První Toyota C-HR schovala kliky zadních dveří ke střeše, dostala spoiler, za který by se nestyděl ani hot-hatch, a na silnici je dodnes k nepřehlédnutí. Po jízdě s benzinovou dvanáctistovkou a automatem CVT mi však v hlavě zůstalo něco jiného. Málokterý crossover umí tak ochotně zatočit a přitom tak dobře utlumit záplatu uprostřed oblouku.
Stačilo pár rozbitých úseků, abych si v C-HR přestala před každou záplatou hledat ideální stopu. Podvozek přejel ostré nerovnosti s překvapivou lehkostí a karoserie se po nich zbytečně nerozhoupala. Na okresce, kde se střídá starý asfalt s novými záplatami, díky tomu Toyota působila klidněji, než bych podle jejího sportovního vzhledu čekala. Nejvíc jsem to ocenila tam, kde nerovnost přišla uprostřed zatáčky a auto si s ní poradilo, aniž bych musela korigovat směr.
V obloucích se C-HR naklání jen mírně. Předek se s malým přeplňovaným čtyřválcem pod kapotou ochotně stáčí dovnitř a v sérii pomalejších zatáček působí auto obratně. Právě tam mě bavilo nejvíc. Stačí si vybrat silnici s několika utaženými oblouky a jet plynule. Při takové jízdě se ukáže, jak dobře spolu fungují pohodlné odpružení a jisté vedení stopy. Stejně přirozeně se pak Toyota umí loudat městem a přejíždět kanály nebo příčné spáry, kterým se v hustém provozu stejně nevyhnete.
Dvanáctistovce vyhovuje plynulé tempo
Pod kapotou testovaného auta pracoval přeplňovaný benzinový čtyřválec o objemu 1,2 litru. Dává 85 kW při 5 600 otáčkách za minutu a maximum 185 Nm je dostupné od 1 500 do 4 000 otáček. V testovaném voze byl spojený s bezstupňovou převodovkou Multidrive S. Podle provedení pohonu trvá této motorizaci s CVT zrychlení z nuly na 100 km/h 11,1 až 11,4 sekundy. Na běžné přesuny je dynamika dostatečná a automat se nejlépe hodí k plynulé jízdě. Komu jde na okreskách i o možnost zvolit si převod před zatáčkou, může u stejného motoru sáhnout po šestistupňovém manuálu.
Při klidnější jízdě se dá pohybovat kolem šesti až sedmi litrů benzinu na 100 kilometrů. Časté zrychlování a svižnější tempo dokážou spotřebu posunout až k devíti litrům. Rozdíl je znát hlavně tehdy, když se po výjezdu z každé zatáčky snažíte využít celý výkon motoru. C-HR mi nejvíc seděla v tempu, při kterém se dá těžit z obratnosti podvozku a motor přitom nemusí pořád dohánět rychlost ztracenou při brzdění.
Toyota nechala na karoserii skoro všechno, co se kreslí na koncept
Jestli měla Toyota pověst značky, jejíž auta si člověk vybírá hlavně rozumem, C-HR ji dokázala nabourat už při prvním setkání. Příď působí široce a zamračeně, boky protínají hluboké prolisy a zadní partie zakončuje výrazný střešní spoiler. K němu se přidávají svítilny připomínající hroty šípů. I po letech je na tom autě něco nezvykle odvážného. Stačí ho nechat na parkovišti mezi běžnými crossovery a po návratu ho najdete na první pohled.
Mohlo by vás zajímat
Z profilu může C-HR chvíli působit jako třídveřové auto. Zadní kliky se schovaly vysoko k hornímu okraji dveří, takže boční linii skoro nenarušují. Na pohled to funguje výborně, v rodině s malými dětmi se ale rychle ukáže druhá stránka téhle parády. Na kliku děti často nedosáhnou a po usazení mají boční okno tak vysoko, že z něj sotva něco uvidí.
