Honda HR-V druhé generace nikdy nepatřila mezi auta, která by na českých silnicích potkával člověk na každém rohu. Přitom jde o mimořádně praktický crossover, který se dobře řídí, nabízí jednoduchou techniku a při správném výběru dokáže být také velmi spolehlivý.
Jako nový měl jeden zásadní problém. Cena ho stavěla proti soupeřům, kteří české zákazníky lákali výrazně více. Dnes je ale situace úplně jiná. Největší část své hodnoty už HR-V ztratilo a v bazarech lze některé vozy koupit přibližně za třetinu původní ceny. Právě jako ojetina proto začíná dávat mnohem větší smysl než v době, kdy stálo v autosalonu.
Druhá generace Hondy HR-V se představila v roce 2014 a už tehdy bylo zřejmé, že design nebude její hlavní zbraní. Honda se sice pokusila karoserii dodat sportovnější charakter, například pomocí klik zadních dveří ukrytých v rámu oken nebo výrazně klesající zadní části střechy, ale výsledkem zůstalo poměrně nenápadné auto.
Není to crossover, za kterým by se lidé na ulici otáčeli. Zvlášť základní exempláře s obyčejnými halogenovými světlomety působí poměrně střídmě. Jenže právě to může být u ojetiny výhodou. HR-V na sebe zbytečně neupozorňuje, design nestárne žádným dramatickým způsobem a majitel se nemusí bát, že bude za pár let působit jako módní výstřelek z jiné éry. To nejzajímavější navíc stejně čeká až uvnitř.
Praktičnost je jedním z nejsilnějších argumentů
Karoserie měří na délku pouze 4,33 metru, přesto dokázala Honda vytvořit překvapivě prostorný interiér. Velkou zásluhu na tom má netradiční konstrukční řešení, při kterém byla palivová nádrž umístěna pod zadní sedadla.
Mohlo by vás zajímat
Díky tomu mohl vzniknout nejen velký zavazadelník, ale především velmi variabilní prostor pro cestující a náklad. Kufr nabízí v základním uspořádání objem 431 litrů, což je vzhledem k vnějším rozměrům velmi dobrá hodnota.
Honda navíc využila svůj známý systém Magic Seats. Zadní sedadla lze sklápět několika způsoby a po jejich úplném sklopení vznikne téměř rovná ložná plocha. Celkový využitelný objem se potom blíží 1500 litrům.
Výhodou je také možnost vyklopit sedáky zadních míst směrem vzhůru. Do prostoru za předními sedadly tak lze postavit například vysoké předměty, které by se do běžného kufru nevešly. Právě podobné detaily ukazují, že konstruktéři při vývoji auta přemýšleli hlavně nad každodenním používáním.
Místa je překvapivě hodně i pro vysoké cestující
Prostorová efektivita nekončí zavazadelníkem. Na zadních sedadlech bez problémů zvládnou cestovat také vyšší lidé. Ani cestující s výškou okolo 190 centimetrů nemusí sedět s koleny zabořenými do opěradla před sebou.
Velká boční okna pomáhají kabinu opticky otevřít a cestující vzadu nemají pocit, že sedí v uzavřené krabici. Nechybí ani možnosti nabíjení elektroniky, což se při rodinném provozu hodí více, než by člověk očekával.
Vpředu je prostoru ještě více. Pozice za volantem je přirozená, řidič má dobrý výhled ven a díky relativně kompaktním rozměrům není problém ani pohyb po městě. Z hlediska kombinace vnější velikosti a vnitřního prostoru patří HR-V dodnes mezi velmi povedená auta.
Dotykové ovládání zestárlo výrazně rychleji než zbytek vozu
Pokud má interiér slabinu, je jí elektronika a způsob ovládání některých funkcí. Honda v době vývoje evidentně podlehla tehdejšímu nadšení pro dotykové plochy.
Dokonce i klimatizace používá dotykový panel. Jednotlivé plochy jsou sice poměrně velké, ale chybí jim klasický mechanický odpor a řidič podle hmatu prakticky nepozná, čeho se právě dotýká. Změna nastavení za jízdy proto často znamená odvrátit pozornost od silnice.
Podobná situace panuje kolem centrální obrazovky. Také zde Honda použila dotykové ovladače, které z dnešního pohledu působí zbytečně komplikovaně. Část základních funkcí lze naštěstí ovládat přímo z volantu.
