Odolnější a spolehlivější ojeté SUV nenajdete. Je to sluha, který se nezalekne ničeho
Není to tak dávno, co evropský zákazník mohl vybírat z poměrně široké nabídky velkých aut, která se na první pohled tvářila jako neohrožení dobyvatelé divočiny. Jenže realita bývala často trochu jiná. BMW X5 umělo zapůsobit hlavně na silnici, ale mimo asfalt se jeho schopnosti rychle vyčerpaly. Audi Q7 nebo Volkswagen Touareg sice zvládly i náročnější povrch a nebyly v terénu úplně bezradné, jenže člověk měl při jejich trápení mimo silnici často pocit, že technika dostává zabrat víc, než by jí bylo příjemné.
Kdo tedy nechtěl jen imponovat sousedům silným naftovým šestiválcem, moderně střiženou karoserií nebo vzduchovým podvozkem, měl v zásadě dvě poctivé možnosti. Buď sáhnout po Toyotě Land Cruiser, nebo po Mitsubishi Pajero. Pajero jsem měl možnost vyzkoušet několik týdnů před tímto testem, takže mě přirozeně zajímalo, jak vedle něj obstojí Toyota.
Testovaný Land Cruiser pochází z poslední generace uvedené v roce 2016. S dílčími úpravami se tento model stále vyrábí, zatímco Mitsubishi Pajero se z evropského trhu poroučelo už v roce 2018. I proto je Toyota dnes jedním z posledních zástupců světa, který z automobilového trhu téměř zmizel.
Krabice, která dává dokonalý smysl
O vzhledu Land Cruiseru se dá vést dlouhá debata, ale asi ne s každým. Pro někoho je to jednoduše neforemná vysoká krabice. Pro člověka, který auta moc neřeší, prostě obrovská Toyota. Jenže stačí mít aspoň trochu slabost pro jízdu mimo silnici a najednou se na stejné auto díváte úplně jinak. V tu chvíli nepůsobí neohrabaně, ale účelně. Ne jako módní doplněk, ale jako stroj navržený pro konkrétní práci.
Krátké převisy, velké nájezdové úhly, vysoká světlá výška a celkově mohutná stavba dávají už na první pohled jasně najevo, že Land Cruiser nebyl stvořený primárně pro pózování před kavárnou. Na šířku má téměř dva metry, střecha se tyčí do výšky přes 190 centimetrů a kapota je tak vysoko, že ji máte zhruba ve výšce hrudníku. K tomu přidejte hmotnost blížící se dvěma a půl tunám a dostanete auto, kterému byste se opravdu nechtěli postavit do cesty. Ani kdybyste byli strom.
Na Land Cruiseru je fascinující jeho neústupnost. Působí, jako by neznal překážku, kterou by bylo nutné respektovat. Terén pro něj není protivník, ale jen další prostředí, kterým se má dostat dál. Jeho krása nevychází z designových triků, ale z naprostého podřízení funkci. Současná SUV často vznikají hlavně proto, aby dobře vypadala ve městě, u obchodního centra nebo před školkou. Land Cruiser je jiný. Není to SUV v moderním smyslu slova. Je to jeden z posledních skutečných offroadů, jehož úkolem není lichotit okolí, ale dopravit posádku tam, kam by se člověku možná nechtělo ani pěšky.
Právě tím je mi sympatický. Jeho lehce barbarský výraz, poctivá robustnost a mechanická upřímnost působí mnohem přitažlivěji než nekonečná řada stále podobnějších městských SUV.
Interiér jako pevnost na kolech
Po otevření dveří rychle pochopíte, proč má Land Cruiser boční nášlapy a madla na sloupcích. Nastupuje se opravdu vysoko. Menším postavám by Toyota mohla k autu rovnou přibalit malé schůdky, protože sedačka je umístěná tak, že se do ní neleze, ale skoro šplhá.
Uvnitř pokračuje stejná filozofie jako zvenčí. Všechno působí jednoduše, pevně a odolně. Neznamená to ale, že by Toyota zapomněla na komfort. Land Cruiser umí být překvapivě dobře vybavený. Nechybí vyhřívaná a odvětrávaná sedadla, tempomat, automatická světla, velmi slušně hrající audiosystém JBL a celá řada dalších prvků, které posádce zpříjemňují každodenní používání.
Palubní deska má jednoduchý tvar, tlačítka jsou obrovská a celé auto vyvolává dojem, že bylo vytesáno z jednoho kusu žuly. Materiálově přitom interiér nepůsobí lacině. Většina plastů je měkčená, ovladače mají poctivý chod a slícování jednotlivých dílů odpovídá tomu, co člověk od japonské Toyoty očekává. Všechno sedí, nic nevrže a celek vyzařuje důvěru.
Výbava ano, moderní technika s výhradami
Střed palubní desky patří displeji infotainmentu. Ten už na dnešní poměry působí dost letitě. Svoji práci sice odvede, ale rychlost reakcí není nijak oslnivá a rozlišení by si zasloužilo výrazné zlepšení. Nejvíc je to znát v terénních režimech, kdy se na obrazovce zobrazí množství údajů o pohonu, náklonech a dalších parametrech. Informací je dost, ale kvůli horší jemnosti displeje není jejich čtení vždy úplně pohodlné.
