Test BMW C 400 GT
Obecně máme kategorii velkých skútrů rádi. Je to vždy příjemné zpestření naší testovací sezóny, jezdí se na nich prostě úplně jinak než na velkých mašinách a vyjížďky jsou vždy plné pohody a uvolnění. V naší redakci jsme proto velmi rádi uvítali BMW C 400 GT.
Už vizuálně vám toho Gtčko napoví hodně. Působí velmi elegantním, honosným, ale zároveň dravým dojmem a ve stejném rytmu jsme čekali, že bude i jeho jízdní projev. Nemýlili jsme se. Přední části vévodí ostře řezané tvary kapotáže a krásně designově vyvedené světlo přes celou šířku. Celkově se GTčko za svoji šířku rozhodně nestydí. Jeho přední kapotáž, ve spojení s krásně širokým štítem, vás dokonale skrývá před nástrahami počasí a nikdy nekončícího hmyzu a i opravdu velké postavy se do jeho profilu schovají víc než dobře. Velkorysé odkládací plochy na vaše nohy naznačují celodenní pohodu. Obrovsky široké sedlo vyloženě vyzývá k lenošení, bederní opěrka, vkusně doplněná výšivkou GT, tento pocit dále umocňuje a ani spolujezdec nemá nárok na jakékoliv náznaky brblání. Vše je zakončeno do široka roztaženým zadním světlem a mohutnými madly pro spolujezdce.
V přední části kapotáže pod řídítky najdete dvě odkládací schránky, které jsou dostatečně velké a také pořádně hluboké. Jestli do některých skútrů v přední přihrádce schováte pohodlně mobil, tak tady by se jich vešlo snad šest. Podsedlový prostor se otevírá elektronicky tlačítkem na předním plastu mezi koleny. Plynová vzpěra vám pomůže otevřít mohutné sedlo a v prostoru pod sedlem vám na vaše věci posvítí velmi praktické světlo na boku. Celý úložný prostor je velmi dlouhý. De facto přes půl skútru. Jen mě trochu mrzelo jeho poměrně malá hloubka. V zadní části pak hloubku zachraňuje sklopné dno, které po spuštění dolů pohodlně pojme i integrální přilbu. Bohužel vám ale poslouží jen, když budete někde parkovat, protože před jízdou musíte vždy dno zase vyklopit nahoru, aby nepřekáželo propružení zadního kola.
Bezklíčové startování vám umožní nechat klíč pohodlně v kapse a zmáčknutím tlačítka uprostřed řídítek probudíte Gtčko k životu. Rozezní se barevná hudba na nádherném TFT displeji a vše je připraveno k jízdě. TFT displej má úžasné barvy, dokonale čitelný font a velmi logicky uspořádané údaje. S čitelností jej nezaskočí vážně nic. Ani to nejprudší slunce mu neubírá body a je na něj radost koukat. Se zmáčknutím startéru motor naskakuje ve zlomku vteřiny a Gtčko si jen nevinně vrní. Plný melancholické nálady a připraven na “kochačku” ho nechávám ohřát a vyrážím. Rozjezd je absolutně plynulý a válečky variátoru odvádí svoji práci s německou přesností.
Proplétám se mezi auty v městských ulicích a říkám si …. Jooo to mi chybělo. Přesně, jak jsem říkal. Úplná pohodička. Motor je skoro absolutně bez vibrací, spokojeně si přede a já se rozvaluji na baworáckém gauči. Jak se tak protloukám městským provozem, chci být z města co nejdříve pryč a užít si Gtčko také někde mimo. Trochu si tedy plánuji předjíždění a kličkovanou mezi pruhy a jedoucími auty. Beru ostře za plyn a nestíhám se divit. BMW zrychluje, jakoby zrovna vykrad pumpu a můj zadek mačká až do bederní opěrky. Švihám řídítky ze strany na stranu a než napočítám do pěti, vidím jen malá autíčka ve zpětných zrcátkách. Gtčko poslouchá jako hodinky a rychlé změny směru si užívá. Nooo, tak to je vážně zácpový teleport. Tady bylo plánování předjíždění opravdu trochu z cesty.