Samotný multimediální systém je produktem své doby. Technicky vychází z Androidu 4.0. Rychlost systému ještě nemusí být vyloženě špatná, mnohem horší je logika některých nabídek a občas také reakce obrazovky na dotyk.
Zajímavostí je HDMI konektor umístěný ve středové části interiéru. Díky němu bylo možné přenášet obraz například z telefonu přímo na displej infotainmentu. V době uvedení auta šlo o poměrně neobvyklou funkci.
Luxus nečekejte, odolnost ale ano
Materiály v kabině působí průměrně. Na některých místech jsou měkčené povrchy, jinde se Honda spokojila s tvrdšími plasty. Především výplně dveří dnes mohou designem připomínat výrazně starší japonská auta.
U nového HR-V za poměrně vysokou částku to mohlo zákazníkům vadit. U ojetiny už podobné věci nehrají tak zásadní roli.
Mnohem důležitější je, že interiér většinou dobře odolává času. Ani u starších kusů nebývá běžné výrazné vrzání nebo rozpadání jednotlivých částí. Pokud předchozí majitel s autem zacházel rozumně, kabina může i po letech působit poměrně zachovale.
Atmosférická patnáctistovka připomíná starou školu
Jednou z nejzajímavějších možností je základní atmosférický benzinový čtyřválec 1.5 i-VTEC. Jde o motor, který se charakterem výrazně liší od dnešních malých přeplňovaných jednotek.
Nabízí výkon 96 kW a maximální točivý moment 155 Nm. HR-V s hmotností okolo 1388 kilogramů s ním dokáže zrychlit z nuly na 100 km/h za 10,7 sekundy a pokračovat až na 192 km/h. Samotná čísla tedy nejsou špatná. Je ale potřeba pochopit, jak tento motor funguje.
V nízkých otáčkách nelze očekávat výrazný zátah. Motor nemá turbodmychadlo, takže pokud potřebujete svižně zrychlit, musíte ho nechat pořádně nadechnout. Otáčky přitom mohou vystoupat téměř k hranici 7000 za minutu.
Při běžném klidném cestování to ničemu nevadí. Pokud ale naložíte auto lidmi a zavazadly a vyrazíte do dlouhého stoupání, je potřeba počítat s častějším řazením.
Manuální převodovka patří k tomu nejlepšímu
Právě řazení ovšem není žádný trest. Šestistupňová manuální převodovka je typicky hondovská. Dráhy jsou krátké, přesné a řadicí páka má velmi příjemný mechanický chod. To je důležité, protože řidič bude řadit poměrně často.
Maximum točivého momentu přichází přibližně ve 4500 otáčkách za minutu a nejvyšší výkon až kolem 6600 otáček. Pro svižnější předjíždění tedy obvykle následuje jedno nebo dvě podřazení.
Právě díky tomu ale HR-V dokáže řidiče překvapivě zapojit do dění. Z auta, které zvenku působí jako obyčejný rodinný crossover, se na správné silnici stává docela zábavný společník.
Spotřeba atmosférické patnáctistovky se při běžném provozu pohybuje přibližně mezi šesti a sedmi litry benzinu na 100 kilometrů. Na dálnici je realističtější počítat spíše s hodnotou kolem osmi litrů.
Důvodem jsou relativně krátké převody. Při dálniční rychlosti motor běží přibližně ve 3200 otáčkách za minutu. Vyšší otáčky zvyšují nejen spotřebu, ale také hluk uvnitř kabiny.
Za volantem je HR-V mnohem zajímavější, než vypadá
Nenápadná karoserie rozhodně nenapovídá, že by HR-V mělo mít nějaké řidičské ambice. Jenže právě podvozek patří mezi nejpříjemnější překvapení tohoto auta.
V zatáčkách působí Honda lehce a ochotně reaguje na změny směru. Karoserie se dokáže znatelně naklonit, což je u japonských aut této kategorie poměrně běžné, ale po prvotním pohybu se auto ustálí a drží zvolenou stopu.
Chování je velmi dobře čitelné. Pokud řidič přehání tempo a přední pneumatiky začnou ztrácet přilnavost, HR-V přejde do bezpečné nedotáčivosti. Po ubrání plynu se přitom ochotně vrací směrem k zamýšlené stopě.
Řízení není nijak mimořádně komunikativní, protože posilovač část informací filtruje, přesto je přesné a přirozené.
V kombinaci s atmosférickým motorem, který ve vyšších otáčkách získává zajímavý zvukový projev, a povedenou manuální převodovkou působí HR-V překvapivě živě.
