Ojetina, která nestárne. Tohle SUV jezdí za málo a nadělá parádu
Mimozemšťan. Asi těžko se hledá výstižnější slovo pro auto, které svého času pořádně zamíchalo kartami v nabídce Toyoty. Značka, o níž se dlouhá léta říkalo, že vyrábí hlavně poctivá, spolehlivá, ale také poněkud usedlá auta, najednou přišla s modelem, který vypadal, jako by omylem sjel z výrobní linky někde v budoucnosti.
Člověk by si skoro uměl představit, že se v konstrukčním nebo designérském oddělení jednou někdo pořádně naštval. Možná už měl dost poznámek o nudě, šedi a konzervativním přístupu, a tak přišel do práce s návrhem, který měl všem kritikům zavřít ústa. Skutečnost samozřejmě byla o něco méně dramatická, ale základní myšlenka sedí. Toyota opravdu chtěla vytvořit něco odvážnějšího, výraznějšího a méně předvídatelného. A výsledek? Ten se povedl natolik, že z něj dodnes těží i novější modely značky.
Auto, které si nezíská každého, ale nikdo ho nepřehlédne
Výrazný crossover je na trhu už řadu let, přesto se stále těší velkému zájmu. Je to přesně ten typ auta, u kterého se názory rozcházejí během několika vteřin. Buď vás jeho vzhled chytne, nebo vám bude připadat až příliš výstřední. Nějaký neutrální postoj se u něj hledá jen těžko.
I když vás ale design nemusí přesvědčit hned, jízdní vlastnosti dokážou hodně změnit. Toyota C HR totiž není jen efektní karoserie na kolech. Umí být překvapivě příjemná, jistá a zábavná. Přesto platí, že kdo si ji pořídí, musí počítat s pozorností okolí. Tohle rozhodně není auto pro člověka, který se chce v provozu ztratit.
Přední část působí trochu zamračeně, sebevědomě a robustně. Při pohledu na ni se snadno přistihnete, že přemýšlíte, jestli se podobně kdysi nepředstavovala auta budoucnosti. Možná právě tady Toyota položila základ tomu, že se její novější modely už tolik nebojí odvahy.
Ostře řezaná karoserie plná detailů
Když auto obejdete, začnou vystupovat jednotlivé detaily. Boční prolisy nepůsobí jako náhodná ozdoba, ale jako součást celého nápadu. Karoserie je plná hran, zalomení a tvarů, které mají za úkol připomínat, že tady se nehrálo na opatrnost.
Zvláštní pozornost si zaslouží zadní dveře. Jejich řešení je netradiční a na první pohled jasně podřízené designu. K tomu se ještě vrátím, protože právě tady se ukazuje, že krása si občas žádá určité kompromisy.
Zadní část vozu vypadá snad ještě dramatičtěji než příď. Pokud by někomu na crossoveru chyběla špetka sportovnosti, velký spoiler ji spolehlivě doplní. Do toho světla připomínající hroty šípů a celek je hotový. Je to efektní, výrazné a rozhodně jiné.
Praktická stránka ale nezmizela úplně. Víko kufru se otevírá pohodlně a zavazadlový prostor má objem 377 litrů. Na běžné cestování, víkendový pobyt nebo větší nákup to stačí bez větších potíží. Rodinný stěhovací speciál to není, ale běžné potřeby zvládne.
Zadní dveře vypadají skvěle, děti je možná proklejí
Ještě než usednu za volant, musím se zastavit u zadních dveří. Ty jsou sice designově zajímavé, ale v praxi mohou být trochu zkouškou trpělivosti. Hlavně pokud máte menší děti. Klika je umístěná vysoko, až u horní části dveří, takže na ni malé dítě jednoduše nedosáhne. Vypadá to efektně, ale každodenní používání tím zrovna nezjednoduší.
A tím to nekončí. Jakmile se děti posadí dozadu, mohou zjistit, že výhled ven není zrovna velkorysý. Místa pro nohy je tu sice dost, jenže mohutné zadní sloupky a malé boční okno vytvářejí pocit uzavřenosti. Pokud jsou navíc zadní skla zatmavená, atmosféra na zadních sedadlech může být pro citlivější cestující dost ponurá.
Děti, které rády sledují okolí, tady nebudou úplně ve svém živlu. A co si budeme povídat, u některých z nich může horší výhled znamenat i větší riziko nevolnosti. V takovém případě se tablet v ruce může stát nečekaně důležitou součástí výbavy.
