TEST KIA Sportage 2.0 CRDi
Doby, kdy byla auta z Korei daleko vzadu a lidé jim nedůvěřovali jsou dávno pryč. KIA i Hyundai udělali obrovský společný krok kupředu a u nové generace jejich aut je to hodně znát. Přesvědčila nás už nová Optima, která je naprosto fantastická a nyní se o to bude snažit také aktuální Sportage. SUV jsou všeobecně velmi oblíbená a tak si i na tomto modelu dala automobilka velmi záležet. Už takový Tucson ukázal své kvality a dost se nám dostal pod kůži. Sportage na to jde ale jinak a po svém.
Její vzhled je totiž zvláštní. Jistě se najdou i zarputilí odpůrci, ale na druhou stranu se musí nechat, že svérázné přístupy k designu veskrze fungují. A to, že se KIA plně vymaňuje z nudné šedi navzájem připodobněných SUV, se počítá mnohdy víc, než že se jedná o bůhvíjaký designový klenot. Na zevnějšku lze navíc nalézt některé zajímavosti. Mříž chladiče s dvojicí „zákusů“ v prostřední části vypadá dobře, stejně jako zadní lampy spojené červeným a chromovaným proužkem. Pro milovníky téměř sci-fi vzhledu jsou potom jako dělané přední světlomety, které pod svými plastovými kryty ukrývají dvojici tubusů, připomínající baterky. Nějak si nemůžu pomoct, ale příď mi připomíná Porsche Cayenne.
K exteriéru výhrady mít můžete a nebo ne, ale uvnitř je to úplně jiná pohádka. Zpracování, barevné sladění a prostě ta jakost, kterou působí na své pasažéry je perfektní. Výdechy klimatizace a velký displej uprostřed palubní desky lemují rámečky v titanově šedé barvě, ovládání rádia a klimatizace je úhledně vyskládáno v luxusně působícím černém dekoru a pak je tu samozřejmě i samotné zbarvení. Hnědá s černou ještě nikdy nezkazily žádný interiér a uvnitř tmavé Sportage působí parádně. Pohodlná sedadla s odvětráváním i vyhříváním jsou navíc obtažena tenkou kontrastní linií v oranžové barvě.
Drobný detail, který skvěle dokresluje celek. Pozice řidiče se i přes elektrické nastavení sedadel, zvyšující jejich ukotvení, vyhnula příliš vysokému posezu. Volant si mohu přitáhnout dostatečně k sobě a za ním se rozprostírá přístrojový štít, nijak se nevymykající běžnému standardu. Z volantu ovládaný displej palubního počítače poskytuje všechna potřebná data i nastavení v uživatelsky přívětivém rozhraní a podobně je na tom i velký dotykový displej s navigací, natočený mírně k řidiči. I v něm se lze všeho dobrat zcela intuitivně a chválím i rychlost, se kterou se pohybuje.
Za pohodlnými předními sedadly se najde dost místa pro tři pasažéry v zadní řadě, kteří se nemusí bát ani o prostor nad hlavou, ani o místo na nohy. Víko zavazadelníku o objemu 491 litrů se otevírá a zavírá automaticky a dojde-li na přepravu většího až obrovského nákladu, lze sklopením zadních sedadel vytvořit až 1480 litrů.
Prostor pod kapotou hostí největší a vůbec nejsilnější motor nabídky, kterým je dvoulitrový turbodiesel o výkonu 185 koní. Důstojný točivý moment o maximální výši celých 400 Nm se přenáší pochopitelně na všechna kola a to skrze šestistupňový automat s hydrodynamickým měničem. První svezení za volantem takto nakonfigurované Sportage napoví, že se jedná v mnoha ohledech o návrat do staré školy, ovšem výhradně v tom nejlepším slova smyslu. Převodovka poskytuje díky měniči bezkonkurenčně hladké rozjezdy a zejména po městě se stává, že se motor jen líně převaluje v otáčkách okolo jednoho tisíce. Takové chování je více než vítáno, přichází totiž v době, kdy převodovky zpravidla hned po rozjezdu hystericky zamykají měnič a drží ho zamčený jak je to jenom možné. Výsledkem je mizivá úspora paliva a leckdy značný ústupek v oblasti komfortu, neboť se nezřídka objevuje cukání, způsobené podtáčením motoru. Když už jsme u toho, nemá nová Sportage ani systém stop-start, zhasínající motor při stání. Je to v dnešní době skandální? Nikoliv, pouze logické.
Jízda je tedy po městě nadmíru komfortní, klidná a podpořená takřka neznatelnými změnami rychlostí, žádné ústupky v oblasti výkonu ovšem nečekejte. Stačí jen polechtat plynový pedál aby Sportage pružně zrychlovala a motor se této disciplíně vůbec nebrání. Necelé dva tisíce stačí k nadechnutí turbodmychadla a k robustnímu zátahu, který trvá někam ke čtyřem tisícům. Síly je dost i na svižné předjíždění, i když o trhání asfaltu si můžete nechat zdát.