Vpředu příjemné místo, vzadu rozhoduje výška postavy
Zadní lavice má překvapivě dost místa pro nohy. Stísněný dojem dělají hlavně široké zadní sloupky a malá boční okna, přes která dozadu proniká málo světla. Tmavá skla ten pocit ještě zesílí. Dospělý cestující ven alespoň částečně vidí, vyšší postava si zase všimne, jak rychle nad hlavou klesá střecha. U dětí, kterým se v autě snadno dělá nevolno, bych si při zkušební jízdě ověřila hlavně to, kolik toho ze svého místa uvidí ven.
Zavazadelník má 377 litrů a víko po otevření odkryje prakticky přístupný prostor. Na nákup nebo zavazadla na prodloužený víkend je ho dost. Na delší rodinnou dovolenou už bude záležet na tom, jak úsporně se umíte sbalit.
Vpředu jsem si naopak rychle našla pohodlnou pozici. Sedačky jsou příjemné i na delší cestu, kožený volant dobře padne do ruky a pravý loket se dá pohodlně opřít o středovou opěrku. Materiály působí bytelně. Když si kabinu prohlédnete pozorněji, narazíte i na drobnosti, které by se v usedlejším interiéru snadno ztratily. Třeba na geometrický vzor ve stropnici, který připomíná skládaný papír, nebo na tvarované výplně dveří.
Testovaný kus měl automatickou klimatizaci, vyhřívaná sedadla a bezklíčové startování. Displej multimédií vystupuje z palubní desky a při testu reagoval na dotyk i přes kožené rukavice. V chladném ránu jsem to ocenila víc než lecjakou položku v seznamu výbavy. Do toho všeho mi příliš nezapadají samostatné digitální hodiny ve středovém panelu. Vedle výrazných tvarů kabiny působí, jako by je Toyota přenesla z některého ze svých mnohem starších aut.
Kolik stojí ojetá Toyota C-HR v Česku
V české inzerci se k 20. listopadu 2026 řada nabídek na Toyotu C-HR první generace s motorem 1.2 Turbo a manuální převodovkou pohybovala kolem 280 000 až 340 000 Kč. Například za vůz z roku 2019 s nájezdem necelých 77 000 km chtěl prodejce 279 000 Kč. Exemplář z roku 2018 s necelými 52 000 km byl nabízen za 290 000 Kč a za vůz z roku 2020 se zhruba 104 000 km si prodejce řekl 320 000 Kč. Pokud hledáte stejnou kombinaci motoru a automatu CVT jako v testu, ověřte si v inzerátu typ převodovky i pohon. Uvedené cenové příklady se týkají manuálů.
Za starší C-HR 1.8 Hybrid z let 2017 až 2019 se v dohledaných nabídkách dalo orientačně počítat s 320 000 až 400 000 Kč. Například hybrid z roku 2018 s nájezdem přibližně 101 000 km byl v nabídce za 330 000 Kč. U novějších provedení po modernizaci už bylo potřeba počítat s vyšším rozpočtem. Vůz z roku 2020 s necelými 96 000 km byl nabízen za 426 000 Kč a model z roku 2023 se 74 500 km za 465 000 Kč.
Silnější 2.0 Hybrid se v dohledaných příkladech pohyboval kolem půl milionu korun. Za provedení Executive z roku 2020 s nájezdem necelých 85 000 km prodejce požadoval 489 000 Kč, zatímco hybridní dvoulitr z roku 2021 s 97 000 km byl nabízen za 510 000 Kč. Všechny uvedené částky jsou nabídkové ceny a rozpětí vychází z příkladů dostupných v době průzkumu.
K první C-HR přitáhne pozornost hlavně karoserie. O tom, jestli vám sedne i po letech, podle mě rozhodne obyčejná zkušební jízda. Vezměte ji přes pár příčných nerovností, projeďte sérii zatáček a pak si na chvíli sedněte dozadu. Právě během takové půlhodiny se ukáže, co na ní Toyota trefila a jakou daň si za její siluetu vybírá zadní část kabiny. Pokud vám výhled vzadu vyhovuje, získáte osobitý crossover, se kterým se dá pohodlně jezdit po městě a kvůli kterému má smysl občas si cestu domů protáhnout přes okresky.






