Jeli jsme šestihodinový závod AEC v Mostě: Nároky na řidiče i techniku jsou obrovské
V neděli 9. března jsme se opět postavili na start šestihodinového vytrvalostního závodu, který se konal na okruhu v Mostě. Jako tým 1-4-3-2 Racing jsme se i tentokrát rozhodli usednout za volant našeho Citroënu C2 VTS. Závodní den se pro nás rozjel skvěle, podařilo se nám s autem, které patří do nejslabší kategorie, probojovat až na 12. místo celkově. Bohužel nám nakonec zkřížila plány technická porucha a cíl jsme nakonec nespatřili.
Vstup do světa závodů jsme učinili v loňském roce, kdy jsme se rozhodli zúčastnit vytrvalostního šampionátu Amater Endurance Cup. Základem naší závodní techniky se stal sériový Citroën C2 VTS, který pohání atmosférický 1,6litrový čtyřválec. Právě kvůli objemu motoru spadáme do nejnižší kategorie (A), která je v letošním roce jednou z pěti vypsaných.
První letošní závod v Mostě měl v naší kategorii pouze jednoho účastníka – nás. Celkově se na startovní rošt postavilo 35 vozů, přičemž nejvíce zastoupené byly kategorie B (do 2000 ccm) a C (do 2500 ccm). V případě přeplňovaných motorů se jejich objem násobí koeficientem 1,4 u benzinových a 1,2 u naftových jednotek.
Letošní sezóna Amater Endurance Cupu zahrnuje čtyři závody, které se neodehrají jen na českých okruzích. Dvakrát se pojede v Mostě (9. 3. a 1. 11.), další závody nás čekají v Maďarsku na Pannónia-Ringu (16. 6.) a na Slovensku na okruhu Slovakia Ring (29. 9.).
Předpověď počasí na závodní víkend slibovala ideální podmínky a realita tomu odpovídala. Téměř bezmračné nebe, slunečné počasí a příjemné teploty jako stvořené pro závodní den. Do Mostu jsme dorazili už v sobotu odpoledne, abychom přivezli auto a absolvovali technickou přejímku, která je zaměřená především na bezpečnostní prvky. Rám sice v tomto šampionátu není povinný, ale mezi základní požadavky patří například hasicí přístroj, pevně uchycená závodní sedačka a bezpečnostní pásy. Organizátoři technickou kontrolu berou velmi vážně. Naštěstí jsme prošli přejímkou bez komplikací, auto jsme odstavili do boxu a těšili se na nedělní závod.
Ráno v Mostě nás přivítalo zataženou oblohou a mrazem. Než se ale vše rozběhlo, proběhla tradiční rozprava jezdců. Pořadatelé opět zdůraznili správné chování na trati, pravidla pro situace se Safety carem a význam jednotlivých vlajek.
Během dopoledne se počasí vylepšilo a na kvalifikaci, která startovala v 9 hodin a trvala 55 minut, už svítilo slunce. V této fázi závodního dne šlo o dosažení nejlepšího času, který určuje postavení na startovním roštu. Podařilo se nám zajet kolo za 2:09.261, což byl náš dosud nejrychlejší čas v Mostě. Nakonec jsme si zajistili 19. místo na startu.
Závod měl odstartovat v 10:30 a nakonec začal jen s malým zpožděním. První stint absolvoval Pavel Srp. Už po několika stech metrech se celé startovní pole muselo vejít do úzkého mosteckého esíčka, ale první zatáčky proběhly hladce.
První kolo už ale tak bez problémů nebylo. I když se na rozpravě vždy připomíná, že vytrvalostní závody se nevyhrávají v první zatáčce, někteří jezdci na to zřejmě zapomněli. V Amater Endurance Cupu jsou povoleny všechny silniční pneumatiky s homologací, většina týmů (včetně nás) používá semi-slicky. Ty za studena nemají ideální přilnavost, což vedlo k nehodě ještě před koncem prvního kola. Jeden z jezdců přecenil své možnosti, auto mu ujelo a narazil do jiného vozu, což vyvolalo výjezd Safety Caru.
Po několika kolech za Safety carem se závod znovu rozběhl. Postupně jsme se propracovávali startovním polem a dostali jsme se až na 14. místo. Kvůli malé 37litrové nádrži musíme tankovat zhruba po hodině a dvaceti minutách ostré jízdy. Po prvním tankování převzal volant kolega Ondřej Daňa, který nás dostal až na 12. místo, když zajel rekordní čas 2:07.529. Po něm usedl za volant Martin Hrabák, který udržel 13. pozici.
S autem se jelo skvěle, ale začínaly se ozývat brzdy. Pedál byl stále měkčí a bod brzdění se musel postupně posouvat dál. Když znovu převzal řízení Pavel Srp, cítil, že brzdy už nefungují optimálně. Zpočátku to znamenalo prodloužení brzdné dráhy, ale ve 119. kole se situace dramaticky zhoršila. Na konci cílové rovinky se pedál propadl a brzdy zcela přestaly fungovat. Podařilo se mu sice zvládnout situaci, ale bylo jasné, že závod pro nás končí.
Po zastavení v boxech jsme zjistili, že levé přední brzdové destičky jsou téměř úplně pryč a brzdová kapalina uniká přes pístek. Tím bylo rozhodnuto – závod už nedokončíme. Bylo to obrovské zklamání, protože jsme se s nejslabším autem v poli propracovali až na 12. místo. Ačkoli nás technika zradila, stejný osud potkal i řadu dalších týmů. Další šanci na reparát dostaneme v červnu na Pannónia-Ringu, kde bychom v naší kategorii už neměli být osamoceni.
Za podporu během naší závodní sezóny vděčíme partnerům: G-SHOCK, 1. Bohdalecká, s.r.o. a Citroën Česká republika.
« Sněmovna schválila pravidla pro auta bez řidiče i vznik nové silniční inspekce Rekordní výsledky v roce 2024: Škoda Auto položila základy pro intenzivnější transformaci »