Dospělí cestující jsou na tom o něco lépe, ale ani pro ně to není vyhlídkový salonek. Prostor pro nohy potěší, horší je to nad hlavou. Kvůli svažující se střeše mohou vyšší postavy narazit na limit, hlavně při delších cestách.
Uvnitř je to mnohem příjemnější kapitola
Po několika výhradách k zadní části je čas přesunout se za volant. A tady se nálada rychle zlepší. Toyota si dlouhodobě zakládá na solidním zpracování a v interiéru je to znát. Materiály působí kvalitně, nic se nesnaží zbytečně šokovat a kabina má příjemně bytelný dojem.
Kožený volant se dobře drží a celková ergonomie je povedená. Zaujmou i některé drobnosti, například dekor nad hlavou řidiče, který připomíná motiv origami. Hezky působí také výplně dveří, které kabině dodávají trochu osobitosti. Automatická klimatizace nebo vyhřívaná sedadla už dnes v podobném autě nepůsobí jako luxus, ale pořád potěší.
Sedadla nabízejí dobrý komfort a středová loketní opěrka je příjemným společníkem hlavně při klidnější jízdě. Displej infotainmentu je umístěný na palubní desce tak, že z ní lehce vystupuje, ale nepůsobí jako úplně cizí prvek. Skvělá zpráva pro všechny zimomřivé řidiče je, že dotyková obrazovka reaguje i přes kožené rukavice. To je detail, který v chladném počasí opravdu oceníte.
Jedna věc ale působí trochu zvláštně. Digitální hodiny uprostřed palubní desky jsou sice snadno zapamatovatelné, jenže do celkového stylu interiéru příliš nezapadají. Je to drobnost, ale u tak výrazně navrženého auta si jí všimnete.
Podvozek je největší překvapení
Po bezklíčovém nastartování přichází to, v čem Toyota C HR dokáže velmi příjemně překvapit. Stačí první rozbitější úsek silnice a začnete chápat, že podvozek je jednou z nejsilnějších stránek auta. Toyota ho naladila opravdu výborně.
Nerovnosti zvládá s jistotou a klidem. Výmoly, záplaty nebo rozbité okresky nepůsobí jako trest, ale skoro jako příležitost ověřit si, jak dobře auto pracuje. Podvozek nerovnosti filtruje velmi schopně, takže posádka má pocit pohodlí i tam, kde by jiná auta začala být neklidná.
Zároveň ale nejde o měkkou houpavou loď. Auto je obratné, drží se při zemi a v zatáčkách se zbytečně nenaklání. Lehký motor mu pomáhá k dobré vyváženosti a celkovému pocitu lehkosti. Právě díky tomu se z Toyoty C HR stává mnohem hravější auto, než by člověk podle její kategorie čekal.
Nejvíc baví tam, kde se nejezdí rychle
Tohle není auto, které by vás vybízelo k honbě za vysokými rychlostmi nebo neustálému vytáčení motoru. Jeho kouzlo leží jinde. Nejvíc si ho užijete na pomalejších, technických a klikatých silnicích, kde se dá pracovat s řízením, rytmem zatáček a lehkostí podvozku.
S manuální převodovkou by tahle vlastnost vynikla ještě víc, ale i s automatem zůstává C HR příjemně čitelná. Člověk se za volantem přistihne, že si s autem hraje víc, než původně plánoval. Není to sportovní náčiní v pravém slova smyslu, ale umí v řidiči probudit chuť hledat zatáčky a užívat si silnici.
Jen bych možná doporučila mít po ruce sáček pro citlivějšího spolujezdce. Pokud se řidič do téhle hravé nálady ponoří příliš ochotně, posádka vzadu mu za to poděkuje spíš až po vystoupení.
Benzinová jedna dvojka s automatem CVT
Testovaný vůz poháněl zážehový přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,2 litru. Nabízel výkon 85 kW při 5600 otáčkách za minutu a točivý moment 185 Nm dostupný v rozmezí 1500 až 4000 otáček za minutu. Přenos síly měla na starosti automatická převodovka CVT.
Zrychlení z nuly na 100 kilometrů v hodině trvá necelých 11 sekund. Není to tedy žádný sprinter, ale na běžné ježdění výkon dostačuje. Motor nepůsobí přehnaně sportovně, spíš kultivovaně a použitelně. K charakteru auta se hodí hlavně při plynulé jízdě, ve městě a na okreskách.
Spotřeba se dá držet přibližně mezi 6 až 7 litry na 100 kilometrů. Pokud ale budete často využívat dynamiku a necháte se podvozkem vyprovokovat k živější jízdě, není problém dostat se i k 9 litrům. V tomhle ohledu tedy C HR není zázračně úsporná, ale nijak zásadně nevybočuje z běžných hodnot.