Pod obrazovkou se nachází panel klimatizace a ovládání pohonu. Tady je potřeba Toyotě připsat několik ergonomických přešlapů. Některé ovladače, například nastavení zrcátek, vyhřívání volantu a další funkce, jsou schované pod volantem tak nešťastně, že je musíte hledat poslepu nebo se k nim nepřirozeně sklánět. U tak velkého auta také trochu překvapí, že se v něm nenašlo opravdu promyšlené místo pro odložení telefonu.
Na druhou stranu, prostoru je jinak požehnaně. Vpředu máte kolem sebe tolik místa, že se mezi sedadla vešla i velká lednice. Vzadu se bez problémů usadí i hodně vysocí cestující a překvapivě jsem se dokázal poskládat i do třetí řady. Land Cruiser tak zvládne převážet až sedm lidí. Kdo dá přednost zavazadlům, může po sklopení sedadel využít nákladový prostor o objemu téměř 2000 litrů.
Naftový čtyřválec místo osmiválce
Pod kapotou evropského Land Cruiseru pracuje vznětový čtyřválec o objemu 2,8 litru. Toyota tento model nabízí i s benzinovým osmiválcem o objemu 5,7 litru, jenže ten se k nám oficiálně nedostává. Evropský zákazník si tedy musí vystačit s menším motorem, který k charakteru auta vlastně docela sedí.
Stejně jako celý vůz působí i motor hlavně jako zařízení navržené na dlouhý život. Maximální kultivovanost není jeho hlavní disciplínou. Po nastartování připomene spíš užitkovou dodávku a po zahřátí se jeho projev změní v poměrně snesitelné mechanické klepání. Naštěstí je Land Cruiser velmi dobře odhlučněný, takže při běžné jízdě o motoru téměř nevíte. Výrazněji se ozve hlavně při prudším zrychlení.
Charakter jednotky je jasný. Není to motor, který by vás chtěl bavit otáčkami nebo nadšeným tahem ve vyšších rychlostech. Je to pracant. Nejlépe se cítí v nízkých otáčkách, kde se převaluje s klidem někoho, kdo ví, že má před sebou spoustu práce a nikam nespěchá. Výkon činí 130 kW a točivý moment 450 Nm. Na papíře to u auta této velikosti a hmotnosti nevypadá nijak oslnivě a v praxi je to znát.
Dynamika není hlavní téma
Land Cruiser rozhodně není sprinter. Ve městě a při nižších rychlostech působí motor dostatečně silně, ale kolem dálničního limitu už zrychlování výrazně vadne. Předjíždění je potřeba plánovat a od auta nelze čekat ochotu moderních výkonných SUV. Jenže to ani není jeho smysl. Tohle není silniční expres, ale nástroj, jehož kvality se naplno ukážou až mimo asfalt.
Motor spolupracuje s automatickou převodovkou. Ta řadí klidně, pohodově a bez snahy o sportovní projev. Když po ní chcete rychlou reakci, působí trochu netečně, ale v běžném provozu pracuje přesně tak, jak se k Land Cruiseru hodí. Prostě si dělá svoje. Nic nepředvádí, nic nehrotí a spíš než nadšení vyvolává pocit, že bude fungovat dalších několik set tisíc kilometrů.
Spotřeba umí být hodně rozdílná. Ve městě se mi na palubním počítači objevovaly hodnoty kolem 17 litrů. Mimo město se při klidném tempu dá jezdit lehce nad osmi litry, což je vzhledem k velikosti auta vlastně slušné. V terénu ale spotřeba rychle roste a klidně se přiblíží ke 30 litrům na 100 kilometrů. Naštěstí má Land Cruiser nádrž o objemu 86 litrů, takže nehrozí, že budete nervózně hledat čerpací stanici po každých dvou stovkách kilometrů.
Na silnici umí být neohrabaný
Kdo čeká velký dálniční koráb nebo ideální každodenní auto na asfalt, může být překvapený. Na běžných silnicích existují desítky vozů, které jsou tišší, pohodlnější, rychlejší a příjemnější na řízení. Land Cruiser působí těžkopádně, v zatáčkách se výrazně naklání a jeho hmotnost nelze přehlédnout.
Ani komfort odpružení není bezchybný. Větší výmoly a ostré nerovnosti nedokáže vždy pohltit s takovou elegancí, jakou by člověk od obrovského auta možná čekal. Do interiéru se občas přenesou citelné rázy a posádka dostane víc mechanické zpětné vazby, než by bylo na dlouhé silniční cestování ideální. Moderní SUV jsou v této disciplíně prostě lepší.
Jenže vyčítat Land Cruiseru, že není dokonalý na silnici, je trochu nespravedlivé. Bylo by to podobné, jako kdybyste psovi vyčítali, že špatně hraje na flétnu. Tohle auto má jiný účel. Pokud hledáte tiché a uhlazené SUV na dálnici, kupte si něco jiného. Pokud ale potřebujete neúnavného pracanta, který zvládne silnici hlavně jako nutný přesun mezi dvěma náročnějšími úseky, Land Cruiser začne dávat mnohem větší smysl.
