaná do opěradla, která není výškově nastavitelná a při delší jízdě moc nepomůže. Zato potěší vyhřívaný kožený volant – v zimě se stává neocenitelným společníkem, i když by se hodilo, kdyby šla nastavit intenzita ohřevu. Vyhřívaná sedadla už tuto možnost nabízejí.
Sedadlo řidiče je umístěno výše, což zlepšuje výhled z vozu. Díky děleným A-sloupkům s trojúhelníkovými okénky je přehled skvělý a slepá místa minimální. Přístrojový štít je klasický – dvojice analogových budíků a jednoduchý monochromatický displej s údaji o spotřebě, palivu i zařazeném stupni automatu.
Vzadu je místa víc, než byste čekali. Cestující mají dost prostoru pro nohy i hlavu, a pokud je potřeba, zvládnou cestu i tři dospělí. Zavazadlový prostor o objemu 570 litrů patří k největším ve třídě a po sklopení zadních sedadel se rozšíří na 1486 litrů.
Komfortní podvozek a jisté chování
Na rozbitých cestách ix20 působí velmi kultivovaně. Podvozek žehlí výmoly s přehledem a do kabiny proniká jen minimum rázů. Odhlučnění by mohlo být o chlup lepší, ale i tak zůstává jízda tichá a klidná.
Při svižnější jízdě se auto chová čitelně – v zatáčkách drží stopu s jistotou a reaguje přirozeně na přidání či ubrání plynu. Nedotáčivost přichází pozvolna, takže se dá snadno korigovat. Jen řízení je až příliš lehké a bez výrazné odezvy, a karoserie se v ostrých zatáčkách trochu naklání.
Příjemné překvapení za rozumné peníze
Celkově ix20 působí milejším dojmem, než by se čekalo. Motor a převodovka tvoří harmonickou dvojici, která funguje hladce a bez zbytečných prodlev. Spotřeba není nejnižší, ale stále přijatelná – zejména pro ty, kdo jezdí převážně po městě nebo jen občas.
Podvozek zaslouží pochvalu za vyváženost – umí být pohodlný i jistý zároveň. A k tomu všemu nabízí ix20 velkorysý prostor v malém balení.
Na co si dát pozor při koupi ojetiny
U prvních ročníků se objevoval problém s kolísáním volnoběhu, který vyřešila aktualizace softwaru řídicí jednotky. Pokud se motor chová podivně, nechte zkontrolovat právě tuto verzi. Dalším známým problémem je rozvodový řetěz – u některých vozů se vytahoval, nebo dokonce selhal napínák, zejména při nedodržování výměn oleje.
Podle specialisty Marka Metze ze servisu Automima v Opavě se to týká asi pěti procent aut. Oprava přitom není nijak drahá – kompletní výměna rozvodů s napínákem a vodicími lištami vyjde kolem 7500 Kč. U starších motorů se také objevovaly netěsnosti těsnění pod hlavou, ale většina byla vyřešena v rámci záruky.
Motor postrádá hydraulické vymezování ventilových vůlí, takže po ujetí 100 000 km je nutná kontrola – byť se obvykle seřízení neprovádí. To může být problém u vozů přestavěných na LPG. Originální plynové verze měly upravenou hlavu válců, zatímco dodatečné přestavby často trpí opotřebením ventilů a sedel. Oprava se vším všudy stojí asi 11 000 Kč, takže investici do přestavby se u běžně používaného rodinného auta nevyplatí.
Naftové varianty bychom také raději vynechali. I když jsou motory CRDi obecně spolehlivé, náhradní díly nejsou levné a běžné jednotky nenadchnou výkonem ani tichostí.
Spolehlivý zbytek vozu
Podvozek i karoserie se ukazují jako odolné. Nerezový výfuk na testovaném autě vypadal jako nový a drobné problémy se týkají spíše elektroniky – například občasného výpadku displeje rádia nebo zatuhávajících zadních brzdových třmenů.
Zadní tlumiče se u několika kusů měnily předčasně, ale podle servisů šlo spíš o ojedinělé případy. Jinak se řeší jen běžné opotřebení tyček stabilizátoru.
Hyundai ix20 tedy není auto, které by vzbuzovalo emoce, ale dokáže potěšit rozum. Nabízí spolehlivost, prostor a pohodlí v malém a přehledném balení – a to vše za částku, která dává smysl.
« Žebříček spolehlivosti SUV roku 2025: Dacia a Opel porazily prémiové značky Putin žebrá v Ázerbájdžánu. Jen díky němu může do Evropy posílat Ladu Niva »