Komfort zůstal zachovaný
Honda přitom kvůli slušným jízdním vlastnostem neobětovala každodenní použitelnost. Odpružení zvládá běžné nerovnosti poměrně dobře a ani jízda po horším městském asfaltu není nepříjemná. Kompaktní rozměry zároveň usnadňují parkování a manévrování v úzkých ulicích.
Slabší stránkou zůstává odhlučnění. Ve vyšších rychlostech proniká do kabiny více aerodynamického hluku a u atmosférické benzinové verze se přidávají také vyšší otáčky motoru.
Pokud ale jde o kombinaci komfortu a jistoty v zatáčkách, HR-V ani dnes nepůsobí zastarale. V některých ohledech dokáže konkurovat i výrazně novějším crossoverům.
Při výběru motoru je potřeba dávat pozor
Honda má velmi dobrou pověst v oblasti spolehlivosti, což ale neznamená, že lze koupit jakékoliv HR-V bez kontroly historie.
Největší pozornost si zaslouží přeplňovaný benzinový motor 1.5 VTEC Turbo. Na českém trhu jde o poměrně rozšířenou variantu. Z přibližně 3314 registrovaných vozů HR-V tvoří turbomotor významnou část.
Z hlediska běžného používání je to velmi příjemná jednotka. Nabízí podstatně lepší pružnost než atmosférická patnáctistovka, přitom dokáže být úsporná a kultivovaná.
Především některé vozy z počátku výroby ale mohly trpět problémem s pronikáním benzinu do motorového oleje.
Benzin v oleji dokáže způsobit velmi drahé problémy
Problém se nejčastěji projevoval při nízkých teplotách a opakovaných krátkých jízdách. Motor se za těchto podmínek nedokázal dostatečně rychle zahřát, část paliva se neodpařila a postupně pronikala do motorového oleje.
Výsledkem bylo zhoršení mazacích vlastností oleje. Pokud majitel problém dlouhodobě ignoroval, mohlo dojít až k závažnému poškození motoru.
Při prohlídce ojetiny je proto vhodné zkontrolovat hladinu oleje. U běžného motoru olej postupně spíše ubývá. Pokud je jeho hladina podezřele vysoko nebo dokonce roste, je to důvod ke zvýšené opatrnosti.
U zanedbaných exemplářů se mohou objevit také další příznaky. Studený motor může mít po krátké jízdě nepravidelný chod, silně vibrovat nebo dokonce zhasnout. Takové auto je lepší nechat v bazaru.
U novějších aut už je riziko výrazně menší
Je důležité dodat, že problém rozhodně nepostihl každý motor 1.5 VTEC Turbo. Nejčastěji se objevoval v oblastech s velmi nízkými zimními teplotami a u vozů používaných převážně na krátké cesty. Při pravidelných delších jízdách se riziko výrazně snižovalo.
Vozy po modernizaci by už měly být problémem ovlivněny podstatně méně. U části starších automobilů byl navíc v rámci servisní akce upraven software řídicí jednotky.
Před koupí proto dává smysl prověřit VIN a zjistit, zda byly všechny příslušné servisní zásahy skutečně provedeny.
U přeplňovaného motoru se zároveň vyplatí nepřehánět intervaly výměny oleje. Rozumnou hranicí je maximálně přibližně 10 000 kilometrů. Častější výměna oleje stojí výrazně méně než případná oprava motoru.
Diesel 1.6 i-DTEC je dnes malou raritou
Ještě zajímavější situace panuje kolem vznětového motoru 1.6 i-DTEC. V Česku je tato varianta poměrně vzácná. Registrováno má být jen přibližně 293 vozů a v době původního testu nebyl na trhu ojetin k dispozici ani jeden exemplář. To samo o sobě něco napovídá. Majitelé se těchto aut často příliš rychle nezbavují.
Diesel nabízí velmi dobrou pružnost, na čtyřválcový vznětový motor příjemnou kultivovanost a především mimořádně nízkou spotřebu. Při dodržování běžné údržby zvládá také vysoké kilometrové nájezdy. Úplně bez servisních akcí se ale neobešel ani tento motor.
Také diesel měl svolávací akci
Při dlouhodobější svižné jízdě mohlo v některých případech docházet k hromadění síry v katalyzátoru. Řídicí jednotka následně vyhodnotila zvýšené hodnoty oxidů dusíku a automobil mohl přejít do nouzového režimu. Týkalo se to především vozů vyrobených přibližně od února 2015 do května 2018.