Základem je stále poctivý ocelový žebřinový rám a pohon všech kol se třemi diferenciály, přičemž střed využívá diferenciál Torsen. Už samotná konstrukce jasně říká, že tady se nehraje na módní kompromisy.
V terénu se Toyota probudí
Řidič má k dispozici uzávěrku středového diferenciálu, režimy pro písek, sníh a bláto a také systém, který dokáže udržovat zvolenou nízkou rychlost v terénu bez nutnosti práce s plynem. Auto se pak samo pomalu sune vpřed a řidič se může soustředit hlavně na směr.
Parametry v terénu jsou působivé. Nájezdový úhel dosahuje 31 stupňů, boční náklon a stoupání zvládne Toyota až 42 stupňů a pokud by hrozilo, že někde zavadíte podvozkem, lze ještě manuálně upravit světlou výšku. Samotná čísla ale nevystihují to hlavní.
Největší síla Land Cruiseru není jen v tom, co všechno projede. Mnohem víc ohromí způsob, jakým to dělá. V terénu se z těžkopádného silničního obrazu najednou stane auto, které ožije. Najednou působí lehčeji, sebevědoměji a neuvěřitelně jistě. Tam, kde byste s jiným autem začali váhat, Toyota prostě pokračuje. A co je horší, postupně začne přesvědčovat i vás, že zvládnete víc, než byste si původně troufli.
Přiznávám, že se mi nepodařilo najít místo, kde bych Land Cruiser dostal skutečně do úzkých. Pořád působil, že má rezervu. Že by zvládl hlubší bahno, prudší výjezd i horší cestu. Přesně v tom je jeho kouzlo. Je to parťák pro práci, pro náročné podmínky a pro situace, kdy se prostě potřebujete dostat dál bez ohledu na okolnosti.
Praktičnost tomu odpovídá. Land Cruiser uveze téměř 700 kilogramů nákladu a na tažném zařízení zvládne až tři tuny. To z něj dělá nejen dobrodružné auto, ale i velmi schopný pracovní nástroj.
Spolehlivost jako jedna z hlavních předností
U ojetých aut bývá na konci testu obvykle prostor pro výčet problémů, slabých míst a drahých závad. U Land Cruiseru je tato část překvapivě krátká. Testovaný vůz zapůjčený od AAA Auto byl vyroben v roce 2016 a měl najeto lehce přes 130 tisíc kilometrů. V kontextu tohoto modelu jde pořád spíš o zánovní kus.
Motor, převodovka i podvozek mají velmi dobrou pověst. Land Cruiser patří mezi auta, u kterých se vysoký nájezd nebere jako důvod k panice, ale jako běžná součást života. Existují případy, kdy tyto vozy zvládly bez zásadních problémů i milion kilometrů. Samozřejmě vždy záleží na údržbě a způsobu používání, ale obecná pověst tohoto modelu je mimořádně silná.
Problémem může být spíš zůstatková hodnota, ovšem z pohledu kupujícího v opačném smyslu. Land Cruiser si drží cenu velmi dlouho a velmi vysoko. I starší generace se běžně prodávají za částky kolem čtvrt milionu korun. Testovaný čtyřletý exemplář stál 800 tisíc korun. Nový vůz přitom začínal nad jedním milionem a s výbavou odpovídající testovanému kusu se cena pohybovala zhruba kolem milionu a půl.
Levný není, ale levně nepůsobí
Toyota Land Cruiser rozhodně není levná volba. Mitsubishi Pajero, které jsem zmiňoval na začátku, se dá koupit výrazně levněji. Jenže ten rozdíl je na obou autech znát. Pajero má horší interiér, méně přesvědčivý podvozek, na silnici působí ještě neohrabaněji a v terénu ve srovnání s Toyotou nepůsobí tak klidně ani sebejistě.
Land Cruiser je dražší, ale zároveň působí dospěleji, bytelněji a celkově schopněji. Není to auto pro každého. Pokud chcete hlavně komfortní SUV na každodenní asfaltové ježdění, existuje spousta lepších možností. Pokud ale hledáte poctivý offroad, který se nezalekne práce, terénu ani vysokého nájezdu, Toyota Land Cruiser zůstává jednou z nejlepších voleb.
Je to stroj ze staré školy. Velký, těžký, trochu neohrabaný a v některých ohledech zastaralý. Jenže právě v době, kdy se většina SUV snaží hlavně dobře vypadat a tvářit se dobrodružně, působí Land Cruiser jako osvěžující připomínka toho, že některá auta nemusí nic předstírat. Stačí jim, že opravdu umí.
« Máte upravené auto? Tak pozor na legalizaci, bez ní můžete mít problém s policií i pojišťovnou Ojetina, která nestárne. Tohle SUV jezdí za málo a nadělá parádu »
Krasny clanek od LLM. Podle stylu projevu typuju ChatGPT.Moc hezke.