Ojetina, která pořád dává smysl
Ať už člověk přemýšlí o novém, nebo ojetém exempláři, Toyota C HR rozhodně není špatná volba. Dnes už se dá slušně vybavený ojetý kus pořídit pod hranicí 500 tisíc korun, což z něj dělá zajímavou možnost pro ty, kteří chtějí spolehlivé auto s výrazným vzhledem a dobrými jízdními vlastnostmi.
Na první pohled se může zdát, že hlavním argumentem je design. A ano, vzhled tady hraje obrovskou roli. Jenže byla by škoda zůstat jen u něj. Tohle auto má také velmi povedený podvozek, příjemné řízení a schopnost bavit i při obyčejných cestách.
Umí klidně proplouvat městem, zvládne úzké uličky, víkendové výlety i okresky na Moravě. A když se zrovna rozhodnete, že cesta nemusí být jen přesun z bodu A do bodu B, Toyota C HR vám ochotně připomene, že i crossover může mít trochu řidičské duše.
Ceny a dostupnost
Při pohledu do českých bazarů se ukazuje, že Toyota C HR si cenu drží poměrně statečně. Nejde o auto, které by po letech spadlo na úplné dno nabídky a čekalo někde v koutě bazaru, až si ho někdo všimne. Naopak. I starší kusy pořád působí jako žádané zboží a ceny tomu odpovídají.
Nejlevnější ojeté exempláře se dnes dají najít zhruba od 320 do 350 tisíc korun. Typicky jde o starší vozy z prvních let výroby, často s benzinovou přeplňovanou dvanáctistovkou 1.2 Turbo, případně s vyšším nájezdem. Na Sautu se například objevuje Toyota C HR 1.2 85 kW z roku 2018 za 324 000 Kč, zatímco TipCars ukazuje u ročníku 2017 nabídky okolo 330 až 340 tisíc korun.
Pokud ale člověk nechce úplný cenový základ a pokukuje spíš po hybridu, je potřeba počítat s vyšší částkou. Právě hybridní verze 1.8 patří mezi nejčastější a také nejlogičtější volby, protože k charakteru auta sedí velmi dobře. U kusů z let 2018 až 2019 se ceny často pohybují kolem 380 až 460 tisíc korun. Toyota ve své nabídce prověřených vozů uvádí například C HR 1.8 HSD Selection Bi tone Leather z roku 2018 s nájezdem 61 073 km za 399 900 Kč, Sauto pak ukazuje několik hybridů z roku 2019 kolem 429 900 až 460 000 Kč.
Za novější a lépe vybavené kusy už se dostáváme zhruba k půl milionu. C HR z roku 2023 s hybridním pohonem a nájezdem okolo 40 tisíc kilometrů se v aktuální nabídce objevuje za 498 000 Kč. To je přesně ta hranice, kde auto začíná působit jako rozumný kompromis mezi stářím, výbavou, nájezdem a pořád ještě přijatelnou cenou.
Výrazně mladší vozy, případně silnější dvoulitrové hybridy nebo sportovněji laděné verze GR Sport, už míří mnohem výš. U ročníků 2023 až 2025 není neobvyklé vidět ceny od 600 do 870 tisíc korun. Sauto uvádí například C HR 2.0 HEV GR Sport z roku 2023 za 599 900 Kč a Toyota mezi prověřenými vozy nabízí C HR 2.0 HEV e CVT GR Sport z roku 2024 za 869 900 Kč.
Jinými slovy, kdo chce Toyotu C HR hlavně kvůli vzhledu, image a spolehlivosti, může začít hledat někde lehce nad 300 tisíci korunami. Kdo chce hezký hybrid s rozumným nájezdem, měl by si připravit spíš 400 až 500 tisíc korun. A kdo touží po novějším, lépe vybaveném nebo silnějším autě, ten už se snadno dostane k částkám, které se nebezpečně blíží cenám nových skladových vozů.
Dobrá zpráva ale je, že C HR nepůsobí jako laciná ojetina ani po letech. Pořád má vzhled, který stárne pomalu, techniku, která dává smysl, a podvozek, kvůli kterému se člověk nemusí těšit jen na cíl cesty, ale i na cestu samotnou. Cena tedy není nejnižší, ale u tohoto auta se dá docela dobře pochopit, proč si ji drží.
« Odolnější a spolehlivější ojeté SUV nenajdete. Je to sluha, který se nezalekne ničeho Pes v autě vás může v zahraničí přijít draho. Evropa přitvrzuje a hrozí i karanténa »