Motor jde krásně do otáček, variátor mu sekunduje se stejnou radostí a čísla na tachometru přibývají ve splašeném tempu. Rychle zavírám plyn a říkám si, že do Gtčka by měli rovnou ve fabrice montovat minimálně antiradar.
Svůj mimoměstský výlet začnu kousek po dálnici. Zrychlení je krásně kontinuální a to až do maximálky, která je těsně pod hranicí 150 km/h. Kratších dálničních přesunů do práce bych se proto rozhodně nebál. Konečně sjíždím. Dálnice mi stačilo pár kilometrů a já si užívám Český kras. Jízdu začínám s absolutní kochačkou rychlostí jízdního kola s nohami vyvalenými až vepředu na velkorysých odkládacích plochách. Občas ji ale proložím sportovní jízdou s hlubokými náklony a plným plynem na každém výjezdu. Gtčko zvládá všechno a je s ním neskutečná zábava. Je jako pejsek, který poslouchá na slovo, dělá přesně to, na co máte zrovna náladu a chce si užít den stejně jako vy.
Podvozek je univerzál. Na můj vkus je odpružení nastavené víc natvrdo a na rozbitější městské silnice bych volil měkčí nastavení, ale na svižnou zábavu za městem je super. Brzdy jsou předimenzovány až až. Skútr dokáží zastavit s naprostou jemností i s absolutní agresivitou a jediné, co bych vytkl přední brzdě, je její počáteční mrtvý chod, kdy se jen hýbe páčka a zatím se nic neděje. Dá se na to ale zvyknout a druhý den jsem na to už nemyslel. Sedlo sekunduje celkovému naladění skútru. Ač to na první pohled nevypadá, je v kategorii velkých skútrů spíše z té tvrdší rodiny. Nezapadnete do něj jako do nafukovací matrace, ale bohatě vám to vynahradí vyhříváním.
Jak mi s Gtčkem bylo dobře a nehlídal jsem čas, došlo mi, že domů budu dojíždět už za tmy. O chladnější večery letošního léta rozhodně není nouze, zapínám vyhřívání sedačky i vyhřívání heftů. Netušil jsem, jak hluboko jsou v sedadle začalouněná topná tělíska a myslel si, že už to na těch pár kilometrů nemá cenu, než se celá sedačka prohřeje. Jenže pozor, v řádech několika málo sekund už jsem cítil krásně příjemné teplo rozlévající se po celém zadku. Troufl bych si říct, že vyhřívané sedačky v autech tak rychle nefungují.
Vyhřívané rukojeti řídítek se přidaly také okamžitě a pohodu na skútru to neskutečně pozvedlo. Asi největším překvapením při nočním návratu domů pro mě byla světla. Už mnohokrát se mi potvrdilo, že hezky designově udělaná světla jsou často jen pro parádu a na noc je lepší si pomalu vzít čelovku, ale tady jsem teda zíral. A to doslova. Zíral jsem do krásně bílého světla, které osvěcovalo naprosto jasně a silně celou silnici přede mnou. Tak za tohle mají ode mě němečtí hoši jedničku. Přepínám na dálkové a nestíhám se divit. Připadám si jako ve dne! Výkon dálkových světel je neuvěřitelný a jednička je navíc s hvězdičkou a několikrát podtržená. Je smutné, když někdy testuji mnohem dražší cestovní motorky a jejich světelný výkon je někdy dost zoufalý.
Gtčko mě nadchlo. Je to elegán s dravým vzhledem, designem i zpracováním doladěný do dokonalosti a nejmenších detailů. S výbornou ovladatelností, živým motorem a dobře naladěným variátorem. Skůtr poskytující výbornou ochranu proti povětrnostním vlivům bude mimo pár měsíců v roce ideálním parťákem skoro po celý rok jak do města, tak na celodenní objevování zapadlých okresek. A že si vyjížďku za město chcete užít ve sportovním rytmu? BMW C 400 GT rozhodně nebude proti.
« Test Opel Corsa 1.5 CDTi: 1000 kilometrů na jednu nádrž Test Subaru Forester e-Boxer: Tradiční recept v moderním podání »
