Rozpálený asfalt pneumatiky nezničí. Největší nebezpečí si dělá řidič sám
Mezi českými motoristy se před letní cestou k moři masivně šíří nebezpečný zlozvyk. Řada z nich v naivní víře, že rozpínající se horký vzduch pneumatiku roztrhne, záměrně upouští tlak. Automobiloví experti však varují před brutální realitou – podhuštěné kolo se kvůli masivní deformaci bočnic zahřeje uvnitř na více než 100 stupňů Celsia a v plné rychlosti na dálnici fatálně exploduje. Podívejte se, jak pneumatiky správně připravit na naložený kufr.
Letní cesta k moři obvykle znamená plné auto, vysoké teploty, dlouhé dálniční úseky a několik hodin jízdy bez většího odpočinku. V takových podmínkách dostávají zabrat nejen posádka a motor, ale také pneumatiky. Přestože se často mluví hlavně o rozpáleném asfaltu, samotné horko nebývá hlavní příčinou problémů.
Mnohem větší roli hraje technický stav pneumatik, správný tlak, zatížení vozu a způsob jízdy. Právě kombinace těchto faktorů může rozhodnout, zda auto dorazí bez komplikací do cíle, nebo skončí s defektem na krajnici.
Vozovka může být výrazně teplejší než vzduch
Když venkovní teploměr ukazuje čtyřicet stupňů, řidiči často získají pocit, že pneumatiky pracují na hranici svých možností. Ve skutečnosti však bývá povrch vozovky ještě mnohem teplejší.
Asfalt vystavený přímému slunci se může během poledne zahřát na šedesát až sedmdesát stupňů. Pneumatika se navíc při jízdě neustále deformuje, dotýká se povrchu a vytváří další teplo.
Její běžná provozní teplota se proto může pohybovat přibližně mezi padesáti a osmdesáti stupni. Takové hodnoty nejsou samy o sobě neobvyklé a kvalitní pneumatika je na ně konstrukčně připravena.
Při dlouhé jízdě vysokou rychlostí, s plně zatíženým autem a nesprávným tlakem však může teplota uvnitř pneumatiky překročit i sto stupňů. Tehdy už výrazně roste riziko poškození konstrukce a následného defektu.
Samotné horko pneumatiku většinou nezničí
Mezi řidiči se stále objevuje přesvědčení, že pneumatika praskne především kvůli vysoké venkovní teplotě. Tak jednoduché to ale není.
Pneumatika v dobrém stavu, bez skrytého poškození a se správně nastaveným tlakem zvládne bez větších obtíží i velmi horké počasí. Nebezpečná bývá až souhra několika zanedbaných okolností.
Může jít například o starší poškození bočnice po nárazu do obrubníku, nedostatečnou hloubku dezénu, dlouhodobě špatný tlak nebo přetížení vozidla. Vysoká teplota pak pouze urychlí problém, který už v pneumatice dávno existuje.
Podhuštěné kolo se zahřívá více
Jedním z nejčastějších omylů je vypouštění vzduchu z pneumatik během horkých dnů. Někteří motoristé se domnívají, že nižší tlak pomůže vyrovnat rozpínání zahřátého vzduchu.
Výsledek je však přesně opačný.
Podhuštěná pneumatika se při jízdě více stlačuje a její bočnice se při každém otočení výrazněji ohýbají. Tím vzniká další teplo, které se hromadí uvnitř konstrukce.
Vyšší deformace zároveň urychluje opotřebení materiálu a může zhoršit stabilitu vozu. Problém se nejvíce projeví při prudkém brzdění nebo rychlém vyhýbacím manévru, kdy pneumatika musí přenést vysoké síly.
Tlak proto není vhodné upravovat podle pocitu ani podle venkovní teploty. Správnou hodnotu vždy určuje výrobce automobilu.
Před dovolenou je často potřeba tlak zvýšit
Rodinné auto při cestě na dovolenou obvykle veze výrazně vyšší hmotnost než při běžném provozu. Kromě několika cestujících bývá zavazadlový prostor naplněný až po střechu a další zátěž mohou představovat kola nebo střešní box.
Celková hmotnost vozu tak může vzrůst o stovky kilogramů. Pneumatiky musí tuto zátěž zvládat nepřetržitě, často po dobu několika hodin a při dálniční rychlosti.
Pokud tlak zůstane nastavený pouze na běžné městské používání, pneumatiky se začnou více deformovat a zahřívat. Současně se může zhoršit ovladatelnost a prodloužit brzdná dráha.
Hodnoty určené pro plně naložené auto bývají uvedeny na štítku ve dveřích řidiče, na sloupku karoserie nebo u víčka palivové nádrže. Před odjezdem je proto vhodné zkontrolovat, zda tlak odpovídá skutečnému zatížení.
Rozdíly mezi pneumatikami se projeví hlavně v extrému
Ne všechny pneumatiky se při vysokých teplotách chovají stejně. Rozdíl může být v použité směsi, konstrukci, pevnosti bočnic i schopnosti odvádět vznikající teplo.
Levnější pneumatika může při dlouhodobém zahřátí dříve ztrácet své původní vlastnosti. Kvalitnější výrobek si obvykle lépe zachová tvar, stabilitu a přilnavost i po několika hodinách jízdy.
Právě na dlouhé letní trase se proto mohou rozdíly mezi jednotlivými modely projevit výrazněji než při krátkých cestách po městě.
Také moderní celoroční pneumatiky už nejsou automaticky jen nouzovým řešením. Některé kvalitní modely dokážou dobře fungovat na horké vozovce i při prudkém letním dešti. Stále však záleží na konkrétní pneumatice, způsobu používání a podmínkách, ve kterých se vůz pohybuje.
Nejlepší prevencí je krátká kontrola
Riziko problémů lze výrazně snížit ještě před odjezdem. Základem je změřit tlak na studených pneumatikách, prohlédnout bočnice a zkontrolovat dezén.
Pozornost si zaslouží především praskliny, boule, odřeniny nebo stopy po nárazu. Ani drobné poškození nemusí při běžné jízdě působit nebezpečně, ale při vysoké rychlosti a teplotě se může rychle zhoršit.
Důležité je také nepřekračovat povolené zatížení vozu, dodržovat rozumnou rychlost a během dlouhé cesty pravidelně zastavovat.
Pneumatika zvládne i velmi náročné letní podmínky, pokud je v dobrém stavu a pracuje se správným tlakem. Největší nebezpečí proto nepředstavuje samotný rozpálený asfalt, ale zanedbaná údržba, přetížení a dlouhodobé podceňování drobných problémů.
.« Obří SUV žere 5,4 litru benzínu a ujede 1 000 km na nádrž. Většina Čechů ho přitom vůbec nezná Došla trpělivost. INSID vyráží na tvrdé kontroly kamionů. Zaměří se na hmotnost, tachografy i technický stav »