Také převodové ústrojí zůstává stále naladěno na spíše pohodovou notu. Zejména ve sportovním režimu jsou sice reakce převodovky na sešlápnutí plynu přijatelně rychlé, ale jak dojde na řazení ve vysokých otáčkách, chybí zde schopnost „seknout“ další kvalt a chování je poněkud mdlé. Delších reakcí se dočkávám i na manuální řazení pákou voliče. Zde je cítit, že se s využíváním ručního řazení ani příliš nepočítá. Koneckonců taková pádla pod volantem nejsou vůbec k dostání.
Starý dobrý šestistupňový automat tedy umí hlavně klidnou jízdu a to je to, co mu jde bezkonkurečně nejlépe. Pokud chce se Sportage někdo trochu více řádit, bude pravděpodobně volit kombinaci sedmistupňové dvouspojkové převodovky a přeplňovaného benzínového motoru 1.6 T-GDI o výkonu 177 koní. Tato kombinace bude po stránce motoru i převodovky o dost živější, ovšem na pohodovost silného dieselu s klasickým automatem mít rozhodně nebude. A to ani nezačínám o spotřebě. Testovaný diesel se i ve městě jen výjimečně přehoupl přes devět litrů na sto a při absolvování delších cest si vystačil s necelými osmi litry na každých sto kilometrů. Nádrž o objemu 62 litrů vystačí na nějakých 700 kilometrů.
Poklidné povaze pohonného ústrojí by jistě slušel podobně rozpoložený podvozek, ovšem tady KIA vsadila hlavně na univerzálnost a přiměřenou tuhost, hodící se do všech situací. Ani na velkých devatenáctipalcových kolech není Sportage v městském provozu nijak nepohodlná a přitom si počíná až obdivuhodně hbitě. V zatáčkách relativně velké SUV zdárně maskuje svou velikost, hmotnost i těžiště, takže se mohou naplno projevit vydařené jízdní vlastnosti. Dokonce ani nedotáčivosti se není potřeba obávat a to znovu připomínám, že na přední nápravě trůní těžký diesel s těžkým automatem. Připojitelný pohon všech kol (který lze v případě potřeby uzamknout tlačítkem u voliče) tak na suchém asfaltu vůbec nebudete potřebovat, stejně jako stabilizaci, která vzhledem k trakci zasahuje jen výjimečně. Řízení je tradičně prosto veškeré odezvy, ale alespoň má dobře nastavenou tuhost, která je navíc příjemně progresivní při jízdě ve vysokých či nízkých rychlostech.
Nová Sportage tedy nemusí být se svým vzhledem všem po chuti, ale její kvality v oblasti vydařeného pohonného řetězce a jízdních vlastností ji nelze upřít. Testovaná kombinace motoru a převodovky je perfektní na zdolávání delších cest a prim u ní hraje hlavně plynulost a hladkost. Navíc musím ještě jednou vyzdvihnout absenci otravného systému stop-start, který nemučí motor a turbo neustálým chcípáním. Skvěle naladěný podvozek je těžkým univerzálem, který se neztratí v zatáčkách a zároveň nevytřese duši z posádky. Dovedu si představit, že na menších osmnáctipalcových kolech bude Sportage fungovat přímo báječně, neboť bude ještě pohodlnější, aniž by ztrácela cokoliv z jízdních vlastností. Celkově se tedy jedná o jedno z velmi podařených SUV pocházejících z Korei, před kterým se budou třást i věhlasní evropští konkurenti.
Cena od 459 980 korun zní velmi příjemně, jenže pro testovanou variantu a výbavu zabrousíme spíše na opačný konec ceníku. Kombinace dieselu 2.0 CRDi a automatu vyjde přinejmenším na 729 980 korun a v kombinaci s výbavou DeLuxe už to dělá 839 980 korun. Metalíza je za 14 900, kožená a ventilovaná sedadla za 20 000 a sáhnete-li po paketu Tech, nabitém jízdními asistenty, automatickým parkovacím asistentem a elektricky otvíranými pátými dveřmi, přihodíte k ceně dalších 80 000. Výsledná částka za plně vybavenou Sportage s nejsilnějším motorem tedy činí 954 880 korun.
Plusy
- kvalita a zpracování interiéru
– ergonomie
– jízdní vlastnosti a komfort
– automatická převodovka
– bohatá výbava
– pružný a kultivovaný motor
– spotřeba
Mínusy
- hluk od zrcátek
« TEST ojetiny Škoda Octavia 1.6 TDI – Průměrné auto s velkým kufrem Nové srdce pro Kia Soul: agregát 1,6 T-GDI o výkonu 204 koní »