Řešení bylo naštěstí poměrně jednoduché a spočívalo v aktualizaci softwaru. Také zde je proto před nákupem vhodné zkontrolovat VIN a servisní historii.
Atmosférický motor je nejjednodušší cestou ke klidu
Pro zákazníka, který nechce řešit turbo ani specifika dieselového motoru, zůstává nejbezpečnější variantou atmosférický benzinový motor 1.5. Přibližně třetina českých vozů HR-V používá právě tuto jednotku.
Dynamika není nijak omračující, konstrukčně však jde o relativně jednoduchý agregát, u kterého se nevyskytuje mnoho systémových problémů vedoucích k mimořádně drahým opravám.
Pozornost si zaslouží zejména karbonové usazeniny. Riziko jejich vzniku roste především po překročení nájezdu okolo 100 000 kilometrů. U auta s vyšším nájezdem je proto vhodné motor nechat zkontrolovat a v případě potřeby vyčistit.
Nejde ovšem o zvláštnost Hondy. Karbonové usazeniny jsou běžným problémem mnoha moderních benzinových motorů s přímým vstřikováním.
Největším nepřítelem může být koroze
Mechanika tedy může vydržet velmi dlouho, karoserie a podvozek ale potřebují kontrolu. U některých vozů se totiž dokáže poměrně brzy objevit koroze, především pokud byly pravidelně provozovány během zimy na solených silnicích.
První stopy se mohou ukázat dokonce už po několika letech. Nejčastěji bývá postižen podvozek, ale pozornost je dobré věnovat také víku zavazadelníku, spodním hranám dveří a místům ukrytým pod gumovými těsněními.
Ve většině případů jde zpočátku pouze o povrchovou korozi. Pokud se ale neřeší, časem samozřejmě postupuje.
Při prohlídce ojetiny proto nestačí jen obejít auto a podívat se na lak. Ideální je dostat vůz na zvedák a podvozek skutečně důkladně zkontrolovat.
Některé kusy z Mexika měly drobné nedostatky
Část vozů vznikala v mexickém výrobním závodě a právě u některých exemplářů z této produkce se objevovaly drobnější problémy s kvalitou zpracování. Mohlo jít například o nepřesně sestavené části interiéru nebo uvolňující se plastové díly.
Tyto závady ale většinou nebyly zásadní a často se projevily už během prvních let provozu. U dnes prodávaných ojetin tak bývají dávno odstraněné.
Přesto se při zkušební jízdě vyplatí poslouchat, zda z interiéru nevycházejí neobvyklé zvuky, a zkontrolovat stav jednotlivých plastových dílů.
Jako ojetina začíná HR-V dávat mnohem větší smysl než jako nové auto
Honda HR-V druhé generace doplatila v době svého uvedení především na cenu. Technicky ani prakticky rozhodně nešlo o špatný automobil, jenže proti zavedeným evropským a korejským konkurentům nebyla jeho cenová pozice příliš přesvědčivá.
Na trhu ojetin už tento problém prakticky zmizel. Dnes může HR-V nabídnout neobvykle prostorný a variabilní interiér, překvapivě dobré jízdní vlastnosti, slušný komfort a v případě správně zvoleného motoru také velmi dobrou spolehlivost.
Atmosférická patnáctistovka potěší hlavně jednoduchostí, povedeným manuálem a klasickým charakterem motoru. Diesel dokáže jezdit za mimořádně nízkou spotřebu a přeplňovaný benzinový motor zase nabízí nejlepší dynamiku, u starších exemplářů je však potřeba důkladně prověřit servisní historii.
Největší pozornost si při nákupu zaslouží koroze. Jestliže je karoserie a podvozek zdravý, motor pracuje správně a předchozí majitel nešetřil na údržbě, může být HR-V velmi zajímavým autem na mnoho dalších let.
Mohlo by vás zajímat
Není okázalé, nevypadá jako luxusní SUV a pravděpodobně s ním nikoho neohromíte před restaurací. Jenže pokud hledáte praktické auto, které nezabere půl parkoviště, dobře se řídí, nabízí spoustu místa a nemusí automaticky znamenat drahé servisní účty, druhá generace Hondy HR-V rozhodně stojí za pozornost. Právě na trhu ojetin totiž konečně ukazuje, v čem byla dobrá už od začátku.
